26 Cdo 1206/2026

Rubrum

26 Cdo 1206/2026-446 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Lucie Jackwerthové a soudců JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Romana Šebka, Ph.D., ve věci žalobce J. K., zastoupeného Ing. Mgr. Bc. Václavem Holým, advokátem se sídlem v Praze 1, Na příkopě 857/18, proti žalovaným 1) Honebnímu společenstvu Profesora Reiského Vilémov - Klášter, se sídlem ve Vilémově, Klášter 1, IČO: 75038731, zastoupenému opatrovnicí pro řízení Mgr. Barborou Lacinovou, advokátkou se sídlem v Havlíčkově Brodě, Kalinovo nábřeží 605, a 2) Vilémov Castle s.r.o., se sídlem ve Vilémově, Klášter 1, IČO: 26002019, zastoupené Mgr. Evou Ruhswurmovou, advokátkou se sídlem v Praze 9, Zakšínská 570/2, o určení neexistence nájemního vztahu ohledně honitby Profesora Reiského Vilémov-Klášter č. CZ6104106021, vedené u Okresního soudu v Havlíčkově Brodě pod sp. zn. 6 C 134/2024, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 13. 11. 2025, č. j. 19 Co 274/2025-391, ve znění opravného usnesení ze dne 22. 1. 2026, č. j. 19 Co 274/2025-405, takto:

Výrok

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému 1) na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 5 021,50 Kč k rukám České republiky – Okresního soudu v Havlíčkově Brodě do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému 2) na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 5 021,50 Kč k rukám Mgr. Evy Ruhswurmové, advokátky se sídlem v Praze 9, Zakšínská 570/2, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění

1. Žalobce se domáhal určení, že neexistuje „nájemní vztah plynoucí ze smlouvy o nájmu Honitby Profesora Reiského Vilémov – Klášter (CZ6104106021), která byla uzavřena dne 15. 4. 2024 mezi žalovaným 1) a žalovanou 2)“. Žalobu odůvodnil tvrzením, že se dne 27. 8. 2024 stal členem žalovaného honebního společenstva, začal se zajímat o jeho hospodaření a mimo jiné shledal, že záměr pronájmu honitby žalované 2) schválil honební výbor dne 13. 3. 2024, rozhodnutí je však ztíženo formálními chybami, nadto je nájemní smlouva pro žalovaného 1) zjevně nevýhodná a z tohoto důvodu se příčí dobrým mravům, a musí být proto neplatná.

2. Okresní soud v Havlíčkově Brodě (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 19. 6. 2025, č. j. 6 C 134/2024-338, žalobě vyhověl (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení účastníků a státu (výroky II a IV), jakož i o odměně opatrovnice žalovaného 1) (výrok III).

3. K odvolání žalovaných Krajský soud v Hradci Králové (odvolací soud) rozsudkem ze dne 13. 11. 2025, č. j. 19 Co 274/2025-391, ve znění opravného usnesení ze dne 22. 1. 2026, č. j. 19 Co 274/2025-405, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl (výrok I); současně rozhodl o náhradě nákladů řízení účastníků a státu před soudy obou stupňů (výroky II až V).

4. Dovolání žalobce proti rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), neboť dovoláním zpochybněnou otázku, zda žalobce má naléhavý právní zájem na požadovaném určení, odvolací soud posoudil v konečném důsledku v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, od níž není důvod se odchýlit.

5. Podle ustálené soudní praxe (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2019, sp. zn. 27 Cdo 2927/2017, a ze dne 13. 4. 2021, sp. zn. 26 Cdo 341/2021, a v nich citovanou judikaturu) i v poměrech honebních společenstev platí, že platnost rozhodnutí valné hromady honebního společenstva [resp. honebního výboru honebního společenstva, přenesla-li valná hromada na honební výbor své kompetence vyplývající z § 21 odst. 1 písm. c) zákona o myslivosti – k tomu srov. nález pléna Ústavního soudu ze dne 13. 12. 2006, sp. zn. Pl. ÚS 74/04] nelze přezkoumávat v jiném řízení než v řízení upraveném ustanovením § 22 odst. 8 zákona o myslivosti; nelze ji tudíž napadat žalobou podle § 80 o. s. ř. a nemůže být ani posuzována jako předběžná otázka v jiném soudním řízení (neurčuje-li zákon jinak). Opačný závěr by právní úpravu začleněnou do § 22 odst. 8 zákona o myslivosti činil nadbytečnou a vnášel by – v rozporu s principem právní jistoty – do poměrů honebního společenstva, jeho členů a koneckonců i třetích osob právní nejistotu (srov. obdobně důvody rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2012, sp. zn. 29 Cdo 383/2010, a ze dne 27. 2. 2019, sp. zn. 27 Cdo 1495/2017, uveřejněných pod č. 58/2012 a 123/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Není-li neplatnost usnesení valné hromady vyslovena, je třeba na takové usnesení hledět zásadně jako na platné, byť by bylo stiženo vadami, pro které by mohla být (v řízení podle § 22 odst. 8 zákona o myslivosti) vyslovena jeho neplatnost (srov. obdobně v poměrech obchodních korporací např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 8. 2018, sp. zn. 29 Cdo 4525/2016).

6. Pro projednávanou věc to znamená, že nebyla-li neplatnost usnesení honebního výboru vyslovena v řízení podle § 22 odst. 8 zákona o myslivosti, nemůže být v tomto řízení posuzována ani jako předběžná otázka, ale je třeba na takové usnesení hledět jako na platné.

7. Existenci naléhavého právního zájmu je tak nutno posuzovat v intencích konstantní judikatury, podle níž je určovací žaloba preventivního charakteru a má místo jednak tam, kde její pomocí lze eliminovat stav ohrožení práva či nejistoty v právním vztahu, a k odpovídající nápravě nelze dospět jinak, jednak v případech, v nichž určovací žaloba účinněji než jiné právní prostředky vystihuje obsah a povahu příslušného právního vztahu a jejím prostřednictvím lze dosáhnout úpravy, tvořící určitý právní rámec, který je zárukou odvrácení budoucích sporů účastníků. Tyto funkce určovací žaloby korespondují právě s podmínkou naléhavého právního zájmu ve smyslu § 80 o. s. ř.; nelze-li v konkrétním případě očekávat, že je určovací žaloba bude plnit, nebude ani naléhavý právní zájem na takovém určení. Přitom příslušné právní závěry se vážou nejen k žalobě na určení jako takové, ale také k tomu, jakého konkrétního určení se žalobce domáhá (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2002, sp. zn. 20 Cdo 54/2001, uveřejněný pod č. 6/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a ze dne 4. 4. 2017, sp. zn. 26 Cdo 4560/2016).

8. Spatřuje-li dovolatel naléhavý právní zájem na požadovaném určení v tom, že „rozhodnutí o nájmu honitby ve prospěch žalované 2) je zatíženo formálními chybami, stejně jako je pro žalovaného 1) hrubě nevýhodné“, a má-li za to, že nejistota ohledně existence nájemního vztahu žalovaného 1) omezuje v rozhodování o využití nájmu honitby, není určovací žaloba v tomto konkrétním případě způsobilá naplnit svou preventivní funkci. Ani případné vyhovující rozhodnutí by totiž na postavení žalobce jako člena žalovaného honebního společenství ničeho nezměnilo.

9. Jestliže tedy odvolací soud v projednávané věci dovodil, že žalobce nemá na požadovaném určení naléhavý právní zájem, v konečném důsledku se neodchýlil od výše citované ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a nic na tom nemění, že k tomu dospěl z jiných důvodů.

10. Odkaz dovolatele na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 4. 2012, sp. zn. 28 Cdo 4005/2011, je nepřípadný, neboť byl přijat za předcházející právní úpravy. K použití právní úpravy přezkumu platnosti rozhodnutí spolků (obsažené v zákoně č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů) v poměrech honebních společenstev srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 2. 2022, sp. zn. 27 Cdo 1510/2021, uveřejněné pod č. 21/2023 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a v něm citovanou judikaturu i komentářovou literaturu.

11. Nepřípadný je i odkaz dovolatele na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2020, sp. zn. 27 Cdo 3288/2018, ve kterém dovolací soud posuzoval situaci, v níž se jediný akcionář akciové společnosti domáhal určení vlastnického práva k bytové jednotce, jejíž prodej představoval převod významné části majetku společnosti a měl zprostředkovaně významný vliv i na právní a majetkové poměry akcionářů společnosti. Nešlo tedy o situaci srovnatelnou s posuzovanou věcí.

12. Zamítá-li soud žalobu na určení, zda tu právo nebo právní vztah je či není, pro nedostatek naléhavého právního zájmu na takovém určení, je vyloučeno, aby současně žalobu přezkoumal po stránce věcné (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 1997, sp. zn. 3 Cdon 1338/96). I když se tedy odvolací soud v napadeném rozsudku vyjádřil i k otázce jednání orgánu právnické osoby ve střetu zájmů, je nutno jeho úvahu chápat jen jako argument podpůrný („navíc“). Ve skutečnosti tak na řešení této otázky napadené rozhodnutí nespočívá (nezávisí).

13. Nespočívá-li napadené rozhodnutí na posouzení takto nastolené otázky, nemůže být jejím prostřednictvím ani založena přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2013, sen. zn. 29 NSČR 53/2013, či ze dne 26. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2376/2013, proti němuž byla podána ústavní stížnost, kterou Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 16. 1. 2014, sp. zn. III. ÚS 3773/13).

14. Nejvyšší soud proto dovolání žalobce odmítl podle § 243c odst. 1 o. s. ř.

15. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, mohou oprávnění podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí). V Brně dne 26. 8. 2026 Mgr. Lucie Jackwerthová předsedkyně senátu