25 Cdo 1477/2020

Plný text

25 Cdo 1477/2020 citace citace s ECLI Právní věta: Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:27. 1. 2021 Spisová značka:25 Cdo 1477/2020 ECLI:ECLI:CZ:NS:2021:

25. CDO.1477.2020.3 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Vady podání Přípustnost dovolání Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:3. 4. 2021 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 25 Cdo 1477/2020-479 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl předsedou senátu JUDr. Robertem Waltrem ve věci žalobkyně: M. B., narozená XY, bytem XY, zastoupená JUDr. Jiřím Černým., advokátem se sídlem Vysoká 92, Rakovník, proti žalovaným:

1. HALAMA LEGAL, advokátní kancelář, s. r. o., se sídlem Národní 58/32, Praha 1, IČO 24693006, zastoupená Mgr. Barborou Reinischovou, advokátkou se sídlem Čihákova 405/23, Poděbrady, za účasti Generali Česká Pojišťovna, a. s., se sídlem Spálená 75/16, Praha 1, IČO 45272956, jako vedlejšího účastníka na straně žalované 1, a 2. M. D., se sídlem XY, IČO XY, o zaplacení částky 4.248.270 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 11 C 3/2017, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 1. 2020, č. j. 51 Co 398/2019-397, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.): Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 14. 1. 2020, č. j. 51 Co 398/2019-397, byl potvrzen zamítavý rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 1. 4. 2019, č. j. 11 C 3/2017-334, a bylo rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem obvodního soudu, že žalovaná 1 pochybila při zastupování žalobkyně v řízení vedeném u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 12 C 13/2014, avšak mezi tímto pochybením a vznikem škody není příčinná souvislost, neboť žalobkyně měla možnost pochybení žalované 1 napravit v odvolacím řízení a dobrovolně vzala odvolání zpět, současně neprokázala, že nebýt pochybení žalované 1, byla by v původním řízení úspěšná. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně – zastoupena advokátem – dovolání, neboť se podle ní oba soudy odchýlily od ustálené rozhodovací praxe, resp. zaujaly jiný právní výklad k řešení otázky splnění podmínek pro vydání rozsudku pro uznání, jež v předchozím řízení rozhodovaly Okresní soud v Mělníku a Krajský soud v Praze, tedy je třeba znát náhled dovolacího soudu na tento střet a dovolací soud má tuto otázku posoudit jinak. Dovolatelka nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že v dané věci nebyla shledána příčinná souvislost mezi protiprávním jednáním žalované 1 a škodou způsobenou dovolatelce, ani se závěrem, že v předchozím řízení vedeném u Okresního soudu v Mělníku mohlo k odvolání dovolatelky dojít ke zrušení rozsudku pro uznání v odvolacím řízení. Navrhla proto, aby dovolací soud odložil vykonatelnost napadeného rozhodnutí a následně jej zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Dovolání neobsahuje řádné vymezení toho, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, přičemž v dovolacím řízení nelze pro tuto vadu pokračovat. Spatřuje-li dovolatelka přípustnost dovolání v tom, že dovolací soud má vyřešenou právní otázku posoudit jinak než odvolací soud, resp. v tom, že se nalézací soudy odchýlily od rozhodovací praxe Krajského soudu v Praze, zjevně se nejedná o způsobilé vymezení přípustnosti dovolání, neboť uvedený předpoklad neodpovídá ani jednomu z kritérií taxativně uvedených v § 237 o. s. ř. Žádost, aby určitá právní otázka byla dovolacím soudem posouzena jinak než rozhodl odvolací soud v dané věci, se zásadně významově odlišuje od požadavku (ve smyslu § 237 o. s. ř.), aby dovolacím soudem již dříve vyřešená právní otázka byla (dovolacím soudem) posouzena jinak (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, publikované pod č. 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013). Obdobně předpoklad přípustnosti dovolání, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, není totožný s námitkou, že právní posouzení odvolacího soudu se odchýlilo od právního závěru vyjádřeného jiným odvolacím soudem v předchozím řízení. Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů jeho přípustnosti, je podle § 241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř., je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř. (či jeho části), anebo odkaz na toto ustanovení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, publikované pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Výše uvedený požadavek však dovolatelka nesplnila. Nejvyšší soud proto dovolání podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl. Učinil tak usnesením předsedy senátu, jak mu to výslovně umožňuje § 243f odst. 2 o. s. ř. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 27. 1. 2021 JUDr. Robert Waltr předseda senátu