25 Cdo 2884/2015

Plný text

25 Cdo 2884/2015 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Petrem Vojtkem v právní věci žalobců a) E. L., b) MVDr. P. Č., c) RNDr. V. Č., d) O. F., e) Mgr. A. L., f) MUDr. P. H., g) Mgr. A. V., h) M. R., i) Ing. O. B., j) B. B., k) M. J., l) O. J., m) Ing. J. P., n) Mgr. J. P., o) Ing. J. J., p) Ing. V. M., q) Y. F., a r) Společenství vlastníků jednotek domu Bohuslava Martinů č.p. 828 a 829, o.č. 48 a 50, Brno, se sídlem v Brně, Bohuslava Martinů 828 a 829, IČO 29194831, všech zastoupených Mgr. Alešem Dvorským, advokátem se sídlem v Brně, Kopečná 11, proti žalovanému DRUŽBA, stavebnímu bytovému družstvu, se sídlem v Brně, Kapucínské nám. 100/6, IČO 00047708, o náhradu škody, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 39 C 166/2011, o dovolání všech žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 3. 12. 2014, č. j. 44 Co 264/2014-311, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o.s.ř.): Nejvyšší soud odmítl dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 3. 12. 2014, č. j. 44 Co 264/2014-311, podle § 243c odst. 1 věty první o.s.ř., neboť neobsahuje zákonem požadované údaje o tom, v čem dovolatelé spatřují splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 241a odst. 2 o.s.ř.), a v dovolacím řízení nelze pokračovat, neboť v důsledku absence uvedené náležitosti nelze posoudit přípustnost dovolání. Dovolání vůbec nevymezuje, od konkrétně jaké ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu se odvolací soud při řešení rozhodné právní otázky odchýlil, případně zda v rozhodovací praxi dovolacího soudu ještě nebyla vyřešena, je rozhodována rozdílně anebo má být posouzena jinak. Může-li být přitom dovolání přípustné jen podle ustanovení § 237 o.s.ř., je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, publikované pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13, ze dne 8. 7. 2014, sp. zn. II. ÚS 4031/13, ze dne 26. 6. 2014, sp. zn. III. ÚS 1675/14, a ze dne 15. 10. 2014, sp. zn. IV. ÚS 2901/14). Považují-li žalobci dovolání za přípustné na základě nesprávného poučení rozsudku odvolacího soudu, pomíjejí, že přípustnost dovolání nemůže být založena v rozporu se zákonnými podmínkami stanovenými pro přípustnost dovolání v občanském soudním řádu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 1997, sp. zn. 2 Cdon 1296/97, publikované pod č. 50/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení téhož soudu ze dne 26. 1. 2000, sp. zn. 25 Cdo 2872/99); přípustnost dovolání je pak podle § 239 o.s.ř. oprávněn zkoumat jen dovolací soud. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o.s.ř.). Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 12. října 2015 JUDr. Petr Vojtek předseda senátu