29 Cdo 2376/2013

Rubrum

Podána ústavní stížnost. Výsledek US: odmítnuto Datum rozhodnutí US: 16.1.2014 29 Cdo 2376/2013 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců Mgr. Milana Poláška a JUDr. Zdeňka Krčmáře v právní věci navrhovatelky M. P., zastoupené Mgr. Pavlem Bednaříkem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Štěpánská 1742/27, PSČ 110 00, za účasti 1/ J. P., zastoupeného JUDr. Editou Lebedovou, advokátkou, se sídlem v Brně, Štefánikova 131/61, PSČ 612 00, a 2/ Bytového družstva Synkova 22, družstva, se sídlem v Brně - Líšni, Synkova 22/2102, PSČ 628 00, identifikační číslo osoby 26291568, o určení členství v družstvu, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 1 Cm 378/2009, o dovolání navrhovatelky proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 19. února 2013, č. j. 5 Cmo 244/2012-206, takto:

Výrok

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění

Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení ze dne 13. dubna 2012, č. j. 1 Cm 378/2009-155, kterým Krajský soud v Brně zamítl návrh, jímž se navrhovatelka domáhala určení, že je členkou Bytového družstva Synkova 22, družstva (dále jen „družstvo“). Navrhovatelka napadla rozhodnutí odvolacího soudu dovoláním, které Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), jako nepřípustné, neboť nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř. a nejsou splněny ani podmínky přípustnosti dovolání formulované v § 237 o. s. ř. Podstatou dovolací argumentace je námitka, že rozhodnutí odvolacího soudu je pro dovolatelku překvapivé, a tudíž (údajně) rozporné s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 9. října 2010, sp. zn. 30 Cdo 2750/2009, neboť odvolací soud, který – na rozdíl od soudu prvního stupně, jenž měl převod za úplatný – uzavřel, že navrhovatelka převedla svá práva a povinnosti spojená se členstvím v družstvu na J. P. bezúplatně, „s tímto měl před vynesením usnesení seznámit účastníky a dát jim možnost se vyjádřit a přizpůsobit této situaci svoji procesní aktivitu.“ Dovolatelkou předestřená otázka přípustnost dovolání v projednávané věci nezakládá, neboť nejde o otázku hmotného ani procesního práva, na níž rozhodnutí odvolacího soudu závisí (§ 237 o. s. ř.; viz i usnesení Nejvyššího soudu z 18. července 2013, sen. zn. 29 NSČR 53/2013, které je, stejně jako další rozhodnutí uvedená níže, veřejnosti dostupné na jeho webových stránkách). Skutkové zjištění ohledně úplatnosti/bezplatnosti převodu totiž nebylo pro posouzení opodstatněnosti nároku uplatněného navrhovatelkou určující (skutečnost, zda šlo o převod úplatný, nebo bezúplatný sama o sobě nic nevypovídá o tom, zda k převodu došlo ani o jeho platnosti). To se projevilo i tím, že odvolací soud usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Pouze pro úplnost proto Nejvyšší soud podotýká, že rozhodnými otázkami, tj. zda k převodu vůbec došlo a zda byla členská práva a povinnosti převedena platně, se zabýval již soud prvního stupně, pročež o „překvapivosti“ rozhodnutí odvolacího soudu, byť založeného zčásti na opačném skutkovém závěru, než učinil soud prvního stupně, nemůže být řeči (k tomu srov. např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. listopadu 2012, sp. zn. 29 Cdo 300/2010, uveřejněného pod číslem 32/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). K výhradám dovolatelky vůči tomu, jak odvolací soud hodnotil výpověď J. P., Nejvyšší soud uvádí, že – ani v režimu dovolacího řízení podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013 – nelze hodnocení důkazů (se zřetelem na zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení 132 o. s. ř.) úspěšně napadnout dovolacím důvodem (srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. února 2011, sen. zn. 29 NSČR 29/2009, uveřejněného pod číslem 108/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, včetně tam zmíněného odkazu na nález Ústavního soudu ze dne 6. ledna 1997, sp. zn. IV. ÚS 191/96, uveřejněný pod číslem 1/1997 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu). Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243c odst. 3, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání navrhovatelky bylo odmítnuto, ostatním účastníkům však podle obsahu spisu v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly. Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (od 1. ledna 2013) se podává z bodů 1. a 7., článku II., zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně 26. září 2013 JUDr. Filip Cileček předseda senátu