22 Cdo 2701/2000

Rubrum

22 Cdo 2701/2000 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl ve věci žalobců: A) L. M. a B) M. M., proti žalovanému J. N., o vydržení práva odpovídajícího věcnému břemeni a trpění práva odpovídajícího věcnému břemeni, vedené u Okresního soudu ve Strakonicích, pod sp. zn. 2 C 749/98, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 7. července 2000, čj. 5 Co 1348/2000-115, takto:

Výrok

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění

: Žalobci se žalobou původně domáhali „zřízení věcného břemene průchodu a průjezdu přes pozemek žalovaného parc. č. 227 v kat. území V. do dvora u domu žalobců čp. 7, postaveného na parcele č. 223 v kat. území V., dále určení, že jsou oprávněni užívat za účelem průchodu a průjezdu pozemek parc. č. 227 v kat. území V. a žalovaný jako vlastník pozemku parc. č. 227 v kat. území V. je povinen strpět právo žalobců vyplývající z věcného břemene\". Řízení o této žalobě bylo usnesením Okresního soudu v Českých Budějovicích (dále jen „soud prvního stupně\") ze dne 1. února 1999, čj. 2C 749/98-10, zastaveno s odůvodněním, že nejde o věc náležející do pravomoci soudu. Toto usnesení k odvolání žalobců Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací usnesením ze dne 31. května 1999, čj. 5 Co 660/99-21, zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Poté žalobci změnili žalobu tak, aby bylo určeno, že právo odpovídající věcnému břemeni v původní žalobě specifikované je právem vydrženým a že žalovaný je povinen toto právo trpět. Soud prvního stupně pak rozsudkem z 9. března 2000, čj. 2 C 749/98-62, změněnou žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně rozsudkem, čj. 5 Co 1348/2000-115, ze 7. července 2000 potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání. Aniž zmiňují, z čeho dovozují jeho přípustnost, uplatňují dovolací důvody podle § 241 odst. 3 písm. c) a d) o. s. ř. Navrhují, aby dovolací soud rozsudky soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Žalovaný se k dovolání nevyjádřil. Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas řádně zastoupenými účastníky řízení (§ 240 odst. l, § 241 odst. l o. s. ř.), zkoumal, zda jde o dovolání přípustné. Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Podle § 237 odst. l o. s. ř. je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, pokud v řízení došlo k vadám v tomto ustanovení vyjmenovaným. Takové vady žalobci nenamítali a dovolacím soudem nebyly zjištěny. Dovolání proti rozsudku odvolacího soudu není v této věci přípustné ani podle § 238 odst. 1 písm. b) o. s. ř., který stanoví, že dovolání je přípustné proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku, protože byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil. Usnesením odvolacího soudu z 31. 5. 1999, čj. 5 Co 660/99-21, byl sice zrušen rozsudek soudu prvního stupně z l. 2. 1999, čj. 2 C 749/98-10, avšak uvedeným rozsudkem bylo rozhodováno o zřízení práva odpovídajícího věcnému břemeni a povinnosti takové právo trpět, zatímco dalším rozsudkem z 9. 3. 2000, čj. 2 C 749/98-10, bylo rozhodováno o jiných nárocích - o určení, že (existující) právo odpovídající věcnému břemeni je právem vydrženým a o trpění tohoto břemene. Zrušující usnesení odvolacího soudu nemohlo tedy obsahovat právní názor, kterým by byl soud prvého stupně vázán. Dovolání není přípustné ani podle § 239 odst. l o. s. ř., neboť odvolací soud ve výroku svého potvrzujícího rozsudku přípustnost dovolání nevyslovil. Zbývá tedy přípustnost dovolání podle § 239 odst. 2 o. s. ř. Podle tohoto ustanovení, nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením potvrzujícího rozsudku, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Žalobci vyslovení přípustnosti dovolání nenavrhli. Proto přípustnost dovolání není dána ani podle § 239 odst. 2 o. s. ř. Dovolací soud proto dovolání jako nepřípustné odmítl (§ 243b odst. 4 a § 218 odst. l. písm. c/ o. s. ř.). Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází ze skutečnosti, že žalobci nebyli úspěšní a žalovanému náklady, na jejichž úhradu by měl právo, nevznikly (§ 243b odst. 4, § 224 odst. l, § 151 odst. 1, § 142 odst. l o. s. ř.). Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 30. listopadu 2000 JUDr. Marie R e z k o v á, v.r. předsedkyně senátu Za správnost vyhotovení: Ivana Svobodová