23 Cdo 1827/2026

Rubrum

23 Cdo 1827/2026-42 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jiřího Němce a soudců JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., a JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci oprávněného města Lomnice nad Popelkou, se sídlem v Lomnici nad Popelkou, Husovo náměstí 6, identifikační číslo osoby 00275905, proti povinným 1) J. H. a 2) J. H., zemřelé 6. 12. 2025, o žalobě pro zmatečnost a o žalobě na obnovu řízení, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 16 C 75/2025, o dovolání povinných proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 4. 2026, č. j. 19 Cmo 16/2026-24, takto:

Výrok

Dovolací řízení se zastavuje.

Odůvodnění

1. Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 29. 12. 2025, č. j. 16 C 75/2025 -12, odmítl žalobu pro zmatečnost a na obnovu řízení směřující proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 8. 2025, č. j. 9 Cmo 112/2025-36, kterým bylo potvrzeno usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 22. 4. 2025, č. j. 16 C 5/2025-28, jímž byla podle § 43 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), odmítnuta jiná žaloba pro zmatečnost a na obnovu řízení podaná povinnými proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 9. 2024, č. j. 4 Cmo 201/2024-16.

2. Vrchní soud v Praze usnesením označeným v záhlaví zastavil odvolací řízení o odvolání povinné 2) a ve vztahu k povinnému 1) usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Odvolací soud z centrální evidence obyvatel zjistil, že povinná 2) dne 6. 12. 2025 zemřela, a proto již nemohla dne 20. 1. 2026 podat posuzované odvolání (pro zánik způsobilosti být účastníkem řízení), a to ani prostřednictvím zástupce, neboť ke dni 6. 12. 2025 by podle § 28 odst. 5 o. s. ř. zanikla i případně udělená plná moc k zastupování.

3. Proti usnesení odvolacího soudu podal dne 29. 6. 2026 povinný 1) nezastoupený advokátem dovolání, v němž současně jako další dovolatelku, jejímž jménem dovolání též podává, označil již dříve zemřelou povinnou 2). Výslovně uvedl, že proti napadenému usnesení „údajní“ povinní 1) a 2) „podávají dovolání, kterým ho napadají v plném rozsahu s návrhem ho zrušit“. Součástí uvedeného podání byla též námitka podjatosti členů senátu odvolacího soudu, který ve věci rozhodoval.

4. Oprávněný se k dovolání nevyjádřil.

5. Nejvyšší soud se nejprve zabýval z úřední povinnosti existencí podmínek dovolacího řízení. K podmínkám řízení na straně účastníků patří kromě způsobilosti být účastníkem řízení (§ 19 o. s. ř.) a procesní způsobilosti (§ 20 o. s. ř.) také způsobilost být zástupcem a oprávnění k zastupování (§ 22 až § 29 o. s. ř.).

6. Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 17. 2. 2000, sp. zn. 20 Cdo 639/98, dovodil, že podání někoho, kdo vystupuje jako zástupce účastníka, aniž by bylo prokázáno jeho oprávnění k zastupování, nelze považovat za podání neoprávněné osoby. Není tu totiž významné jen to, kdo podání učinil; podstatné je, zda sám hodlá vstoupit do procesně právního vztahu, nebo zda procesní úkon činí za jiného (za účastníka řízení) jako jeho zástupce. Učinila-li takováto osoba procesní úkon za jiného jako jeho zástupce, neuplatňuje procesní práva v řízení sama (svým jménem), ale jedná za zastoupeného. Nedostatek plné moci nebo existence jiného důvodu prokazujícího zastoupení účastníka řízení je – obecně – nedostatkem podmínky řízení, který lze odstranit; nezdaří-li se to přes vhodná opatření, která soud za tím účelem učinil, soud řízení zastaví (§ 104 odst. 2, § 243b o. s. ř.).

7. Jestliže však někdo v řízení vystupuje jako zástupce zemřelé osoby, logicky toto zastoupení do budoucna doložit nemůže a nedostatek podmínky řízení je pak nutno považovat za neodstranitelný (§ 104 odst. 1 věta první o. s. ř.). Ani v takovém případě však uvedená osoba není někým, kdo v řízení uplatňuje (podáním dovolání) svá procesní práva; jde o osobu, která jedná jménem jiné osoby (v daných souvislostech již není rozhodné, že osoba, za kterou jedná, není způsobilá být účastníkem řízení). Nepřichází tak v úvahu odmítnutí dovolání podle § 243c odst. 1 o. s. ř., ale opět jen zastavení dovolacího řízení podle § 104 odst. 1 věty první o. s. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 5. 2009, sp. zn. 28 Cdo 1618/2009, ze dne 24. 7. 2001, sp. zn. 26 Cdo 868/2001, ze dne 17. 4. 2000, sp. zn. 26 Cdo 868/2000, ze dne 13. 7. 2021, sp. zn. 24 Cdo 1896/2021, nebo ze dne 27. 5. 2026, sp. zn. 30 Cdo 592/2026).

8. V nyní posuzované věci podal dovolání povinný 1) nejen jako své vlastní podání, nýbrž též jako podání učiněné jménem již zemřelé povinné 2), tj. jako její tvrzený zástupce. I kdyby takové jím tvrzené oprávnění k zastupování povinné 2) dříve existovalo, zaniklo by ve smyslu § 28 odst. 5 o. s. ř. smrtí povinné 2) dne 6. 12. 2025, tedy před podáním dovolání. Průkaz o dalším zastoupení zemřelé povinné 2) již logicky nelze po její smrti doložit. Prosadí se tedy závěry judikatury, podle kterých nedostatek způsobilosti žalobce [resp. zde povinné 2) jako dovolatelky] být účastníkem řízení v den jeho zahájení (zde v den zahájení dovolacího řízení) vede vždy k zastavení řízení (zde dovolacího řízení) a nemůže být zhojen ani cestou tzv. neodkladného úkonu za zemřelého podle § 449 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, nebo podle § 20 odst. 6 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 5. 2021, sp. zn. 30 Cdo 207/2021, publikované pod číslem 1/2022 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní – dále jen „Sb. rozh. obč.“).

9. Nejvyšší soud tedy ve vztahu k dovolání, jež bylo podáno povinným 1) jménem zemřelé povinné 2), dovolací řízení zastavil podle § 104 odst. 1 věty první o. s. ř. ve spojení s § 243b o. s. ř. pro nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit.

10. Podle § 4 odst. 1 písm. c) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění účinném od 30. 9. 2017, vzniká podáním dovolání dovolateli povinnost zaplatit soudní poplatek za dovolání, jenž je splatný vznikem poplatkové povinnosti (§ 7 odst. 1 věta první téhož zákona).

11. Podle § 9 zákona o soudních poplatcích nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň 15 dnů; výjimečně může soud určit lhůtu kratší. Po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží (odstavec 1). Zjistí-li odvolací soud poté, co mu byla věc předložena k rozhodnutí o odvolání, že nebyl zaplacen poplatek splatný podáním odvolání, vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň 15 dnů; výjimečně může odvolací soud určit lhůtu kratší. Po marném uplynutí této lhůty odvolací soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží. Obdobně se postupuje při řízení před dovolacím soudem (odstavec 2). Soud poplatníka ve výzvě poučí o tom, že řízení zastaví, jestliže poplatek nebude ve stanovené lhůtě zaplacen (odstavec 3).

12. Podáním dovolání tedy vznikla povinnému 1) povinnost zaplatit soudní poplatek za dovolání [srov. § 4 odst. 1 písm. c) zákona o soudních poplatcích] ve výši 4 000 Kč (podle položky 23 bodu 2 Sazebníku poplatků, jenž je přílohou zákona o soudních poplatcích) a tímto okamžikem se stal soudní poplatek též splatným (srov. § 7 odst. 1 větu první zákona o soudních poplatcích). Povinný 1) podle obsahu spisu soudní poplatek za dovolání neuhradil.

13. Z obsahu spisu dále vyplývá, a dovolacímu soudu je i z úřední činnosti známo, že povinný 1) podává (nejen v této exekuční věci) mimořádné množství vesměs neodůvodněných procesních podání, jakož i opravných prostředků, včetně opravných prostředků mimořádných, v podstatě do každého procesního rozhodnutí, opakovaně podává neodůvodněné námitky podjatosti soudců a žádosti o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce, přičemž tyto žádosti jsou soudy zamítány. Nejvyšší soud má proto vzhledem ke shora uvedenému za nepochybné, že záměrem takového dlouhodobého a cíleného jednání povinného 1) je nikoliv sledování ochrany tvrzeného subjektivního práva (§ 1 o. s. ř.), nýbrž vyvolání procesních obtíží na straně soudu, tj. že jde o obstrukční jednání zneužívající procesní práva. Zneužívající procesní postup přitom nemůže podle § 2 a § 6 věty druhé o. s. ř. požívat právní ochrany (srov. mimo jiné např. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 480/06, ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. III. ÚS 2791/08, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1417/2016, nebo ze dne 21. 4. 2022, sp. zn. 30 Cdo 1105/2022).

14. Nejvyšší soud proto povinného 1) již nevyzýval k zaplacení soudního poplatku za dovolání. Z jeho postoje v tomto i v dalších řízeních je zřejmé, že si je povinnosti zaplatit soudní poplatek za dovolání vědom, je mu známa i jeho výše (opakovaně byl k zaplacení soudního poplatku za jiná obdobná dovolání proti procesním rozhodnutím soudem marně vyzýván), platit jej však nehodlá a pouze opakovaně podává neúspěšné žádosti o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce, čímž zneužívá svá procesní práva (srov. obdobně například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2023, sp. zn. 25 Cdo 3794/2022, ze dne 15. 2. 2023, sp. zn. 24 Cdo 171/2023, nebo ze dne 22. 2. 2023, sp. zn. 30 Cdo 236/2023). Za této situace se jeví setrvání na požadavku další výzvy k zaplacení soudního poplatku za dovolání (která je i podle ustálené judikatury Ústavního soudu jistým beneficiem pro poplatníka, jemuž vzniká povinnost zaplatit soudní poplatek již podáním dovolání) v tomto konkrétním řízení neefektivním a formalistickým (srov. obdobně usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 8. 2013, sp. zn. II. ÚS 2291/13, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 2024, sp. zn. 23 Cdo 2571/2024, a ze dne 28. 1. 2025, sp. zn. 23 Cdo 3566/2024).

15. Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu má zastavení dovolacího řízení pro nezaplacení soudního poplatku za dovolání (§ 9 odst. 2 zákona o soudních poplatcích) přednost před zastavením dovolacího řízení pro nesplnění podmínky povinného zastoupení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2012, sp. zn. 29 NSČR 6/2012, uveřejněné pod číslem 57/2012 Sb. rozh. obč.). Ačkoliv tedy povinný 1) současně nebyl při podání dovolání zastoupen advokátem (srov. § 241 odst. 1 a § 243c odst. 3 větu poslední o. s. ř.), Nejvyšší soud zastavil dovolací řízení podle § 9 odst. 2 zákona o soudních poplatcích pro nezaplacení soudního poplatku za dovolání. Právní mocí usnesení o zastavení dovolacího řízení pro nezaplacení soudního poplatku za dovolání tato poplatková povinnost povinného 1) zanikne (srov. § 9 odst. 7 zákona o soudních poplatcích).

16. Nejvyšší soud též nepřihlížel k námitce podjatosti vznesené povinným 1) vůči soudcům odvolacího soudu, neboť takto vznesená námitka podjatosti neobsahuje žádná konkrétní tvrzení o okolnostech, z nichž by bylo možno seznat, že je dán důvod pochybovat o nepodjatosti těchto soudců, tj. konkrétní tvrzení o poměru soudců k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům. Ostatně z obsahu spisu je zřejmé, že povinný 1) ve věci reaguje obdobně odůvodněnými (resp. konkrétně neodůvodněnými) námitkami podjatosti soudců v podstatě na jakékoliv vydané rozhodnutí soudů všech stupňů. Námitka podjatosti odůvodněná pouze těmi okolnostmi, které jsou nezpůsobilé být důvodem k vyloučení soudce (popřípadě neodůvodněná vůbec), není řádnou námitkou podjatosti, a je-li takto (přesto) vznesena, lze ji již proto hodnotit jako obstrukční postup (jako procesní obstrukci), která s přihlédnutím k § 2 o. s. ř. nepožívá právní ochrany; soud v takovém případě nemá povinnost postupovat podle § 15b o. s. ř., respektive podle § 16 odst. 1 o. s. ř. (srov. obdobně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2008, sp. zn. 29 Nd 201/2008, uveřejněné pod č. 2/2009 Sb. rozh. obč., ze dne 13. 5. 2021, sp. zn. 27 Cdo 510/2021, ze dne 23. 12. 2022, sp. zn. 29 Cdo 3516/2022, ze dne 10. 1. 2023, sp. zn. 26 Cdo 3182/2022, a ze dne 22. 3. 2023, sp. zn. 21 Cdo 3739/2022).

17. O náhradě nákladů dovolacího řízení nebylo rozhodováno, neboť šlo o dovolání podané v řízení o žalobě pro zmatečnost a na obnovu řízení směřující proti procesnímu rozhodnutí vydanému v exekučním řízení, v němž v zásadě o náhradě nákladů nerozhoduje soud, nýbrž pověřený soudní exekutor [srov. § 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů].

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 12. 8. 2026 Mgr. Jiří Němec předseda senátu