25 Cdo 2189/2016

Plný text

25 Cdo 2189/2016 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Petrem Vojtkem v právní věci žalobkyně WIGNES REAL s. r. o., se sídlem v Praze 1, Václavské náměstí 21, IČO 26134080, zastoupené JUDr. Františkem Šafárikem, advokátem se sídlem v Ratboři, Sedlovská 51, proti žalované České republice – Ministerstvu financí, se sídlem v Praze 1, Letenská 525/15, zastoupené Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, o zaplacení 357.831.066,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 11 Cm 210/2003, o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 1. 2016, č. j. 1 Cmo 110/2015-663, takto: Dovolání se odmítá. Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.): Nejvyšší soud odmítl dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 1. 2016, č. j. 1 Cmo 110/2015-663, podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř., neboť dovolání neobsahuje zákonem požadované údaje o tom, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 241a odst. 2 o. s. ř.); v dovolacím řízení tak nelze pokračovat, protože v důsledku absence této náležitosti nelze posoudit přípustnost dovolání. Ačkoli dovolatelka s odkazem na ustanovení § 237 o. s. ř. uvádí, že napadené rozhodnutí má „po právní stránce naprosto zásadní význam“ (jde o dikci převzatou zřejmě z úpravy dovolání účinné do 31. 12. 2012, která se však v této věci již neuplatní), a obsáhle argumentuje proti správnosti rozhodnutí odvolacího soudu, zcela opomíjí základní náležitost dovolání vyžadovanou ustanovením § 241a odst. 2 o. s. ř. Dovolatelka vůbec nevymezuje, od konkrétně jaké ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu se odvolací soud při řešení rozhodné právní otázky odchýlil, případně zda v rozhodovací praxi dovolacího soudu ještě nebyla vyřešena, je rozhodována rozdílně anebo má být posouzena jinak. Může-li být přitom dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř., je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam alternativně uvedených hledisek považuje za splněné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, publikováno pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn.

I. ÚS 3524/13, ze dne 8. 7. 2014, sp. zn.

II. ÚS 4031/13, ze dne 26. 6. 2014, sp. zn.

III. ÚS 1675/14, a ze dne 15. 10. 2014, sp. zn.

IV. ÚS 2901/14). Nedostatek takového údaje představuje vadu dovolání, která brání rozhodnutí Nejvyššího soudu o tomto mimořádném opravném prostředku. O náhradě nákladů dovolacího řízení nebylo rozhodováno, protože řízení dále pokračuje před soudem prvního stupně a o všech nákladech řízení bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí ve věci. Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 30. května 2016 JUDr. Petr Vojtek předseda senátu