21 Cdo 619/2020

Rubrum

21 Cdo 619/2020 citace citace s ECLI Právní věta: Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:20. 5. 2020 Spisová značka:21 Cdo 619/2020 ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:

21. CDO.619.2020.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Odklad vykonatelnosti Dotčené předpisy:§ 243 písm. a) o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:8. 6. 2020 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 619/2020-195 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Pavla Malého a JUDr. Marka Cigánka ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného T. K., narozeného dne XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Radkem Vachtlem, advokátem se sídlem v Praze 3, Laubova č. 1729/8, proti povinnému V. S., narozenému dne XY, bytem XY zastoupenému Mgr. Petrem Škopkem, advokátem se sídlem v Rakovníku, Dukelských hrdinů č. 59, pro 590 000 Kč s příslušenstvím, prodejem zástavy, o návrhu povinného na zastavení výkonu rozhodnutí, vedené u Okresního soudu v Rakovníku pod sp. zn. 6 E 2/2018, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 31. července 2019 č. j. 20 Co 102/2019-102, takto:

Výrok

Návrh povinného na odklad vykonatelnosti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 31. července 2019 č. j. 20 Co 102/2019-102 v části výroku I týkající se potvrzení usnesení Okresního soudu v Rakovníku ze dne 5. února 2019 č. j. 6 E 2/2018-39 ve výroku o zamítnutí návrhů povinného na zastavení výkonu rozhodnutí prodejem zástavy se zamítá.

Odůvodnění

Okresní soud v Rakovníku usnesením ze dne 5. 2. 2019 č. j. 6 E 2/2018-39 zamítl návrhy povinného ze dne 17. 1. 2019 na zastavení výkonu rozhodnutí prodejem zástavy, a to „prodejem nemovitostí povinného – pozemek st. p. č. XY o výměře 94 m2 (zastavěná plocha a nádvoří), jehož součástí je budova č. p. XY (objekt bydlení), pozemku st. p. č. Y o výměře 23 m2 (zastavěná plocha a nádvoří), jehož součástí je budova bez č. p./č. e. (zem. stav.), pozemku st. p. č. XY o výměře 25 m2 (zastavěná plocha a nádvoří), jehož součástí je budova bez č. p./č. e. (zem. stav.), pozemku p. č. XY o výměře 421 m2 (ostatní plocha), pozemku p. č. XY o výměře 12482 m2 (orná půda), pozemku p. č. XY o výměře 192 m2 (ostatní plocha), to vše zapsáno na listu vlastnictví č. XY u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště XY, pro katastrální území XY a obec XY, nařízeného usnesením Okresního soudu v Rakovníku ze dne 3. 1. 2019 č. j. 6 E 2/2018-30“ (výrok I) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II). K odvolání povinného Krajský soud v Praze usnesením ze dne 31. 7. 2019 č. j. 20 Co 102/2019-102 usnesení soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a zavázal povinného k povinnosti zaplatit oprávněnému náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II). Odvolací soud se – mimo jiné – zabýval námitkami povinného, že „v době uzavření smlouvy o půjčce a v době uznání dluhu trpěl duševní poruchou, pro kterou nebyl schopen platně uzavřít smlouvu o půjčce a uznat dluh“. Na základě obsahu zdravotní dokumentace povinného a zprávy obvodní lékařky I. R. dospěl k závěru, že zdravotní stav povinnému „nebránil uzavřít platně smlouvu o půjčce a zástavní smlouvu a uznat dluh co do důvodu a výše, neboť nebylo prokázáno, že by povinný před mozkovou příhodou byl ve svých duševních projevech jakkoli omezen“. Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal povinný ve lhůtě uvedené v § 240 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), dovolání, kterým napadl výrok I o potvrzení usnesení soudu prvního stupně. Dovolatel současně navrhl „odložit vykonatelnost dovoláním napadeného rozhodnutí ve výroku I., jímž usnesení soudu I. stupně se potvrzuje“. Návrh odůvodnil tím, že „v domě č. p. XY v k. ú. XY prožil povinný většinu svého života, v případě jeho matky se jedná o její rodný dům, ve kterém žije celý svůj život; povinný i jeho matka mají k tomuto domu i ostatním nemovitostem silný citový vztah“. „Pokud by předmětné nemovitosti v k. ú. XY byly zpeněženy před rozhodnutím dovolacího soudu o dovolání, jednalo by se o nevratný zásah do vlastnických vztahů (včetně nutnosti vyklizení nemovitostí) představující závažnou újmu na právech povinného“, který by „nepochybně“ byl též “příčinou dalšího zhoršení zdravotního stavu povinného“. Podle povinného odklad vykonatelnosti „nezasáhne do práv jiné osoby než účastníka řízení“. Podle ustanovení § 243 písm. a) o. s. ř. před rozhodnutím o dovolání může dovolací soud i bez návrhu odložit vykonatelnost napadeného rozhodnutí, kdyby neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí hrozila dovolateli závažná újma. V projednávané věci nebylo možné vyhovět návrhu povinného na odložení vykonatelnosti napadeného usnesení odvolacího soudu, neboť užití tohoto institutu je v řízení o výkon rozhodnutí [s výjimkou usnesení o rozvrhu rozdělované podstaty a usnesení o povinnostech vydražitele uvedeného v § 336m odst. 2 (§ 336n) a v § 338za odst. 2 o. s. ř.] z povahy věci vyloučeno (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2005 sp. zn. 20 Cdo 873/2005, uveřejněné pod č. 73 v časopise Soudní judikatura, roč. 2006, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 6. 2006 sp. zn. 20 Cdo 1084/2006 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 8. 2011 sp. zn. 20 Cdo 2395/2011). Z uvedených důvodů Nejvyšší soud návrh povinného na odklad vykonatelnosti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 31. 7. 2019 č. j. 20 Co 102/2019-102 zamítl.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 20. 5. 2020 JUDr. Jiří Doležílek předseda senátu