20 Cdo 4726/2007

Plný text

20 Cdo 4726/2007 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Miroslavy Jirmanové v exekuční věci oprávněných: a) V. Č., a b) F. Č., obou zastoupených advokátem, proti povinnému: Č. z. s., z. o. Ř. II., občanské sdružení, zastoupenému advokátem, o odstranění staveb, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 33 Nc 139/2005, o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. července 2006, č. j. 25 Co 277/2006 - 30, takto: Dovolání se odmítá. Stručné odůvodnění (§ 243c odst. 2 o. s. ř.): Obvodní soud pro Prahu 5 usnesením ze dne 19. 5. 2005, č. j. 33 Nc 139/2005 - 6, ve spojení s doplňujícím usnesením ze dne 13. 4. 2006, č. j. 33 Nc 139/2005 - 19, nařídil podle vykonatelného rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 5. 2. 2004, č. j. 25 C 272/2002 - 63, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 30. 9. 2004, č. j. 53 Co 208/2004 - 81, exekuci k vynucení povinnosti povinného odstranit stavby postavené na označených pozemcích, dále pro náklady exekuce a náklady oprávněných, které budou určeny v příkazu k úhradě nákladů exekuce, jejímž provedením pověřil soudního exekutora JUDr. M. S., Exekutorský úřad v P.

8. Městský soud v Praze usnesením ze dne 28. 7. 2006, č. j. 25 Co 277/2006 - 30, odvolání povinného podle § 44 odst. 10 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, odmítl, neboť neobsahovalo žádné námitky týkající se skutečností rozhodných pro nařízení exekuce. Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal povinný dovolání, jehož přípustnost dovozuje z „§ 137 odst. 1 písm. c) o. s. ř.“ [správně § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.], neboť se domnívá, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, daný tím, že řeší právní otázku, tj. „zásah do vlastnického a užívacího práva třetích osob“, v rozporu s hmotným právem. Namítá, že není pasivně legitimován odstranit stavby vybudované na náklady svých členů, neboť tito je oprávněně užívají, a povinný nemá právo do tohoto užívacího práva jakkoli zasahovat. Dále poukazuje na to, že v mezidobí koupil od první oprávněné její spoluvlastnický podíl k předmětným stavbám, a je tedy podílovým spoluvlastníkem spolu s druhým oprávněným; „za těchto okolností exekuce není možná už proto, že jedním z oprávněných je povinná“. Navrhl, aby dovolací soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Dovolací soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 a po přezkoumání věci dospěl k závěru, že dovolání není podle § 238a odst. 1 písm. c), odst. 2 o. s. ř. ve spojení s 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné. V posuzované věci je exekučním titulem rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 5. 2. 2004, č. j. 25 C 272/2002 - 63, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 30. 9. 2004, č. j. 53 Co 208/2004 - 81, jímž povinnému byla mimo jiné uložena povinnost do 3 dnů od právní moci rozsudku na své náklady odstranit stavby - ostatní stavební objekty, zapsané na listu vlastnictví č. pro Obec hl. m. P., katastrální území Ř. u Katastrálního úřadu P. – m., postavené na označených pozemcích, zapsaných na listu vlastnictví č. pro Obec hl. m. P., katastrální území Ř. u Katastrálního úřadu P. - m. Námitka povinného, že „není pasivně legitimován odstranit stavby vybudované na náklady svých členů, neboť tito je oprávněně užívají, a že nemá právo do tohoto užívacího práva jakkoli zasahovat“, není způsobilá přípustnost dovolání v dané věci podle citovaných ustanovení založit, neboť dovolatel touto námitkou zpochybňuje věcnou správnost exekučního titulu, kterou však exekuční soud není oprávněn přezkoumávat, protože obsahem vykonávaného rozhodnutí je vázán a je povinen z něj vycházet (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 7. 2008, sp. zn. 20 Cdo 2273/2008, ze dne 5. 8. 2008, sp. zn. 20 Cdo 4548/2007, ze dne 25. 10. 2002, sp. zn. 20 Cdo 554/2002, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 7/2004 pod č. 62, ze dne 14. 4. 1999, sp. zn. 21 Cdo 2020/98, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 1/2000 pod č. 4, a ze dne 16. 12. 2004, sp. zn. 20 Cdo 1570/2003, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 7/2005 pod č. 58). Z tohoto důvodu nemá otázka „zásahu do vlastnického a užívacího práva třetích osob, po právní stránce zásadní význam ve smyslu § 237 odst. 3 o. s. ř., jak se dovolatel mylně domnívá. Pokud povinný dále namítá, že „v mezidobí koupil od první oprávněné její spoluvlastnický podíl k předmětným stavbám, a je tedy podílovým spoluvlastníkem spolu s druhým oprávněným, a že za těchto okolností exekuce není možná už proto, že jedním z oprávněných je povinná“, pak v dovolacím řízení jde o hlediska ustanovení § 241a odst. 4 o. s. ř. o nepřípustné novoty, jimiž se dovolací soud nemohl zabývat, neboť účelem dovolacího řízení je přezkoumání věcné správnosti napadeného rozhodnutí odvolacího soudu. Z uvedeného vyplývá, že rozhodnutí odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu § 237 odst. 3 o. s. ř., a dovolání proti němu podle § 238a odst. 1 písm. c), odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není tudíž přípustné. Nejvyšší soud proto dovolání povinného podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl. O případných nákladech vzniklých oprávněné v dovolacím řízení rozhodne soudní exekutor (§ 88 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb.). Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 19. listopadu 2009 JUDr. Olga Puškinová, v. r. předsedkyně senátu