21 Cdo 428/2026

Rubrum

21 Cdo 428/2026-532 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Marka Cigánka a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Pavla Malého v právní věci žalobce A. F., zastoupeného Mgr. Pavlem Kužílkem, advokátem se sídlem v Přerově, Smetanova č. 1784/5, proti žalovanému R. Š. se sídlem v Olomouci, Topolová č. 419/1, IČO 68928955, zastoupenému JUDr. Zuzanou Zrůbkovou, advokátkou se sídlem v Olomouci, Krapkova č. 610/44, o 287 450 Kč s příslušenstvím a o vzájemném návrhu o 479 350 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 19 C 146/2020, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 18. září 2025, č. j. 75 Co 237/2024-484, opravenému usnesením ze dne 8. října 2025, č. j. 75 Co 237/2024-489, takto:

Výrok

Dovolání se odmítá.

Odůvodnění

1. Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozsudkem ze dne 18. 9. 2025, č. j. 75 Co 237/2024-484, opraveným usnesením ze dne 8. 10. 2025, č. j. 75 Co 237/2024-489, výrokem I potvrdil rozsudek Okresního soudu v Olomouci ze dne 3. 6. 2024, č. j. 19 C 146/2020-394, doplněný rozsudkem téhož soudu ze dne 19. 2. 2025, č. j. 19 C 146/2020 -455, ve výroku II, kterým byla žaloba, aby byl žalovaný zavázán zaplatit žalobci částku 191 450 Kč s příslušenstvím, zamítnuta, výrokem II výše zmíněný rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích III–V (jimiž tento soud rozhodl o vzájemném návrhu žalovaného a nákladech řízení mezi účastníky) zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odvolací soud se ztotožnil se závěry soudu prvního stupně v tom, že nárok na smluvní pokutu ve výši 47 400 Kč nevznikl a že (ve vztahu k nároku na zaplacení částky 144 050 Kč s příslušenstvím) „… cena sjednaná v kupní smlouvě ze dne 16. 3. 2018 byla sjednána jako cena konečná a žalobce ji jako takovou akceptoval a zaplatil …“.

2. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, a to proti výroku I. Přípustnost dovolání spatřuje v tom, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od rozhodovací praxe dovolacího soudu, a to otázky „právního posouzení částky konečné“, dále uvádí, že rozsudek odvolacího soudu „závisí na otázce hmotného práva, která v rozhodovací praxi dovolacího soudu doposud nebyla řešena a týká se vzniku soukromoprávního nároku kupujícího na vydání bezdůvodného obohacení vůči prodávajícímu, kterému bylo uhrazeno DPH z kupní ceny v omylu ...“. Ve vztahu k první otázce poukázal na závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 2020, sp. zn. 23 Cdo 1176/2020. Ve vztahu k další námitce poukázal na závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 2. 2013, sp. zn. 21 ICdo 16/2012, a rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 30. 3. 2023, sp. zn. 43 Af 4/2021. Navrhl, aby dovolací soud zrušil rozsudek soudu odvolacího, popř. též soudu prvního stupně a vrátil věc odvolacímu soudu (soudu prvního stupně) k dalšímu řízení.

3. Žalovaný ve vyjádření k dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl, popř. zamítl.

4. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací [§ 10a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“)] po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.

5. Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.).

6. Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o. s. ř.).

7. K otázce přípustnosti dovolání dovolací soud předesílá, že dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu je rozhodnutím o dvou nárocích žalobce se samostatným skutkovým základem (o částce 47 400 Kč, představující nárok ze smluvní pokuty, a o částce 144 050 Kč, představující nárok z titulu bezdůvodného obohacení, na prvním nároku zcela nezávislý); ohledně prvního nároku není dovolání přípustné podle ustanovení § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. [k problematice hodnotového censu omezujícího přípustnost dovolání podle ustanovení § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. se Nejvyšší soud vyjadřoval v rozsudku ze dne 8. 11. 2023, sp. zn. 31 Cdo 1178/2023, který byl uveřejněn pod č. 74/2024 Sb. rozh. obč., závěry zde uvedené se však v této věci neuplatní].

8. Ačkoliv dovolatel v případě první otázky avizuje její řešení odvolacím soudem jako rozporné s judikaturou Nejvyššího soudu, ve skutečnosti touto námitkou podrobuje kritice výsledek vyhodnocení (interpretace) obsahu ujednání o ceně v kupní smlouvě ze dne 16. 3. 2018; dovolací soud ve své ustálené rozhodovací praxi zaujímá stanovisko, dle kterého výsledek, k němuž odvolací soud dospěl na základě zjištěného skutkového stavu věci a za užití zákonných interpretačních pravidel při odstraňování pochybností o obsahu právního úkonu (nyní právního jednání – pozn. dovolacího soudu) [o skutečné vůli stran jimi projevené], není řešením otázky hmotného práva v intencích § 237 o? s. ř., jež by bylo možno porovnávat s rozhodovací praxí dovolacího soudu. Od ustálené judikatury by se odvolací soud mohl odchýlit pouze v postupu, jímž k takovému výsledku (k závěru o obsahu právního úkonu – nyní právního jednání) dospěl, např. že by nevyužil příslušné výkladové metody či že by jeho úvahy při jejich aplikaci byly zatíženy chybou v logice (srov. například závěry vyjádřené v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 4. 2014, sp. zn. 32 Cdo 192/2014, a ze dne 28. 4. 2014, sp. zn. 32 Cdo 952/2014).

9. Pakliže ovšem dovolatel pouze podrobuje kritice výsledek interpretace právního jednání (zde interpretace obsahu kupní smlouvy ze dne 16. 3. 2018) a předkládá dovolacímu soudu vlastní představy o výsledku takové interpretace (srov. bod IV obsahu dovolání), nepředkládá soudu k posouzení žádnou otázku, která by přípustnost dovolání zakládala; pouhá kritika právního posouzení odvolacího soudu či polemika s jeho závěry k založení přípustnosti dovolání nepostačují (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 11. 2023, sp. zn. 21 Cdo 1539/2023, ze dne 31. 8. 2023, sp. zn. 21 Cdo 1786/2023, nebo ze dne 30. 10. 2013, sp. zn. 32 Cdo 1389/2013, z recentních rozhodnutí potom viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 12. 2025, sp. zn. 21 Cdo 2781/2025).

10. Lze pouze doplnit, že rozhodnutí odvolacího soudu je v naprostém souladu s dovolatelem avízovaným rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 2020, sp. zn. 23 Cdo 1176/2020.

11. V případě druhé námitky dovolatel přehlíží, že rozhodnutí odvolacího soudu není založeno na skutkovém závěru, že by žalobce byl (vůbec mohl být) uveden v omyl (srov. bod 78 odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně, bod 20 odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu).

12. Dovolatel tak staví své dovolací námitky na jiném skutkovém stavu, než byl zjištěn odvolacím soudem, tedy zpochybňuje skutkové závěry odvolacího soudu. Správnost skutkového stavu věci zjištěného v řízení před soudy nižších stupňů nelze v dovolacím řízení probíhajícím podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2013 důvodně zpochybnit. Dovolací přezkum je totiž ustanovením § 241a odst. 1 o. s. ř. vyhrazen výlučně otázkám právním, a proto ke zpochybnění skutkových zjištění odvolacího soudu nemá dovolatel k dispozici způsobilý dovolací důvod; tím spíše pak skutkové námitky nemohou založit přípustnost dovolání (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2014, sp. zn. 29 Cdo 4097/2014, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2021, sp. zn. 21 Cdo 3088/2020). Pro úplnost je nutné připomenout, že při úvaze o tom, zda je právní posouzení věci odvolacím soudem správné, Nejvyšší soud vychází (musí vycházet) ze skutkových závěrů odvolacího soudu a nikoli z těch skutkových závěrů, které v dovolání na podporu svých právních argumentů nejprve zformuluje sám dovolatel (srov. například odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2004, sp. zn. 29 Odo 268/2003, uveřejněného pod č. 19/2006 Sb. rozh. obč., nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 10. 2013, sp. zn. 29 Cdo 3829/2011).

13. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.

14. Protože řízení není ukončeno, nebylo rozhodováno o náhradě nákladů dovolacího řízení; o těchto nákladech rozhodne soud prvního stupně, popř. soud odvolací v konečném rozhodnutí.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 27. 7. 2026 JUDr. Marek Cigánek předseda senátu