23 Cdo 506/2025
V PLATNOSTIDalší rozhodnutí pod touto sp. zn.: Rozsudek 27. 8. 2025
Nejvyšší soud rozhodl, že zamítá návrh žalobců na odklad právní moci rozsudku Krajského soudu v Brně, kterým byla potvrzena zamítavá rozhodnutí o zaplacení peněžité částky. Soud neshledal, že by žalobcům hrozila závažná újma neprodleným výkonem rozhodnutí, a to i s ohledem na jejich dřívější dědictví.
Rubrum
23 Cdo 506/2025-360 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a Mgr. Jiřího Němce ve věci žalobců a) P. S., a b) P. S., obou zastoupených Mgr. Romanem Klimusem, advokátem se sídlem v Brně, Vídeňská 188/119d, proti žalovaným 1) O. N., zastoupené JUDr. Pavlem Knitlem, advokátem se sídlem v Brně, Bzenecká 4156/17, a 2) J. J., zastoupenému Mgr. Radovanem Dospělem, advokátem se sídlem v Brně, Marešova 305/14, o zaplacení 2 979 262 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 238 C 1/2019, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 19. 6. 2024, č. j. 17 Co 109/2023-314, o návrhu žalobců na odklad právní moci dovoláním napadeného rozhodnutí, takto:
Výrok
Návrh žalobců na odklad právní moci rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 19. 6. 2024, č. j. 17 Co 109/2023-314, se zamítá.
Odůvodnění
: Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 21. 7. 2022, č. j. 238 C 1/2019-218, zamítl žalobu, podle které se žalobci domáhají zaplacení od žalované 1) částky ve výši 1 489 631 Kč s příslušenstvím (výrok I), zamítl žalobu, podle které se žalobci domáhají po žalovaném 2) zaplacení částky ve výši 1 489 631 Kč s příslušenstvím (výrok II), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky III a IV). K odvolání žalobců Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 19. 6. 2024, č. j. 17 Co 109/2023-314, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý a třetí výrok). Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání a spolu s ním i návrh na odklad právní moci napadeného rozhodnutí s odůvodněním, že nemají žádné finanční prostředky, ze kterých by byli schopni uhradit náhradu nákladů řízení. Žalobci pobírají invalidní důchod 3. stupně a příspěvek na péči, nemají žádné další příjmy a vlastní pouze spoluvlastnický podíl id. 1/3 na pozemku, na kterém se nachází rozestavěný dům, v němž žijí se svou matkou. Žalobci by byli v případě výkonu napadeného rozhodnutí nuceni za účelem úhrady nákladů řízení zpeněžit svůj jediný majetek (spoluvlastnický podíl na pozemku). Bylo-li by následně dosaženo zrušení napadeného rozhodnutí, došlo by takovým postupem k výraznému zásahu do práv žalobců, což by mohlo mít za následek i zhoršení jejich zdravotního stavu. Žalovaní se k návrhu žalobců nevyjádřili. Podle ustanovení § 243 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále též jen („o. s. ř.“) může dovolací soud před rozhodnutím o dovolání i bez návrhu odložit právní moc napadeného rozhodnutí, je-li dovolatel závažně ohrožen ve svých právech a nedotkne-li se odklad právních poměrů jiné osoby než účastníka řízení Ve své ustálené rozhodovací praxi dovolací soud vychází ze závěru, že materiální právní moc dovoláním napadeného rozhodnutí (či jeho výroku) je možné odložit jen tehdy, nemohou-li být negativní dopady rozhodnutí (výroku) do poměrů účastníka řízení (dovolatele) beze zbytku sistovány odkladem jeho vykonatelnosti [například proto, že jde o rozhodnutí, které není podkladem pro soudní výkon (exekučním titulem) (viz blíže usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 11. 2017, sp. zn. 27 Cdo 5003/2017, uveřejněné pod číslem 144/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek)]. Ve vztahu k napadenému výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé (jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby) dovolatelé netvrdí ničeho o tom, že by neodložením jeho právní moci byli závažně ohroženi ve svých právech. Ve vztahu k výrokům odvolacího soudu o nákladech řízení platí, že žalobcům se jimi ukládá povinnost k peněžitému plnění (náhradě nákladů řízení) a jejich soudní výkon či exekuce jsou z povahy věci (objektivně) možné. Nejvyšší soud tedy návrh na odklad právní moci napadeného rozsudku zamítl. Podle § 243 písm. a) o. s. ř. může soud i bez návrhu odložit vykonatelnost rozhodnutí, kdyby neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí hrozila dovolateli závažná újma. Dovolací soud posoudil, zda se z obsahu spisu podávají takové okolnosti, jež by mu umožňovaly rozhodnout i bez návrhu žalobců o odkladu vykonatelnosti (části) napadeného rozsudku odvolacího soudu. V usnesení ze dne 21. 11. 2017, sp. zn. 27 Cdo 5003/2017, uveřejněném pod číslem 144/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, Nejvyšší soud formuloval předpoklady, za nichž lze vyhovět návrhu na odklad vykonatelnosti rozhodnutí podle výše citovaného ustanovení. Jedná se o předpoklady, které musí být splněny kumulativně, a to 1) dovolání nemá vady, které by bránily v pokračování v dovolacím řízení, a je včasné a přípustné (subjektivně i objektivně), 2) podle dovoláním napadeného (výroku) rozhodnutí lze nařídit výkon rozhodnutí nebo zahájit (případně nařídit) exekuci, 3) neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí [dovoláním napadeného (výroku) rozhodnutí] by dovolateli hrozila závažná újma na jeho právech, 4) podle obsahu spisu je pravděpodobné (možné), že dovolání bude úspěšné, 5) odklad se nedotkne právních poměrů jiné osoby než účastníka řízení (nedotkne se právních poměrů třetí osoby). Závažnost újmy hrozící na právech dovolatele se poměřuje možným dopadem vlastního výkonu rozhodnutí (exekuce) do majetkových poměrů dovolatele, a to i se zřetelem k rozsahu majetku dovolatele a míře možného postižení tohoto majetku výkonem rozhodnutí nebo exekucí (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2017, sp. zn. 29 Cdo 78/2016, nebo ze dne 13. 1. 2022, sp. zn. 23 Cdo 2925/2021). Dovolání žalobců nemá vady, které by bránily v pokračování v dovolacím řízení, je včasné a je přípustné subjektivně (podané účastníky, v jejichž poměrech nastala rozhodnutím odvolacího soudu újma odstranitelná v dovolacím řízení). Přípustnost i důvod dovolání jsou vymezeny do té podoby, že nelze vyloučit (aniž by dovolací soud jakkoli předjímal výsledek rozhodnutí o dovolání), že dovolání v části týkající se rozhodnutí odvolacího soudu o věci samé může být za splnění některého z předpokladů stanovených v § 237 o. s. ř. přípustné, ani to, že může být úspěšné. Charakter nákladových výroků napadeného rozhodnutí umožňuje nařídit výkon rozhodnutí nebo zahájit exekuci a odklad vykonatelnosti se nedotkne právních poměrů jiné osoby než účastníků řízení. Žalobci ve svém návrhu sice uvádějí, že dovoláním napadené rozhodnutí je v nákladových výrocích způsobilé žalobce závažně ohrozit na jejich právech s ohledem na shora uvedené poměry žalobců, kdy v důsledku splnění uložené povinnosti (resp. výkonu rozhodnutí) by byli nuceni zpeněžit podíl na pozemku včetně rozestavěného domu, v němž žijí se svou matkou, a to i s možným vlivem na jejich zdravotní stav. Z obsahu spisu se však zároveň podává, že v roce 2020 se každý z žalobců stal dědicem ? pozůstalosti po původním žalobci, J. S., v čisté hodnotě pozůstalosti ve výši 12 687 059 Kč. A to včetně předmětných pozemků, jejichž součástí je stavba č. p. XY, v k. ú. XY, ve vztahu k nimž žalobci uplatňují v řízení práva z vad, a jež žalobci v současnosti již nevlastní. Za této situace dospěl dovolací soud k závěru, že z obsahu spisu se nepodává existence takových podmínek, na jejichž základě by bylo možno učinit závěr, že by neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí hrozila žalobcům závažná újma, a které by tak umožňovaly dovolacímu soudu bez návrhu rozhodnout podle § 243 písm. a) o. s. ř. o odkladu vykonatelnosti dovoláním napadeného rozsudku odvolacího soudu v rozsahu rozhodnutí o náhradě nákladů řízení.
Poučení
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 22. 4. 2025 JUDr. Pavel Tůma, Ph.D. předseda senátu