22 Cdo 4233/2018
V PLATNOSTINejvyšší soud rozhodl, že řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví k pozemkům se přerušuje do pravomocného skončení řízení o nahrazení projevu vůle z předkupního práva, které se týká totožných pozemků. Důvodem je ochrana právní jistoty účastníků, neboť rozdílné posouzení otázky existence předkupního práva by nepřijatelně zasáhlo do jejich práv.
Citované zákony (5)
Rubrum
22 Cdo 4233/2018-240 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Davida Havlíka a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobkyně V. K. TOP CHMEL, s. r. o., IČO 24742821, se sídlem v Doksech, Ke Křížku 389, zastoupené JUDr. Jaroslavem Skoupým, advokátem se sídlem v Rakovníku, Havlíčkova 584, proti žalované 1) AGROSCIENCE, spol. s r. o., IČO 47540249, se sídlem v Chrášťanech 175, zastoupené JUDr. Ladislavem Košťálem, advokátem se sídlem ve Zbečně, Na Riviéře 123, za účasti vedlejší účastnice Zemědělské společnosti Chrášťany s. r. o., IČO 25063782, se sídlem v Chrášťanech 172, zastoupené Ing. Miloslavem Klasem, CSc., a žalované 2) LUPOFYT s. r. o., IČO 46348824, se sídlem v Chrášťanech 16, o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, vedené u Okresního soudu v Rakovníku pod sp. zn. 6 C 2/2017, o dovolání žalované 1) proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 8. 8. 2018, č. j. 28 Co 211/2018-184, takto:
Výrok
Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 8. 8. 2018, č. j. 28 Co 211/2018-184, se mění tak, že usnesení Okresního soudu v Rakovníku ze dne 7. 6. 2018, č. j. 6 C 2/2017-166, se potvrzuje.
Odůvodnění
Okresní soud v Rakovníku usnesením ze dne 7. 6. 2018, č. j. 6 C 2/2017-166, rozhodl tak, že řízení se přerušuje do pravomocného skončení řízení vedeného u Okresního soudu v Rakovníku pod sp. zn. 4 C 70/2016. Soud zjistil, že žalobkyně a žalovaná 1) jsou podílovými spoluvlastnicemi několika desítek pozemků v obci XY, katastrálním území XY, a v nyní projednávané věci vedou spor o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví k těmto pozemkům; v průběhu řízení došlo k rozšíření žaloby také na žalovanou 2), která se stala spoluvlastnicí části těchto pozemků. Protože současně je u téhož soudu prvního stupně vedeno pod sp. zn. 4 C 70/2016 řízení o nahrazení projevu vůle, které se zčásti týká totožných pozemků, řízení v nyní projednávané věci na základě § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. přerušil. Důvodem byla hospodárnost řízení; v souběžně probíhajícím řízení o nahrazení projevu vůle je řešena otázka významná také pro tuto věc, kterou by musel soud řešit jako otázku předběžnou (otázka existence předkupního práva). Krajský soud v Praze k odvolání žalobkyně usnesením ze dne 8. 8. 2018, č. j. 28 Co 2011/2018-184, změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že řízení se nepřerušuje do pravomocného skončení řízení vedeného u Okresního soudu v Rakovníku pod sp. zn. 4 C 70/2016. Vyšel ze stejných skutkových zjištění, neztotožnil se však s právním hodnocením věci. Prostudoval spis sp. zn. 4 C 70/2016 a uzavřel, že z dosud provedeného dokazování nevyplývá, že by předmětné pozemky byly součástí zemědělského závodu [a že by tedy existovalo předkupní právo žalované 1)], a není důvod předpokládat, že by skutečnosti významné pro nyní projednávanou věc měly vyjít najevo v budoucnu. Rozhodnutí soudu prvního stupně proto změnil tak, že se řízení nepřerušuje. Proti rozhodnutí krajského soudu podává žalovaná 1) – dále také „dovolatelka“ – dovolání, jehož přípustnost opírá o § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále „o. s. ř.“). Namítá, že důvod pro přerušení řízení je zjevně dán; pakliže by totiž soud ve věci vedené pod sp. zn. 4 C 70/2016 dospěl k závěru, že bylo porušeno předkupní právo žalované 1) a rozhodl by o nahrazení projevu vůle převést spoluvlastnický podíl, byl by předmět řízení v nyní projednávané věci zcela vyčerpán. Žalobkyně ve vyjádření uvedla, že dovolání považuje za nepřípustné a navrhuje dovolání odmítnout. Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání je přípustné podle § 237 o. s. ř., že je uplatněn dovolací důvod, uvedený v § 241a odst. 1 o. s. ř., a že jsou splněny i další náležitosti dovolání a podmínky dovolacího řízení (zejména § 240 odst. 1, § 241 o. s. ř.), napadené rozhodnutí přezkoumal a zjistil, že dovolání je důvodné. Nejvyšší soud konstantně judikuje, že postup podle § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. záleží vždy na individuálních okolnostech a na úvaze soudu, kterou by dovolací soud mohl zpochybnit, jen pokud by byla zjevně nepřiměřená, zejména pokud by soud o přerušení řízení rozhodoval na základě skutečností, které jsou zjevně nevýznamné (srovnej např. usnesení ze dne 13. 8. 2014, sp. zn. 22 Cdo 572/2014, nebo usnesení ze dne 18. 5. 2016, sp. zn. 22 Cdo 3765/2015, a další). K přerušení řízení podle § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. přistoupí soud tehdy, jestliže probíhá jiné řízení nebo jestliže dal podnět k zahájení jiného řízení, v němž je řešena (má být řešena) otázka, která může mít význam pro jeho rozhodnutí a kterou by si jinak mohl předběžně vyřešit sám (§ 135 odst. 2 o. s. ř.); důvod přerušení řízení tu spočívá zejména v hospodárnosti řízení (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 3. 2014, sp. zn. 28 Cdo 2966/2013, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2016, sp. zn. 22 Cdo 4063/2014). Při úvaze o tom, zda řízení přeruší, by měl soud postupovat podle okolností konkrétního případu, zejména s ohledem na to, zda v řízení nelze učinit jiná vhodná opatření a také s ohledem na celkovou délku řízení, o kterou se nutně původní řízení prodlouží (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 5. 2016, sp. zn. 22 Cdo 1618/2016). Důvod přerušení řízení však nemusí spočívat výhradně v hospodárnosti řízení; může jím být také ochrana nabytých práv a právní jistoty účastníků právních vztahů (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 11. 2012, sp. zn. 21 Cdo 3945/2011, uveřejněný pod číslem 36/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní). V nyní projednávané věci bylo zjištěno, že u Okresního soudu v Rakovníku je pod sp. zn. 4 C 70/2016 veden spor z předkupního práva; jde o nahrazení projevu vůle k převodu pozemků, které jsou současně předmětem řízení v nyní projednávané věci o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví. Pokud by v nyní projednávané věci došlo k vydání rozhodnutí a rozdělení předmětu spoluvlastnictví, neměla by žalovaná 1) v případě vyhovění žalobě ve věci sp. zn. 4 C 70/2016 jinou možnost, než domáhat se obnovy řízení. Následný převodu pozemků na třetí osoby by pak naději žalované 1) na úspěch ve věci sp. zn. 4 C 70/2016 již prakticky vyloučil (§ 984 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb.). Předběžné posouzení otázky existence předkupního práva – tak, jak to v nyní projednávané věci učinil odvolací soud – tedy nepředstavuje řešení právě proto, že možnost rozdílného posouzení otázky existence předkupního práva v nyní projednávané věci a ve věci sp. zn. 4 C 70/2016 nepřijatelně zasahuje do právní jistoty účastníků řízení. Je tedy zjevné, že důvod pro přerušení řízení je v nyní projednávané věci dán, a úvaha odvolacího soudu o jeho neexistenci je proto zjevně nepřiměřená. Dosavadní výsledky řízení umožňují dovolacímu soudu rozhodnout; protože je zde dán důvod přerušení řízení, Nejvyšší soud změnil napadené rozhodnutí tak, že napadené rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil [§ 243d odst. 1 písm. b) o. s. ř.]. O náhradě nákladů řízení rozhodne soud v konečném rozhodnutí ve věci samé (§ 243g odst. 1 o. s. ř. per analogiam).
Poučení
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 26. 6. 2019 JUDr. Jiří Spáčil, CSc. předseda senátu