23 Cdo 1095/2026

Plný text

23 Cdo 1095/2026-360 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a Mgr. Jiřího Němce ve věci žalobkyně OLB Commodity s.r.o., se sídlem v Olomouci, Šlechtitelů 139/14, identifikační číslo osoby 04798520, zastoupené Mgr. Liborem Špundou, advokátem se sídlem v Olomouci, Masarykova třída 795/41, proti žalované TOP EKOS spol. s r.o., se sídlem v Žatci, U Oharky 3093, identifikační číslo osoby 25008421, zastoupené JUDr. Alicí Kluzákovou, advokátkou se sídlem v Praze 8, Za Poříčskou bránou 365/21, o zaplacení 470 217,44 Kč s příslušenstvím a o vzájemném návrhu o zaplacení 378 032,56 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Lounech pod sp. zn. 7 C 27/2023, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 18. 12. 2025, č. j. 17 Co 101/2025-316, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované částku 14 702 Kč na náhradě nákladů dovolacího řízení do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupkyně žalované. Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):

1. Okresní soud v Lounech (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 2. 10. 2024, č. j. 7 C 27/2023-178, zamítl žalobu o zaplacení 470 217,44 Kč s příslušenstvím (výrok I), dále uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované 378 032,56 Kč s příslušenstvím (výrok II), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III).

2. K odvolání žalobkyně Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen „odvolací soud“) dovoláním napadeným rozsudkem rozsudek soudu prvního stupně v části výroku I, v níž byla žaloba zamítnuta co do částky 470 217,44 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 470 217,44 Kč od 14. 12. 2022 do zaplacení, a ve výroku II potvrdil (první výrok), dále rozsudek soudu prvního stupně v části výroku I, v níž byla žaloba zamítnuta co do zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 470 217,44 Kč od 24. 10. 2022 do 13. 12. 2022, změnil tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 470 217,44 Kč od 24. 10. 2022 do 13. 12. 2022 (druhý výrok) a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (třetí výrok).

3. Soudy vycházely z toho, že žalobkyně (jako prodávající) se žalovanou (jako kupující) uzavřely dne 27. 1. 2022 smlouvu, podle které se žalobkyně zavázala žalované dodat v termínu srpen až září 2022 pšenici sklizně roku 2022 v množství 500 tun v tam sjednané kvalitě. V článku III smlouvy bylo uvedeno, že nebude-li zboží odpovídat uvedeným kvalitativním parametrům, bude provedena cenová nebo množstevní srážka na základě srážkového systému kupujícího. V posledním odstavci článku III pak strany sjednaly, že v případě, že prodávající nedodá smluvní množství zboží, je kupující oprávněn realizovat krycí nákup na volném trhu v objemu nedodaného množství, přičemž případný rozdíl bude účtován k tíži prodávajícího.

4. Žalobkyní dodávaná pšenice nesplňovala ujednanou kvalitu (naměřená hodnota DON byla podstatně vyšší než sjednaná hodnota). Žalobkyně dodala část sjednaného množství pšenice, přičemž soudy konstatovaly, že zbývající množství pšenice (377,36 tun) ve sjednaném termínu nedodala. Žalovaná realizovala krycí nákup se společností BUREŠ agro s.r.o. a rozdíl mezi sjednanou cenou pšenice ve smlouvě se žalobkyní a cenou fakturovanou společností BUREŠ agro s.r.o. započetla vůči žalobou uplatněnému nároku (který žalobkyně uplatnila z titulu ceny za dodanou pšenici) a převyšující částku uplatnila jako vzájemný návrh.

5. Odvolací soud při výkladu ujednání článku III smlouvy zjišťoval vůli jednajících osob a dospěl k závěru, že ze znění ujednání a z obsahu následné e-mailové komunikace mezi stranami po uzavření smlouvy vyplývá, že úmyslem stran bylo, aby krycí nákup mohla kupující provést bez dohody s prodávající a že obsah posledního odstavce článku III dopadá na případy prodlení žalobkyně s dodáním smluveného množství zboží, ale též na situaci, kdy žalobkyně zboží dodala, ale plnila vadně, přičemž vadné plnění bylo podstatným porušením smlouvy. V projednávané věci tak dle odvolacího soudu byly významné nedostatky v kvalitě plnění situací, kdy kupující mohla provést krycí nákup a její nárok na zaplacení rozdílu ceny z krycího nákupu je tak po právu.

6. Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním, jehož přípustnost spatřovala podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.“) v tom, že napadené rozhodnutí spočívá na řešení otázek hmotného a procesního práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, případně které nebyly dosud v rozhodovací praxi vyřešeny. Konkrétně namítala odchýlení se od rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2021, sp. zn. 23 Cdo 107/2020.

7. Dovolatelka předně namítala, že skutková zjištění klíčová pro rozhodnutí soudů neměla oporu v provedeném dokazování, neboť soudy neprovedly dokazování v potřebném rozsahu a vzaly v úvahu to, co z dokazování nevyplynulo, a naopak opomenuly důležité skutečnosti, které v řízení vyšly najevo, čímž se odchýlily od judikatury Nejvyššího soudu. Konkrétně namítala, že soudy nevzaly v úvahu všechny detaily z e-mailové komunikace, v níž Ing. Kodýtek jednající za žalobkyni měl souhlasit s krycím nákupem. Současně nesouhlasila se závěrem odvolacího soudu, že úmyslem stran bylo, aby krycí nákup mohla žalovaná provést bez dohody se žalobkyní, neboť odvolací soud k úmyslu stran ničeho neuvedl a jeho závěr nemá oporu v provedeném dokazování. Podle dovolatelky z kupní smlouvy nevyplývalo právo žalované odmítnout zboží, naopak se zavázala zboží odebrat a nekvalita měla být řešena cenovou srážkou.

8. Dovolatelka dále výslovně formulovala deset okruhů námitek, které označila za stěžejní právní otázky. Konkrétně se jednalo o tyto námitky: a) Výklad právního jednání, konkrétně ujednání článku III kupní smlouvy. Dovolatelka namítala, že odvolací soud nesprávně vyložil předmětné ujednání smlouvy; konkrétně srážkový systém kupujícího, podle něhož se měla provést množstevní srážka, nebyl písemně zachycen a prodávající s ním nebyla seznámena. Dále namítala nesprávný výklad ujednání ohledně krycího nákupu. b) Přenositelnost smluvních podmínek žalované se společností De Heus na smluvní vztah žalované s žalobkyní. c) Zda je odmítnutí převzetí zboží z důvodu jeho nesouladu s kvalitativními parametry množstevní srážkou. Dovolatelka namítala, že nejde o množstevní srážku a že pokud adresát zásilky odmítne danou zásilku, nebrání to prodávajícímu vyslat další vozidlo se zbožím odpovídajícím kvalitativním parametrům smlouvy. d) Právní povaha krycího nákupu a nároky z něj plynoucí. Dovolatelka namítala, že kupní smlouva je ohledně postupu a podmínek realizace krycího nákupu neurčitá. Uvedla, že dosud v rozhodovací praxi nebylo jednoznačně vyřešeno, zda lze aplikovat § 2913 o. z. a jakým způsobem aplikovat ustanovení zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, o náhradním plnění obstaraném u jiného subjektu. Rovněž namítala, že se odvolací soud nevypořádal s její argumentací, že v případě krycího nákupu mělo jít o dohodu mezi oběma stranami a že má jinou právní povahu, než nároky vyplývající z § 2913 o. z. e) Zda má žalovaná jako kupující nárok vůči žalobkyni na náhradu škody za nedodané plnění (rozdíl v ceně náhradního obchodu) nebo na jinou formu kompenzace. Konkrétně dovolatelka uvedla, že jde o to, zda z kupní smlouvy vyplývá, že v případě nesplnění jakostních kritérií je volba na kupující, zda zboží odebere a uplatní cenové nebo množstevní srážky, nebo pšenici zcela odmítne a neodebere. f) Která smluvní strana určuje, zda byla kupní smlouva splněna a s jakými případnými nároky vůči straně, která smlouvu nesplnila. Dovolatelka namítala, že na statku producenta pšenice ležela pšenice v daném množství, kterou si žalovaná mohla a podle smlouvy měla vyzvednout; nebránila jí žádná objektivní překážka. g) Zda kupní smlouva uzavřená mezi stranami představovala fixní závazek, který zanikne, není-li v době plnění splněn. Konkrétně dovolatelka uvedla, zda trvání kupní smlouvy se sjednanou dobou plnění „září 2022“ skončí uplynutím 30. 9. 2022 či zda tato smlouva trvá i po 1. 10. 2022 v případě, že strana kupující neodebere zboží, které je připraveno k odběru. h) Zda lze uzavřít, že žalobkyně nedodala 377,36 tun pšenice či že se ocitla v prodlení s dodáním uvedeného množství pšenice, jestliže to byla žalovaná, kdo nevyslal dopravní prostředek do místa nakládky, přestože věděla, že pšenice se tam v uvedeném množství nachází. i) Z čeho vyplývá, že žalovaná mohla odmítnout plnění žalobkyně jako vadné, když ve smlouvě nebylo ujednáno, že výsledky laboratorních rozborů na vykládce budou pro žalobkyni závazné. j) Závěr soudu o tom, že 377,36 tun pšenice, které nebyly dodány (resp. je žalovaná odmítla odebrat), bylo vadných a nesplňovalo sjednané kvalitativní parametry, nemá oporu v provedeném dokazování a nelze tak učinit bez pochybností prokázaný závěr, že celé množství pšenice bylo vadné a že je mohla tudíž žalovaná odmítnout.

9. Závěrem dovolatelka poukázala na další skutkové okolnosti, které považovala za důležité pro projednávaný spor a navrhla, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu i rozsudek soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, případně aby změnil napadený rozsudek tak, že se rozsudek soudu prvního stupně mění tak, že žalobě se vyhovuje a zamítá se vzájemný návrh žalované, a rozhodl o náhradě nákladů řízení.

10. Žalovaná ve vyjádření k dovolání uvedla, že dovolání je nepřípustné, neboť dovolatelka ve skutečnosti brojí proti skutkovým zjištěním soudů a jejich hodnocení důkazů. Podrobně se vyjádřila k jednotlivým námitkám vzneseným v dovolání a navrhla, aby bylo dovolání odmítnuto, případně zamítnuto.

11. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, zastoupenou advokátem (§ 240 odst. 1 a § 241 odst. 1 o. s. ř.), posuzoval, zda je dovolání přípustné.

12. Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

13. Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má- li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

14. Dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu jen z důvodů uplatněných v dovolání. Jestliže je dovolání přípustné, přihlédne k případným vadám uvedeným v ustanovení § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny (§ 242 odst. 3 o. s. ř.).

15. Dovolání není přípustné.

16. Dovolatelčiny námitky, kterými napadala skutková zjištění soudů obou stupňů a jejich hodnocení důkazů (konkrétně námitky, které dovolatelka vznesla v úvodní části svého dovolání, týkající se toho, co vyplývá z e-mailové komunikace mezi osobami jednajícími za žalobkyni a žalovanou, a obsahu uzavřené kupní smlouvy), nezaloží přípustnost dovolání, neboť dovolacímu soudu nenáleží přezkum napadeného rozhodnutí po stránce skutkové, nýbrž pouze po stránce právní.

17. Nejvyšší soud ve svém rozhodování ustáleně vychází z toho, že skutkové závěry odvolacího soudu nepodléhají dovolacímu přezkumu a samotné hodnocení důkazů jako činnost vedoucí ke zjištění skutkového stavu (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení § 132 o. s. ř.) nelze (ani v režimu dovolacího řízení podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2013) úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

18. Výše uvedené lze vztáhnout rovněž na dovolatelčinu námitku výše shrnutou pod bodem j), neboť i tato námitka směřovala toliko ke zpochybnění skutkových zjištění, které soudy obou stupňů učinily na základě provedeného dokazování. Stejně tak přípustnost nezakládá otázka výše shrnutá pod bodem i), neboť dovolatelka jejím prostřednictvím opět zpochybňuje skutkové závěry soudů ohledně kvality dodaného plnění.

19. Z obdobného důvodu pak přípustnost dovolání nezakládají ani otázky výše shrnuté pod body c), f) a h). Argumentaci k otázce pod bodem f) totiž dovolatelka postavila na vlastních (v řízení před soudy obou stupňů neprokázaných) skutkových tvrzeních, že žalované nebránila žádná objektivní překážka odebrat připravenou pšenici. Ze skutkových zjištění soudů obou stupňů přitom vyplývá, že žalobkyně nebyla schopna dodat pšenici ve sjednané kvalitě (konkrétně že dodávající zemědělec nemá jinou pšenici, než kterou žalobkyně dodala; viz bod 30 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně). Uvedené lze obdobně vztáhnout i k dovolatelčině argumentaci k otázce výše shrnuté pod bodem h), u níž dovolatelka opět vycházela z toho, že žalovaná nepřevzala zbylé množství pšenice, i když bylo připraveno; ze skutkových zjištění soudů obou stupňů avšak plyne, že vada zjištěná u vzorků z uskutečněných dodávek způsobila nedostatek v kvalitě celého zbývajícího množství pšenice, které měla žalobkyně pro žalovanou k dispozici. Obdobně přípustnost dovolání nezaloží ani otázka výše shrnutá pod bodem c), neboť dovolatelčina argumentace k ní se míjí se skutkovým stavem zjištěným v řízení. Žalobkyně i u této otázky tvrdí, že jí nic nebránilo vyslat další vozidlo se zbožím odpovídajícím kvalitativním parametrům sjednaným ve smlouvě, ačkoli ze skutkových zjištění vyplynul opak.

20. Dovolací soud k tomuto uvádí, že ve svém rozhodování dospěl k ustálenému závěru, podle kterého předestírá-li dovolatelka vlastní skutkové závěry, na nichž pak buduje své vlastní, od odvolacího soudu odlišné, právní posouzení, uplatňuje jiný než přípustný dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř., podle nějž lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 1010, sp. zn. 22 Cdo 5039/2008, ze dne 4. 10. 2017, sp. zn. 23 Cdo 3349/2017, či ze dne 28. 2. 2018, sp. zn. 23 Cdo 5859/2017).

21. Otázky výše shrnuté pod body a) a d) se vztahovaly k výkladu právního jednání, konkrétně k výkladu ujednání posledního odstavce článku III kupní smlouvy uzavřené mezi účastnicemi řízení. Ani tyto otázky nezakládají přípustnost dovolání, neboť odvolací soud se při výkladu právního jednání neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.

22. Nejvyšší soud ve své ustálené rozhodovací praxi zaujímá stanovisko, dle kterého výsledek výkladu právního jednání, k němuž odvolací soud dospěl na základě zjištěného skutkového stavu věci a za užití zákonných interpretačních pravidel při odstraňování pochybností o obsahu právního jednání (o skutečné vůli stran jimi projevené), není řešením otázky hmotného práva v intencích § 237 o? s. ř., jež by bylo možno porovnávat s rozhodovací praxí dovolacího soudu. Od ustálené judikatury by se odvolací soud mohl odchýlit pouze v postupu, jímž k takovému výsledku (k závěru o obsahu právního úkonu) dospěl, např. že by nevyužil příslušné výkladové metody či že by jeho úvahy při jejich aplikaci byly zatíženy chybou v logice (srov. například závěry vyjádřené v usneseních Nejvyššího soudu ze dne 10. 4. 2014, sp. zn. 32 Cdo 192/2014, a ze dne 28. 4. 2014, sp. zn. 32 Cdo 952/2014).

23. Požadavkům na výklad právního jednání stanoveným v § 556 o. z. tak, jak tato pravidla pojímá ve své rozhodovací praxi dovolací soud, odvolací soud dostál. Odvolací soud zjišťoval, k čemu vedla vůle stran při uzavření smlouvy o dílo, rovněž se zabýval následným chováním stran po uzavření smlouvy a v tomto ohledu zopakoval dokazování jejich e-mailovou komunikací, z níž vyplynulo, že K. jednající za žalobkyni odmítl podepsat dodatek ke krycímu nákupu s tím, že právo na provedení krycího nákupu vyplývá přímo ze smlouvy. Rovněž vyslechl svědky, kteří byli v době uzavření smlouvy osobami jednajícími za žalobkyni a žalovanou, a dospěl k závěru, že úmyslem stran bylo, aby krycí nákup podle článku III smlouvy mohla provést žalovaná jako kupující, aniž by k tomu byla potřeba dohoda stran.

24. Z uvedeného plyne, že postup, který odvolací soud při výkladu právního jednání zvolil, se neodchyluje od požadavků judikatury (srov. zejména rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2017, sp. zn. 29 Cdo 61/2017, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 4/2019, či jeho rozsudek ze dne 18. 3. 2020, sp. zn. 23 Cdo 2070/2018) a úvaha odvolacího soudu není ani zatížena chybou v logice, přičemž v souladu s výše uvedenou rozhodovací praxí nepřísluší dovolacímu soudu přezkum samotného závěru odvolacího soudu o obsahu právního jednání (resp. výsledku, k němuž odvolací soud dospěl na základě zjištěného skutkového stavu věci a za užití zákonných interpretačních pravidel při odstraňování pochybností o obsahu právního jednání). Odvolací soud se tak při výkladu právního jednání neodchýlil ani od dovolatelkou výslovně odkazovaného rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2021, sp. zn. 23 Cdo 107/2020, jehož závěry rovněž vychází ze shora citovaných východisek judikatury Nejvyššího soudu.

25. K dovolatelčině námitce v rámci argumentace k otázce pod bodem d), podle níž dosud nebylo v judikatuře vyřešeno, zda lze aplikovat § 2913 o. z. (příp. jakým způsobem aplikovat ustanovení obchodního zákoníku o náhradním plnění obstaraném u jiného subjektu), dovolací soud uvádí, že tyto námitky jsou v projednávané věci irelevantní, neboť v projednávané věci se jedná o uplatnění smlouvou předvídaného mechanismu řešení vadného plnění, nikoli o aplikaci zákonných ustanovení o náhradě škody při porušení smluvní povinnosti. Dovolatelčina námitka, že se soudy nevypořádaly s její argumentací ohledně toho, že ke krycímu nákupu mělo dojít na základě dohody stran, se pak míjí s právním posouzením odvolacího soudu, neboť tuto otázku odvolací soud řešil a právě dokazování ohledně vůle stran smlouvy a následný výklad ujednání článku III smlouvy vedlo k posouzení, zda strany smlouvy zamýšlely, aby k realizaci krycího nákupu bylo třeba dohody stran či nikoli, a dospěl k závěru – jak uvedeno již výše – že strany ujednáním předvídaly krycí nákup, k němuž nebyla nutná dohoda stran.

26. Pokud dovolatelka v rámci své argumentace k otázce pod bodem a) namítala, že soudy nesprávně vyložily ujednání článku III smlouvy ohledně srážkového systému, je její argumentace irelevantní. Pro rozhodnutí soudů totiž byl stěžejní výklad a aplikace ujednání o krycím nákupu, nikoli o srážkovém systému; k němu strany (resp. žalovaná) nepřistoupily (neboť žalovaná zvolila způsob řešení vadného plnění žalobkyně provedením smlouvou předvídaného krycího nákupu) a nebyl proto důvod se jím v řízení zabývat.

27. Otázky výše shrnuté pod body b), e) a g) rovněž nejsou způsobilé založit přípustnost dovolání, neboť na jejich řešení napadené rozhodnutí nespočívá.

28. Nejvyšší soud v tomto směru připomíná, že podle rozhodovací praxe není dovolání přípustné podle § 237 o. s. ř., jestliže dovolatel jako důvod jeho přípustnosti předestírá dovolacímu soudu k řešení otázku hmotného nebo procesního práva, na níž rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2013, sen. zn. 29 NSČR 53/2013).

29. Otázka pod bodem b) se vztahovala k přenositelnosti smluvních podmínek ze smluvního vztahu žalované se společnosti DeHeus na smluvní vztah mezi žalobkyní a žalovanou. Z odůvodnění napadeného rozsudku ovšem nikterak nevyplývá, že by odvolací soud vztahoval smluvní podmínky z jiného právního vztahu na právní vztah účastnic nynějšího řízení. Na této otázce proto napadené rozhodnutí nezávisí.

30. Stejně tak je pro projednávanou věc irelevantní otázka pod bodem e) týkající se toho, zda má žalovaná vůči žalobkyni nárok na náhradu škody či jinou kompenzaci za nedodané plnění, neboť v projednávané věci nešlo o náhradu škody, nýbrž o smlouvou předvídaný nárok sjednaný jako řešení vadného plnění. Ze stejného důvodu není ani otázka pod bodem g) týkající se posouzení, zda smlouva uzavřená mezi žalobkyní a žalovanou představovala fixní závazek ve smyslu § 1980 o. z., pro závěr odvolacího soudu významná, neboť účastnice si ve smlouvě zvlášť ujednaly postup pro případ vadného plnění.

31. Z výše uvedeného vyplývá, že dovolání není přípustné, neboť dovolatelkou formulované otázky nebyly způsobilé založit přípustnost dovolání. Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání žalobkyně odmítl podle § 243c odst. 1 o. s. ř. pro nepřípustnost.

32. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení není v souladu s § 243f odst. 3 o. s. ř. odůvodněn. Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost, kterou mu ukládá toto rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí. V Brně dne 22. 7. 2026 JUDr. Pavel Tůma, Ph.D. předseda senátu