21 Cdo 1081/2024

Rubrum

21 Cdo 1081/2024 citace citace s ECLI Právní věta: Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:10. 7. 2024 Spisová značka:21 Cdo 1081/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:

21. CDO.1081.2024.2 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Odklad právní moci Dotčené předpisy:§ 243 písm. b) o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:1. 8. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 1081/2024-384 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Marka Cigánka a Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., v právní věci žalobce M. K., zastoupeného JUDr. Davidem Borovcem, advokátem se sídlem v Praze 2, Karlovo náměstí č. 288/17, proti žalované BOSAL ČR, spol. s r. o. se sídlem v Brandýse nad Labem – Staré Boleslavi, Zápská č. 1857, IČO 25668731, zastoupené JUDr. Pavlem Holcem, advokátem se sídlem v Praze 5, Radlická č. 3185/1c, o neplatnost výpovědi z pracovního poměru, vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 7 C 356/2019, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 14. listopadu 2023, č. j. 23 Co 203/2023-346, takto:

Výrok

Právní moc rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 14. listopadu 2023, č. j. 23 Co 203/2023-346, ve výroku I, se odkládá do právní moci rozhodnutí o dovolání žalované podaném v této věci.

Odůvodnění

Okresní soud Praha-východ rozsudkem ze dne 31. 1. 2023, č. j. 7 C 356/2019-266, zamítl žalobu o určení, že výpověď z pracovního poměru ze dne 26. 6. 2019 je neplatná (výrok I), a uložil žalobci povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 39 930 Kč k rukám zástupce žalované (výrok II). K odvolání žalobce Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 14. 11. 2023, č. j. 23 Co 203/2023-346, změnil rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku o věci samé tak, že se určuje, že výpověď z pracovního poměru daná žalovanou žalobci dne 26. 6. 2019 je neplatná (výrok I rozsudku odvolacího soudu), a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně 35 880 Kč a na náhradě nákladů odvolacího řízení 10 651,50 Kč k rukám zástupce žalobce (výrok II rozsudku odvolacího soudu). Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná ve lhůtě uvedené v § 240 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) dovolání, směřující do obou jeho výroků, a současně navrhla odložení právní moci napadeného rozsudku v rozsahu jeho výroku I. Návrh odůvodnila tím, že podle jejího zjištění žalobce vede proti ní zatím tři řízení o náhradu mzdy podle § 69 zákoníku práce, nadto ji žalobce informoval e-mailem ze dne 1. 2. 2024, že je připraven po ní nárokovat zaplacení minimálně částky 9 130 699,54 Kč a výdaje na právní zastoupení. Pravomocný rozsudek, jímž by bylo žalobě či žalobám o náhradu mzdy vyhověno dříve, než dovolací soud rozhodne o podaném dovolání, by v případě vyhovění dovolání znamenal zásah do jejích práv, který by bylo možno napravit jen žalobou na obnovu řízení podle § 228 odst. 1 písm. a) o. s. ř. Potenciální nárok žalobce, jehož výše je i důsledkem celkové délky trvání soudního sporu o neplatnost výpovědi, představuje „riziko enormního zásahu do jejích majetkových práv“. Náklady řízení ve výši dle výroku II napadeného rozsudku již žalobci zaplatila. Podle ustanovení § 243 písm. b) o. s. ř. před rozhodnutím o dovolání může dovolací soud i bez návrhu odložit právní moc napadeného rozhodnutí, je-li dovolatel závažně ohrožen ve svých právech a nedotkne-li se odklad právních poměrů jiné osoby než účastníka řízení. Podle ustálené judikatury soudů chce-li zaměstnanec nebo zaměstnavatel dosáhnout toho, aby nenastaly právní účinky vyplývající z právního úkonu (nyní právního jednání) o rozvázání pracovního poměru, musí podat žalobu o určení jeho neplatnosti nejpozději ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit tímto rozvázáním (srov. například rozsudek býv. Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 1968, sp. zn. 6 Cz 5/68, uveřejněný pod č. 40/1969 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek býv. Nejvyššího soudu SSR ze dne 28. 5. 1980, sp. zn. 6 Cz 8/80, uveřejněný pod č. 43/1982 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 3. 1997, sp. zn. 2 Cdon 475/96, uveřejněný pod č. 75/1997 v časopise Soudní judikatura). Nepodal-li zaměstnanec nebo zaměstnavatel u soudu žalobu o určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru výpovědí, okamžitým zrušením, zrušením ve zkušební době nebo dohodou, skončil pracovní poměr mezi účastníky podle tohoto právního úkonu (nyní právního jednání), i kdyby šlo o neplatné rozvázání pracovního poměru. Po marném uplynutí dvouměsíční lhůty právo na určení neplatnosti právního úkonu (nyní právního jednání) o rozvázání pracovního poměru zanikne, a soud se tedy již nemůže zabývat posouzením otázky platnosti tohoto právního úkonu (nyní právního jednání), a to ani formou předběžné otázky; nebyla-li neplatnost právního úkonu (nyní právního jednání) o rozvázání pracovního poměru určena pravomocným rozhodnutím soudu, musí soud v případném jiném řízení mezi účastníky vycházet z toho, že pracovní poměr účastníků byl rozvázán platně (srov. například již zmíněný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 3. 1997, sp. zn. 2 Cdon 475/96). Z uvedeného vyplývá, že závěr o věcné opodstatněnosti nároku žalobce na náhradu mzdy nebo platu podle ustanovení § 69 odst. 1 zákoníku práce, jehož základním předpokladem je (vedle oznámení zaměstnance, že trvá na dalším zaměstnávání) neplatné rozvázání pracovního poměru ze strany zaměstnavatele výpovědí, závisí na rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo určeno, že výpověď z pracovního poměru, kterou dala dovolatelka žalobci, je neplatná. Pravomocný rozsudek, kterým by bylo žalobě na náhradu mzdy vyhověno dříve, než bude dovolacím soudem v projednávané věci rozhodnuto o podaném dovolání, by potom – za situace, kdy by dovolacím soudem bylo rozhodnuto o změně nebo zrušení rozsudku odvolacího soudu – znamenal zásah do práv dovolatelky, který by bylo možné napravit jen žalobou na obnovu řízení [srov. § 228 odst. 1 písm. a) o. s. ř.]. Nejvyšší soud proto shledal, že napadeným rozhodnutím odvolacího soudu by dovolatelka mohla být závažně ohrožena ve svých právech, a vzhledem k tomu, že odklad právní moci se nedotkne právních poměrů jiné osoby než účastníka řízení, rozhodl (aniž by tím jakkoli předjímal rozhodnutí o dovolání směřujícím proti rozhodnutí ve věci samé), že právní moc rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 14. 11. 2023, č. j. 23 Co 203/2023-346, ve výroku I o věci samé, se odkládá do právní moci rozhodnutí o dovolání žalované [§ 243 písm. b) o. s. ř.].

Poučení

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 10. 7. 2024 JUDr. Jiří Doležílek předseda senátu