16 C 194/2023

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudkyní JUDr. Annou Veselou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený opatrovnicí Jméno opatrovnice sídlem Adresa opatrovnice o vyklizení bytu o zaplacení částky 206 099 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen vyklidit byt č. 1 nacházející se v bytovém domě č.p. , Anonymizováno, stojící na pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, , a to do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 206 099 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z uvedené částky za dobu od 1. 8. 2025 do zaplacení, a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 15 035 Kč, a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice - Okresnímu soudu v Chebu soudní poplatek ve výši 10 305 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. O odměně procesní opatrovnice , Jméno opatrovnice, bude rozhodnuto samostatným usnesením.

VI. Česká republika - Okresní soud v Chebu nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala vyklizení bytové jednotky pod bodem I. výroku tohoto rozsudku specifikované s odůvodněním, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 19. 1. 2022 uzavřena nájemní smlouva, na jejímž základě přenechala žalovanému shora uvedený byt k užívání. Nájemní smlouva byla uzavřena na dobu určitou, a to do 31. 12. 2022. Následně byla účastníky dne 1. 1. 2023 uzavřena nová nájemní smlouva, opět na dobu určitou, a to do 31. 1. 2023. Žalovaný byt v den skončení nájmu nevyklidil, tento odmítl žalobkyni předat a do dnešního dne předmětný byt užívá. Žalovaný byl přitom žalobkyní opakovaně vyzýván k vyklizení bytu. Žalobkyně dále po žalovaném požaduje za dobu, kdy žalovaný užívá byt bez platné nájemní smlouvy, tedy za období od 1. 2. 2022 do 31. 7. 2025, částku 206 099 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení od 1. 8. 2025 do zaplacení. K odůvodnění tohoto nároku uvedla, že v nájemní smlouvě bylo stranami sjednáno nájemné ve výši 8 000 Kč a žalovaný zaplatil, ať sám či prostřednictvím třetích osob, za shora uvedené období na nájemném celkem částku 129 901 Kč. Za uvedené období, tedy dobu od 1. 2. 2022 do 31. 7. 2025 (42 měsíců), byl však povinen zaplatit částku 336 000 Kč, žalobkyně se tak v tomto řízení domáhá zaplacení částky 206 099 Kč, která představuje rozdíl mezi částkami, které žalovaný již zaplatil a tím, co za uvedenou dobu měl na nájemném zaplatit. Žalobkyně přitom všechny platby ze strany žalovaného započetla na dluh na nájemném.

2. Usnesením zdejšího soudu ze dne 5. 7. 2024, č.j. 16 C 194/2023-74, byl žalovanému ve smyslu § 29 odst. 3, 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „OSŘ“) ustanoven opatrovník z řad advokátů, a to , Jméno opatrovnice, , z důvodu, že u zdejšího soudu je pod sp.zn. , anonymizováno, vedeno řízení o omezení svéprávnosti a opatrovnictví žalovaného, kdy soud s ohledem na tuto skutečnost má pochybnosti o schopnosti žalovaného řádně v tomto řízení hájit své zájmy.

3. Žalovaný předkládal soudu četná písemná podání, která však spíše dokreslovala žalovaného pohled na vzájemné vztahy mezi ním a žalobkyní, k samotnému předmětu sporu však relevanci spíše postrádala.

4. Opatrovnice žalovaného se k žalobou uplatněným nárokům vyjádřila tak, že je zřejmé, že mezi účastníky došlo dne 1. 1. 2023 k uzavření další nájemní smlouvy. Vzhledem k tomu, že žalobkyně tuto k důkazu nepřipojila, a vzhledem ke zdravotnímu stavu žalovaného, není zřejmé, jaká byla vzájemná ujednání. Tato ujednání jsou pak významná i ve vztahu k nároku na zaplacení částky 206 099 Kč s příslušenstvím. Pakliže by bylo prokázáno, že nájemní vztah skutečně zanikl, předkládá ke zvážení, zda s ohledem na sociální situaci žalovaného, s nímž je vedeno řízení o omezení svéprávnosti a žalovaný je nemajetný, je vyklizení bytu v souladu s dobrými mravy.

5. Mezi stranami nebylo sporu (§ 120 odst. 3 zákona OSŘ), že nájem k předmětnému bytu, jehož vyklizení se žalobkyně domáhá, byl sjednán do 31. 1. 2023. Rovněž nebylo mezi účastníky sporu, že žalovaný předmětný byt dodnes užívá. Strany dále učinily nesporným, že účastníky byl sjednán nájem ve výši 8 000 Kč měsíčně.

6. Z vyrozumění o provedeném vkladu do katastru nemovitostí vyplývá, že žalobkyně je vlastnicí bytové jednotky č. , Anonymizováno, nacházející se v budově č.p. , Anonymizováno, a podílu na společných částech domu o velikosti 4846/27772 v k.ú. , adresa, .

7. Z nájemní smlouvy ze dne 19. 1. 2022 vyplývá, že touto žalobkyně přenechala žalovanému do užívání shora uvedenou bytovou jednotku a žalovaný se zavázal dle č.l. V. předmětné smlouvy hradit žalobkyni za její užívání nájemné ve výši 8 000 Kč měsíčně a zálohy na služby spojené s užíváním bytu ve výši 500 Kč měsíčně, to vše nejpozději do každého 5. dne v měsíci. Nájem byl v bodu III. č.l. 3.1 sjednán na dobu určitou, a to od 1. 1. 2022 do 31. 12. 2022 s možností prodloužení pouze písemnou dohodou obou smluvních stran. Jiný způsob sjednání pokračování nájmu strany vyloučily.

8. Z dodatku č. 1 ze dne 7. 12. 2022 vyplývá, že se účastníci dohodli na zálohách ve výši 500 Kč, kdy tyto jsou specifikovány tak, že elektřina společných prostor činí 24 Kč a studená voda částku 476 Kč měsíčně.

9. Z dodatku č. 2 ze dne 5. 12. 2022 vyplývá, že se účastníci tímto dohodli na způsobu zápočtu peněžité jistoty ve výši 16 000 Kč, kdy částka 8 000 Kč bude použita na úhradu dlužného nájemného za měsíc listopad 2022 a částka 8 000 Kč na úhradu dlužného nájemného za měsíc prosinec 2022. Žalovaný se rovněž zavázal k úhradě dluhu na zálohách za měsíce listopad a prosinec 2022 v souhrnné výši 1 000 Kč, a to do 31. 1. 2023.

10. Z opakované výzvy k opuštění bytu ze dne 13. 4. 2023 vyplývá, že žalovaný byl touto vyzván ve lhůtě 3 dnů od doručení k vyklizení předmětného bytu. Z dodejky vyplývá, že tato výzva byla žalovanému odeslána téhož dne.

11. Z nájemní smlouvy ze dne 1. 1. 2023 vyplývá, že touto žalobkyně přenechala žalovanému do užívání shora uvedenou bytovou jednotku a žalovaný se zavázal dle č.l. V. předmětné smlouvy hradit žalobkyni za její užívání nájemné ve výši 8 000 Kč měsíčně a zálohy na služby spojené s užíváním bytu ve výši 500 Kč měsíčně, to vše nejpozději do každého 5. dne v měsíci. Nájem byl v bodu III. č.l. 3.1 sjednán na dobu určitou, a to od 1. 2. 2022 do 31. 12. 2022 s možností prodloužení pouze písemnou dohodou obou smluvních stran. Jiný způsob sjednání pokračování nájmu strany vyloučily. Dle tohoto článku se dále strany dohodly, že pokud nebude peněžitá jistota do 31. 1. 2023 uhrazena na účet pronajímatele, uzavřená nájemní smlouva dne 31. 1. 2023 končí a nájemce je povinen předat dne 31. 1. 2023 v 15 hod. byt. V čl. V. předmětné smlouvy se žalovaný zavázal hradit žalobkyni za užívání bytu nájemné ve výši 8 000 Kč měsíčně a zálohy na služby spojené s užíváním bytu ve výši 500 Kč měsíčně, to vše nejpozději do každého 5. dne v měsíci. Strany si v čl. VI. bodu 6.1. sjednaly peněžitou jistotu ve výši 24 000 Kč s tím, že pokud tato nebude žalovaným uhrazena do 31. 1. 2023, žalovaný je povinen byt téhož dne předat.

12. Z dodatku č. 1, který není opatřen podpisy stran, vyplývá, že tento dodatek byl činěn k uzavřené nájemní smlouvě ze dne 1. 1. 2023, kdy v čl. III. bodu 3.1 došlo k písařské chybě, kdy byl uveden datum trvání nájemní smlouvy od 1. 2. 2022 do 31. 12. 2022, namísto data od 1. 1. 2023 do 31. 1. 2023.

13. Z potvrzení o provedení transakce vyplývá, že , Jméno žalovaného, poukázal na účet uvedený v nájemní smlouvě dne 28. 1. 2022 platbu 16 000 Kč, dne 2. 2. 2022 platbu 8 500 Kč, dne 15. 2. 2022 platbu 8 500 Kč, dne 14. 3. 2022 platbu 8 500 Kč, dne 19. 4. 2022 platbu 8 500 Kč, dne 19. 5. 2022 platbu 8 500 Kč, dne 20. 6. 2022 platbu 8 500 Kč, dne 26. 8. 2022 platbu 8 500 Kč, dne 20. 9. 2022 platbu 8 500 Kč, dne 25. 10. 2022 platbu 8 500 Kč, dne 10. 2. 2023 platbu 4 500 Kč spolu se zprávou pro plátce a příjemce – nájemné 01/2023 + služby částka 4 000 Kč uhrazena v hot., dne 15. 2. 2023 platba 4 000 Kč spolu se zprávou pro plátce a příjemce nájemné 1/2 za měsíc únor 23. Dále z potvrzení o provedení transakce vyplývá, že na účet uvedený ve smlouvě byla dne 11. 4. 2023 poukázána platba 6 000 Kč od , jméno FO, spolu se zprávou , jméno FO, -nájem za , jméno FO, . Z potvrzení o provedení transakce vyplývá, že dne 10. 5. 2023 byla na účet uvedený v nájemní smlouvě poukázána platba 18 901 Kč od Karlovarského kraje.

14. Podle § 2 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.

15. Podle § 1042 o.z. se vlastník může domáhat ochrany proti každému, kdo neprávem do jeho vlastnického práva zasahuje nebo je ruší jinak než tím, že mu věc zadržuje.

16. Podle § 2201 o.z. nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.

17. Podle § 2235 o.z. zavazuje-li nájemní smlouva pronajímatele přenechat nájemci k zajištění bytových potřeb nájemce a popřípadě i členů jeho domácnosti byt nebo dům, který je předmětem nájmu, nepřihlíží se k ujednáním zkracujícím nájemcova práva podle ustanovení tohoto pododdílu.

18. Podle § 2285 o.z. pokračuje-li nájemce v užívání bytu po dobu alespoň tří měsíců po dni, kdy měl nájem bytu skončit, a pronajímatel nevyzve v této době nájemce, aby byt opustil, platí, že je nájem znovu ujednán na tutéž dobu, na jakou byl ujednán dříve, nejvýše ale na dobu dvou let; to neplatí, ujednají-li si strany něco jiného. Výzva vyžaduje písemnou formu.

19. Podle § 2295 o.z. pronajímatel má právo na náhradu ve výši ujednaného nájemného, neodevzdá-li nájemce byt pronajímateli v den skončení nájmu až do dne, kdy nájemce pronajímateli byt skutečně odevzdá.

20. Shora zjištěný skutkový stav soud po právní stránce posoudil následovně. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli (naposledy) dne 1. 1. 2023 smlouvu o nájmu bytu ve smyslu ustanovení § 2235 a násl. o.z., na jejímž základě žalobkyně přenechala žalovanému k zajištění jeho bytových potřeb shora specifikovaný byt a žalovaný se zavázal platit žalobkyni za užívání předmětného bytu nájemné a zálohy na služby související s užíváním bytu ve výši specifikované v nájemní smlouvě. Nájemní vztah žalovaného k předmětné bytové jednotce zanikl uplynutím doby, na kterou byl nájem sjednán, tedy dne 31. 1. 2023. V projednávané věci nedošlo stranami k uzavření písemného dodatku o prodloužení doby nájmu, jak předpokládá čl. III. nájemní smlouvy, a k prodloužení doby nájmu nedošlo ani ze zákona, tj. dle citovaného ustanovení § 2285 o.z., neboť smluvní strany tento způsob prodloužení doby nájmu výslovně vyloučily. Vzhledem k tomu, že ustanovení § 2285 o.z. je ustanovením dispozitivním, kdy je ponecháno na vůli stran, zda toto zákonné ustanovení v určitém směru modifikují (např. stanovením dalších podmínek, za nichž dochází k jeho aplikaci) či zda jeho aplikaci zcela vyloučí, což je případ nyní řešené věci, došlo k ukončení nájemního vztahu uplynutím doby, na kterou byl nájem sjednán, tedy dne 31. 1. 2023. I pokud by tedy žalobkyně nevyzvala žalovaného k vyklizení a předání bytu, na právních závěrech dané věci by absence předmětné výzvy neměla žádný vliv. Soud tak s ohledem na zjištěné skutečnosti uzavřel, že žalovaný obývá předmětnou bytovou jednotku bez právního důvodu, a tedy ve smyslu § 1042 o.z. protiprávně zasahuje do vlastnického práva žalobkyně.

21. Následně bylo nutno posoudit, a to i s ohledem na vznesenou námitku opatrovnice žalovaného, zda nejde v řešené věci ze strany žalobkyně o výkon práva v rozporu s dobrými mravy ve smyslu § 2 odst. 3 o.z., a tedy na tomto podkladě vyklizovací žalobu zamítnout, popř. stanovit delší než zákonnou lhůtu k vyklizovací povinnosti. Soud pečlivě zvažoval jak důvody, pro něž se použití citovaného ustanovení dožaduje vyklizovaný, tak všechny rozhodné okolnosti na straně toho, kdo se vyklizení domáhá. Na straně žalovaného soud zohlednil, že žalovaný trpí duševní poruchou nepřechodného rázu, a to paranoidní schizofrenií, a je s ním u zdejšího soudu pod sp.zn. , anonymizováno, vedeno řízení o omezení jeho svéprávnosti a opatrovnictví. Současně je nutno říci, že majetková situace žalovaného není patrně dobrá, ač soudu nejsou přesné majetkové poměry žalovaného v době rozhodování soudu známy. Na straně žalobkyně pak soud zohlednil, že žalovaný užívá byt bez právního důvodu 2,5 roku, za jeho užívání nic neplatí, jak vyplynulo z provedeného dokazování a bude níže rozvedeno, nadto se chová problematicky k sousedům, navíc žalobkyni zcela znemožňuje přístup do bytu za účelem zjištění jeho stavu ve smyslu § 2219 o.z., kdy žalobkyně opakovaně sděluje své obavy stran možného poškození bytu. Soud po zvážení všech zmíněných skutečností uzavřel, že výkon vlastnického práva realizovaný žalobou na vyklizení v rozporu s dobrými mravy není. Soud proto žalobě vyhověl a uložil žalovanému byt vyklidit ve lhůtě dle § 160 o.s.ř., když nebylo ani namístě, zejména při zohlednění doby, po kterou žalovaný byt bez právního důvodu užívá, stanovit delší než zákonnou patnácti denní lhůtu k vyklizovací povinnosti.

22. Protože žalovaný do dnešního dne předmětný byt bez právního důvodu užívá, má žalobkyně v souladu s ustanovením § 2295 o.z. právo na náhradu ve výši ujednaného nájemného do doby, než jí žalovaný byt skutečně odevzdá. Žalobkyně učinila předmětem tohoto řízení náhradu ve výši ujednaného nájemného za období od 1. 2. 2023 do 31. 7. 2025, přičemž žalobkyně pro účely výpočtu náhrady dle § 2295 o.z. vycházela z následujícího postupu, proti němž neměl žalovaný, resp. jeho opatrovnice, žádných výhrad, a nutno poznamenat, že ani soud nemá za to, že by takový postup byl v neprospěch žalovaného. Žalobkyně veškeré platby žalovaného, a to i za období trvání nájemního vztahu (od 1. 2. 2022 do 31. 12. 2022 a následně od 1. 1. 2023 do 31. 1. 2023), započetla na nájemné, což je postup pro žalovaného výhodný, neboť i platby ze strany žalovaného na zálohy na služby byly započteny na dluh na nájemném, resp. na náhradu ve smyslu § 2295 o.z. Z provedeného dokazování vyplývá, že za dobu trvání nájemního vztahu v období od 1. 2. 2022 do 31. 1. 2023 žalovaný zaplatil na nájemném celkem částku 101 000 Kč (započteny platby na nájem a platby na zálohy na služby a peněžitá jistota ve výši 16 000 Kč). Za toto období však žalovaný měl, vycházeje z postupu žalobkyně, zaplatit toliko částku 96 000 Kč (8 000 Kč x 12 měsíců). Žalovanému tak za uvedené období vznikl přeplatek na nájmu ve výši 5 000 Kč. Za období od 1. 2. 2023 do 31. 7. 2025, kdy žalovaný užívá byt bez právního důvodu, má žalobkyně v souladu s ustanovením § 2991 o.z. ve spojení s ustanovením § 2295 o.z. právo na náhradu ve výši ujednaného nájemného, tj. ve výši 8 000 Kč měsíčně, tedy v souhrnu za rozhodné období (30 měsíců) právo na náhradu ve výši 240 000 Kč. Protože žalovaný, ať již sám či prostřednictvím třetích osob, uhradil v uvedeném období za užívání bytu částku v souhrnné výši 33 901 Kč (včetně zápočtu přeplatku ve výši 5 000 Kč), soud zavázal žalovaného k zaplacení částky 206 099 Kč, která odpovídá rozdílu získaného majetkového prospěchu na straně žalovaného a částek již žalovaným zaplacených. Protože se žalovaný dostal do prodlení s úhradou peněžitého dluhu, vzniklo žalobkyni v souladu s § 1970 o.z. právo na úrok z prodlení, jehož výše odpovídá § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a který soud žalobkyni přiznal od 1. 8. 2025. Počátek prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení, resp. práva na náhradu ve výši ujednaného nájemného, soud stanovil v souladu s požadavkem žalobkyně, když soud dospěl k následujícím závěrům. Dle ustálené judikatury se za kvalifikovanou výzvu k plnění považuje i žaloba, kdy ve vztahu k nároku ve smyslu § 2295 o.z. byla žalovanému doručena žaloba dne 16. 5. 2025, její rozšíření pak dne 28. 7. 2025. Žalovaný tak měl ve smyslu § 1958 odst. 2 o.z. plnit v obou případech bez zbytečného odkladu. Z časového určení bez zbytečného odkladu je třeba dovodit, že jde o velmi krátkou lhůtu, přičemž doba trvání lhůty závisí na okolnostech konkrétního případu. Požaduje-li žalobkyně úrok z prodlení až od 1. 8. 2025, lze mít za to, že v tento okamžik žalovaný již skutečně v prodlení s úhradou svého dluhu byl. Lhůtu k plnění soud stanovil nikoli jako obecnou třídenní ve smyslu § 160 o.s.ř., nýbrž jako třicetidenní. Delší lhůtu k plnění soud stanovil s přihlédnutím k tomu, že jde o poměrně vysoké plnění a je tedy nutné poskytnout žalovanému přiměřenou lhůtu k tomu, aby si peněžní prostředky mohl opatřit, a to ať již za pomoci osob jemu blízkých, popř. za pomoci (byť nepravomocně) jmenovaného opatrovníka. Současně jde o dostatečně dlouhou lhůtu k tomu, aby se případně sám žalovaný pokusil přímo s žalobkyní sjednat jiné podmínky splatnosti anebo případně plnění ve splátkách. Soud pouze pro úplnost poznamenává, že žalovaný neposkytl soudu žádné argumenty ke stanovení plnění ve splátkách, tudíž soud nemohl učinit závěr o výši a podmínkách splatnosti jednotlivých splátek.

23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 OSŘ tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, právo na náhradu nákladů řízení v částce 15 035 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku za podanou žalobu na vyklizení bytu ve výši 5 000 Kč a dále, jak bude níže uvedeno, ze soudního poplatku ve výši 10 305 Kč za žalobu o zaplacení částky 206 099 Kč s příslušenstvím. Ačkoli opatrovnice žalovaného navrhovala aplikovat v řešené věci moderační právo soudu dle § 150 OSŘ, soud dospěl k závěru, že důvody pro aplikaci daného ustanovení nejsou dány. Žalovaný byl sice osvobozen od soudních poplatků, avšak pouze pro řízení dovolací, nikoli pro řízení nalézací. Je nutno zdůraznit, že o žádosti žalovaného o osvobození od soudních poplatků bylo rozhodováno v souvislosti s jeho dovoláním, šlo tedy o situaci, kdy u žalovaného úhrada soudního poplatku za dovolání byla jednou z podmínek, aby řízení ve věci (dovolací řízení) vůbec mohlo proběhnout, a tedy i potenciální překážku přístupu k soudu pro nemajetné navrhovatele. V případě náhrady soudního poplatku na konci řízení toto nebezpečí nehrozí, protože řízení již proběhlo, a nyní jde o spravedlivé vyrovnání mezi stranami. Nutno v této souvislosti rovněž uvést, že o žádosti žalovaného o osvobození od soudních poplatků za dovolací řízení rozhodoval soud v září 2024. Od té doby uběhl již téměř jeden rok, přesné majetkové poměry žalovaného nejsou tedy v tento okamžik soudu známy, na tyto lze pouze usuzovat. Soud při úvaze o možné aplikaci § 150 OSŘ přihlédl nejen k majetkovým poměrům žalovaného, ale i k jeho osobním poměrům, kdy žalovaný je stižen duševní poruchou a probíhá s ním řízení o omezení svéprávnosti a opatrovnictví. Naproti tomu na straně žalobkyně soud zohlednil, že žalobkyně pronajímá předmětný byt jako soukromá, fyzická osoba. Žalobkyně nebyla v řízení zastoupena, svá práva hájila sama bez pomoci profesionála – advokáta. Po žalovaném se tak domáhá pouze náhrady za zaplacené soudní poplatky, kdy zaplacení soudních poplatků je jednou z podmínek, aby řízení ve věci vůbec mohlo proběhnout. Žalobkyně po žalovaném nežádá ani náhradu za paušální náklady, které žalobkyni vznikly jako nezastoupenému účastníkovi ve smyslu § 153 odst. 3 OSŘ. Významné z hlediska aplikace § 150 OSŘ jsou rovněž okolnosti, které vedly k soudnímu uplatnění nároku. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný užívá byt, který je předmětem vyklizovací žaloby, bez právního důvodu od 1. 2. 2023, přičemž žalobkyně podala žalobu na vyklizení bytu až dne 28. 7. 2023. Žalovaný tak měl půl roku na to, aby byt vyklidil. Přesto tak dobrovolně neučinil a byt bez právního důvodu užíval ještě další dva roky. Výše přiznané náhrady ve smyslu § 2295 o.z. je pak přímo úměrná době, po kterou žalovaný bez právního důvodu předmětný byt užívá a odmítá jej dobrovolně vyklidit a žalobkyni předat. Soud tak uzavřel, že zjištěné skutečnosti neodůvodňují aplikovat v řešené věci ustanovení § 150 OSŘ, je však vzhledem k majetkovým, sociálním a osobním poměrům žalovaného namístě stanovit delší lhůtu k plnění, a to třicet dnů. Tím je žalovanému poskytnuta přiměřená lhůta k tomu, aby si žalovaný peněžní prostředky opatřil, a to ať již za pomoci svých blízkých, popř. za pomoci (byť nepravomocně) jmenovaného opatrovníka.

24. Výrokem pod bodem IV. soud rozhodl o povinnosti žalobkyně zaplatit soudní poplatek za žalobu o zaplacení částky 206 099 Kč s příslušenstvím, který činí podle položky č. 1 bodu 1. písm. b) Sazebníku soudních poplatků 10 305 Kč, a to na bankovní účet č. , č. účtu, , variabilní symbol , var. symbol, . Lhůtu k zaplacení soudního poplatku soud stanovil jako třídenní dle § 160 o.s.ř.

25. Výrokem pod bodem V. soud rozhodl, že o odměně procesní opatrovnice , Jméno opatrovnice, bude rozhodnuto samostatným usnesením.

26. A konečně výrokem pod bodem VI. soud rozhodl o tom, že Česká republika -Okresní soud v Chebu nemá právo na náhradu nákladů řízení, a to náhradu za odměnu procesní opatrovnice, o níž bude rozhodnuto v samostatném usnesení, když žalovanému byla procesní opatrovnice ustanovena podle § 29 odst. 3 a odst. 4 OSŘ, kdy soud s ohledem na probíhající řízení o omezení svéprávnosti žalovaného měl důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného řádně v tomto řízení hájit své zájmy.