20 Cdo 4934/2010

Plný text

20 Cdo 4934/2010 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Miroslavy Jirmanové ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné Pražské správy sociálního zabezpečení, se sídlem v Praze 5, Zborovská 11, proti povinnému P. Ch., pro 178.337,- Kč, prodejem movitých věcí, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. E 5378/2001, o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. června 2010, č. j. 16 Co 238/2010 - 81, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Stručné odůvodnění (§ 243c odst. 2 o. s. ř.): Obvodní soud pro Prahu 5 usnesením ze dne 6. 12. 2001, č. j. E 5378/2001 - 4, nařídil podle vykonatelného rozhodnutí Pražské správy sociálního zabezpečení ze dne 18. 8. 2000, platební výměr č. 221/2000, k uspokojení pohledávky oprávněné v částce 178.337,- Kč výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí. Městský soud v Praze poté usnesením ze dne 28. 6. 2010, č. j. 16 Co 238/2010 - 81, k odvolání povinné usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Usnesení odvolacího soudu napadl povinný dovoláním, z jehož obsahu vyplývá, že se domáhá zrušení napadeného rozhodnutí. Dovolací soud vzhledem k článku II., bodu 12., části první zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a s ohledem na skutečnost, že napadené rozhodnutí bylo vydáno dne 28. června 2010, o dovolání rozhodl podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. července 2009, a neshledal je přípustným. Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Ve věcech výkonu rozhodnutí lze dovolání podat jen v případech uvedených v § 238a odst. 1 písm. c) až f) o. s. ř. S účinností od 1. 7. 2009 již toto ustanovení s možností podat dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí (zřízením soudcovského zástavního práva), nepočítá [srov. § 238a odst. 1 písm. c) ve znění účinném do 30. 6. 2009]. Nejvyšší soud ČR proto dovolání povinného podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl, aniž zohledňoval nedostatek nuceného zastoupení dovolatele v dovolacím řízení (srov. § 241b odst. 2 o. s. ř.). Pouze pro úplnost dovolací soud podotýká, že nesprávné poučení odvolacího soudu o přípustnosti dovolání přípustnost dovolání nezakládá (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 1. 2003, sp. zn. 29 Odo 937/2002). O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř., neboť oprávněné v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 6. ledna 2011 JUDr. Olga Puškinová, v. r. předsedkyně senátu