23 Cdo 810/2025

Rubrum

23 Cdo 810/2025-136 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jiřího Němce a soudců JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., ve věci žalobce P. Š., zastoupeného Mgr. Janem Hynštem, advokátem se sídlem v Praze 5, Vrázova 2243/7, proti žalované R. Z., zastoupené JUDr. Ondřejem Kafkou, advokátem se sídlem v Praze 1, Valentinská 92/3, o určení splnění podmínky, vedené u Okresního soudu Praha-západ, pod sp. zn. 18 C 261/2023, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 1. 10. 2024, č. j. 22 Co 132/2024-91, takto:

Výrok

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 5 022 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce.

Odůvodnění

1. Okresní soud Praha-západ rozsudkem ze 22. 1. 2024, č. j. 18 C 261/2023-67, určil, že žalobce splnil svůj závazek vyplývající ze smlouvy o zápůjčce ze dne 31. 3. 2019 uzavřené mezi žalobcem na straně jedné jako zapůjčitelem a žalovanou na straně druhé jako vydlužitelem tak, že poskytl žalované dne 31. 1. 2019 bezhotovostně částku 1 000 000 Kč na její bankovní účet č. 212521123/0800 (výrok pod bodem I), a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 15 552 Kč (výrok pod bodem II).

2. Krajský soud v Praze rozsudkem uvedeným v záhlaví změnil (formulačně upravil) rozsudek soudu prvního stupně ve výroku pod bodem I tak, že určil, že žalobce jako zapůjčitel poskytl žalované jako vydlužitelce dne 31. 1. 2019 bezhotovostně částku 1 000 000 Kč na její bankovní účet č. 212521123/0800, dle smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi účastníky, obsažené v notářském zápise sepsaném dne 31. 1. 2019 jménem JUDr. Vladimíry Ostrožlíkové, notářky ve Dvoře Králové nad Labem, notářským kandidátem Mgr. Tomášem Ostrožlíkem, sp. zn. NZ 108/2019, N 104/2019 (výrok I), a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně ve výši 15 552 Kč a náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 3 388 Kč (výroky II a III).

3. Takto soudy rozhodly o žalobě, kterou se žalobce domáhal výše uvedeného určení s odůvodněním, že s žalovanou uzavřel dne 31. 1. 2019 smlouvu o zápůjčce 1 220 000 Kč (její část ve výši 220 000 Kč převzala žalovaná před podpisem dohody a část ve výši 1 000 000 Kč měla být žalované poskytnuta nejpozději do 3 dnů od podpisu na jí označený účet) a téhož dne formou notářského zápisu rovněž dohodu o splnění dluhu se svolením k vykonatelnosti. Žalovaná se zavázala vrátit žalobci poskytnutou zápůjčku 1 220 000 Kč nejpozději do 31. 3. 2019. Žalobce částku 1 000 000 Kč zaslal žalované dne 31. 1. 2019 na její účet označený v notářském zápisu a žalovaná svou povinnost vrátit sjednanou částku v celkové výši 1 220 000 Kč nesplnila. V exekučním řízení byla k návrhu žalované exekuce zastavena co do částky 1 000 000 Kč pro nevykonatelnost exekučního titulu (notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti), neboť podle exekučního soudu byla povinnost žalované vázána na splnění podmínky v podobě poskytnutí částky 1 000 000 Kč ze strany žalobce a žalobcem nebyla předložena tzv. kvalifikovaná listina, osvědčující splnění sjednané podmínky ve smyslu § 43 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Na žádost žalobce žalovaná takovou kvalifikovanou listinu poté nevystavila.

4. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, v němž navrhla, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Dovolání považovala za přípustné pro řešení dvou právních otázek: a) zda je nutné v exekučním titulu (notářském zápise) výslovně formulovat odkládací podmínku, na jejíž splnění je vymáhané plnění povinného vázáno, a b) zda speciální aktivní legitimace plynoucí z § 43 exekučního řádu svědčí žalobci i v případě, že předpoklad daného ustanovení (tj. že vymáhané plnění je vázáno na splnění podmínky) dán není (žádná podmínka pro vymáhané plnění v exekučním titulu sjednána nebyla).

5. Při řešení otázky a) se podle žalované odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (konkrétně odkazovala na usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 11. 2. 2015, sp. zn. 31 Cdo 2184/2013, uveřejněné pod číslem 55/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek – dále jen „R 55/2015“, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 7. 2015, sp. zn. 26 Cdo 4188/2014, a ze dne 26. 6. 2014, sp. zn. 30 Cdo 2294/2013). Měla za to, že z uvedené judikatury vyplývá možnost sepsání notářského zápisu se svolením k přímé vykonatelnosti pro budoucí závazky, jejichž vznik je vázán na splnění odkládací podmínky, která však v takovém notářském zápise musí být výslovně uvedena, resp. formulována či jednoznačně definována. Žalovaná odvolacímu soudu (též soud prvního stupně) vytýkala nesprávnost právního posouzení, dovodil-li (pouze z citace právní věty R 55/2015), že odkládací podmínka nemusí být v notářském zápise se svolením k přímé vykonatelnosti výslovně formulována, protože se podává ze samotné povahy daného ujednání o budoucí půjčce. Zdůraznila, že ve věci posuzované v R 55/2015 obsahoval notářský zápis výslovně ujednanou podmínku „bude-li půjčka poskytnuta, zavazuje se ji dlužník vrátit“, což v nyní projednávané věci v notářském zápise uvedeno nebylo. Z uvedené judikatury podle žalované též vyplývá, že není-li podmínka explicitně v notářském zápise formulována, jde o neodstranitelnou vadu, která činí notářský zápis nevykonatelným, tj. nezpůsobilým exekučním titulem.

6. Žalovaná vyjádřila přesvědčení, že otázka b) dosud nebyla v judikatuře Nejvyššího soudu řešena. Měla za to, že nebyla-li v notářském zápise se svolením k přímé vykonatelnosti odkládací podmínka sjednána, postrádá řízení předmět, neboť se žádá určení splnění podmínky, na kterou exekuční titul plnění neváže. Tuto vadu přitom podle ní nejde překlenout cestou určovacího žaloby podle § 43 exekučního řádu, které na daný případ vůbec nedopadá, tedy není dána ani speciální aktivní legitimace žalobce a je nutné prokazovat naléhavý právní zájem na požadovaném určení.

7. Žalobce ve vyjádření k dovolání navrhl, aby dovolací soud dovolání jako nepřípustné odmítl. Podle něj jsou právní závěry napadeného rozhodnutí, jakož i rozhodnutí soudu prvního stupně, v souladu s R 55/2015, neboť nejen z textu dohody v notářském zápise, ale i z platby provedené žalobcem je nepochybné, že dohodnutou podmínkou ke vzniku povinnosti žalované vrátit zápůjčku je skutečnost, že dojde k přenechání peněžních prostředků ze strany žalobce žalované ve sjednané výši a lhůtě na sjednaný účet u banky. Argumentaci žalované považoval za nesprávnou a nedůvodnou.

8. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (srov. čl. II bod 1 zákona č. 286/2021 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále jen „o. s. ř.“.

9. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

10. Otázka a) nezaloží přípustnost dovolání, neboť při jejím řešení se odvolací soud neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.

11. Ze žádného z rozhodnutí, které v dovolání žalovaná citovala (ani z další ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu - srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2017, sp. zn. 20 Cdo 3968/2016), oproti přesvědčení žalované nevyplývá závěr, že v situaci, kdy oprávněný hodlá poskytnout povinnému peněžní prostředky až po uzavření písemné smlouvy o zápůjčce (fakticky po uzavření písemné smlouvy o budoucí zápůjčce) a po sepisu notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti, musí být v notářském zápisu odkládací podmínka, na jejíž splnění je vázáno plnění povinného, formulována výslovně (konkrétní formulací). V R 55/2015 bylo posuzováno ujednání podmínky znějící „bude-li věřitelem poskytnuta dlužníku půjčka podle smlouvy o půjčce“, avšak Nejvyšší soud v něm odkázal například i na možné ujednání „poskytne-li věřitel dlužníkovi půjčku“ či na podobná ujednání. V usnesení sp. zn. 26 Cdo 4188/2014 pak Nejvyšší soud právě s odkazem na R 55/2015 a na usnesení sp. zn. 30 Cdo 2294/2013 uvedl, že pro případy, kdy smlouva o půjčce byla reálně uzavřena až po sepisu notářského zápisu, judikatura dovodila (pro výše popsanou situaci) potřebu v notářském (či exekutorském) zápisu formulovat podmínku, na jejíž splnění je plnění povinného vázáno („dlužník se zaváže splnit pohledávku, bude-li mu plnění poskytnuto po sepisu notářského zápisu“). V usnesení sp. zn. 30 Cdo 2294/2013 Nejvyšší soud uvedl, že v dané situaci je třeba „přistoupit k formulaci podle § 79 odst. 3 exekučního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2012, tj. jednoznačně definovat podmínku, popřípadě vzájemnou povinnost oprávněné osoby, na jejichž splnění je poskytnutí předmětu plnění vázáno“. Z uvedené judikatury tedy vyplývá pouze to, že taková podmínka musí být v notářském zápise obsažena (musí z něj vyplývat).

12. V nyní posuzované věci vyšel odvolací soud ze skutkového zjištění (učiněného soudem prvního stupně), že v dohodě účastníci shodně prohlásili, že žalobce jako zapůjčitel a žalovaná jako vydlužitelka uzavřeli dne 31. 1. 2019 smlouvu o zápůjčce, podle které se žalobce zavázal poskytnout žalované zápůjčku ve výši 1 220 000 Kč, a to tak, že částku 220 000 Kč žalovaná převzala před podpisem notářského zápisu a zbývající částka, tj. 1 000 000 Kč, bude poskytnuta nejpozději do 3 dnů od sepisu notářského zápisu bezhotovostně na tam konkrétně uvedený účet s tím, že žalovaná „poskytnutou zápůjčku 1 220 000 Kč“ vrátí nejpozději do 31. 3. 2019. Žalovaná podpisem exekučního titulu výslovně stvrdila, že jí byla částka 220 000 Kč poskytnuta před podpisem exekučního titulu. Dále si účastníci dohodli v případě prodlení se zaplacením jistiny úrok z prodlení a smluvní pokutu. V článku „Za šesté“ byla obsažena dohoda účastníků o svolení k vykonatelnosti notářského zápisu, podle které v případě, že žalovaná svůj závazek, tj. vrátit „poskytnutou zápůjčku“ nejpozději do 31. 3. 2019 a v případě prodlení zaplatit úrok z prodlení a smluvní pokutu, nesplní řádně a včas, svoluje žalovaná k tomu, aby podle notářského zápisu byl nařízen a proveden výkon rozhodnutí či vedena exekuce. Odvolací soud se přitom od výše uvedených judikaturních závěrů neodchýlil, měl-li na základě těchto skutkových zjištění za to, že ačkoliv v dohodě nebyly použity spojky „jestliže“ nebo „- li“, je z textu dohody nepochybné, že dohodnutou podmínkou vzniku povinnosti žalované vrátit zápůjčku je to, že žalobce skutečně poskytne peněžní prostředky v ujednané výši a ve stanovené lhůtě. Jinak řečeno odvolací soud se nedomníval, jak mu mylně přisuzuje žalovaná v dovolání, že by se odkládací podmínka podávala ze samotné povahy ujednání o budoucí půjčce, nýbrž měl takovou podmínku za zjištěnou („nepochybnou“) z textu dohody (srov. svolení žalované k vykonatelnosti pro případ, že žalovaná nesplní řádně a včas svůj závazek vrátit „poskytnutou“ zápůjčku, tj. pro případ, že ji bude zápůjčka poskytnuta a ona ji včas a řádně nevrátí).

13. Otázka b) nemůže založit přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř., neboť na jejím řešení napadené rozhodnutí nezáviselo (nebylo pro napadené rozhodnutí určující). Žalovaná totiž v rámci její formulace vychází z předpokladu, že v notářském zápisu ze dne 31. 1. 2019 nebyla sjednána žádná odkládací podmínka. Jak však bylo uvedeno již výše, odvolací soud dospěl k závěru, že odkládací podmínka v notářském zápisu sjednána byla a tudíž se již nezabýval (neměl důvod zabývat) řešením otázky b). Skutečnost, že v dovolání vymezenou otázku odvolací soud řešil a že jeho rozhodnutí na jejím řešení závisí (pro napadené rozhodnutí bylo určující) je přitom jedním z předpokladů přípustnosti dovolání podle § 237 o. s. ř. (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2013, sen. zn. 29 NSČR 53/2013).

14. S ohledem na výše uvedené Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání žalované odmítl podle § 243c odst. 1 o. s. ř. jako nepřípustné.

15. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení není třeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li žalovaná dobrovolně, co jí ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může se žalobce domáhat výkonu rozhodnutí. V Brně dne 22. 7. 2026 Mgr. Jiří Němec předseda senátu