26 Cdo 1101/2026

Rubrum

26 Cdo 1101/2026-322 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Lucií Jackwerthovou ve věci žalobkyně R. W., proti žalovanému J. L., zastoupenému opatrovníkem městem Cheb, identifikační číslo osoby 00253979, se sídlem v Chebu, nám. Krále Jiřího z Poděbrad 1/14, o vyklizení bytu a zaplacení částky 206 099 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. 16 C 194/2023, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 8. 1. 2026, č. j. 10 Co 487/2025-242, takto:

Výrok

I. Dovolací řízení proti rozsudku Okresního soudu v Chebu ze dne 11. 8. 2025, č. j. 16 C 194/2023-196, se zastavuje.

II. Dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 8. 1. 2026, č. j. 10 Co 487/2025-242, se odmítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění

1. Okresní soud v Chebu (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 11. 8. 2025, č. j. 16 C 194/2023-196, uložil žalovanému povinnost „vyklidit byt č. 1 nacházející se v bytovém domě č. p. XY stojící na pozemku parc. č. st. XY v katastrálním území XY, a to do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku“ (výrok I), povinnost zaplatit žalobkyni částku 206 099 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z uvedené částky za dobu od 1. 8. 2025 do zaplacení, a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok II), a povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení (výrok III), dále uložil žalobkyni povinnost zaplatit soudní poplatek (výrok IV), a rozhodl, že o odměně procesní opatrovnice žalovaného bude rozhodnuto samostatným usnesením (výrok V) a že Česká republika – Okresní soud v Chebu nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok VI).

2. Krajský soud v Plzni (odvolací soud) rozsudkem ze dne 8. 1. 2026, č. j. 10 Co 487/2025-242, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v napadených výrocích II a III (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II).

3. Proti rozsudku odvolacího soudu a výslovně i proti rozsudku soudu prvního stupně podal žalovaný (dovolatel) dovolání.

4. V průběhu dovolacího řízení byl žalovaný rozsudkem Okresního soudu v Chebu ze dne 9. 12. 2025, č. j. 27 Nc 32011/2023-559, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 18. 3. 2026, č. j. 56 Co 22/2026-612, omezen ve svéprávnosti a jeho opatrovníkem bylo jmenováno město Cheb. Právní moc nastala dne 26. 4. 2026. Tím zanikla funkce procesní opatrovnice Mgr. Barbory Čihákové, advokátky se sídlem v Chebu, Obrněné brigády 20/20, která byla žalovanému ustanovena usnesením soudu prvního stupně ze dne 5. 7. 2024, č. j. 16 C 194/2023-74, a dovolací soud proto nadále jedná s (hmotněprávním) opatrovníkem žalovaného (srov. obdobně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 2022, sen. zn. 29 NSCR 178/2022, a v něm citovanou judikaturu).

5. Řízení o dovolání žalovaného proti rozsudku soudu prvního stupně Nejvyšší soud zastavil (§ 104 odst. 1 ve spojení s § 243b o. s. ř. zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o. s. ř.“), neboť dovolání je mimořádným opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu (§ 236 odst. 1 o. s. ř.). Opravným prostředkem proti rozhodnutí soudu prvního stupně je odvolání, občanský soudní řád funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně ani neupravil. Nedostatek funkční příslušnosti je přitom neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné pod č. 47/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

6. Dovolání žalovaného (dovolatele) proti rozsudku odvolacího soudu Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 o. s. ř., neboť v něm schází náležité vylíčení, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a o. s. ř.), přičemž tuto vadu, pro níž nelze v dovolacím řízení pokračovat, včas (v průběhu trvání lhůty k dovolání) neodstranil (§ 241b odst. 3 o. s. ř.).

7. K přípustnosti dovolání dovolatel v úvodu dovolání citoval § 237 o. s. ř. a následně uvedl, že „otázka rozporu dobrých mravů a přiměřené výše náhrady za užívání bytu byla oběma soudy rozhodnuta odchylně od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu“.

8. Nejvyšší soud přitom ve svých rozhodnutích opakovaně uvedl, že k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř. či jeho části. Má-li být dovolání přípustné podle § 237 o. s. ř. proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

9. Takový údaj se však v dovolání nenachází a nelze ho dovodit ani z jeho obsahu. Dovolatel neuvedl žádné konkrétní spisové značky či slovní popis judikatury, od níž se měl odvolací soud odchýlit.

10. Namítá-li dovolatel, že se odvolací soud (soud prvního stupně) nevypořádal s jeho tvrzeními týkajícími se výše nájemného, potažmo náhrady ve výši ujednaného nájemného, stavu předmětného bytu a rozporu s dobrými mravy, uplatňuje vady řízení, které však nejsou podle současné právní úpravy způsobilým dovolacím důvodem. K vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [jakož i k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř.], dovolací soud přihlíží (z úřední povinnosti) jen tehdy, je-li dovolání přípustné (§ 242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.); samy o sobě však takovéto vady, i kdyby byly dány, přípustnost dovolání (podle § 237 o. s. ř.) nezakládají.

11. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 29. 7. 2026 Mgr. Lucie Jackwerthová předsedkyně senátu