20 Cdo 660/2006
V PLATNOSTI- NS 20 Cdo 660/2006
- ÚS IV.ÚS 2174/09
Nejvyšší soud zrušil usnesení odvolacího soudu, které zamítlo návrh na výkon rozhodnutí vyklizením bytu, protože soud prvního stupně neuspořádal jednání před zahájením odvolacího řízení. Soud se zabýval otázkou, zda je možné zajistit přiměřený náhradní byt mimo obec, ve které se nachází vyklizovaný byt. Podle § 712 odst. 2 občanského zákoníku je přiměřený náhradní byt podle místních podmínek rovnocenný vyklizovanému bytu, a to i v jiné obci, pokud splňuje požadavky na velikost, vybavení a kvalitu. Soud však rozhodl, že výsledkem vadného řízení je nutnost vracet věc odvolacímu soudu k novému projednání.
Rubrum
20 Cdo 660/2006 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Pavla Krbka ve věci výkonu rozhodnutí oprávněných a) P. Š., b) L. Š., zastoupených advokátkou, proti povinnému Z. M., zastoupenému advokátem, pro vyklizení bytu, vedené u Okresního soudu Praha – východ pod sp. zn. E 2934/2001, o dovolání oprávněných proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. 6. 2005, č.j. 31 Co 235/2005-69, takto:
Výrok
Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. 6. 2005, č.j. 31 Co 235/2005-69, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění
: V záhlaví uvedeným usnesením změnil krajský soud usnesení ze dne 21. 1. 2005, č.j. E 2934/2001-51 (jímž okresní soud nařídil podle svého rozsudku ze dne 8. 11. 2000, sp. zn. 11 C 20/2000, výkon rozhodnutí vyklizením bytu), tak, že návrh na nařízení výkonu rozhodnutí zamítl. Dospěl k závěru, že nabízený byt neodpovídá bytové náhradě podle exekučního titulu (jíž je přiměřený náhradní byt), neboť se nachází v jiné obci než byt, který má být vyklizen. V dovolání – jehož přípustnost dovozují z ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“) – namítají oprávnění nesprávné právní posouzení věci. Zajištění přiměřeného náhradního bytu v B. je nemožné, neboť v této obci (s 510 obyvateli) nejsou k dispozici nájemní domy s byty, které by odpovídaly bytu, jenž má být vyklizen. Jsou přesvědčeni, že napadeným rozhodnutím je jim bráněno v realizaci vlastnického práva a že slevit z požadavku na umístění náhradního bytu v téže obci, jako je vyklizovaný byt, lze i tehdy, jestliže to exekuční titul výslovně nestanoví. Místní podmínky a reálnou možnost zajistit odpovídající bytovou náhradu soud v nalézacím řízení nezohledňuje; k těmto okolnostem přihlíží až soud v exekučním řízení. Navrhli, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 3. 2005 (čl. II, bod 3. zákona č. 59/2005 Sb.). Dovolání je podle § 238a odst. 1 písm. c) a odst. 2 o.s.ř. ve spojení s § 237 odst. 1 písm. a) o.s.ř. přípustné, neboť napadeným usnesením bylo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí. Nejvyšší soud se proto nejprve zabýval tím, zda řízení předcházející vydání napadeného rozhodnutí není zatíženo některou z vad uvedených v § 242 odst. 3, větě druhé, o.s.ř., a zjistil, že takovou vadou – spočívající v odnětí možnosti jednat před soudem (§ 229 odst. 3 o.s.ř.) – dané řízení trpí. Podle § 214 odst. 2 písm. c) o.s.ř., ve znění do 31. 3. 2005, není třeba k projednání odvolání nařídit jednání (mimo jiné) tehdy, jestliže odvolání směřuje proti usnesení soudu prvního stupně, které se podle zákona vydává bez nařízení jednání nebo kterým nebylo rozhodnuto ve věci samé. O žádný z těchto případů však v souzené věci nešlo. Není-li zajištění bytové náhrady doloženo listinami vydanými nebo ověřenými státním orgánem nebo orgánem obce nebo notářským zápisem, je soud prvního stupně v řízení o výkon rozhodnutí vyklizením se zajištěním bytové náhrady vždy povinen nařídit jednání (§ 343 odst. 3 o.s.ř.). Jelikož usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí – spolu s usnesením o zastavení výkonu rozhodnutí a o rozvrhu rozdělované podstaty – je navíc v exekuční praxi považováno za rozhodnutí ve věci samé (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 7. 2005, sp. zn. 20 Cdo 755/2005), lze uzavřít, že mění-li odvolací soud toto usnesení, jež bylo podle § 343 odst. 3 o.s.ř. vydáno po jednání, je povinen (vyjma případu uvedeného v § 214 odst. 3 o.s.ř., o který však v souzené věci nejde) k projednání odvolání nařídit jednání (§ 214 odst. 1 o.s.ř.). Jelikož odvolací soud tak v souzené věci neučinil, odňal tím dovolatelům možnost jednat před soudem (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 3. 2001, sp. zn. 21 Cdo 700/2001, uveřejněný v Soudní judikatuře č. 4, ročník 2002 pod č. 67). S názorem odvolacího soudu, podle něhož přiměřený náhradní byt zásadně nelze zajistit mimo obec, než je byt vyklizovaný, je ovšem třeba se ztotožnit. Podle § 712 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku ve znění do 30. 3. 2006 (dále jen „obč. zák.“), je náhradním bytem byt, který podle velikosti a vybavení zajišťuje lidsky důstojné ubytování nájemce a členů jeho domácnosti. Skončil-li nájemní poměr výpovědí pronajímatele z důvodů podle § 711 odst. 1 písm. a), b), e), f) a i), má nájemce právo na náhradní byt, který je podle místních podmínek zásadně rovnocenný bytu, který má vyklidit (přiměřený náhradní byt). Soud může z důvodů zvláštního zřetele hodných rozhodnout, že nájemce má právo na náhradní byt o menší podlahové ploše než vyklizovaný byt. Skončil-li nájemní poměr výpovědí pronajímatele z důvodů podle § 711 odst. 1 písm. b) a nájemce přestal vykonávat práci pro pronajímatele bez vážných důvodů, stačí při vyklizení poskytnout přístřeší; soud může rozhodnout, že z důvodů zvláštního zřetele hodných má nájemce právo na náhradní byt o menší podlahové ploše, nižší kvalitě a méně vybavený, popřípadě i byt mimo obec, než je vyklizovaný byt, nebo právo na náhradní ubytování. Jak patrno, občanský zákoník rozlišuje dvě kategorie náhradního bytu, a to jednak přiměřený náhradní byt (jenž musí být co do rozlohy, kvality i vybavenosti zásadně – podle místních podmínek – rovnocenný bytu vyklizovanému), jednak náhradní byt nikoli přiměřený, jenž může být – při zachování hlediska stanoveného v § 712 odst. 2, větě prvé, obč. zák. – menší rozlohy, nižší kvality a méně vybavený, popřípadě i mimo obec, než je byt vyklizovaný. Z tohoto rozlišení vyplývá, že možnost zajistit náhradní byt mimo obec, než je vyklizovaný byt, je zákonem dána pouze u té kategorie náhradního bytu, jíž je náhradní byt nikoli přiměřený (a to pouze za dalšího předpokladu, že tak soud v nalézacím řízení výslovně rozhodl, srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 11. 2001, sp. zn. 20 Cdo 605/2001). Má-li být coby náhrada zajištěn přiměřený náhradní byt, jeho umístění v jiné obci, než je byt vyklizovaný, nemá v ustanovení § 712 odst. 2 obč. zák. oporu, a proto nepřichází v úvahu. Ke stejnému závěru dospívá i odborná literatura (srov. Kůrka, V., Drápal, L.: Výkon rozhodnutí v soudním řízení, Linde Praha, a.s. 2004, str. 684). K námitce dovolatelů, že zajištění přiměřeného náhradního bytu v dosavadní obci je nemožné, neboť tam žádný takový byt není reálně k dispozici, lze odkázat na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 7. 1998, sp. zn. 20 Cdo 129/98, uveřejněné v Soudní judikatuře č. 22, ročník 1998 pod č. 163, v němž bylo vyloženo, že pokud oprávněný nemá objektivně možnost zajistit povinnému v dané obci byt, který by zcela vyhovoval požadavkům ustanovení § 712 odst. 2, věty druhé, obč. zák., lze za přiměřený náhradní byt považovat i takový byt v téže obci, který tyto požadavky z hlediska rozlohy, počtu místností, kvality a vybavenosti nesplňuje, avšak podle podmínek v dané obci se jim alespoň – pokud možno – co nejvíce blíží (srov. též nález Ústavního soudu ze dne 16. 2. 1995, sp. zn. III. ÚS 114/94, uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení, svazku 3 pod č. 9) Řízení předcházející vydání napadeného rozhodnutí je nicméně zatíženo vadou uvedenou v § 229 odst. 3 o.s.ř., a proto Nejvyšší soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§ 243b odst. 2, část věty za středníkem, a odst. 3, věta první, o.s.ř.). Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud v dalším řízení závazný (§ 243d odst. 1, část věty první za středníkem, § 226 odst. 1 o.s.ř.). O nákladech dovolacího řízení rozhodne soud v novém rozhodnutí ve věci (§ 243d odst. 1, věta druhá, o.s.ř.). Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 7. února 2007 JUDr. Miroslava J i r m a n o v á , v. r. předsedkyně senátu