25 Cdo 1072/2026

Rubrum

25 Cdo 1072/2026-140 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Tiché a soudců JUDr. Martiny Vršanské a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobkyně: Správa služeb hlavního města Prahy, příspěvková organizace, IČO 70889660, se sídlem Kundratka 1951/19, 180 00 Praha 8, zastoupená JUDr. Karolínou Besser, advokátkou se sídlem Masarykovo nábřeží 2018/10, 120 00 Praha 2, proti žalovanému: P. P., zastoupený JUDr. Petrem Raschlem, advokátem se sídlem Pařížská 68/9, 110 00 Praha 1, o zaplacení částky 81 750 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 11 C 65/2024, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 23. 10. 2025, č. j. 24 Co 279/2025-121, takto:

Výrok

Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 23. 10. 2025, č. j. 24 Co 279/2025-121, se zrušuje a věc se vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění

1. Okresní soud v Kladně rozsudkem ze dne 2. 6. 2025, č. j. 11 C 65/2024-88, zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 81 750 Kč s příslušenstvím, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Ve sporu o náhradu nákladů na odtah vozidla a parkování na odstavné ploše vyšel soud ze zjištění, že dne 6. 8. 2021 proběhl na základě rozhodnutí žalobkyně odtah vozidla zn. Peugeot registrační značky XY na odstavné parkoviště XY, neboť vozidlo stálo na místní komunikaci bez platné technické prohlídky (platnost technické prohlídky skončila 27. 7. 2014). Následně po odtahu vozidla došlo k nařízenému prodeji vozidla a jeho vydražení dne 30. 8. 2022 za částku 2 200 Kč. Již předtím na základě kupní smlouvy ze dne 17. 7. 2019 došlo k prodeji tohoto vozidla a novým vlastníkem se stala společnost Autocentrum Novák Švec, s. r. o. Jako vlastník a provozovatel vozidla byl po celou dobu do prodeje v dražbě v registru silničních vozidel zapsán žalovaný. Ten měl od března 2021 zřízenou i přístupnou datovou schránku; tvrdil, že žádné sdělení, oznámení o prodeji vozidla ani výzvu žalobkyně k plnění neobdržel. Při právním posouzení postupoval soud podle § 2 písm. b) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů ve znění k 6. 8. 2021 (dále jen „zákon o silničním provozu“), § 2 odst. 15 zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, § 19d odst. 1, § 19b odst. 7 a § 19 odst. 2 písm. h) zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích ve znění k 6. 8. 2021 (dále jen „zákon o pozemních komunikacích“) a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná, a to ze dvou důvodů. Jednak proto, že žalovaný není pasivně věcně legitimován, neboť prokázal, že v rozhodném období nebyl skutečným provozovatelem a vlastníkem vozidla (soud odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2032/2021). A dále i proto, že žalobkyně v řízení řádně netvrdila a neprokázala, že postupovala v případě odtahu v souladu se zákonem, pokud se jedná o učiněnou výzvu k odstranění důvodu, pro který nemůže být vozidlo provozováno, nebo k odstranění vozidla mimo pozemní komunikaci, a dále pokud se jedná o oznámení, kde je možné si vozidlo vyzvednout a způsob vyzvednutí. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně jednání soudu nezúčastnila, přišla o možnost být soudem podle § 118a o. s. ř. poučena o nutnosti doplnit k těmto skutečnostem tvrzení a navrhnout důkazy k jejich prokázání.

2. K odvolání žalobkyně Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 23. 10. 2025, č. j. 24 Co 279/2025-121, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Ztotožnil se s jím zjištěným skutkovým stavem i s jeho závěrem o nedostatku pasivní věcné legitimace, přičemž odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1064/2021 a na § 45 odst. 4 zákona o silničním provozu. Za rozhodující považoval v řízení prokázané zjištění, že skutečným vlastníkem vozidla je osoba odlišná od osoby zapsané v registru. S ohledem na závěr o nedostatku pasivní věcné legitimace se odvolací soud nezabýval otázkou řádného doručení výzvy dle § 19b odst. 7 zákona o pozemních komunikacích.

3. Rozsudek odvolacího soudu v celém jeho rozsahu napadla žalobkyně dovoláním, jehož přípustnost spatřuje v tom, že napadený rozsudek závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Jako dovolací důvod dovolatelka uvedla nesprávné právní posouzení věci. Namítala, že z rozsudků Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1064/2021 a 25 Cdo 2032/2021 nevyplývá, že žalovaný není ve věci pasivně věcně legitimován. Stěžejní rozdíl spočívá v tom, že v obou těchto řízeních žalobce žaloval osobu, která byla vlastníkem vozidla, avšak v registru vozidel zapsána nebyla. Odvolací soud tak uvedené rozsudky nesprávně interpretoval a nesprávně aplikoval jejich závěry. Dovolatelka dále odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 597/2025, který se k otázce pasivní legitimace zapsaného provozovatele vozidla vyjádřil zcela výslovně. Z něj podle dovolatelky plyne, že je oprávněna požadovat náklady na odtah a parkovné po osobě zapsané v registru vozidel, a to bez ohledu na to, zda od ní jiná osoba vozidlo v době před odtahem zakoupila. Měla možnost (nikoli povinnost) žalovat i osobu, u níž bude prokázáno faktické vlastnictví vozidla. Dovolatelka navrhla, aby dovolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

4. Nejvyšší soud posoudil dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (dále jen „o. s. ř.“) a jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) dospěl k závěru, že dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou – účastnicí řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), zastoupenou advokátem ve smyslu § 241 o. s. ř. a je přípustné podle § 237 o. s. ř. pro posouzení otázky, kdo je provozovatelem vozidla podle § 19d zákona o pozemních komunikacích, jež dosud nebyla dovolacím soudem řešena. Dovolání je důvodné.

5. Podle § 2 písm. b) zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu, ve znění účinném od 1. 1. 2014, pro účely tohoto zákona provozovatel vozidla je vlastník nebo jiná osoba, která je jako provozovatel zapsána v registru silničních vozidel podle zvláštního právního předpisu nebo obdobné evidenci jiného státu.

6. Podle § 19 odst. 2 písm. h) zákona o pozemních komunikacích dálnice, silnice, místní komunikace, jejich součásti a příslušenství a veřejně přístupné účelové komunikace s vozovkou je zakázáno znečišťovat nebo poškozovat; veřejně přístupné účelové komunikace bez vozovky je zakázáno poškozovat takovým způsobem, že se tím znemožní jejich obecné užívání. Na dálnicích, silnicích a místních komunikacích je dále zakázáno odstavovat silniční vozidlo, které po dobu více než 6 měsíců nesmí být podle zákona o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích provozováno na pozemních komunikacích z důvodu marného uplynutí lhůty pro provedení pravidelné technické prohlídky nebo technické nezpůsobilosti vozidla zjištěné technickou prohlídkou nebo technickou silniční kontrolou.

7. Podle § 19d odst. 1 zákona o pozemních komunikacích vlastník pozemní komunikace je oprávněn vyzvat provozovatele silničního vozidla, které je v rozporu s § 19 odst. 2 písm. h) odstaveno na dálnici, silnici, místní komunikaci nebo veřejně přístupné účelové komunikaci, aby odstranil důvod, pro který nesmí být vozidlo provozováno na pozemních komunikacích, nebo vozidlo odstranil a odstavil mimo takovou pozemní komunikaci.

8. Podle § 19d odst. 2 zákona o pozemních komunikacích po marném uplynutí 2 měsíců ode dne, kdy byla výzva podle odstavce 1 doručena provozovateli vozidla, je vlastník pozemní komunikace oprávněn vozidlo z pozemní komunikace odstranit a odstavit jej na vhodném místě; v takovém případě oznámí provozovateli vozidla místo, kde je možné vozidlo vyzvednout, a způsob jeho vyzvednutí. Náklady na odstranění a odstavení silničního vozidla nese jeho provozovatel; to neplatí, prokáže-li závažné důvody, které mu znemožnily vozidlo odstranit.

9. Podle § 19d odst. 3 zákona o pozemních komunikacích pro účely doručování výzvy podle odstavce 1 a oznámení podle odstavce 2 se použije § 19b odst. 7 obdobně.

10. Podle § 19d odst. 4 zákona o pozemních komunikacích nevyzvedne-li si provozovatel silniční vozidlo ve lhůtě 3 měsíců od doručení oznámení podle odstavce 2, rozhodne silniční správní úřad příslušný podle pozemní komunikace, ze které bylo silniční vozidlo odstraněno, na návrh vlastníka pozemní komunikace o povolení prodeje silničního vozidla ve veřejné dražbě. Silniční správní úřad prodej silničního vozidla nepovolí, pokud nebyly dodrženy podmínky nebo postup podle odstavců 1 a 2, provozovatel projevil vůli silniční vozidlo vyzvednout, nebo pokud zjistí závažné důvody, které brání provozovateli silniční vozidlo vyzvednout. Je-li prodej silničního vozidla povolen, je vlastník pozemní komunikace, ze které bylo odstraněno, oprávněn jej prodat na náklady jeho provozovatele; § 19b odst. 4 až 6 a 8 se použijí přiměřeně.

11. Podle § 19d odst. 5 věty první zákona o pozemních komunikacích pro účely postupu podle odstavce 1 je vlastník pozemní komunikace, který má důvodné podezření, že je silniční vozidlo na pozemní komunikaci odstaveno v rozporu s § 19 odst. 2 písm. h), oprávněn vyžádat si poskytnutí údajů rozhodných pro ověření tohoto podezření a údajů o provozovateli silničního vozidla zapsaných v registru silničních vozidel. Podle tohoto ustanovení věty páté náklady na ohledání a uzamčení vozidla nese vlastník pozemní komunikace; bylo-li vozidlo odstaveno na pozemní komunikaci v rozporu s § 19 odst. 2 písm. h), nahradí tyto náklady vlastníku pozemní komunikace provozovatel vozidla.

12. Podle § 19b odst. 7 zákona o pozemních komunikacích oznámení podle odstavce 1 a výzvu podle odstavce 5 doručuje vlastník pozemní komunikace do vlastních rukou. Za tímto účelem je oprávněn vyžádat si poskytnutí údajů o provozovateli silničního vozidla zapsaných v registru silničních vozidel. Nepodaří-li se doručit do vlastních rukou nebo nepodaří-li se zjistit provozovatele silničního vozidla, doručování do vlastních rukou lze nahradit zveřejněním výzvy nebo oznámení na úřední desce obce, v jejímž územním obvodu se nachází pozemní komunikace, ze které bylo vozidlo odstraněno, popřípadě také jiným způsobem v místě obvyklým. Lhůty se v takovém případě počítají ode dne zveřejnění na úřední desce.

13. Z citované právní úpravy vyplývá, že primárně je subjektem povinným nahradit náklady odstranění vozidla odstaveného na pozemní komunikaci v rozporu s § 19 odst. 2 písm. h) zákona o pozemních komunikacích osoba zapsaná jako vlastník nebo provozovatel v registru silničních vozidel. Nejvyšší soud ve vztahu k otázce pasivní věcné legitimace v případě sporu o náhradu nákladů na odtah vozidla již vysvětlil, že ten, kdo náklady na odstranění vynaložil, obvykle nemá jinou možnost než zjistit osobu provozovatele vozidla z registru vozidel, a je proto oprávněn uplatnit nárok vůči této osobě bez ohledu na skutečný stav. Zjistí-li však, že zápis v registru neodpovídá skutečnosti, a tím, kdo má vozidlo v právní i faktické dispozici, je osoba odlišná od zapsaného vlastníka či provozovatele, pak by odepření možnosti požadovat jejich náhradu po skutečném vlastníku vozidla bylo přílišným formalismem a bylo by v rozporu se smyslem a účelem evidenční povahy registru. V takovém případě může požadovat náhradu nákladů na odstranění vozidla po jeho skutečném vlastníku a provozovateli. Uvedené závěry byly přijaty ve věci, v níž byl žalován skutečný vlastník (otázku, kdo odpovídá za náklady na odstranění vozidla podle § 17a odst. 6 zákona o obecní policii řešil Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 29. 6. 2022, sp. zn. 25 Cdo 2032/2021). Soudy obou stupňů tedy závěry rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2032/2021 i sp. zn. 25 Cdo 1064/2021 (v němž se Nejvyšší soud zabýval odtahem vozidla tvořícího překážku provozu na pozemní komunikaci podle § 45 odst. 1 a 4 zákona o silničním provozu) vyložily nesprávným způsobem. Z uvedených rozhodnutí nevyplývá, že by zapsaný vlastník nebyl povinen hradit náklady na odstranění vozidla v případě, že vozidlo vlastní a fakticky ovládá osoba v registru nezapsaná. Vyplývá z nich jen tolik, že je-li žalován skutečný vlastník, není namístě žalobu zamítnout jen proto, že není zapsaný jako vlastník a provozovatel v registru vozidel.

14. Z uvedené judikatury Nejvyššího soudu naopak plyne, že z důvodu zákonné definice provozovatele podle § 2 písm. b) zákona o silničním provozu je to primárně zapsaný provozovatel, jenž je povinen k úhradě vzniklých nákladů. Zjištěné skutkové okolnosti (např. to, že vozidlo bylo již dříve převedeno, a že nabyvatel neposkytl součinnost ke změně zápisu), mohou mít význam pro případné snížení náhrady podle § 2953 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o. z.“, či pro odepření práva pro rozpor s dobrými mravy podle § 2 odst. 3 o. z. V tomto ohledu by však bylo nutné zohlednit též to, že s účinností od 1. 6. 2017 již lze podle § 8a zákona o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích změny dosáhnout i bez součinnosti druhé smluvní strany. Tyto skutečnosti však nemohou odůvodnit závěr o absenci pasivní legitimace žalovaného. Nesouladu zapsaného stavu se stavem skutečným se totiž vůči poškozenému nemůže ve svůj prospěch dovolávat osoba, která se na této nesprávnosti podílela v rozporu se zákonem stanovenou povinností.

15. Shora uvedené závěry jsou přiměřeně aplikovatelné i v nyní projednávané věci. Ustanovení § 17a odst. 6 zákona o obecní policii stejně jako § 45 odst. 4 zákona o silničním provozu zakotvuje nárok na kompenzaci nákladů na odstranění vozidla, které překáží na pozemní komunikaci, tomu, kdo je vynaložil. Ustanovení § 45 zákona o silničním provozu upravuje odstranění vozidel, které představují překážku provozu na pozemních komunikacích, zatímco § 17a zákona o obecní policii umožňuje odstranění vozidel, které (mimo jiné) byly ponechány na místech podle § 17a odst. 1 zákona o obecní policii, nepředstavují sice překážku na pozemních komunikacích (§ 17a odst. 4 zákona o obecní policii), ale byly opatřeny technickým prostředkem k zabránění odjezdu vozidla, o jehož odstranění ve lhůtě 30 dní od přiložení prostředku nikdo nepožádal. Obdobně § 19d zákona o pozemních komunikacích opravňuje vlastníka pozemní komunikace k odstranění vozidla z pozemní komunikace a jeho odstavení na vhodném místě, jestliže provozovatel ani přes výzvu neodstraní důvod, pro který nesmí být vozidlo provozováno na pozemních komunikacích, nebo vozidlo neodstraní a neodstaví mimo takovou pozemní komunikaci.

16. Všechna citovaná ustanovení tedy upravují soukromoprávní nárok na kompenzaci odtahu vozidla (příp. jeho odstavení na parkovišti nebo nákladů prodeje) a není důvod, aby byl pojem provozovatele užitý v § 19d zákona o pozemních komunikacích vykládán odlišně od pojmu provozovatele podle § 17a odst. 6 zákona o obecní policii a § 45 odst. 4 zákona o silničním provozu, a to za situace, kdy zákon o pozemních komunikacích pojem provozovatele nikterak neupravuje. Proto i v případě § 19d zákona o pozemních komunikacích platí, že primárně povinnou k náhradě nákladů na odstranění vozidla odstaveného na pozemní komunikaci v rozporu s § 19 odst. 2 písm. h) zákona o pozemních komunikacích je osoba zapsaná jako vlastník nebo provozovatel v registru silničních vozidel. I zde se totiž (za použití § 6 odst. 2 o. z., podle nějž nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu) uplatní obdobně tzv. princip negativní publicity spočívající v tom, že nebyla-li určitá skutečnost do informačního systému veřejné správy zapsána, ačkoliv tam zapsána být měla, nemůže se proti tomu, kdo jednal v důvěře v zapsaný stav, dovolávat okolnosti, že stav zápisu neodpovídá skutečnosti, ten, koho se zápis týká (především sám zapsaný subjekt); k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 6. 2022, sp. zn. 25 Cdo 1064/2021, ohledně veřejných rejstříků viz též právnická literatura – Hampel, P. a Walder, I., Zákon o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob. Komentář. Wolters Kluwer (ČR) Praha 2014, text k § 8.

17. V nyní projednávané věci, kde dovolatelka uplatnila nárok vůči žalovanému zapsanému jako vlastník a provozovatel odtaženého vozu, proto nelze uzavřít, že žalovaný není ve věci pasivně legitimován. Soudy obou stupňů tak závěry obou citovaných rozsudků Nejvyššího soudu vyložily nesprávným způsobem.

18. Podle § 242 odst. 3 o. s. ř. je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) a odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Dovolací soud však v posuzovaném řízení žádné vady neshledal.

19. Z výše vyložených důvodů je rozsudek odvolacího soudu nesprávný, a proto jej Nejvyšší soud podle § 243e odst. 1 o. s. ř. zrušil a mu věc vrátil k dalšímu řízení. V něm se bude zabývat ostatními podmínkami vzniku nároku na kompenzaci odtahu vozidla a jeho odstavení na parkovišti, kterými se dosud nezabýval, neboť své rozhodnutí založil pouze na závěru o nedostatku pasivní legitimace žalovaného.

20. Soudy jsou ve smyslu § 243g odst. 1, části první věty za středníkem, o. s. ř. ve spojení s § 226 o. s. ř. vázány právními názory dovolacího soudu v tomto rozhodnutí vyslovenými.

21. O náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení dovolacího rozhodne soud v rámci nového rozhodnutí o věci (§ 243g odst. 1, věta druhá, o. s. ř.).

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 26. 6. 2026 JUDr. Hana Tichá předsedkyně senátu