25 Cdo 3230/2020

Rubrum

25 Cdo 3230/2020 citace citace s ECLI Právní věta: Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:17. 12. 2020 Spisová značka:25 Cdo 3230/2020 ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:

25. CDO.3230.2020.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Odklad vykonatelnosti Dotčené předpisy:§ 243 písm. a) o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:14. 7. 2021 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 25 Cdo 3230/2020-302 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudkyň JUDr. Hany Tiché a JUDr. Martiny Vršanské v právní věci žalobce: Půdní byty Smíchov, družstvo, IČO 25100661, se sídlem 1072/29, Praha 5, zastoupené Mgr. Ladislavem Peškem, advokátem se sídlem Karenova 1040/2, Praha 5, proti žalovanému: V. B., narozený XY, bytem XY, zastoupený Mgr. Mojmírem Přívarou, advokátem se sídlem Kovářská 1253/4, Plzeň, o 111.600 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 25 C 240/2018, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. 5. 2020, č. j. 70 Co 396/2019-250, takto:

Výrok

Návrh žalovaného na odklad vykonatelnosti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. 5. 2020, č. j. 70 Co 396/2019-250, se zamítá.

Odůvodnění

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 21. 5. 2020, č. j. 70 Co 396/2019-250, změnil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 27. 6. 2019, č. j. 25 C 240/2018-171, tak, že žaloba se do co částky 45.300,60 Kč zamítá, jinak rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Žalovaný tak na základě rozsudku odvolacího soudu má povinnost žalobci zaplatit 66.299,40 Kč na náhradě škody, 13.087,30 Kč na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně a 2.211 Kč před soudem odvolacím. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost podle jeho názoru spočívá v řešení otázky hmotného práva, která doposud nebyla v rozhodovací praxi dovolacího soudu řešena, zda má družstvo povinnost zajistit nájemci náhradní byt v případě, že „družstevní“ byt je neobyvatelný a zároveň tuto neobyvatelnost bytu v žádném rozsahu nezpůsobilo družstvo, a otázky procesního práva, která taktéž nebyla doposud v rozhodovací praxi dovolacího soudu řešena, a sice zda má soud řízení přerušit po dobu, po kterou probíhá jiné řízení o určení existence věcného břemene. Spolu s tím podal dovolatel návrh na odklad vykonatelnosti rozhodnutí soudu prvního stupně i soudu odvolacího s tím, že je vystaven riziku exekuce, neboť žalobce na jeho žádost o odložení plateb podle rozsudku reagoval negativně. S přihlédnutím k účelu, k němuž slouží odklad vykonatelnosti ve smyslu § 243 písm. a) o. s. ř., patří k předpokladům, za nichž může dovolací soud odložit vykonatelnost dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu a které musí být splněny kumulativně, že dovolání nemá vady, které by bránily v pokračování v dovolacím řízení, je včasné a přípustné (subjektivně i objektivně), podle dovoláním napadeného (výroku) rozhodnutí lze nařídit výkon rozhodnutí nebo nařídit exekuci, neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí dovoláním napadeného (výroku) rozhodnutí by dovolateli hrozila závažná újma na jeho právech, podle obsahu spisu je pravděpodobné (možné), že dovolání bude úspěšné a odklad se nedotkne právních poměrů jiné osoby než účastníka řízení (nedotkne se právních poměrů třetí osoby). Závažnost újmy se poměřuje možným dopadem vlastního výkonu rozhodnutí (exekuce) do majetkových poměrů dovolatele, a to i se zřetelem k rozsahu majetku dovolatele a míře možného postižení tohoto majetku výkonem rozhodnutí nebo exekucí (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2017, sp. zn. 29 Cdo 78/2016, a usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 10. 2017, sp. zn. IV. ÚS 3317/17, jímž byla ústavní stížnost proti němu podaná odmítnuta). Dovolatel v návrhu neuvádí své majetkové poměry, ze kterých by bylo možno dovodit hrozbu závažné újmy v případě výkonu rozhodnutí, přičemž pouhé obecné konstatování možnosti exekučního vymáhání práva ze strany žalobce nepostačuje k posouzení dopadu vlastního výkonu rozhodnutí do majetkových poměrů povinného. Zároveň není tvrzeno, že by poměry žalobce byly natolik nepříznivé, že v případě zrušení napadeného rozhodnutí by bylo poskytnuté plnění pro dovolatele nedobytné. Protože tedy dovolatel nedoložil, že by mu bez odkladu vykonatelnosti napadeného rozhodnutí hrozila závažná újma na jeho právech, Nejvyšší soud jeho návrh zamítl.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 17. 12. 2020 JUDr. Petr Vojtek předseda senátu