IV.ÚS 627/2000
V PLATNOSTIÚstavní soud odmítl ústavní stížnost, protože byla podána po uplynutí šedesátidenní lhůty stanovené zákonem. Lhůta začala po doručení rozsudku odvolacího soudu, který byl výsledkem posledního procesního prostředku. Soud zdůraznil, že lhůta je nepřekročitelná a její marné uplynutí nelze zhojit. Rozhodnutí se opírá o § 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, a čl. 88 odst. 1 a 2 Ústavy České republiky.
Rubrum
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti L. M. a M. M., zastoupených Mgr. R. M., advokátkou, proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 7. 7. 2000, č.j. 5 Co 1348/2000-115 a rozsudku Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 9. 3. 2000, č.j. 2 C 749/98-62, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Návrhem doručeným Ústavnímu soudu dne 20. 10. 2000 se stěžovatelé domáhali, aby Ústavní soud nálezem zrušil rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 7. 7. 2000, č.j. 5 Co 1348/2000-115 a rozsudek Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 9. 3. 2000, č.j. 2 C 749/98-62, jimiž byla pravomocně zamítnuta jejich žaloba na určení, že právo, odpovídající věcnému břemenu průchodu a průjezdu přes pozemek vlastníka pozemku p.č. 227 v k.ú. V. ve prospěch stěžovatelů a každého s nimi užívajícího domu čp. 7 na pozemku p.č. 223 v k. ú. V., je právem vydrženým a na základě toho je vlastník pozemku p.č. 227 v k.ú. Volyně povinen strpět toto právo jako právo odpovídající věcnému břemenu průchodu a průjezdu. Stěžovatelé jsou přesvědčení, že napadenými rozsudky obecných soudů byla porušena její ústavně zaručená základní práva zakotvená v Listině základních práv a svobod, zejména v čl. 36 odst. 1 Listiny. Po přezkoumání, zda ústavní stížnost splňuje všechny formální podmínky stanovené zákonem, dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je podána po lhůtě stanovené pro její podání. Podle ustanovení § 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon"), ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, přičemž za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy (§ 75 odst. 1 zákona). V daném případě byl napadený rozsudek odvolacího soudu právní zástupkyni stěžovatelů doručen dne 18. 8. 2000, jak vyplývá ze spisu Okresního soudu ve Strakonicích, sp. zn. 2 C 749/98, který si Ústavní soud vyžádal. Uvedeným dnem doručení započala běžet zákonná šedesátidenní lhůta pro podání ústavní stížnosti, jež uplynula dne 16. 10. 2000. Stížnost však byla podána k poštovní přepravě dne 18. 10. 2000, tudíž evidentně po uplynutí stanovené lhůty. Šedesátidenní lhůta obsažená v ust. § 72 odst. 2 zákona je nepřekročitelná, její marné uplynutí zákon neumožňuje jakkoliv zhojit, a tímto zákonem je Ústavní soud vázán (čl. 88 odst. 1 a 2 Ústavy České republiky). Na uvedeném závěru nemůže nic změnit ani skutečnost, že stěžovatelé podali proti napadenému rozsudku odvolacího soudu dovolání. Nejvyšší soud o dovolání rozhodl usnesením ze dne 30., 11. 2000, č.j. 22 Cdo 2701/2000-138 tak, že dovolání jako nepřípustné odmítl. S ohledem na výše uvedené Ústavní soud návrh podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítl jako návrh podaný opožděně.
Poučení
Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 30. 1. 2001 JUDr. Pavel Varvařovský soudce zpravodaj
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (1)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.