23 Cdo 3232/2025

Rubrum

23 Cdo 3232/2025-539 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., a Mgr. Jiřího Němce v právní věci žalobců a) J. Č., b) V. Č., c) H. S. a d) J. S., všech zastoupených JUDr. Jakubem Hlaváčkem, advokátem se sídlem v Liberci, Zhořelecká 739/10, proti žalovaným 1) T. Č. a 2) L. Č., oběma zastoupeným JUDr. Ivanou Weberovou, advokátkou se sídlem v Jablonci nad Nisou, V Aleji 1544/23, o zaplacení 295 750 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 18 C 349/2017, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 29. 7. 2025, č. j. 29 Co 69/2025-492, takto:

Výrok

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobcům společně a nerozdílně na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 9 950 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejich právního zástupce.

Odůvodnění

1. Žalobci se podanou žalobou na žalovaných domáhali zaplacení částky 350 000 Kč jako slevy z kupní ceny, kterou jim zaplatili za v žalobě označenou nemovitou věc. Svůj nárok žalobci odůvodnili tím, že na předmětu koupě se vyskytly skryté vady, na které nebyly před uzavřením smlouvy upozorněni, a to konkrétně nadměrný výskyt radonu, výskyt plísně po celém domě a vada odsávání v koupelně. Podáním doručeným soudu dne 19. 6. 2019 žalobci rozšířili žalobní návrh o částku 95 750 Kč představující smluvní pokutu sjednanou v předmětné kupní smlouvě, na niž jim mělo vzniknout právo, protože žalovaní ve smlouvě uvedli nepravdivé prohlášení, podle něhož jim nebyly známy žádné faktické ani právní vady předmětu koupě. Dne 13. 10. 2021 žalobci rozšířili oba uplatněné nároky také o jejich zákonná příslušenství.

2. Okresní soud v Liberci jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 18. 2. 2022, č. j. 18 C 349/2017-274, uložil žalovaným zaplatit žalobcům společně a nerozdílně částku 350 000 Kč s příslušenstvím (výrok I) a částku 95 750 Kč s příslušenstvím (výrok II) a rozhodl o náhradě nákladů mezi účastníky (výrok III) a vůči státu (výrok IV).

3. Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci k odvolání žalovaných jako soud odvolací usnesením ze dne 15. 11. 2022, č. j. 29 Co 118/2022-293, zrušil rozsudek soudu prvního stupně na č. l. 274 a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

4. Soud prvního stupně následně (ve věci druhým) rozsudkem ze dne 2. 10. 2024, č. j. 18 C 349/2017-439, uložil žalovaným zaplatit žalobcům částku 350 000 Kč (výrok I druhého rozsudku soudu prvního stupně), zamítl žalobu o zaplacení příslušenství částky 350 000 Kč (výrok II druhého rozsudku soudu prvního stupně), zamítl žalobu o zaplacení částky 95 750 Kč s příslušenstvím (výrok III druhého rozsudku soudu prvního stupně) a rozhodl o náhradě nákladů mezi účastníky (výrok IV druhého rozsudku soudu prvního stupně) a vůči státu (výrok V druhého rozsudku soudu prvního stupně).

5. Odvolací soud k odvolání žalobců i žalovaných napadeným rozsudkem druhý rozsudek soudu prvního stupně potvrdil v části výroku I ukládající žalovaným zaplatit žalobcům částku 200 000 Kč, a ve zbývající části výrok I změnil tak, že žaloba o zaplacení částky 150 000 Kč se zamítá (výrok I napadeného rozsudku), potvrdil ve výroku II (výrok II napadeného rozsudku), změnil v části zamítajícího výroku III tak, že žalovaní jsou povinni zaplatit žalobcům částku 95 750 Kč, a ve zbývajícím rozsahu (týkajícím se příslušenství částky 95 750 Kč) potvrdil (výrok III napadeného rozsudku), a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů mezi účastníky i vůči státu (výroky IV až VI napadeného rozsudku).

6. Rozsudek odvolacího soudu napadli v rozsahu potvrzující části výroku I a měnící části výroku III žalovaní dovoláním, jehož přípustnost spatřovali v tom, že napadený rozsudek závisí na vyřešení v rozhodování dovolacího soudu dosud neřešené otázky, zda zvýšená koncentrace radonu v pobytových místnostech prodané nemovité věci představuje s ohledem na okolnosti případu (například stáří nemovitosti, absence provedení protiradonových opatření, vyšší výskyt radonu v podloží místa, kde je nemovitost situována, a vědomí kupujících o popsaných skutečnostech) vadu předmětu koupě. Žalovaní upozornili na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 7. 2011, sp. zn. 33 Cdo 896/2010, a zdůraznili, že vzhledem ke stáří a situaci předmětné nemovitosti je nutno nadměrný výskyt radonu považovat za projev běžného opotřebení a přirozenou očekávatelnou vlastnost obdobného předmětu koupě.

7. Ve vztahu ke smluvní pokutě pak žalovaní vyjádřili svůj nesouhlas se závěrem odvolacího soudu, že o vadách spočívajících v nadměrném výskytu radonu věděli, a podotkli, že pokud by se dovolací soud ztotožnil s jejich argumentací ohledně neexistence vad předmětu koupě, jejich prohlášení by nebylo nepravdivé a ujednání o smluvní pokutě by se vůbec neuplatnilo.

8. Z uvedených důvodů žalovaní navrhli, aby dovolací soud změnil výrok I napadeného rozsudku v potvrzující části tak, že se žaloba zamítá, a aby změnil výrok III napadeného rozsudku v měnící části tak, že se v této části výrok III druhého rozsudku soudu prvního stupně potvrzuje.

9. Žalobci se v podaném vyjádření k dovolání ztotožnili se skutkovými a právními závěry odvolacího soudu, popřeli dovolací argumentaci žalovaných, odmítli tvrzení, že by jim měl být nadměrný výskyt radonu zřejmý z okolností věci, a navrhli proto dovolacímu soudu, aby dovolání zamítl, případně aby je odmítl. Pokud by však dovolací soud měl napadený rozsudek měnit, navrhli, aby tak učinil výhradně ve prospěch žalobců, aby jim byla (spolu s náhradou nákladů dovolacího řízení) přiznána vyšší sleva z kupní ceny odpovídající skutečnému rozsahu vad a nákladům na jejich odstranění.

10. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.

11. Dovolání bylo podáno včas (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), osobou k tomu oprávněnou, zastoupenou advokátem (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.). Nejvyšší soud dále zkoumal, zda dovolání obsahuje náležitosti vyžadované ustanovením § 241a odst. 2 o. s. ř.

12. Ve vztahu k námitce, že odvolací soud nesprávně posoudil vědomost žalovaných o existenci vad, žalovaní v dovolání neuvádějí, v čem spatřují splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř., je dovolatel povinen v dovolání pro každý dovolací důvod vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné (§ 241a odst. 2 o. s. ř.). Pouhá kritika právního posouzení odvolacího soudu ani citace (části) textu ustanovení § 237 o. s. ř. nepostačují (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 1. 2015, sp. zn. 30 Cdo 3023/2014, a ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13). Dovolání tak v části obsahující výše uvedenou námitku trpí vadami, pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, a dovolací soud k němu proto v uvedené části nemohl přihlížet.

13. Dovolací soud se dále zabýval přípustností dovolání.

14. Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

15. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

16. Žalovaní svou dovolací argumentaci staví předně na zpochybnění závěru odvolacího soudu ohledně toho, že zvýšená koncentrace radonu v posuzované věci představovala vadu předmětu koupě. Dovolatelé vyjádřili přesvědčení, že s ohledem na stáří a umístění nemovité věci (domu) představuje nadměrný výskyt radonu běžné opotřebení, které nelze považovat za vadu.

17. Dovolací soud v rozsudku ze dne 25. 5. 2021, sp. zn. 33 Cdo 3235/2020, k otázce vymezení vad předmětu koupě odkázal na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu v režimu právní úpravy účinné do 31. 12. 2013, dle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, který pojem vady nedefinoval. Dle této judikatury se za vadu považoval nedostatek takové vlastnosti, která se u věcí téhož druhu a stáří obecně předpokládá a jejíž neexistencí je možnost využití věci k danému účelu nikoli nepodstatně snížena (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 1988, sp. zn. 3 Cz 59/88, uveřejněný pod číslem 24/1990 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2004, sp. zn. 32 Odo 956/2002, a ze dne 31. 3. 2004, sp. zn. 32 Odo 976/2002).

18. Prodávající má povinnost odevzdat kupujícímu předmět koupě v ujednaném množství, jakosti a provedení; nejsou-li jakost a provedení ujednány, plní prodávající v jakosti a provedení vhodných pro účel patrný ze smlouvy, jinak pro účel obvyklý. Nemá-li věc stanovené vlastnosti, je vadná (§ 2095 ve spojení s § 2099 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“). Posouzení, zda předmět koupě je v „ujednaném množství, jakosti a provedení“ nebo zda je v „jakosti a provedení vhodných pro účel patrný ze smlouvy“, nebo „v jakosti a provedení pro účel obvyklý“, bude odvislé vždy od konkrétních skutkových okolností dané věci (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2023, sp. zn. 23 Cdo 767/2022, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2022, sp. zn. 23 Cdo 2386/2022).

19. V rozsudku ze dne 25. 5. 2021, sp. zn. 33 Cdo 3235/2020, dovolací soud konstatoval, že zákon vychází z předpokladu, že prodávající s kupujícím v kupní smlouvě ujednají kromě základních náležitostí též množství, jakost a provedení předmětu koupě (věci), nicméně není to jejich povinností. I když se k pojmům jakost a provedení v praktickém životě přistupuje různým způsobem, v zásadě lze vycházet z toho, že jakostí se rozumí především kvalita z hlediska užitných vlastností předmětu koupě, zatímco pod pojmem provedení lze spatřovat především jeho vzhled, resp. design, případně též technickou úroveň, pokud existují různé verze z hlediska složitosti či vybavení, nicméně často se tyto dva pojmy různě kombinují a zaměňují. Jakkoli se může zdát tato úvaha spíše teoretická, v případech, kdy jakost a provedení nejsou ujednány a kdy se postupuje tak, že pro plnění prodávajícího budou určující jakost a provedení vhodné pro účel patrný ze smlouvy, případně pro obvyklý účel, nabývá na významu. V těchto případech je totiž naprosto nezbytné mít dostatečně jasnou představu o tom, jak má daný předmět koupě z hlediska jakosti a provedení vypadat, resp. k čemu má sloužit, přičemž je třeba přihlížet ke konkrétním okolnostem konkrétní smlouvy, případně pak k obvyklé praxi týkající se daného předmětu koupě a jeho následného použití. Nejprve je při absenci určení jakosti a provedení předmětu koupě tedy třeba hledat „vzor“ pro jejich určení v účelu dané smlouvy, a teprve v případě, že takovýto účel ze smlouvy není zjistitelný či jej nelze pro určení jakosti a provedení použít, použije se jako kritérium účel obvyklý pro daný předmět koupě, tedy účel, k němuž se zpravidla užívá [srov. Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část (§ 2055-3014), 1. vydání, 2014, s. 57 a násl.]. Odpovědnost za vady koupené věci se přitom vztahuje jak na nové, tak i na použité věci, a není rozhodující, zda prodávající o takové vadě věděl.

20. V projednávané věci odvolací soud vycházel z toho, že předmět koupě (nemovité věci) měl podle projevů vůle obou stran mít takové vlastnosti, aby umožňoval nerušené a bezpečné uspokojování potřeb bydlení kupujících; tyto nemovitosti byly navíc inzerovány ke koupi jako dům, který prošel rekonstrukcí. V řízení bylo zjištěno, že měřeními v letech 1999, 2004, 2017 i 2018 byla opakovaně potvrzena nadlimitní koncentrace radonu v předmětném domě (v některých částech domu byla směrná hodnota 400 Bq/m3 překročena více než čtyřnásobně), přičemž žalobcům bylo po koupi nemovitostí znalci opakovaně doporučeno provedení protiradonových opatření (srov. body 5 a 14-17 odůvodnění napadeného rozsudku). Nadlimitní výskyt radonu přitom nebyl žalobcům ze strany žalovaných před uzavřením kupní smlouvy nikdy sdělen, když v pasportu nemovitosti při prodeji žalovaní pouze uvedli, že nemovitost nemá provedenou žádnou protiradonovou ochranu.

21. Jestliže za daných okolností odvolací soud uzavřel, že nadlimitní výskyt radonu v nemovitosti byl v rozporu s účelem a jakostí předmětu koupě, jak tyto byly sjednány v kupní smlouvě či plynuly z předchozích jednání jejích stran, a představoval proto skrytou vadu předmětné nemovitosti, nijak se tím neodchýlil od shora citované rozhodovací praxe dovolacího soudu. Uvedená námitka proto přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. nezakládá.

22. Nelze přitom souhlasit ani s námitkou žalovaných, že by výskyt radonu v koupeném domě představoval jeho běžné opotřebení. Ze skutkových zjištění soudů nižších stupňů totiž plyne, že příčinou výskytu vady nebylo působení času (nešlo o opotřebení způsobené stárnutím domu), nýbrž šlo o nevhodnou vlastnost dané nemovitosti přítomnou již v době její konstrukce (srov. bod 11 odůvodnění usnesení odvolacího soudu na č. l. 293 ve spojení s bodem 17 odůvodnění napadeného rozsudku), která však nebyla promítnuta do vymezení jakosti nemovitosti v kupní smlouvě (ani do výše sjednané kupní ceny, srov. bod 23 odůvodnění napadeného rozsudku) a která byla v rozporu s účelem stanoveným kupní smlouvou (obdobně srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2021, sp. zn. 33 Cdo 3235/2020). Z uvedeného důvodu je odkaz dovolatelů na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 7. 2011, sp. zn. 33 Cdo 896/2010, nepřiléhavý.

23. Z výše uvedeného plyne, že podmínky přípustnosti dovolání stanovené v § 237 o. s. ř. nebyly naplněny, a Nejvyšší soud proto dovolání žalovaných proti potvrzující části výroku I a měnící části výroku III napadeného rozsudku odmítl podle § 243c odst. 1 o. s. ř.

24. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Poučení

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li žalovaní dobrovolně, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou se žalobci domáhat výkonu rozhodnutí (exekuce). V Brně dne 24. 6. 2026 JUDr. Bohumil Dvořák, Ph.D. předseda senátu