Nejvyšší soud · Usnesení

20 Cdo 886/2008

V PLATNOSTI

Rozhodnuto 2008-09-04 · ECLI:CZ:NS:2008:20.CDO.886.2008.1

Strojový souhrn generováno LLM

Nejvyšší soud zamítl dovolání oprávněného proti usnesení odvolacího soudu, které potvrdilo zastavení exekuce po smrti povinného. Soud uvedl, že úmrtí povinného způsobilo zánik předmětu exekuce, protože nárok na mzdu nemohl přejít na právní nástupce. Dovolání bylo nepřípustné, protože rozhodnutí o nákladech exekuce není výčtem přípustných rozhodnutí pro dovolání podle § 238 až § 239 o. s. ř. Soud se opřel o § 243b odst. 5, věta první, a § 224 odst. 1 o. s. ř.

Rubrum

20 Cdo 886/2008 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Petra Šabaty v exekuční věci oprávněného m. K., zastoupeného advokátkou, proti povinnému J. H., zemřelému, pro 1.235,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Sokolově pod sp. zn. 17 Nc 3023/2004, o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 24. 4. 2007, č. j. 13 Co 110/2007-24, takto:

Výrok

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění

: Okresní soud v Sokolově usnesením ze dne ze dne 26. 5. 2006, č. j. 17 Nc 3023/204-14, zastavil exekuci nařízenou usnesením téhož soudu ze dne 11. 6. 2004, č. j. 17 Nc 3023/2004-6 (výrok I.). Žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.) a oprávněnému uložil zaplatit soudnímu exekutorovi náklady 4 122,16 Kč do tří dnů od právní moci usnesení s tím, že příkaz k úhradě nákladů exekuce exekutora z 23. 6. 2005 – EX 922/04-26, se ruší (výrok III.). Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 24. 4. 2007, č. j. 13 Co 110/2007-24, usnesení okresního soudu potvrdil a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Uvedl, že smrtí povinného předmět exekuce – nárok na mzdu – zanikl, neboť nemohl přejít na jiného, a že pokračování exekuce s právními nástupci povinného by se mohlo týkat jen dosud nevyplacené části mzdy do doby smrti povinného. Povinný však právního nástupce neměl, neboť dědické řízení bylo podle § 175h odst. 1 o. s. ř. zastaveno. Nebylo-li možné uložit povinnost hradit náklady exekuce povinnému, který ztratil způsobilost být účastníkem řízení, musí být rozhodnuto o uložení této povinnosti oprávněnému, který si při podání návrhu na nařízení exekuce musí být i této skutečnosti vědom. Rozhodnutí odvolacího soudu napadl dovoláním oprávněný, pokládaje je ve výroku, kterým byl zavázán k zaplacení nákladů exekuce, za nesprávné. Namítá, že náhrada nákladů exekuce oprávněným podle § 89 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů (dále jen „zákona č. 120/2001 Sb.“), je možná jen tehdy, pokud lze oprávněnému přičítat procesní zavinění. „Úmrtí povinného rozhodně nepředstavuje riziko pro oprávněného“ a ačkoliv taková situace může nastat, dovolatel se domnívá, že „sama o sobě není ještě důvodem, aby její důsledky měly být kladeny k tíži povinného a uložena mu povinnost náhrady nákladů exekuce“, jelikož v případě úmrtí povinného nemá na zastavení exekuce „žádné procesní zavinění“. Navrhl, aby dovolací soud napadené usnesení včetně usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Dovolání není přípustné. Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení § 237§ 239 o. s. ř. Podle ustanovení § 238, § 238a a § 239 o. s. ř. není dovolání přípustné proto, že usnesení o nákladech řízení, a tedy ani o nákladech exekuce, v jejich taxativních výčtech uvedeno není. Přípustnost dovolání nelze opřít ani o ustanovení § 237 odst. 1 o. s. ř., neboť usnesení o nákladech exekuce (stejně jako usnesení o nákladech řízení) není rozhodnutím ve věci samé (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 3. 2005, sp. zn. 20 Cdo 2740/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 5, ročník 2005, pod poř. č. 70, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 1, ročník 2003, pod č. 4). Nejvyšší soud proto dovolání oprávněného podle § 243b odst. 5, věty první, a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl. Výrok o nákladech dovolacího řízení je odůvodněn § 243b odst. 5, větou první, § 224 odst. 1, § 146 odst. 3 o. s. ř., (povinný zemřel, exekutorovi náklady řízení nevznikly a oprávněný právo na jejich náhradu nemá). Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 4. září 2008 JUDr. Miroslava Jirmanová, v. r. předsedkyně senátu

Dotčená ustanovení

Citovaná rozhodnutí (5)

Tento rozsudek je citován v (0)

Doposud nikdo necituje.