21 Cdo 896/2026

Plný text

21 Cdo 896/2026-330 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Malého a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Marka Cigánka v právní věci žalobců a) T. R., a b) L. R., proti žalovaným 1) TŘINECKÉ ŽELEZÁRNY, a. s. se sídlem v Třinci – Starém Městě, Průmyslová č. 1000, IČO 18050646, a 2) České republice – Ministerstvu práce a sociálních věcí se sídlem v Praze 2 – Novém Městě, Na Poříčním právu č. 376/1, IČO 00551023, o 18 018 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 108 C 5/2024, o dovolání žalobkyně a) proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. září 2025, č. j. 16 Co 187/2025-288, takto:

I. Řízení o dovolání žalobkyně a) se zastavuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):

1. Okresní soud ve Frýdku-Místku usnesením ze dne 10. 6. 2025, č. j. 108 C 5/2024-256, zastavil řízení o zaplacení částky 12 972 960 Kč s úrokem ve výši 23,06 % ročně od 1. 10. 1991 do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., které se žalobkyně a) domáhala proti žalované 1) [výrok I], odmítl podání žalobců a) a b) ze dne 11. 7. 2022 v části, ve které se žalobkyně a) domáhala proti žalované 2) zaplacení částky 5 045 040 Kč s úrokem ve výši 23,06 % ročně od 1. 10. 1991 do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (výrok II), zamítl návrh žalobců a) a b) na přerušení řízení (výrok III) a zamítl návrh žalobců a) a b) na osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce z řad advokátů (výrok IV).

2. K odvolání žalobců a) a b) Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 30. 9. 2025, č. j. 16 Co 187/2025-288, odmítl odvolání proti výroku III usnesení soudu prvního stupně (výrok I), potvrdil usnesení soudu prvního stupně ve výrocích I, II a IV (výrok II) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok III).

3. Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně a) – nezastoupena advokátem – dne 12. 1. 2026 dovolání.

4. Podáním dovolání žalobkyni a) vznikla povinnost zaplatit soudní poplatek za dovolání [srov. § 4 odst. 1 písm. c) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o soudních poplatcích“)]; žalobkyně je podle § 11 odst. 2 písm. e) zákona o soudních poplatcích osvobozena od soudních poplatků jen v případě uplatněného nároku na náhradu za ztrátu na výdělku z titulu pracovního úrazu, ohledně kterého soudy řízení zastavily pro překážku věci pravomocně rozhodnuté, toto osvobození však nelze vztahovat na tu část žaloby, kterou soudy z důvodu neodstraněného „logického rozporu mezi označením žalobců a petitem žaloby“ odmítly.

5. Soud prvního stupně předložil věc k rozhodnutí dovolacímu soudu, aniž žalobkyni a) vyzval k zaplacení soudního poplatku za dovolání, který žalobkyně a) nezaplatila; soud prvního stupně pouze usnesením ze dne 25. 2. 2026, č. j. 108 C 5/2024-315, vyzval žalobkyni a), aby si do 15 dnů od doručení usnesení pro podání dovolání v této věci zvolila zástupcem advokáta a aby jeho prostřednictvím podala řádné dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 9. 2025, č. j. 16 Co 187/2025-288, a zároveň žalobkyni a) poučil, že nebude-li podepsanému soudu ve stanovené lhůtě předložena plná moc zvoleného advokáta a jím sepsané dovolání, bude dovolací řízení zastaveno; usnesení bylo žalobkyni a) doručeno 2. 3. 2026.

6. Nejvyšší soud usnesením ze dne 16. 4. 2026, č. j. 21 Cdo 896/2026-321, které bylo žalobkyni a) doručeno dne 23. 4. 2026, žalobkyni a) vyzval, aby do 15 dnů ode dne doručení tohoto usnesení zaplatila soudní poplatek za dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 9. 2025, č. j. 16 Co 187/2025-288, který činí podle položky 23 bodu 2 Sazebníku soudních poplatků 4 000 Kč, a zároveň žalobkyni a) poučil, že nebude-li uvedený soudní poplatek za dovolání ve stanovené lhůtě zaplacen, bude dovolací řízení zastaveno.

7. Ve stanovených lhůtách žalobkyně a) soudní poplatek za dovolání nezaplatila a výzvě k odstranění nedostatku povinného zastoupení nevyhověla.

8. Žalobkyně a) v reakci na výzvu k odstranění nedostatku podmínky povinného zastoupení podle § 241 o. s. ř. v podání ze dne 13. 3. 2026, doručeném soudu prvního stupně dne 16. 3. 2026, podala žádost o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce, ve které své osobní a majetkové poměry nijak nedoložila ani netvrdila.

9. Dne 11. 5. 2026 (v reakci na výzvu k zaplacení soudního poplatku) doručila žalobkyně a) Nejvyššímu soudu podání nazvané „Stížnost a námitky k výzvě soudu, která je ale zcela odchylná od jiných již rozhodnutých podobných případů“, v němž mimo jiné uvedla, že jsou na její straně „i nadále splněny všechny zákonné podmínky pro přiznání osvobození od soudních poplatků, nákladů řízení a ustanovení nezávislého a kvalifikovaného právního zástupce (i s plnou garancí a zodpovědnosti soudu o náležitém právním postupu ustanoveného advokáta v obhajobě mých zákonných i ústavních lidských práv)“, což dále odůvodnila toliko přikládanými „důchodovými lístky za měsíc únor, březen, duben, květen roku 2026 a zároveň i poštovními poukázkami plateb nájmu dle výpočtu ÚP a to za měsíc únor, březen, duben, květen roku 2026“, a to společně s tvrzením, že její „příjem na živobytí je nedobrovolně pod hranici nouze, což je zákonným podkladem i pro zákonným postup a rozhodnutí ze strany soudu“.

10. Z obsahu spisu se podává (a dovolacímu soudu je i z jiné úřední činnosti známo), že dovolatelka dlouhodobě zneužívá svého práva na soudní ochranu opakovaným podáváním neurčitých, popřípadě nedůvodných žalob, přičemž po zahájení řízení podává velké množství procesních podání, jakož i opravných prostředků včetně opravných prostředků mimořádných, opakovaně podává žádosti o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce (aniž by dokládala své majetkové poměry), přičemž tyto žádosti jsou soudy zamítány, nebo jsou řízení o těchto žádostech ve smyslu § 159a odst. 4 o. s. ř. zastavována (dovolací soud zde odkazuje například na věci projednávané u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 21 Cdo 1661/2024, sp. zn. 26 Cdo 2959/2023, sp. zn. 30 Cdo 1208/2020 nebo sp. zn. 32 Cdo 2917/2019). Takové dlouhodobé a cílené počínání účastníka lze jednoznačně označit za obstrukční a sudičské (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 480/06, ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. III. ÚS 2791/08, a ze dne 10. 4. 2018, sp. zn. II. ÚS 3921/17). K obdobným závěrům dospěl i Nejvyšší soud, k tomu srov. konkrétně ve vztahu k dovolatelce např. usnesení ze dne 28. 4. 2020, sp. zn. 30 Cdo 176/2020, ze dne 26. 10. 2020, sp. zn. 22 Cdo 2809/2020, ze dne 22. 12. 2023, sp. zn. 29 Cdo 2131, 2132, 2133/2022, nebo ze dne 18. 12. 2024, sp. zn. 21 Cdo 2755/2024.

11. Vzhledem k výše uvedenému má Nejvyšší soud za to, což ostatně ve svých rozhodnutích zohlednily i soudy obou stupňů, že dovolatelka procesními obstrukcemi dlouhodobě zneužívá svá procesní práva, a to nikoliv za účelem soudní ochrany, a způsobuje bezdůvodné průtahy (procesní obtíže) v soudním řízení. Její postup tak podle § 2 a § 6 o. s. ř. nemůže požívat právní ochrany. Zneužití procesního práva totiž může mít jak podobu snahy získat výhodu nepředvídanou procesním právem, tak i podobu maření řádného postupu v řízení. Má-li zneužití práva účastníkem podobu jeho procesního úkonu a není-li stanoveno jiné řešení, pak se k němu v souladu s § 41a odst. 3 o. s. ř. jako k nepřípustnému nepřihlíží (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2020, sp. zn. 33 Cdo 1030/2020, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2017, sp. zn. 32 Cdo 5201/2017, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. 22 Nd 159/2016, anebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2020, sp. zn. 27 Cdo 499/2020).

12. Nejvyšší soud proto k žádostem dovolatelky o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce pro dovolací řízení, které doložila zcela nedostatečně (přestože si při podání těchto žádostí s ohledem na mnohá předchozí poučení a rozhodnutí soudů o jejich opakovaných žádostech o osvobození od soudních poplatků musela být vědoma, že žadatel je povinen žádost o osvobození od soudních poplatků odůvodnit a věrohodným způsobem soudu doložit své majetkové poměry nebo jejich případné změny, které jsou rozhodné pro posouzení důvodnosti jeho žádosti), nepřihlížel a těmito žádostmi dovolatelky se nezabýval.

13. Protože dovolatelka soudní poplatek za dovolání nezaplatila ani poté, co k tomu byla Nejvyšším soudem vyzvána, Nejvyšší soud po marném uplynutí lhůty stanovené k jeho zaplacení řízení o dovolání žalobkyně a) v části směřující proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 9. 2025, č. j. 16 Co 187/2025-288, pokud jím bylo rozhodnuto o potvrzení výroku II usnesení Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 10. 6. 2025, č. j. 108 C 5/2024-256, podle ustanovení § 9 odst. 2 zákona o soudních poplatcích zastavil; zastavení dovolacího řízení pro nezaplacení soudního poplatku za dovolání zde má přednost před zastavením řízení pro nesplnění podmínky povinného zastoupení (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2012, sen. zn. 29 NSČR 6/2012, uveřejněné pod č. 57/2012 Sb. rozh. obč.).

14. Ve zbývající části potom Nejvyšší soud řízení o dovolání žalobkyně a) zastavil podle § 243c odst. 3 věty třetí ve spojení s § 241b odst. 2 částí věty před středníkem, § 104 odst. 2 věty třetí a § 241b odst. 3 věty třetí o. s. ř. pro nesplnění podmínky povinného zastoupení.

15. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

16. Dovolací soud nepřehlédl, že podání ze dne 9. 1. 2026, doručené soudu prvního stupně dne 12. 1. 2026, je společným podáním žalobkyně a) a žalobce b), ve kterém dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 9. 2025, č. j. 16 Co 187/2025-288, vedle žalobkyně a) podává též žalobce b). Podání bylo odesláno z datové schránky žalobkyně a), elektronický dokument, který podání žalobce b) obsahuje, není ale opatřen jeho uznávaným elektronickým podpisem (§ 6 odst. 1, 2 zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, ve znění pozdějších předpisů) jako jednající fyzické osoby. Pokud potom žalobce b) podání v souladu s § 42 odst. 2 o. s. ř. ve lhůtě tří dnů nedoplnil podáním shodného znění buď v listinné podobě, anebo v elektronické podobě opatřené uznávaným elektronickým podpisem nebo v elektronické podobě pokládané za podepsané ve smyslu § 18 odst. 2 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, ve znění pozdějších předpisů, nepřihlíží se k němu, tedy hledí se na ně, jako kdyby dovolání žalobce b) nebylo učiněno (srov. stanovisko pléna Nejvyššího soudu ze dne 5. 1. 2017, sp. zn. Plsn 1/2015, uveřejněné pod č. 1/2017 st. Sb. rozh. obč.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 16. 7. 2026 JUDr. Pavel Malý předseda senátu