26 Cdo 1469/2022

Rubrum

Podána ústavní stížnost. 26 Cdo 1469/2022-919 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Jitky Dýškové ve věci žalobkyně AVIM PRAHA, s.r.o., se sídlem v Praze 8 – Karlíně, Sokolovská 352/23, IČO: 25137018, zastoupené JUDr. Petrem Folprechtem, advokátem se sídlem v Praze 5, Nádražní 344/23, proti žalované FORTE s.r.o., se sídlem v Praze 7, U Papírny 9/614, IČO: 63076446, zastoupené JUDr. Petrem Voříškem, Ph.D., LL.M., advokátem se sídlem v Praze 7, Přístavní 321/14, za účasti vedlejšího účastníka na straně žalobkyně spolku "HABEAS CORPUS", se sídlem v Praze 9 – Černém Mostě, Ocelkova 643/20, IČO: 70108102, zastoupeného JUDr. Petrem Folprechtem, advokátem se sídlem v Praze 5, Nádražní 344/23, o prodloužení nájemní smlouvy a zdržení se zásahů do užívání, o vzájemném návrhu žalované na vyklizení nebytových prostor, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 25 C 256/2019, o odvolání A. Ž., bytem XY, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. října 2021, č. j. 12 Co 218/2021-580, takto:

Výrok

I. Řízení o odvolání A. Ž. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. října 2021, č. j. 12 Co 218/2021-580, se zastavuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 (soudu prvního stupně) ze dne 5. března 2021, č. j. 25 C 256/2019-493, podala žalobkyně a vedlejší účastník na její straně odvolání. V průběhu odvolacího řízení Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 25. října 2021, č. j. 12 Co 218/2021-580, nepřipustil zastoupení žalobkyně zmocněncem A. Ž., narozeným dne XY, bytem XY (výrok I.) a nevyhověl žádosti o odročení jednání (výrok II.). Proti citovanému usnesení odvolacího soudu podal A. Ž. (odvolatel) opravný prostředek, výslovně označený jako odvolání, adresovaný Vrchnímu soudu v Praze. Usnesení, kterým odvolací soud v průběhu řízení o odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně rozhodl o nepřipuštění zastoupení žalobkyně obecným zmocněncem (§ 27 odst. 2 ve spojení s § 211 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. září 2017 – dále jen „o. s. ř.“), není rozhodnutím krajského soudu vydaným v řízení v prvním stupni ve smyslu § 201 o. s. ř., nýbrž je akcesorickým rozhodnutím krajského soudu jako soudu odvolacího vydaným v rámci odvolacího řízení; jde tudíž o rozhodnutí odvolacího soudu (srov. mutatis mutandis usnesení Nejvyššího soudu z 26. února 1998, sp. zn. 2 Cdon 1037/97, uveřejněné pod č. 102/1998 časopisu Soudní judikatura, a dále usnesení z 23. října 2018, sp. zn. 21 Cdo 3050/2018, či ze 17. června 2019, sp. zn. 26 Cdo 1710/2019). Proti rozhodnutí krajského soudu jako soudu odvolacího zákon odvolání nepřipouští (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu z 29. listopadu 2017, sp. zn. 32 Cdo 5140/2017). Občanský soudní řád proto ani neupravil funkční příslušnost k projednání odvolání proti takovému rozhodnutí; nedostatek funkční příslušnosti je přitom neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, v jehož důsledku musí být řízení vždy zastaveno (srov. § 104 odst. 1 větu první o. s. ř.). Ustálená soudní praxe přitom dovodila, že řízení o odvolání proti rozhodnutí odvolacího soudu zastaví Nejvyšší soud jako vrcholný článek soustavy obecných soudů (srov. usnesení Nejvyššího soudu z 31. května 2001, sp. zn. 20 Cdo 1535/99, či z 27. června 2002, sp. zn. 29 Odo 433/2002, uveřejněná pod č. 85/2001 a 139/2002 časopisu Soudní judikatura). Nejvyšší soud proto řízení o odvolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. října 2021, č. j. 12 Co 218/2021-580, zastavil (§ 104 odst. 1 věta první ve spojení s ustanovením § 243b o. s. ř.). Pro úplnost pak dodává, že ani případné posouzení podaného opravného prostředku jako dovolání by nevedlo k věcnému přezkumu napadeného usnesení; citované usnesení, vydané v průběhu odvolacího řízení, totiž nelze podřadit pod ustanovení § 237 o. s. ř. (nejde o rozhodnutí, jímž se končí odvolací řízení) a nepatří ani mezi rozhodnutí taxativně vypočtená v § 238a o. s. ř. Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 2 věty první o. s. ř. a o skutečnost, že odvolatel z procesního hlediska zavinil, že řízení o jeho podání muselo být zastaveno, avšak žalobkyni, žalované ani vedlejšímu účastníkovi zde nevznikly žádné (prokazatelné) náklady, na jejichž náhradu by jinak měli právo.

Poučení

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 3. 8. 2022 JUDr. Miroslav Ferák předseda senátu