21 Cdo 3617/2014
V PLATNOSTI- NS 21 Cdo 3617/2014
- ÚS IV.ÚS 238/15
Nejvyšší soud rozhodl, že dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze se odmítá, jelikož neobsahovalo údaje o splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Zároveň zastavil řízení o dovolání proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 7 z důvodu nedostatku funkční příslušnosti Nejvyššího soudu.
Citované zákony (7)
Plný text
Podána ústavní stížnost. Výsledek US: odmítnuto Datum rozhodnutí US: 8.7.2015 21 Cdo 3617/2014 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Mojmírem Putnou v právní věci žalobkyně JUDr. J. J., zastoupené JUDr. Vladimírem Turkem, advokátem se sídlem v Praze 3 – Vinohradech, Korunní č. 2206/127, proti žalované označené jako „Česká republika, Policie České republiky, Policejní prezidium, Správa kriminální služby a vyšetřování“ se sídlem v Praze 7, Strojnická č. 935/27, o „náhradu škody z neplatného propuštění ze služebního poměru a následných postupů zaměstnavatelské organizace škodu nadále zhoršujících“, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 14 C 82/2007, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. července 2013, č. j. 62 Co 278/2013-53, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 23. ledna 2013, č. j. 14 C 82/2007-34, takto:
I. Dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne
1. července 2013, č. j. 62 Co 278/2013-53, se odmítá.
II. Řízení o dovolání žalobkyně proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 23. ledna 2013, č. j. 14 C 82/2007-34, se zastavuje.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.): Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. 7. 2013, č. j. 62 Co 278/2013-53, podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl, neboť neobsahuje údaje o tom, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. (vůbec neuvedla, proč považuje dovolání za přípustné z hledisek uvedených v ustanoveních § 237 až § 238a o. s. ř.); v dovolacím řízení proto nelze pokračovat (srov. například odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod č. 4 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2014). Řízení o dovolání žalobkyně proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 23. 1. 2013, č. j. 14 C 82/2007-34, Nejvyšší soud České republiky podle ustanovení § 243b a § 104 odst. 1 věty první o. s. ř. zastavil z důvodu nedostatku funkční příslušnosti Nejvyššího soudu (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 1999, sp. zn. 20 Cdo 1574/99, uveřejněné pod č. 45 v časopise Soudní judikatura, ročník 2000). Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 18. listopadu 2014 JUDr. Mojmír Putna předseda senátu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (5)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.