20 Nd 369/2026
V PLATNOSTIRubrum
20 Nd 369/2026-57 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v právní věci žalobkyně SPP CZ, a. s., se sídlem v Brně, Nové sady 996/25, identifikační číslo osoby 28488016, zastoupené Mgr. Zuzanou Strakovou, advokátkou se sídlem v Praze, Konviktská 291/24, proti žalované K+M+B Barci s. r. o., se sídlem v Šluknově, Lužická 1074, identifikační číslo osoby 03378063, pro 10 000 Kč, vedené u Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově pod sp. zn. 109 C 198/2025, o přikázání věci z důvodu vhodnosti podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř., takto:
Výrok
Věc vedená u Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově, pod sp. zn. 109C 198/2025, se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu v Děčíně.
Odůvodnění
Okresní soud v Karviné – pobočka v Havířově předložil podle ustanovení § 12 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), Nejvyššímu soudu návrh žalované na přikázání věci Okresnímu soudu v Děčíně s odůvodněním, že žalovaná má své stálé pracoviště na adrese XY. V tomto obvodu se nacházejí nemovitosti k bydlení v jejím vlastnictví a pracoviště zajišťující jejich správu a údržbu. Uplatňovaný nárok žalobkyně se vztahuje k fakturacím ohledně uvedených nemovitostí. Osoba oprávněná jednat za žalovanou (jednatel) má trvalé bydliště ve XY, má dvě nezletilé děti ve své péči, přičemž případná delší nepřítomnost by kladla překážky v péči. Žalovanou rovněž zastupuje právní kancelář se sídlem v Praze a dostupnost k jednání u Okresního soudu v Děčíně by byla příznivější. Žalobkyně s přikázáním věci nesouhlasila a návrh žalované považuje za hrubé ztěžování postupu řízení. Podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. může být věc přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti. Podle ustanovení § 12 odst. 3 věty první o přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Předpokladem přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. je především existence okolností, jež umožňují hospodárnější a rychlejší projednání věci. Přitom je třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má věc projednat, je základní zásadou. Přikázání věci jinému než příslušnému soudu je výjimkou z této zásady a jako takovou je třeba ji vykládat restriktivně. Pokud by soud přikázal věc jinému soudu, aniž by pro to byly splněny podmínky, porušil by tím ústavně zaručené právo zakotvené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, kde je stanoveno, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon. Důvody vhodnosti podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Půjde zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. V projednávané věci žalovaná svůj návrh na přikázání věci zejména odůvodňuje tím, že rozhodujícím kritériem pro určení místní příslušnosti soudu je její stálé pracoviště a bydliště jejího jednatele. Delegace vhodná proto může vést ke snížení nákladů řízení. Podle názoru Nejvyššího soudu však tyto skutečnosti nelze považovat za natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do zásady zakotvené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci. Rovněž je potřeba uvést, že ustanovení § 87 písm. a) o. s. ř. zakotvující tzv. místní příslušnost danou na výběr podle stálého pracoviště žalovaného, na které odkazuje žalovaná ve svém návrhu, se vztahuje výhradně k fyzickým osobám, nikoliv k právnickým, a dává možnost výběru místně příslušného soudu žalobci. Obecně pak platí, že situace, kdy některý z účastníků nemá bydliště v obvodu věcně a místně příslušného soudu, musí překonat mezi místem bydliště a sídlem tohoto soudu větší vzdálenost a cesta k příslušnému soudu je pro něj spojena s různými zdravotními, finančními a jinými problémy, jsou spíše běžné a nemohou samy o sobě přesvědčivě odůvodnit přikázání věci jinému soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 11. 2009, sp. zn. 4 Nd 368/2009). Stejně pak důvod pro přikázání věci jinému soudu nelze spatřovat ani v obdobných okolnostech na straně zástupců účastníků nebo v úvahu připadajících svědků. Z obsahu spisu přitom nevyplývají žádné další skutečnosti, ze kterých by bylo možné dovodit, že by přikázáním věci Okresnímu soudu v Děčíně bylo dosaženo hospodárnějšího, rychlejšího či po skutkové stránce spolehlivějšího a důkladnějšího projednání věci než u Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově, a to zvláště pokud jeden z účastníků s tímto postupem nesouhlasí. Nejvyšší soud proto návrhu na přikázání věci z důvodu vhodnosti nevyhověl a věc Okresnímu soudu v Děčíně nepřikázal.
Poučení
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 25. 8. 2026 JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D. předsedkyně senátu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (2)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.