26 Cdo 1139/2026

Rubrum

26 Cdo 1139/2026-392 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Lucií Jackwerthovou ve věci žalobce R. M., zastoupeného Mgr. Petrem Řehákem, advokátem se sídlem v Praze, Hvězdova 1689/2a, proti žalovaným 1) E. V., zastoupené JUDr. Františkem Kosíkem, advokátem se sídlem v Praze, Vodičkova 2141/30, a 2) Z. K., zastoupenému opatrovnicí E. V., o vyklizení nemovitosti, vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 28 C 19/2022, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 27. 8. 2025, č. j. 26 Co 96/2025-355, ve znění usnesení ze dne 1. 10. 2025, č. j. 26 Co 96/2025-361, takto:

Výrok

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované 1) na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 3 327,50 Kč k rukám JUDr. Františka Kosíka, advokáta se sídlem v Praze, Vodičkova 2141/30, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

III. Ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným 2) nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění

1. Okresní soud v Kladně (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 10. 10. 2024, č. j. 28 C 19/2022-319, zamítl žalobu, aby „žalovaným byla uložena povinnost vyklidit nemovitost – stavbu č. p. XY stojící na pozemku parc. č. st. XY, v obci XY, k. ú. XY, zapsanou na LV č. XY v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště XY, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku“ (výrok I), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky II a III).

2. Krajský soud v Praze (odvolací soud) rozsudkem ze dne 27. 8. 2025, č. j. 26 Co 96/2025-355, ve znění opravného usnesení ze dne 1. 10. 2025, č. j. 26 Co 96/2025-361, změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku III (výrok I), potvrdil jej ve výrocích I a II (výrok II) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výroky III a IV).

3. Dovolání žalobce (dovolatele) proti výroku II rozsudku odvolacího soudu Nejvyšší soud (jako soud dovolací) odmítl podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), neboť v něm schází náležité vylíčení, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a o. s. ř.), přičemž tuto vadu, pro níž nelze v dovolacím řízení pokračovat, včas (v průběhu trvání lhůty k dovolání) neodstranil (§ 241b odst. 3 o. s. ř.).

4. Podle § 241a odst. 2 o. s. ř. je obligatorní náležitostí dovolání mimo jiné údaj o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Způsobilým vymezením tohoto údaje přitom není pouhá citace § 237 o. s. ř. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam alternativně uvedených hledisek považuje za splněné, z dovolání musí být také patrno, které otázky hmotného nebo procesního práva, na nichž napadené rozhodnutí závisí, nebyly v rozhodování dovolacího soudu dosud řešeny (má-li je dovolatel za dosud neřešené), resp. jsou dovolacím soudem rozhodovány rozdílně, případně, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje, nebo od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit postupem podle § 20 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, či ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013)

5. Údaj o tom, které z hledisek alternativně uvedených v § 237 o. s. ř. považuje dovolatel za splněné, se však v dovolání nenachází a nelze jej dovodit ani z jeho obsahu. Dovolatel pouze odkázal na § 237 o. s. ř. a formuloval několik otázek, na nichž (dle jeho mínění) napadené rozhodnutí závisí, nevymezil však žádné z kritérií uvedených v § 237 o. s. ř.

6. K případným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, jakož i k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř., může dovolací soud přihlédnout jen tehdy, je-li dovolání přípustné (§ 237–238a o. s. ř.); samy o sobě však takovéto vady, i kdyby byly dány, přípustnost dovolání nezakládají.

7. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí). V Brně dne 8. 7. 2026 Mgr. Lucie Jackwerthová předsedkyně senátu