24 Cdo 1266/2026

Rubrum

24 Cdo 1266/2026-4001 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a JUDr. Davida Vláčila ve věci M. K., a nezletilého AAAAA (pseudonym), zastoupeného opatrovníkem městem XY, se sídlem městského úřadu v XY, dětí matky T. T. a otce E. K., zastoupeného JUDr. Bc. Stanislavem Brunckem, Ph.D., advokátem se sídlem v Brně, Plotní č. 332/73, o úpravu výživného, o jmenování kolizního opatrovníka pro řízení nezletilému dítěti, vedené u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 0 P 228/2025, o dovolání otce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 27. listopadu 2025, č. j. 70 Co 343/2025-3887, takto:

Výrok

Dovolání otce se odmítá.

Odůvodnění

1. Okresní soud v Přerově usnesením ze dne 12. 9. 2025, č. j. 0 P 228/2025-3847, jmenoval podle § 469 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „z. ř. s.“), (v té době oběma nezletilým) M. K. a nezletilému AAAAA opatrovníka město XY k zastupování v řízení ve věcech péče soudu o nezletilé, vedeném u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 0 P 228/2025.

2. Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci usnesením ze dne 27. 11. 2025, č. j. 70 Co 343/2025-3887, usnesení soudu prvního stupně potvrdil.

3. Proti tomuto usnesení podal otec prostřednictvím svého právního zástupce včasné dovolání.

4. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 1 odst. 3 z. ř. s. a § 10 a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 1 odst. 3 z. ř. s. a § 240 odst. 1 o. s. ř., se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.

5. Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 1 odst. 3 z. ř. s. a § 236 odst. 1 o. s. ř.).

6. Pro rozhodnutí dovolacího soudu je rozhodující stav v době vydání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu (§ 1 odst. 3 z. ř. s. a § 243f odst. 1 o. s. ř.).

7. Podle ustanovení § 30 odst. 1 z. ř. s. není dovolání přípustné proti rozhodnutí podle hlavy páté části druhé tohoto zákona, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské odpovědnosti, pozastavení nebo omezení jejího výkonu, o určení nebo popření rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení.

8. Právní úprava (ne)přípustnosti dovolání proti rozhodnutím vydaným v řízeních podle hlavy páté části druhé z. ř. s. se s účinností od 1. 1. 2014 přesunula z ustanovení § 238 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (podle kterého dovolání podle § 237 o. s. ř. není přípustné ve věcech upravených zákonem o rodině, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské odpovědnosti, pozastavení nebo omezení jejího výkonu, o určení nebo popření rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení), do výše citovaného ustanovení § 30 z. ř. s. (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 4. 2015, sp. zn. 21 Cdo 1049/2015, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 2. 2016, sp. zn. 20 Cdo 5056/2015).

9. Vzhledem k tomu, že v posuzované věci jde o řízení ve věci péče soudu o nezletilé, a to výživy nezletilých dětí, které upravuje hlava pátá části druhé z. ř. s. (§ 466 a násl. z. ř. s.), a současně se nejedná o žádnou z výjimek taxativně vymezených v § 30 z. ř. s., není dovolání otce přípustné (k tomu srov. zejména závěry obsažené v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 2. 2019, sp. zn. 21 Cdo 1316/2018, z něhož vyplývá, že dovolání proti usnesení o jmenování opatrovníka podle ustanovení § 469 z. ř. s. není přípustné; nebo například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 11. 2024, sp. zn. 20 Cdo 2714/2024, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 5. 3. 2025, sp. zn. II. ÚS 303/25).

10. Na tomto závěru nic nemění ani okolnost, že odvolací soud poskytl účastníkům v dovoláním napadeném usnesení nesprávné poučení o přípustnosti dovolání proti tomuto usnesení v označené lhůtě a za podmínek uvedených v § 237 o. s. ř.; takové nesprávné poučení přípustnost dovolání nezakládá (k tomu srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 29 Odo 425/2002, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 51, ročník 2003, nebo nález Ústavního soudu ze dne 2. 12. 2008, sp. zn. II. ÚS 323/07, uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 210, ročník 2008).

11. Nejvyšší soud proto dovolání otce podle ustanovení § 1 odst. 3 z. ř. s. a § 243c odst. 1 o. s. ř. jako nepřípustné odmítl.

12. Vzhledem k tomu, že tímto rozhodnutím dovolacího soudu se řízení ve věci nekončí, bude rozhodnuto i o náhradě nákladů vzniklých v tomto dovolacím řízení v konečném rozhodnutí ve věci samé.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 4. 8. 2026 JUDr. Roman Fiala předseda senátu