21 Cdo 4886/2010

Plný text

21 Cdo 4886/2010 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobkyně N. H., zastoupené JUDr. Jiřím Zelenkou, advokátem se sídlem v České Lípě, Jiřího z Poděbrad č. 583, proti žalovaným 1) M. W., 2) H. W. a 3) M. W., všem zastoupeným Ladislavem Ejemem, advokátem se sídlem v České Lípě, Eliášova č. 998, o určení dědického práva, vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 37 C 88/2009, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 23. června 2010, č. j. 73 Co 174/2010-55, takto:

I. Dovolání žalovaných se odmítá.

II. Žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 3.360,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Jiřího Zelenky, advokáta se sídlem v České Lípě, Jiřího z Poděbrad č.

583. Stručné odůvodnění (§ 243c odst. 2 o.s.ř.): Dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 23. 6. 2010, č. j. 73 Co 174/2010-55, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v České Lípě ze dne 8.2.2010, č. j. 37 C 88/2009-30, ve věci samé, není přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád v platném znění (dále také jen „o.s.ř.“) a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. Dovolatelé v projednávané věci - jak vyplývá z obsahu dovolání (srov. § 41 odst. 2 o.s.ř.) - právní posouzení věci (závěr o tom, jaký právní předpis má být ve věci aplikován, popřípadě jak má být právní předpis vyložen) odvolacím soudem nezpochybňují a v dovolání ani neoznačují žádnou právní otázku, pro kterou by rozhodnutí (rozsudek) odvolacího soudu mělo mít po právní stránce zásadní význam. Námitky žalovaných (např. že „v usnesení Lidového soudu v Novém Boru ze dne 25.11.1955 není uvedeno jméno H. W., nýbrž H. W. bez uvedení data narození“; že „se jedná o naprosto jinou osobu“; že matrikářka učinila nesprávný zápis; že „mzdový list neprokazuje, že H. W. uznal otcovství k žalobkyni“ a že „nelze z těchto důkazů objektivně dovozovat, že zůstavitel je totožný s osobou H. W.“) nepředstavují uplatnění dovolacího důvodu podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř., ale dovolacího důvodu podle ustanovení § 241a odst. 3 o.s.ř., když směřují proti skutkovému zjištění odvolacího soudu, že „osoba H. W., rytce skla, je totožná s osobou H. W., dělníka n.p. Borské sklo, závod 03, který uznal své otcovství k N. M.“. K okolnostem uplatněným dovolacím důvodem podle ustanovení § 241a odst. 3 o.s.ř. však nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., přihlédnuto (viz § 237 odst. 3 část věty za středníkem o.s.ř.). Dovolání žalovaných není přípustné ani v části směřující proti „nákladovému“ výroku rozsudku odvolacího soudu (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31.1.2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod č. 88, ročník 2002 a ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4, ročník 2003). Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalovaných - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c/ o.s.ř. odmítl. V dovolacím řízení vznikly žalobkyni v souvislosti se zastoupením advokátem náklady, které spočívají v paušální odměně za zastupování ve výši 2.500,- Kč (srov. ustanovení § 5 písm. d/, § 10 odst. 3, § 14 odst. 1, § 15, § 16, § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění vyhlášek č. 49/2001 Sb., č. 110/2004 Sb., č. 617/2004 Sb. a č. 277/2006 Sb.) a v paušální částce náhrady výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 300,- Kč (srov. § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění vyhlášek č. 235/1997 Sb., č. 484/2000 Sb., č. 68/2003 Sb., č. 618/2004 Sb. a č. 276/2006 Sb.), celkem ve výši 2.800,- Kč. Vzhledem k tomu, že zástupce žalobkyně advokát JUDr. Jiří Zelenka, osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty, náleží k nákladům řízení podle ustanovení § 137 odst. 1 a 3, § 151 odst. 2 věty druhé o.s.ř. vedle odměny za zastupování advokátem a paušální částky náhrad výdajů rovněž náhrada za daň z přidané hodnoty určená z odměny za zastupování, z náhrad a z jejích hotových výdajů podle sazby daně z přidané hodnoty [20% - srov. § 47 odst. 1 písm. a/ zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty], tedy částka 560,- Kč. Protože dovolání žalovaných bylo odmítnuto, dovolací soud jim podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř. uložil, aby žalobkyni náklady v celkové výši 3.360,- Kč společně a nerozdílně nahradili. Žalovaní jsou povinni přiznanou náhradu nákladů řízení zaplatit společně a nerozdílně k rukám advokáta, který žalobkyni v tomto řízení zastupoval (§ 149 odst. 1 o.s.ř.). Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 24. listopadu 2011 JUDr. Roman F i a l a, v. r. předseda senátu