29 Odo 874/2001

Rubrum

NEJVYŠŠÍ SOUD ČESKÉ REPUBLIKY 29 Odo 874/2001-61 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Ing. Jana Huška, v právní věci žalobkyně S. s. r. o. , zastoupené JUDr. J. B., advokátem, proti žalovanému Ing. T. K., zastoupenému JUDr. P. V., advokátem, o zaplacení částky 14.000,-Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 19 C 188/2000, o dovolání žalovaného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. června 2001, č. j. 19 Co 337/01-49, takto:

Výrok

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění

Obvodní soud pro Prahu 6 usnesením ze dne 13. dubna 2001, č. j. 19 C 188/2000-38, zrušil svůj rozsudek ze dne 1. února 2001, č. j. 19 C 188/2000-24 (bod I. výroku), zastavil řízení (bod II. výroku) a rozhodl, že žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení (bod III. výroku). K odvolání žalobkyně, které směřovalo jen do výroku o nákladech řízení, Městský soud v Praze usnesením ze dne 29. června 2001, č. j. 19 Co 337/01-49, usnesení soudu prvního stupně v tomto výroku změnil tak, že žalovanému uložil zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci usnesení, k rukám jejího zástupce, částku 5.260,-Kč. Dále zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni ve stejné lhůtě na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 825,-Kč. Žalovaný podal proti usnesení odvolacího soudu (a to jen ohledně výroku, jímž odvolací soud změnil usnesení soudu prvního stupně) včas dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení § 237 odst. 1 písm. a/ a c/ občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.”), namítaje, že spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání pak podrobně snáší argumenty na podporu závěru o existenci uplatněného dovolacího důvodu a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Jelikož řízení u soudu prvního stupně bylo dokončeno (a rozhodnutí soudů obou stupňů vydána) po 1. lednu 2001, uplatní se pro dovolací řízení - v souladu s body 1., 15. a 17., hlavy první, části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - občanský soudní řád ve znění účinném od 1. ledna 2001. Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Dovolání proti výroku usnesení odvolacího soudu o nákladech řízení není podle právní úpravy přípustnosti dovolání v občanském soudním řádu účinné od 1. ledna 2001 přípustné, a to bez zřetele k povaze takového výroku (bez ohledu na to, zda jde např. o měnící nebo potvrzující rozhodnutí o nákladech řízení). Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení § 237 až § 239 o. s. ř. Ustanovení § 238, § 238a a § 239 o. s. ř. nezakládají přípustnost dovolání proto, že rozhodnutí o nákladech řízení není mezi tam vyjmenovanými usneseními. Oproti očekávání dovolatele není dovolání přípustné ani dle ustanovení § 237 odst. 1 o. s. ř. Dle ustanovení § 237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, a/ jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, b/ jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil, c/ jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b/ a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Všem třem případům přípustnosti dovolání v tomto ustanovení vypočteným je společné, že musí jít o rozhodnutí ve věci samé, jímž usnesení o nákladech řízení není. Pro úplnost lze dodat, že dle § 237 odst. 1 písm. b/ a c/ o. s. ř. nemůže být dovolání v této věci přípustné i proto, že dovoláním napadený výrok nemá povahu potvrzujícího rozhodnutí odvolacího soudu. Nejvyšší soud proto, aniž ve věci nařizoval jednání (§ 243a odst. 1, věta první, o. s. ř.), dovolání odmítl (§ 243b odst. 5, § 218 odst. 1 písm. c/ o. s. ř.). Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalovaný, jako osoba, jejíž podání (dovolání) bylo odmítnuto, nemá na náhradu těchto nákladů právo a žalobkyni v souvislosti s dovolacím řízením náklady nevznikly. Za součást dovolacích nákladů dovolatele přitom Nejvyšší soud nepokládal v kolcích zaplacený soudní poplatek z dovolání ve výši 1.000,-Kč (srov. č.l. 51). Podle poznámky č. 5 k položce 18 Sazebníku poplatků, který tvoří přílohu zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, se totiž poplatek z dovolání proti rozhodnutí o nákladech řízení nevybírá. Zaplacený poplatek tedy bude muset být dovolateli vrácen. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně 31. ledna 2002 JUDr. Zdeněk K r č m á ř , v.r. předseda senátu