23 Cdo 1264/2025

Rubrum

23 Cdo 1264/2025 citace citace s ECLI Právní věta: Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:25. 6. 2026 Spisová značka:23 Cdo 1264/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2026:

23. CDO.1264.2025.3 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Vykonatelnost rozhodnutí Dotčené předpisy:§ 155 odst. 1 o. s. ř. § 258 odst. 2 o. s. ř. § 261a odst. 1 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:4. 8. 2026 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 1264/2025-1630 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jiřího Němce a soudců JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., ve věci žalobkyně D. K., zastoupené Mgr. Tiborem Stano, advokátem se sídlem v Táboře, Husovo náměstí 529/6, proti žalované SBS DŘEVOSTAVBY, s.r.o., se sídlem v Praze 10, Francouzská 55/52, identifikační číslo osoby 25721283, zastoupené JUDr. Milanem Kocourkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Václavské nám. 802/56, o bezplatné odstranění vad, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 16 C 195/2011, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 10. 2024, č. j. 62 Co 219/2024-1574, ve znění opravných usnesení téhož soudu ze dne 21. 11. 2024, č. j. 62 Co 219/2024-1581, a ze dne 16. 4. 2025, č. j. 62 Co 219/2024-1621, takto:

Výrok

Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 23. 10. 2024, č. j. 62 Co 219/2024-1574, ve znění opravných usnesení téhož soudu ze dne 21. 11. 2024, č. j. 62 Co 219/2024-1581, a ze dne 16. 4. 2025, č. j. 62 Co 219/2024-1621, se ve výroku I, III a IV a v části výroku II, kterou byl potvrzen výrok pod bodem III rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 18. 4. 2024, č. j. 16 C 195/2011-1506, zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.

Odůvodnění

I. Dosavadní průběh řízení

1. Žalobkyně se jako objednatelka ze smlouvy o dílo domáhala v řízení na žalované jako zhotovitelce bezplatného odstranění vad díla, a to stavby budovy č. p. XY rodinného domu, který je součástí pozemku parc. č. st. XY, zastavěná plocha a nádvoří, v obci XY, v k. ú. XY (dále jen „stavba rodinného domu“).

2. Obvodní soud pro Prahu 10 (v pořadí již čtvrtým) rozsudkem ze dne 18. 4. 2024, č. j. 16 C 195/2011-1506 (poté, co byl jeho předchozí rozsudek ze dne 7. 3. 2019, č. j. 16 C 195/2011-750, jakož i rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 11. 9. 2019, č. j. 62 Co 154/2019-815, ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 11. 9. 2019, č. j. 62 Co 154/2019-822, zrušen rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2021, č. j. 32 Cdo 3915/2019-865 – dále též jen „kasační rozhodnutí Nejvyššího soudu“ – a věc byla soudu prvního stupně vrácena k dalšímu řízení), uložil žalované povinnost bezplatně odstranit vady stavby rodinného domu spočívající 1/ v praskání růžků střešních tašek, a to výměnou střešního pláště (krytiny), a přitom dodržet předepsané dilatační spáry mezi jednotlivými taškami a pokládku krytiny provést přesně podle Technologického postupu výrobce tašek a Pravidel pro pokrývání střech pálenou a betonovou krytinou Cechu klempířů, pokrývačů a tesařů Čech a Moravy ve lhůtě 8 měsíců od právní moci rozsudku (výrok pod bodem I); zamítl žalobu ohledně povinnosti žalované provést opravu střechy, a sice 2/ v ohybu přesahu krovu, a to výměnou nosné střešní konstrukce tak, aby nevznikly žádné průhyby a tašky pak mohly být položeny na rovnou střešní konstrukci střešního pláště, jak vyžadují Pokyny výrobce tašek i Pravidla pro pokrývání střech pálenou a betonovou krytinou Cechu klempířů, pokrývačů a tesařů Čech a Moravy; 3/ v rozteči laťování pro pokládku tašek, a to kompletním přelaťováním střešní nosné konstrukce při dodržení Pokynů výrobce tašek i Pravidel pro pokrývání střech pálenou a betonovou krytinou Cechu klempířů, pokrývačů a tesařů Čech a Moravy; 4/ v nedodržení minimální velikosti větracího průřezu pod taškovou krytinou, a to zvýšením tloušťky kontralatí tak, aby byla dodržena ČSN a Pokyny výrobce tašek i Pravidla pro pokrývání střech pálenou a betonovou krytinou Cechu klempířů, pokrývačů a tesařů Čech a Moravy; 5/ v průhybu krovu nad povolenou mez, a to výměnou nosné střešní konstrukce za dostatečně naddimenzovanou tak, aby nevznikly žádné průhyby a tašky pak mohly být položeny na rovnou střešní konstrukci střešního pláště, jak vyžadují Pokyny výrobce tašek i Pravidla pro pokrývání střech pálenou a betonovou krytinou Cechu klempířů, pokrývačů a tesařů Čech a Moravy (první část výroku pod bodem II); dále zamítl žalobu ohledně povinnosti žalované bezplatně odstranit tam specifikované estetické vady na dřevěném obložení štítu stavby rodinného domu spočívající v rozdílném barevném odstínu a v použití méně kvalitního spojovacího materiálu – hřebů a v jejich poškození pozinkované svrchní vrstvy zatloukáním, a to výměnou korodujícího spojovacího materiálu za nerezový a odstraněním neestetických šmouh na dřevě fasády novým obložením nebo hloubkovým zbroušením a poté sjednocením nátěru s okolními částmi štítu (druhá část výroku pod bodem II); rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok pod bodem III); uložil povinnost žalobkyni a žalované zaplatit České republice – Obvodnímu soudu pro Prahu 10 na náhradu nákladů řízení částku 122 497,88 Kč a 72 497 Kč (výroky pod bodem IV a V).

3. Soud prvního stupně vyšel (mimo jiné) z těchto skutkových zjištění: - účastnice uzavřely dne 2. 2. 2004 smlouvu o dílo, jejímž předmětem byla dostavba vrchní části stavby rodinného domu (dále jen „smlouva o dílo“). V čl. XV smlouvy o dílo byla sjednána záruka na nosnou konstrukci domu a krytiny 30 let a na ostatní dodávky 3 roky počínaje převzetím díla. - dílo bylo předáno žalobkyni dne 17. 2. 2005 spolu se seznamem nedodělků a závad, které měly být odstraněny do 31. 3. 2005, avšak žalovaná je neodstranila. Žalobkyně opakovaně reklamovala vady východního štítu domu dopisem ze dne 23. 6. 2005, v němž vytkla rovněž kvalitu střešních tašek, nenašroubování horních zámků, vypadávaní lišty u balkónových dveří, kryty šroubů aj. Reklamace střešních tašek (jejich kvality – praskání růžků a barevné odlišnosti některých již vyměněných tašek) byla urgována žalobkyní ve dnech 19. 10. 2006, 10. 1. 2007, 31. 1. 2008, 27. 2. 2008, 24. 4. 2008, 4. 6. 2008 a následnou korespondencí mezi právními zástupci účastníků. - žalovaná uznala původní reklamaci ze dne 23. 6. 2005 a dne 15. 10. 2008 provedla výměnu 100 ks střešních tašek, jakož i opravu nátěru štítu, avšak poté se opětovně projevila vada štítu i střešních tašek. - další reklamace byla učiněna poté, co byl v roce 2010 zjištěn znaleckým posudkem Ing. Meduny problém nosné konstrukce střechy, když se i po výměně střešních tašek uskutečněné v roce 2008 opětovně projevovala vada (existence odlomených růžků na střešních taškách), dříve se žalobkyně o této příčině vady nedozvěděla. - podle znaleckých posudků byl příčinou odlamování růžků střešních tašek celý komplex závad, počínaje střešní konstrukcí, instalací tašek, laťování a nedodržení větracího průduchu, což je v rozporu s platnými technickými i E normami. Odlamování růžků se dle fotografií vyskytlo v celé šiří střechy, tj. nikoliv pouze v místě, kde by mohly být růžky poškozeny chůzí pracovníků (např. kolem antény, komínu), a naopak se projevilo i v koncových částech střechy, kde by chůze byla nemožná. Vady střešních tašek tak nebyly způsobeny fyzickým působením na ně, resp. neodbornou chůzí po střeše.

4. Soud prvního stupně neshledal důvod připustit doplnění dokazování zpracováním nového znaleckého posudku, zápisem o předání výsledku geodetických prací včetně grafu, jakož i výkresem krovu s doplněným komentářem v rámci zachování zásad rychlosti a hospodárnosti řízení. Měl za to, že ve věci byla provedena již řada znaleckých posudků a že vady na střeše, jakož i na štítu, byly dostatečně prokázány.

5. Vztah účastníků soud prvního stupně posoudil podle § 536 a násl. zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „obch. zák.“). S odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu konstatoval, že střecha má vady, neboť její vlastnosti neodpovídají obsahu smlouvy o dílo, prohlášení žalované o zaručených vlastnostech, ustanovení právních předpisů a technickým normám. Vady střechy žalobkyně uplatnila v rámci sjednané třicetileté záruční doby bez zbytečného odkladu, tj. nejdříve hned při předání v roce 2005 v případě vady zjevné (odlomené růžky na střešních taškách). Žalobkyně nemohla jinak, než své nároky uplatňovat jednotlivě, neboť problém nosnosti střechy byl zjištěn až znaleckým posudkem, takže reklamace byla znovu uplatněna 15. 6. 2011, dříve se žalobkyně o příčině vad nedozvěděla. Zásadní opravou střechy dne 15. 10. 2008 byla vyřízena první reklamace z 23. 6. 2005 (a její urgence). Žalovaná při ní pouze vyměnila střešní tašky. K námitce promlčení vznesené žalovanou soud prvního stupně uvedl, že promlčecí doba započala běžet až od roku 2010 s ohledem na zjištění příčiny vady žalobkyní na základě odborného posouzení Ing Meduny v tomto roce (o kterém informovala žalovanou). Soud prvního stupně tak neměl nárok žalobkyně za promlčený, neboť žaloba byla podána v rámci promlčecí lhůty dne 1. 9. 2011. Za analogického použití § 627 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013, též uzavřel, že reklamovaná vada ve skutečnosti nebyla odstraněna, neboť se po opravě vyskytla znovu, a tedy žalobkyně má další právo z odpovědnosti za vady. Žalovaná na sebe převzala záruku za provedené dílo v době trvání 30 let (čl. XV smlouvy o dílo), a tedy odpovídá za vady a nedostatky způsobené po celou dobu jejího trvání. Z toho důvodu soud prvního stupně zavázal žalovanou provést stavební nápravu odstraňující odlamování růžků střešních tašek, a sice výměnou střešních tašek; ohledně požadavku na opravu střešní konstrukce nárok zamítl, neboť se další (nové) odlamování neobjevuje, ačkoliv zůstal v průběhu řízení krov střechy nezměněn. Soud prvního stupně naopak považoval za promlčený nárok na bezplatnou opravu estetických vad dřevěného obložení štítu. Nadto tato estetická vada byla v průběhu řízení za úplatu odstraněna dne 7. 3. 2019.

6. Městský soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem (ve znění opravných usnesení) potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku pod bodem I ve znění, že žalovaná je povinna bezplatně odstranit vady díla (stavby rodinného domu) spočívající v praskání růžků střešních tašek, a to výměnou střešního pláště (krytiny) a přitom dodržet předepsané dilatační spáry mezi jednotlivými taškami a pokládku krytiny provést přesně podle Technologického postupu výrobce tašek KM Beta 5/2017 a KM Beta 10/2019 a Pravidel pro pokrývání střech pálenou a betonovou krytinou Cechu klempířů, pokrývačů a tesařů Čech a Moravy z r. 2014 ve lhůtě 8 měsíců od právní moci rozsudku (výrok I); dále jej potvrdil v druhé části výroku po bodem II a ve výroku pod bodem III (výrok II); ve výroku pod bodem IV změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že výše nákladů, kterou je žalobkyně povinna zaplatit státu činí 78 078 Kč, jinak jej potvrdil, a ve výroku pod bodem V změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že výše nákladů, kterou je žalovaná povinna zaplatit státu, činí 28 078 Kč, jinak jej potvrdil (výrok III), jakož i rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok IV).

7. Odvolací soud konstatoval, že soud prvního stupně zjistil skutkový stav (po doplnění dokazování) správně a vyvodil z něj i správné závěry. Shrnul, že se žalobkyně domáhala bezplatného odstranění dvou typů vad, a to 1) vady střechy a 2) estetické vady na dřevěném obložení štítu rodinného domu. Ze znaleckých posudků (Ing. Radka Samce, znaleckého ústavu BESTEX, s.r.o., znalce Ing. Karla Mikeše, Ph.D., a znalce Ing. Libora Meduny) podle odvolacího soudu jednoznačně vyplývalo, že střecha stavby rodinného domu je vadná, přičemž nebylo možné určit jednoznačnou příčinu praskání růžků střešních tašek. Příčin mohlo být více (výrobní vada, chybný technologický postup při pokládce střechy, nedodržení normy výrobce pro větrací průřez pod střešní krytinou, možnost chybné pokládky střešních tašek). Praskání růžků střešních tašek mohlo mít původ rovněž v chůzi osob při následných pracích na střeše, avšak takové tvrzení zůstalo v řízení neprokázáno, a představuje pouhou domněnku. Z hlediska posouzení vady měl odvolací soud za podstatné, že se projevila v záruční době a že střešní tašky opakovaně praskaly. Zdůraznil, že v říjnu 2008 byla kompletně opravena střecha, a tím odstraněny všechny dosud reklamované vady. Nesdílel proto názor žalované, že by se při odlamování růžků střešních tašek jednalo stále o stejnou neodstranitelnou vadu. Pokud se vady střechy objevily znovu, šlo ve vztahu k nim o reklamaci nových vad, která byla uplatněna řádně a včas podle § 562 odst. 2 zákona č. 513/1991 Sb., obch. zák. Žaloba podaná dne 1. 9. 2011 pak byla uplatněna v čtyřleté promlčecí lhůtě ode dne tohoto včasného oznámení vady během záruční doby. Odvolací soud proto přisvědčil soudu prvního stupně ohledně důvodnosti nároku žalobkyně na odstranění vad střechy spočívající v praskání růžků střešních tašek, a to výměnou střešního pláště. Ani odvolací soud nepovažoval za účelné doplnit dokazování dalším znaleckým posudkem.

8. Podle odvolacího soudu žalobkyně při odvolací jednání postupem podle § 43 odst. 1 občanského soudního řádu též odstranila vady žalobního petitu tak, že upřesnila technologický postup výrobce tašek, podle něhož má být výměna střešního pláště provedena tak, aby byl v souladu s požadavkem kasačního rozhodnutí Nejvyššího soudu na vykonatelnost rozhodnutí. Konkrétně jde o Technologický postup výrobce tašek KM Beta 5/2017 a KM Beta 10/2019 a Pravidla pro pokrývání střech pálenou a betonovou krytinou Cechu klempířů, pokrývačů a tesařů Čech a Moravy z roku 2014, které žalobkyně též založila do spisu. Proto odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku pod bodem I ve znění takto upřesněném žalobkyní při odvolacím jednání.

9. Odvolací soud se ztotožnil též se závěrem o promlčení nároku na bezplatné odstranění estetických vad západního a východního štítu domu, které nadto byly žalovanou v průběhu řízení odstraněny, byť za úplatu, a nebylo tak v rozsahu tohoto požadavku (druhé části výroku pod bodem II) možné rozhodnout jinak, než žalobu zamítnout. Odvolací soud také dodal, že odvoláním nebyla dotčena první část výroku pod bodem II v odstavcích 2) až 5) rozsudku soudu prvního stupně týkající se zamítnutí požadavku žalobkyně na odstranění vad ohybu přesahu krovu, rozteče laťování, nedodržení minimální velikosti větracího průřezu pod taškovou krytinou a průhybu krovu nad povolenou mez.

II. Dovolání a vyjádření k němu

10. Rozsudek odvolacího soudu (výslovně v rozsahu jeho výroku I) napadla žalovaná včasným dovoláním, v němž navrhuje, aby Nejvyšší soud změnil napadené rozhodnutí ve výroku I tak, že se žaloba zamítá. Namítá nesprávné právní posouzení věci. Přípustnost dovolání spatřuje v tom, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Konkrétně namítá, že: - soud prvního stupně opomenul důkazy navržené žalovanou podáním ze dne 2. 4. 2024, jimiž chtěla prokazovat tvrzení o absenci své odpovědnosti za odlamování růžků střešních tašek. Ani odvolací soud pak v rozporu s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2018, sp. zn. 23 Cdo 4861/2017, a ze dne 26. 11. 2019, sp. zn. 23 Cdo 3429/2019, nevyložil, z jakých důvodů nebyly tyto navržené důkazy provedeny a proč nebyly převzaty pro základ skutkových zjištění. (dále jen „námitka opomenutých důkazů“). - odvolací soud se při hodnocení důkazů odchýlil od usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2017, sp. zn. 21 Cdo 1472/2017, potvrdil-li chybné rozhodnutí soudu prvního stupně, ačkoliv zde byly žalovanou navržené důkazy, o nichž soud nerozhodl. Závěr odvolacího soudu, že tvrzení žalované o poškození střešních tašek při chůzi osob po střeše představuje pouhou domněnku, má za nesprávný a rozporný s výsledky dokazování. Tvrdí, že již v předchozím průběhu řízení bylo postaveno najisto, že k ulomení růžků střešních tašek došlo cizím zaviněním, a sice mechanickým poškozením způsobeným chůzí po střešní krytině (odkazuje na místní šetření), a za zcela zásadní považuje skutečnost, že poté, co se po střeše přestaly pohybovat různé osoby, již dále k odlamování růžků tašek nedocházelo. V důsledku nesprávného hodnocení důkazů pak podle žalované odvolací soud nezohlednil záruční podmínky výrobců betonové střešní krytiny společnosti Bramac a KM Beta, podle nichž „vady způsobené neodbornou chůzí po střešní krytině jsou zcela vyloučeny z nároku na uplatnění záruky“ ani čl. XVI smlouvy o dílo, který za takové situace vylučuje odpovědnost žalované za vady střešní krytiny (dále jen „námitka nesprávného hodnocení důkazů“). - odvolací soud postupoval při řešení otázky promlčení práv z vad v rozporu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2007, sp. zn. 32 Odo 1616/2005, ze dne 22. 9. 2009, sp. zn. 23 Cdo 3362/2007, nebo ze dne 28. 1. 2021, sp. zn. 23 Cdo 3107/2021 (správně zřejmě sp. zn. 23 Cdo 3107/2020 – pozn. Nejvyššího soudu). Připomíná, že žalobkyně oznámila vadu odlamování růžků střešních tašek žalované již dopisem ze dne 23. 6. 2005, k uplynutí promlčecí doby tedy podle názoru žalované došlo dne 23. 6. 2009 v souladu s § 393 odst. 2 věty druhé obch. zák. a žaloba byla podána až poté (1. 9. 2011). Vyjadřuje nesouhlas se závěrem odvolacího soudu, že v důsledku kompletní opravy střechy v říjnu 2008, při které byly odstraněny veškeré dosud reklamované vady, šlo o novou reklamaci. Takové zjištění dle žalované neodpovídá skutečnostem, jež v průběhu řízení vyšly najevo. Zdůrazňuje, že na střeše nebyly nikdy prováděny žádné práce spočívající v její kompletní opravě, ale byly vyměňovány jednotlivé poškozené střešní tašky za nové. Odvolací soud též podle ní přesně nespecifikoval, kdy mělo dojít k „nové reklamaci“. Z odstavce 4 odůvodnění napadeného rozhodnutí však dovozuje, že mělo jít o datum 18. 12. 2008, avšak v tomto termínu podle žalované (dopisem žalobkyně z uvedeného dne) nebyla uplatněna žádná reklamace střešních tašek. Vyjadřuje přesvědčení, že při nahlašování vad střešní krytiny spočívající v odlamování růžků tašek nešlo o novou reklamaci (či novou vadu střešní krytiny), ale o nahlášení reklamace opakujícího se stále stejného poškození střešních tašek, tj. opakování reklamace. V této souvislosti žalovaná vytýká odvolacímu soudu, že nezůstal „při nezměněném skutkovém stavu ve svém právním posuzování konzistentní“, a v napadeném rozhodnutí dospěl ke zcela opačnému závěru, než jaký vyjádřil ve svém předchozím rozhodnutí ze dne 13. 4. 2016, č. j. 62 Co 63/2016-328, v němž podle žalované uzavřel, že šlo o opakování reklamace stále stejné vady (dále jen „otázka promlčení práv z vad“). - odvolací soud se odchýlil od rozsudků Nejvyššího soudu ze dne 23. 1. 2018, sp. zn. 27 Cdo 2826/2017, a ze dne 28. 1. 2021, sp. zn. 23 Cdo 3107/2020, při posouzení otázky rozporu vznesené námitky promlčení s dobrými mravy. Je přesvědčena, že žalobkyně sama svým postojem a chováním zavinila promlčení svých práv z vadného plnění, jestliže je uplatnila žalobou až dne 1. 9. 2011, přestože vady střešní krytiny řádně reklamovala již dne 23. 6. 2005, a že za takové situace námitka promlčení dobrým mravům neodporuje (dále jen „otázka dobrých mravů při uplatnění námitky promlčení“). - odvolací soud se při posouzení otázky projednatelnosti žaloby (určitosti žalobního petitu) potvrzením výroku pod bodem I rozsudku soudu prvního stupně ve znění výroku I napadeného rozhodnutí odchýlil od usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. 20 Cdo 965/2003, a ze dne 11. 1. 2005, sp. zn. 21 Cdo 1720/2004, neboť takový výrok není materiálně vykonatelný. Domnívá se, že tam uloženou povinnost nelze vykonat, neboť není konkretizována dostatečně určitě. Nedostatek materiální vykonatelnosti napadeného výroku spatřuje v tom, že a) je „nepřijatelné a irelevantní“, aby měla povinnost odstranit vady díla způsobem podle předpisů vydaných 12, resp. 14 let po dokončení díla (Technologický postup výrobce KM Beta 5/2017, resp. 10/2019), když uloženou povinnost ani není možné splnit, neboť dané předpisy byly vydány pro jiný typ betonové tašky a za jiných technických podmínek, než které platily v roce 2004. b) z rozhodnutí se nepodává, jakou konkrétní normou, či předpisem (s jejich označením či bližší identifikací), jsou upraveny „předepsané dilatační spáry“, jež má podle výroku rozhodnutí dodržet. c) Technologické postupy výrobce KM Beta 5/2017 a KM Beta 10/2019, podle kterých má podle výroku rozhodnutí přesně postupovat při pokládce krytiny, nebyly v řízení provedeny k důkazu, v důsledku čehož soudy nižších stupňů ani nezjistily, že oba předpisy pozbyly své platnosti (resp. druhý z nich byl změněn), a též není patrné, zda lze skutečně postupovat současně podle obsahu obou těchto předpisů. Z výroku rozhodnutí není ani zřejmé, jaký vztah by mezi nimi měl platit v případě vzájemného rozporu. d) ve výroku rozhodnutí chybí ve vztahu k střešním taškám jakékoliv označení upřesňující jejich typ a kvalitu, přičemž výrobce krytiny KM Beta změnil v období po položení střešní krytiny na dům skladebné rozměry použitého typu Elegant a z rozhodnutí nelze určit, zda výměna střešního pláště má být provedena použitím typu, který je na střeše položen – skladebné šířky 295 mm, anebo v současné době používaným typem – skladebné šířky 301 mm (dále jen „otázka neurčitosti výroku I napadeného rozhodnutí“).

11. Žalovaná rovněž navrhla samostatným podáním odklad vykonatelnosti výroku I napadeného rozsudku. O tomto návrhu bylo rozhodnuto usnesením Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2025, č. j. 23 Cdo1264/2025-1626.

12. Žalobkyně se k dovolání nevyjádřila.

III. Přípustnost dovolání

13. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů [srov. čl. II bod 1 zákona č. 286/2021 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony], dále jen „o. s. ř.“ 14. Podle § 237 o. s. ř., není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

15. Přípustnost dovolání nezaloží námitka nesprávného hodnocení důkazů. Tvrdí-li žalovaná v rámci této námitky na základě obsahu některých v řízení provedených důkazů, že příčinou praskání růžků střešních tašek byla chůze osob po střešní krytině, ve skutečnosti tím nezpochybňuje právní posouzení věci odvolacím soudem, nýbrž zpochybňuje hodnocení provedených důkazů a skutkové závěry odvolacího soudu z něj vyplývající, na kterých odvolací soud své právní posouzení věci založil. Správnost skutkového stavu věci zjištěného v řízení před soudy nižších stupňů a ani samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem, opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení § 132 o. s. ř., však nelze úspěšně napadnout dovolacím důvodem podle § 241a odst. 1 o. s. ř. Dovolací přezkum je tímto ustanovením vyhrazen výlučně otázkám právním. Námitky skutkové povahy nemohou tudíž přivodit ani závěr o přípustnosti dovolání (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní – dále jen „R 4/2014“ a „Sb. rozh. obč.“, nebo ze dne 27. 3. 2014, sp. zn. 33 Cdo 843/2014, ze dne 25. 11. 2014, sp. zn. 32 Cdo 4566/2014, a ze dne 28. 5. 2015, sp. zn. 29 Cdo 12/2015). Přípustnost dovolání nemůže založit ani odkaz žalované na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2017, sp. zn. 21 Cdo 1472/2017, jež se týkalo oprávnění odvolacího soudu zasáhnout odlišně do hodnocení důkazů učiněného soudem prvního stupně. Odvolací soud se však v nyní projednávané věci s hodnocením důkazů provedeným soudem prvního stupně ztotožnil (srov. odstavec 31 napadeného rozhodnutí), a nemohl se tak neoprávněným zásahem do hodnocení důkazů soudu prvního stupně odchýlit od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.

16. Rovněž otázka promlčení práv z vad není způsobilá založit přípustnost dovolání, neboť nesprávnost právního posouzení věci při jejím řešení žalovaná v dovolání zakládá na vlastní verzi skutkového stavu, než z jakého vycházel (ve shodě se soudem prvního stupně) odvolací soud. Odvolací soud totiž oproti skutkovým předpokladům prezentovaným v dovolání žalovanou vyšel ze zjištění, že provedením opravy střechy v říjnu 2008 (fakticky výměnou 100 ks střešních tašek, jak o obsahu této opravy učinil skutkové zjištění soud prvního stupně, z nějž odvolací soud vycházel), byly vyřízeny všechny dříve uplatněné reklamace střešní krytiny (zjevné vady střechy spočívající v existenci střešních tašek s ulomenými růžky) a na střeše se žádné vadné střešní tašky již nevyskytovaly. Novou reklamací pak byly uplatněny vady střechy, které se objevily znovu po této opravě (nově se vyskytující střešní tašky s ulomenými růžky) a skrytá vada střechy jako jejich příčina (problém nosné konstrukce střechy zjištěný znaleckým posudkem Ing. Meduny v roce 2010). Při úvaze o tom, zda je právní posouzení věci odvolacím soudem správné, Nejvyšší soud vychází (musí vycházet) ze skutkových závěrů odvolacího soudu, a nikoli z těch skutkových závěrů, které v dovolání na podporu svých právních argumentů nejprve zformuluje sám dovolatel (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 6. 2006, sp. zn. 29 Odo 1203/2004, či ze dne 24. 1. 2017, sp. zn. 32 Cdo 5632/2016, popř. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2015, sp. zn. 29 Cdo 4245/2014). Přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. nemůže být založena na vlastních skutkových závěrech dovolatele odlišných od skutkových závěrů odvolacího soudu (srov. například R 4/2014 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2014, sp. zn. 32 Cdo 4566/2014). Odvolací soud se přitom od žalovanou citované rozhodovací praxe dovolacího soudu neodchýlil, určil-li za jím zjištěného skutkového stavu počátek běhu promlčecí lhůty k okamžiku včasného oznámení vad střechy, které se nově objevily po výměně střešní krytiny uskutečněné v roce 2008 (výměně 100 ks střešních tašek) v dalším průběhu záruční doby.

17. Pro úplnost lze dodat k námitce žalované, podle níž odvolací soud vycházel z nové reklamace ze dne 18. 12. 2008, v němž však žádná reklamace střešní krytiny ve skutečnosti nebyla učiněna, že odvolací soud v odstavci 4 odůvodnění svého rozhodnutí zmínil pouze obsah svého předchozího rozhodnutí. V napadeném rozsudku však vycházel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně (učiněných v následně vydaném rozsudku po kasačním rozhodnutí Nejvyššího soudu), podle kterých informovala žalobkyně žalovanou o příčině vad střešní krytiny, jak byla zjištěna žalobkyní na základě znaleckého posudku Ing. Meduny nejdříve v roce 2010, a novou reklamaci uplatnila dopisem ze dne 15. 6. 2011. Správnost těchto skutkových zjištění v dovolacím řízení posuzovat nelze. Vytýkala-li zároveň žalovaná odvolacímu soudu, že v napadeném rozhodnutí při nezměněném skutkovém stavu dospěl k závěrům opačným, než ve svém rozhodnutí ze dne 13. 4. 2016, č. j. 62 Co 63/2016-328, pak v této souvislosti nevymezila žádný předpoklad přípustnosti dovolání. Nadto odvolací soud vysvětlil v odůvodnění napadeného rozsudku faktický význam svých předchozích závěrů, na které žalovaná takto odkazovala (srov. odstavec 32 odůvodnění napadeného rozsudku).

18. Přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. nemůže založit ani otázka dobrých mravů při uplatnění námitky promlčení, neboť žalovaná zřejmě přehlédla, že na řešení takové otázky rozhodnutí odvolacího soudu nezáviselo. Odvolací soud se otázkou rozporu námitky promlčení s dobrými mravy v napadeném rozhodnutí nezabýval. Závěr o nedůvodnosti námitky promlčení vznesené žalovanou ve vztahu k nároku na odstranění vad střechy nezaložil na tom, že by žalovanou uplatněná námitka byla rozporná s dobrými mravy, nýbrž výlučně na závěru, že žaloba byla podána před uplynutím čtyřleté promlčecí doby podle § 397 a § 393 odst. 2 věty druhé obch. zák. Skutečnost, že v dovolání vymezenou otázku odvolací soud řešil a že jeho rozhodnutí na jejím řešení závisí (pro napadené rozhodnutí bylo určující) je přitom jedním z předpokladů přípustnosti dovolání podle § 237 o. s. ř. (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2013, sen. zn. 29 NSČR 53/2013).

19. Nejvyšší soud však shledal dovolání přípustným pro řešení procesní otázky neurčitosti výroku I napadeného rozhodnutí, neboť takovou otázku odvolací soud řešil (zabýval se jí vzhledem k důvodům předchozího kasačního rozhodnutí Nejvyššího soudu a na jejím řešení napadené rozhodnutí záviselo). Při jejím řešení se však odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (včetně závěrů předchozího kasačního rozhodnutí Nejvyššího soudu).

IV. Důvodnost dovolání

20. Dovolání je důvodné.

21. Podle § 155 odst. 1 věty první o. s. ř. obsah rozhodnutí ve věci samé vysloví soud ve výroku rozsudku.

22. Podle § 258 odst. 2 o. s. ř. výkon rozhodnutí ukládajícího jinou povinnost než zaplacení peněžité částky se řídí povahou uložené povinnosti. Lze jej provést vyklizením, odebráním věci, rozdělením společné věci a provedením prací a výkonů.

23. Podle § 261a odst. 1 o. s. ř. výkon rozhodnutí lze nařídit jen tehdy, obsahuje-li rozhodnutí označení oprávněné a povinné osoby, vymezení rozsahu a obsahu povinností, k jejichž splnění byl výkon rozhodnutí navržen, a určení lhůty ke splnění povinnosti.

24. Podle ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu musí být výrok rozsudku přesný, určitý a srozumitelný tak, aby byl vykonatelný po stránce materiální (srovnej např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2000, sp. zn. 33 Cdo 1855/99, ze dne 21. 2. 2008, sp. zn. 22 Cdo 2989/2006). Vymezený obsah rozhodnutí (stanovení ukládaných povinností nebo právního vztahu či práva atd.) musí být formulován určitě a srozumitelně (srov. například rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2014, sp. zn. 30 Cdo 4467/2014, nebo ze dne 18. 10. 2016, sp. zn. 22 Cdo 2909/2016).

25. Jednou ze základních náležitostí materiální vykonatelnosti rozhodnutí podle § 261a odst. 1 o. s. ř. tedy je, aby v něm byl vymezen rozsah a obsah povinností, k jejichž splnění byl výkon rozhodnutí nařízen. Je tomu tak proto, aby vykonávací orgán věděl, co vlastně má být vynuceno, a aby nemusel teprve v průběhu vykonávacího řízení zjišťovat, co je obsahem uložené povinnosti. Není-li možné z exekučního titulu náležitosti materiální vykonatelnosti uvedené v § 261a odst. 1 o. s. ř. dovodit ani výkladem s přihlédnutím k povaze uložené povinnosti nebo ke způsobu exekuce, nemůže takový titul být způsobilým podkladem pro nařízení výkonu rozhodnutí. Exekuční titul ukládající povinnost jinou, než zaplacení peněžité částky je materiálně vykonatelný, jen je-li možné nařídit jeho výkon některým ze způsobů uvedených v § 258 odst. 2 o. s. ř. Způsob exekuce na nepeněžité plnění se řídí povahou uložené povinnosti. Při zkoumání této povahy soud vychází, přihlížeje k předepsanému způsobu exekuce, z obsahu rozhodnutí, především z jeho výroku, případně i z odůvodnění, avšak pouze za účelem výkladu výroku, tedy za účelem odstranění případných pochybností o obsahu a rozsahu výrokem uložené povinnosti; výrok titulu nelze jakkoli doplňovat či opravovat (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. 20 Cdo 965/2003). Splnění předpokladů materiální vykonatelnosti tedy musí vyplývat z výroku vykonávaného rozhodnutí, který lze vykládat v souvislosti se záhlavím rozhodnutí (zejména ohledně přesné individualizace oprávněného a povinného) nebo s jeho odůvodněním, jestliže obsah výroku blíže ozřejmuje a je možné s jeho pomocí odstranit případné pochybnosti o obsahu a rozsahu uložených povinností, s přihlédnutím k povaze věci nebo k předepsanému způsobu exekuce (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 1. 2005, sp. zn. 21 Cdo 1720/2004, uveřejněné pod číslem 47/2005 Sb. rozh. obč.).

26. Ukládá-li exekuční titul, aby povinný ve smyslu § 350 o. s. ř něco obstaral, zajistil či zařídil, aniž by však bylo stanoveno, jak požadovaného cíle naplnit, je na povinném, aby způsob splnění své povinnosti zvolil sám. Materiální nevykonatelností jen z tohoto důvodu exekuční titul být postižen nemůže (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 11. 2025, sp. zn. 20 Cdo 1897/2025).

27. Ve vztahu k nároku na odstranění vad díla je rozhodovací praxe Nejvyššího soudu ustálena v závěru, že v žalobním petitu (ani následně ve výroku rozhodnutí soudu) nemusí být uveden přesný postup odstranění vady. Pro výrok soudu (a tedy i pro dostatečně určitý petit) je rozhodující konkrétní popis vady (resp. popis projevů vady), která má být odstraněna, nikoli přesný postup k odstranění vad (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2021, sp. zn. 23 Cdo 3117/2021). Zhotovitel odpovídá za to, že dílo bude mít vlastnosti sjednané nebo obvyklé, a pokud tyto vlastnosti dílo nemá, je vadné a je na zhotoviteli, aby uplatněné vady odstranil. Obecně za oprávněný nelze považovat požadavek, aby zhotoviteli byl ukládán způsob odstranění vady díla. Odpovědnost, že vady díla budou odstraněny řádně, leží na zhotoviteli díla a volba způsobu odstranění vady přísluší zásadně zhotoviteli. Je tedy zásadně na zhotoviteli, jaký způsob opravy zvolí, musí však vždy postupovat tak, aby se vada již neopakovala (srov. například rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2007, sp. zn. 32 Odo 1644/2005, ze dne 31. 1. 2023, sp. zn. 23 Cdo 1834/2022. Jestliže však zamýšlený způsob odstranění vady není způsobilý výskytu vady zamezit, není vyloučeno, aby se u soudu objednatel domáhal uložení povinnosti provést odstranění vady určitým způsobem (odpovídajícím její povaze). Odstranění vad soudem určeným způsobem provádí zhotovitel (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2010, sp. zn. 33 Cdo 4126/2008, ze dne 29. 6. 2010, sp. zn. 33 Cdo 1508/2008, nebo ze dne 9. 10. 2024, sp. zn. 25 Cdo 3132/2023).

28. Lze tedy shrnout, že v případě nároku objednatele na odstranění vady díla zhotoviteli obecně nemá být výrokem rozhodnutí ukládán zhotoviteli konkrétní postup odstranění vad, neboť je na něm, jaký způsob odstranění vad zvolí. Požadavkům materiální vykonatelnosti rozhodnutí soudu v takovém případě postačuje vymezení povinnosti zhotoviteli k odstranění dostatečně určitě a jasně specifikované vady (jejích projevů). Svědčí-li však objednateli právo požadovat po zhotoviteli odstranění vady konkrétním způsobem, které úspěšně uplatní v soudním řízení, výrok soudního rozhodnutí ukládajícího zhotoviteli povinnost k odstranění vady musí splňovat podmínky materiální vykonatelnosti (tj. musí být přesný určitý a srozumitelný) i ve vztahu k ukládanému způsobu odstranění vady.

29. V nyní projednávané věci při vázanosti mezemi dovolacího přezkumu (srov. § 242 odst. 3 větu první o. s. ř.) dovolacímu soudu nepřísluší přezkoumávat závěr odvolacího soudu (implicitně vyjádřený), že žalobkyni příslušelo právo požadovat po žalované odstranění vady díla konkrétním způsobem. Z tohoto závěru tedy dovolací soud vychází při dalším posouzení.

30. Byla-li proto výrokem I napadeného rozsudku žalovanému ukládána povinnost odstranit vadu díla spočívající v praskání růžků střešních tašek tam uvedeným způsobem podle požadavku žalobkyně, musí i takto soudem určený způsob odstranění vady být přesný, určitý a srozumitelný. Splnění těchto judikaturních požadavků na materiální vykonatelnost rozhodnutí přitom musí vyplývat z výroku rozhodnutí, který lze vykládat též v souvislosti se záhlavím rozhodnutí nebo s jeho odůvodněním, jestliže obsah výroku blíže ozřejmuje a je možné s jeho pomocí odstranit případné pochybnosti o obsahu a rozsahu uložených povinností.

31. Nejvyšší soud již v kasačním rozhodnutí v této věci ze dne 26. 5. 2021, sp. zn. 32 Cdo 3915/2019, zdůraznil požadavek jednoznačnosti obsahu výrokem ukládaných nepeněžitých povinností, tj. mimo jiné to, že se z rozhodnutí musí podávat, v jakém rozsahu jsou vzájemně souladné či rozporné jednotlivé (původně nespecifikované) technologické postupy a pravidla, podle nichž má žalovaná provést výměnu střešního pláště. Vytkl soudům nižších stupňů, že technologické postupy nebyly učiněny součástí skutkových zjištění, a tedy nebylo zřejmé, zda lze skutečně podle obsahu pokynů či pravidel současně postupovat, resp. jaký vztah by mezi nimi měl platit v případě jejich vzájemného obsahového rozporu, a to i pro případ odchýlení se od některého z pokynů (pravidel) od české technické normy, na které (byť blíže nekonkretizované) tehdy posuzovaný výrok předchozího rozhodnutí odvolacího soudu také odkazoval.

32. Odvolací soud měl v napadeném rozhodnutí za to, že uvedeným požadavkům na materiální vykonatelnost výroku rozhodnutí ukládajícího žalované povinnost k odstranění vad žalobkyní požadovaným způsobem vyhovuje znění výroku I napadeného rozhodnutí, v němž byly na základě upřesnění žalobního petitu žalobkyně doplněny názvy technologických postupů, podle nichž měla být „přesně provedena“ výměna střešního pláště (pokládka krytiny) při dodržení „předepsané dilatační spáry mezi jednotlivými taškami“, tj. Technologické postupy výrobce tašek KM Beta 5/2017 a KM Beta 10/2019, a Pravidla pro pokrývání střech pálenou a betonovou krytinou Cechu klempířů, pokrývačů a tesařů Čech a Moravy z roku 2014. Takové vymezení způsobu odstranění vad ve výroku rozhodnutí i ve spojení s odůvodněním napadeného rozhodnutí však pro svou neurčitost požadavkům na materiální vykonatelnost výroku soudního rozhodnutí (stále) nevyhovuje a právní posouzení této procesní otázky odvolacím soudem není správné.

33. V prvé řadě lze uvést, že uvedené technologické postupy (nyní již konkrétně označené listiny) nebyly k rozhodnutí připojeny jako jeho příloha ani z nich nebyla v odůvodnění napadaného rozhodnutí učiněna žádná skutková zjištění ohledně jejich obsahu tak, aby byl případně jejich obsah (určující podle výroku rozhodnutí žalované „přesné provedení“ pokládky krytiny při její výměně jako způsobu odstranění vady) seznatelný alespoň výkladem výroku v souvislosti s obsahem odůvodnění napadeného rozhodnutí. Tyto listiny byly pouze založeny žalobkyní do spisu a soudem prvního stupně byly provedeny k důkazu jen „pravidla pro pokrývání střech“, avšak bez uvedení zjištění o jejich obsahu (srov. odstavec 14 rozsudku soudu prvního stupně). I nadále tak není zřejmé, zda lze skutečně při odstranění vad (pokládce krytiny) postupovat žalovanou současně podle obsahu obou výše uvedených technologických postupů KM Beta a shora specifikovaných pravidel Cechu klempířů, pokrývačů a tesařů Čech a Moravy, jak bylo uloženo žalované výrokem I napadeného rozsudku, a tedy není ani zřejmé, jak konkrétně by žalovaná měla výměnu střešní krytiny provést, aby dostála takto soudem uložené povinnosti „pokládku krytiny provést přesně podle“ všech těchto uvedených technologických postupů a pravidel současně. Případně z výroku rozhodnutí (ani ve spojení s jeho odůvodněním) nevyplývá, žádný jiný vzájemný vztah mezi těmito postupy (pravidly), tj. podle jakého z uvedených technologických postupů (pravidel) by měla být pokládka krytiny provedena přednostně v případě jejich vzájemného obsahového rozporu.

34. Lze přisvědčit též námitce žalované ohledně neurčitosti vyjádření týkajícího se „předepsaných dilatačních spár“. Z obsahu výroku rozhodnutí sice lze dovodit, že dilatační spáry zřejmě mají být předepsány výše uvedenými technologickými postupy či pravidly. Avšak při absenci zjištění o obsahu takových listin v odůvodnění rozhodnutí, jež případně ani nebyly přiloženy jako příloha napadeného rozhodnutí, není zřejmé, kterým konkrétním z výše uvedených technologických postupů jsou uvedené dilatační spáry předepsány, příp. zda jsou předepsány ve všech zmíněných listinách stejně. Též z odůvodnění rozhodnutí se k „předepsaným dilatačním spárám“ žádná upřesňující zjištění nepodávají. Ani výkladem výroku rozhodnutí v souvislosti s jeho odůvodněním tak nelze dovodit přesný rozsah a obsah povinností takto uložených žalované.

35. Naopak se dovolací soud neztotožňuje s námitkou žalované o nedostatku materiální vykonatelnosti při odkazu na technologické postupy již (údajně) neplatné, resp. vydané po určité době od doby zhotovení díla. Odkaz na konkrétní listinu, jež má určovat technologický postup odstranění vady střechy nelze považovat za neurčitý (je-li z rozhodnutí zjistitelný obsah takové listiny) jen z důvodu, že výrobce uvedených tašek již přijal další novější technologické postupy, příp. že uvedené postupy byly vydány až dlouho po zhotovení díla. Odkaz na konkrétní technologický postup (byť již výrobcem nepoužívaný či vydaný až po zhotovení díla) umožňuje dovodit obsah a rozsah ukládané povinnosti, a nepříčí se tak požadavkům na materiální vykonatelnost rozhodnutí.

36. Stejně tak není v rozporu s požadavkem na materiální vykonatelnost rozhodnutí ani skutečnost, že v napadeném rozhodnutí není uvedena bližší specifikace typu a kvality střešních tašek, je-li žalovanému uloženo provést výměnu střešního pláště (krytiny). Není-li v této části výroku uložen žalovanému jako zhotoviteli konkrétní způsob splnění povinnosti (odstranění vady) určením typu či kvality střešních tašek, jež má použít, je na něm, jaký způsob splnění zvolí, aby dostál své zákonné povinnosti odstranit vady díla, tj. docílit stavu, kdy dílo bude mít sjednané (příp. obvyklé) vlastnosti.

37. Podle § 242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. je-li dovolání přípustné, Nejvyšší soud přihlíží též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Takové vady řízení dovolací soud nezjistil.

38. Vadu řízení žalovaná v dovolání fakticky namítla prostřednictvím námitky opomenutých důkazů. Podle ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího i Ústavního soudu není soud povinen provést všechny důkazy navržené účastníky řízení. O tzv. opomenutý důkaz jde jen tehdy, jestliže soud o navržených důkazech nerozhodne, případně nevyloží, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedl. Současně však platí, že nikoliv každé opomenutí důkazu nutně automaticky vede k porušení práva na spravedlivý proces, neboť v praxi se lze setkat s takovými důkazními návrhy účastníků řízení, které nemají k projednávané věci žádnou relevanci, nemohou vést k objasnění skutečností a otázek, podstatných pro dané řízení, respektive mohou být dokonce i výrazem „zdržovací“ taktiky (k tomu srovnej například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 12. 2019, sp. zn. 29 Cdo 3900/2019, nebo ze dne 26. 11. 2020, sp. zn. 29 Cdo 789/2020, či nález Ústavního soudu ze dne 1. 3. 2017, sp. zn. II. ÚS 1738/16).

39. V posuzované věci soud prvního stupně, s jehož závěry se odvolací soud ztotožnil, zjevně považoval provedení (většiny) žalovanou navržených důkazů již za nadbytečné, uvedl-li, že vady stavby rodinného domu (k zpochybnění jejichž původu fakticky směřovala žalovaná jí zmiňovanými důkazními návrhy) byly v řízení již dostatečně objasněny a považoval-li za dostatečně objasněné též skutečnosti vyplývající i ze znaleckého posudku Ing. Karla Mikeše (jehož závěry se žalovaná snažila zpochybnit dalšími ze zmíněných důkazních návrhů). Jinak řečeno z odůvodnění rozhodnutí soudů nižších stupňů je zřejmé, že další navržené důkazy měly soudy za nadbytečné, neboť předmětné skutkové okolnosti již byly v řízení dostatečně prokázány jinými provedenými důkazy. Nešlo tedy o situaci tzv. opomenutých důkazů, v níž by soudy neodůvodnily, proč důkazním návrhům nevyhověly. Nadto některé ze žalovanou zmíněných důkazních návrhů byly v řízení soudem prvního stupně provedeny a byla z nich učiněna zjištění (např. dopis žalované ze dne 2. 5. 2008).

40. Z výše uvedených důvodů Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), rozsudek odvolacího soudu podle § 243e odst. 1 o. s. ř. v dovoláním napadeném rozsahu, včetně závislých výroků o náhradě nákladů řízení zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

41. Právní názor Nejvyššího soudu je pro soudy nižších stupňů závazný (§ 243g odst. 1, část věty první za středníkem, ve spojení s § 226 odst. 1 o. s. ř.).

42. Vzhledem k tomu, že tímto rozhodnutím se řízení o věci samé nekončí, nebylo o náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodováno. O náhradě nákladů (též) dovolacího řízení rozhodne odvolací soud v konečném rozhodnutí (§ 243c odst. 3, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř.).

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 25. 6. 2026 Mgr. Jiří Němec předseda senátu