27 Cdo 2248/2025-619

Rubrum

Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobce T. H., zastoupeného Mgr. Ondřejem Mánkem, advokátem, se sídlem v Praze 1, náměstí Republiky 1081/7, PSČ 110 00, proti žalované Czech Asset Investments, a. s., se sídlem v Praze 6, Evropská 2758/11, PSČ 160 00, identifikační číslo osoby 25133454, zastoupené Mgr. Markem Hejdukem, advokátem, se sídlem v Praze 2, Jugoslávská 620/29, PSČ 120 00, o zaplacení 66.345,25 USD s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 24 Cm 82/2015, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 4. 2025, č. j. 12 Cmo 162/2022-583, takto:

Výrok

Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 4. 2025, č. j. 12 Cmo 162/2022-583, se ruší a věc se vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění

I. Dosavadní průběh řízení a) Návrh na zahájení řízení

1. Žalobce se návrhem na vydání platebního rozkazu ze dne 8. 4. 2015 po žalované (do 1. 1. 2025 s obchodní firmou Colosseum, a. s.) původně domáhal zaplacení 66.556 USD s příslušenstvím z titulu náhrady škody, kterou mu měla žalovaná způsobit obchodováním na kapitálovém trhu na jeho účet bez jeho souhlasu. Původní žalovaná částka se skládala z 43.632 USD představujících náhradu škody za žalovanou provedené (v návrhu blíže nespecifikované) obchody na kapitálovém trhu bez souhlasu žalobce a z 22.924 USD představujících žalobcem uhrazené poplatky za takto neoprávněně uskutečněné obchody. b) Řízení před soudem prvního stupně 2. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 30. 6. 2022, č. j. 24 Cm 82/2015-441, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci 46.763 USD s příslušenstvím (výrok I.), co do nároku na zaplacení 19.582,25 USD s příslušenstvím žalobu zamítl (výrok II.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III.).

3. Jde přitom již o druhé rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé poté, kdy rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 3. 12. 2019, č. j. 24 Cm 82/2015-237, kterým soud žalobu v původním znění zamítl (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.), k odvolání žalobce Vrchní soud v Praze (v pořadí prvním) rozhodnutím ve věci samé ze dne 11. 5. 2021, č. j. 12 Cmo 44/2020-281, zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Přitom soudu prvního stupně uložil, aby zjistil, zda podání žalobce ze dne 3. 6. 2019 je změnou žaloby, případně jej poučil podle § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“).

4. Následně Městský soud v Praze vyzval žalobce usnesením ze dne 14. 1. 2022, č. j. 24 Cm 82/2015-341, aby se ve lhůtě 15 dnů vyjádřil, zda skutečně bere žalobu částečně zpět, a pokud ano, pak v jakém rozsahu původně požadovaných uhrazených poplatků za neoprávněně provedené obchody, a dále v jakém rozsahu ve vztahu k náhradě škody z neodsouhlasených obchodů požaduje žalobu rozšířit.

5. Na základě podání žalobce doručeného soudu prvního stupně dne 15. 2. 2022 (č. l. 347 spisu) Městský soud v Praze usnesením ze dne 10. 3. 2022, č. j. 24 Cm 82/2015-373, řízení co do částky 19.774 USD s příslušenstvím představující část nároku původně požadovaných poplatků za neoprávněně provedené obchody pro (částečné) zpětvzetí žaloby zastavil (výrok I.) a připustil změnu (rozšíření) žaloby tak, aby namísto původní částky jako ztráty z obchodů ve výši 43.632 USD byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku 63.195,25 USD s příslušenstvím (výrok II.).

6. Předmětem řízení (po částečném zpětvzetí a změně žaloby) je nárok žalobce na náhradu škody ve výši 66.345,25 USD. Z toho 63.195,25 USD představuje majetkovou ztrátu žalobce z žalovanou neoprávněně provedených obchodů č. 1 až 22 a 3.150 USD žalobcem uhrazené poplatky za neodsouhlasené obchody č. 1 až 22.

7. Soud prvního stupně vyšel (mimo jiné) z toho, že: 1) Dne 11. 5. 2011 uzavřel žalobce (jako zákazník) s žalovanou (jako obchodníkem s cennými papíry) klientskou smlouvu č. B 2523 (dále jen „komisionářská smlouva“), na jejímž základě mělo docházet k obchodování s deriváty. Žalovaná se v komisionářské smlouvě zavázala postupovat v souladu s pokyny žalobce a ty dále předávat brokerovi, vést pro žalobce obchodní evidenci a informovat ho o vypořádání realizovaných obchodů. 2) Součástí komisionářské smlouvy ve formě příloh byly obchodní podmínky, ceník brokera, určení typu služby, formulář o údajích ke komunikaci a podávání pokynů a poučení o rizicích. 3) Podle čl. 4 odst. 1 komisionářské smlouvy byl žalobce povinen zadávat žalované pokyny k obchodování telefonicky nebo v elektronické podobě za podmínek stanovených v obchodních podmínkách. Podle čl. 4 odst. 10 obchodních podmínek měly být pokyny zadávané telefonicky nahrávány. 4) Z výpisu účtu žalobce bylo zjištěno, že v období od 25. 5. do 1. 11. 2011 žalovaná prováděla na účet žalobce nákupy a prodeje komoditních derivátů. 5) Žalobce se po částečném zpětvzetí a změně žaloby domáhá náhrady škody za 22 provedených (v odst. 10 a 11 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně specifikovaných) obchodů, které byly uzavřeny a/nebo ukončeny žalovanou bez pokynů žalobce. 6) Škodu z obchodů č. 1 až 12 ve výši 43.632 USD (správně 43.613 USD) včetně škody z uhrazených poplatků za obchody č. 1 až 22 ve výši 3.150 USD žalobce uplatňoval již v původní žalobě ze dne 8. 4. 2015. Naopak škodu ve výši 19.582,25 USD vzniklou z obchodů č. 13 až 22 uplatnil až podáním doručeným soudu prvního stupně dne 15. 2. 2022 (viz odstavce 5 a 6 výše), kterým rozšířil žalobu. 7) Žalovaná vznesla námitku promlčení v rozsahu později uplatněné ztráty z obchodů č. 13 až 22. 8) Z nahrávek komunikace mezi žalobcem a žalovanou není zřejmé, zda žalobce dal pokyny k provedení obchodů č. 1, 2, 5, 6, 7, 8 a 9. U obchodů č. 3 a 4 sice existují nahrávky s pokyny k nákupu určité komodity, avšak chybí nahrávky s pokyny k prodeji. K obchodům č. 10 až 21 neexistují žádné záznamy.

8. Na takto ustaveném skutkovém základě soud prvního stupně ve vztahu ke všem provedeným obchodům uzavřel, že žalované se nepodařilo prokázat jejich uskutečnění v souladu s komisionářskou smlouvou. Žalovaná totiž nesplnila svoji povinnost uchovávat záznamy telefonické komunikace s žalobcem jako jejím klientem, a proto nebyla schopna doložit, že obchody byly provedeny v souladu s pokyny žalobce. Toto pochybení je nutné vykládat výhradně k její tíži.

9. Právo na náhradu škody ve výši 19.582,25 USD vzniklé ztrátou z později uplatněných obchodů č. 13 až 22 shledal soud promlčeným, neboť k jeho uplatnění došlo až po uplynutí čtyřleté subjektivní i desetileté objektivní promlčecí doby dle § 398 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“). c) Odvolací řízení 10. Vrchní soud v Praze k odvolání žalované v záhlaví označeným (v pořadí třetím) rozhodnutím rozsudek Městského soudu v Praze „v bodě I. výroku, pokud jím byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 43.613 USD spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,05 % ročně od 3. 4. 2015 do zaplacení“, změnil tak, že v tomto rozsahu žalobu zamítl.

11. Rozhodl tak poté, kdy: - předchozí (v pořadí druhé) rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ve věci samé ze dne 20. 6. 2023, č. j. 12 Cmo 162/2022-516, kterým odvolací soud změnil (druhé) rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé v bodě I. výroku co do částky 43.693 USD s příslušenstvím tak, že v tomto rozsahu žalobu zamítl (první výrok), ve zbývajícím rozsahu bodu I. výroku co do částky 3.070 USD s příslušenstvím a ve výroku III. o náhradě nákladů řízení ho zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (druhý výrok) a ve výroku II. rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (třetí výrok), zrušil v jeho prvním výroku v části, jíž odvolací soud změnil výrok I. rozsudku soudu prvního stupně co do částky 43.613 USD s příslušenstvím, rozsudkem ze dne 21. 5. 2024, č. j. 27 Cdo 3560/2023-564, Nejvyšší soud (dále též jen „předchozí kasační rozhodnutí“). - Nejvyšší soud odvolacímu soudu vytkl, že se odchýlil od jeho ustálené judikatury, když v dovoláním (podaném žalobcem) napadené části rozhodnutí (tj. v rozsahu škody způsobené neoprávněným provedením obchodů č. 1 až 12 v celkové výši 43.613 USD) uzavřel, že tvrzení žalobce o existenci příčinné souvislosti, podle kterých by mu v případě neprovedení neodsouhlasených obchodů č. 1 až 12 škoda v podobě zmenšení majetku nevznikla, nejsou dostatečná, respektive že žalobce neunesl břemeno tvrzení k příčinné souvislosti. - Nejvyšší soud rovněž podotkl, že názor odvolacího soudu, podle něhož žalobcova tvrzení opomíjejí volatilitu kapitálového trhu, spíše naznačuje, že při posouzení povinnosti tvrzení k naplnění skutkových znaků právní normy došlo ze strany odvolacího soudu k záměně mezi skutečnostmi ovlivňujícími vznik (příp. výši) škody a příčinnou souvislost.

12. Odvolací soud ve třetím rozhodnutí ve věci samé vyšel z toho, že v předchozím řízení poučil žalobce podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., aby u každého jednotlivého obchodu č. 1 až 12 doplnil tvrzení, jaká škoda mu vznikla, v čem spočívá, k jakému konkrétnímu úkonu nebyl předán pokyn a z jakých skutečností dovozuje existenci příčinné souvislosti mezi porušenými povinnostmi žalované a vznikem škody; a dále, aby označil důkazy k jejich prokázání. Žalobce na poučení reagoval podáním ze dne 4. 5. 2023, v němž tvrdil, že: - obchody č. 1, 2, 5, 6, 7, 8, 9, 10, 11 a 12 byly sjednány i ukončeny žalovanou (s uvedením konkrétního dne sjednání a ukončení) bez jeho pokynu v rozporu s § 578 odst. 1 obch. zák. Z těchto obchodů mu vznikla škoda ve výši částky, o níž byly u každého obchodu sníženy finanční prostředky na jeho účtu. Příčinnou souvislost spatřuje ve skutečnosti, že při neprovedení obchodu by ke škodě na jeho majetku nedošlo, neboť by finanční prostředky zůstaly na jeho účtu. - obchody č. 3 a 4 sice byly sjednány na základě jeho pokynu, avšak žalovaná je ukončila již bez jeho pokynu v nejméně vhodném okamžiku. Byl-li by obchod č. 3 ukončen později, neskončil by ztrátou, ale byl by dosažen zisk. Škodou je v tomto případě rozdíl mezi nákupní a prodejní cenou investičního nástroje. Pozdější ukončení obchodu č. 4 by vedlo k nižší ztrátě a možná i k dosažení zisku.

13. Odvolací soud opětovně posoudil žalobcem uplatněný nárok na náhradu škody podle § 373 obch. zák. a dovodil, že povinnost k náhradě škody může vzniknout pouze za současné existence všech předpokladů odpovědnosti za škodu, kterými jsou protiprávní jednání, vznik škody a příčinná souvislost mezi protiprávním jednáním a vznikem škody. Důkazní břemeno k prokázání jednotlivých předpokladů nese žalobce.

14. Jsa vázán právním závěrem Nejvyššího soudu vyjádřeným v předchozím kasačním rozhodnutí, odvolací soud konstatoval, že tvrzení žalobce ve vztahu ke vzniku škody, protiprávnímu jednání i příčinné souvislosti jsou dostatečná, načež přistoupil k posouzení, zda všechny zákonné předpoklady pro vznik nároku na náhradu škody byly naplněny.

15. Podle odvolacího soudu „nebylo v řízení prokázáno, že porušení povinnosti žalované (smluvní i zákonné) jako obchodníka s cennými papíry provádět pro zákazníka obchodování s investičními nástroji podle pokynů zákazníka bylo jedinou a bezprostřední příčinnou vzniku škody, která má podle žalobce spočívat ve ztrátě, resp. odepsání peněžitých prostředků z jeho účtu vedeného žalovanou.“ 16. Současně dle odvolacího soudu platí, že „škoda nemůže spočívat v odepsání finančních prostředků z účtu zákazníka, pokud zákazník obchodníka s cennými papíry v souvislosti s obchodem získává buď za prodej investičního nástroje finanční prostředky, nebo v případě nákupu získává za vynaložené finanční prostředky investiční nástroj. Vznik škody a její výše by se odvíjela až od toho, jaký byl následný vývoj hodnoty obchodovaného investičního nástroje. V případě prodeje investičního nástroje bez pokynu zákazníka by tak zákazníkovi škoda vznikla v případě, že by hodnota (cena) investičního nástroje se nadále jen a pouze navyšovala, tedy pozdějším prodejem by zákazník získal částku jen vyšší a opačně v případě nákupu by se hodnota (cena) pouze a jen snižovala, a tudíž by zákazník na nákup vynaložil na získání investičního nástroje nižší prostředky.“ 17. Takové skutečnosti však žalobce v řízení netvrdil ani neprokázal. Navíc ze skutečností známých odvolacímu soudu z jeho rozhodovací činnosti ve věcech kapitálového trhu se to s ohledem na volatilitu trhu a množství faktorů, které trh ovlivňují, nejeví jako pravděpodobné. Hodnota investičního nástroje se neustále mění a je značně nestálá, jak ostatně vyplývá i z grafů předložených žalobcem k vývoji cen komodit, jež se týkají obchodů č. 3 a 4.

18. Z těchto důvodů odvolací soud uzavřel, že kumulativně stanovené zákonné předpoklady vzniku nároku na náhradu škody ve výši 46.163 USD (správně 43.613 USD) nebyly naplněny.

II. Dovolání a vyjádření k němu a) Dovolání

19. Proti (třetímu) rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé podal žalobce dovolání, jehož přípustnost opírá o § 237 o. s. ř., maje za to, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek hmotného práva, a to: 1/ posouzení naplnění předpokladů odpovědnosti za škodu, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a 2/ „zda obchodník s cennými papíry při poskytování investiční služby jako komisionář při jednání bez pokynu komitenta odpovídá za škodu ve výši peněžních prostředků komitenta, které komisionář bez pokynu komitenta pro obchodování použil, nebo za škodu, která je s ohledem na volatilitu trhu s investičními nástroji výsledkem investiční služby provedené bez pokynu komitenta“, jež dosud nebyla v rozhodovací praxi dovolacího soudu vyřešena, popř. by měla být Nejvyšším soudem posouzena jinak.

20. První otázkou dovolatel brojí proti závěru odvolacího soudu, podle něhož porušení povinnosti žalovanou nebylo jedinou a bezprostřední příčinou vzniku škody. Odkazuje přitom na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 4. 2024, sp. zn. 23 Cdo 2144/2023, podle kterého další příčiny vzniku škody nelze považovat za dostatečný důvod pro shledání prvotní příčiny porušení povinnosti za irelevantní.

21. Dovolatel je názoru, že prvotní příčinou vzniku škody bylo neoprávněné použití jeho prostředků žalovanou k obchodování na kapitálovém trhu, na což pak působily výkyvy trhu. Volatilita trhu proto není vnější a nezávislou okolností, ale vlastností prostředí, ve kterém žalovaná jako profesionál podniká, respektive mechanismem, skrze který se škodlivý následek protiprávního jednání projevil, nikoliv jeho příčinou. Kdyby žalovaná nejednala neoprávněně, nebyl by majetek dovolatele takovému riziku vystaven.

22. K druhé otázce dovolatel uvádí, že škoda mu nevznikla ztrátou hodnoty neodsouhlasené investice, ale již okamžikem použití peněžních prostředků bez jeho pokynu, a je představována částkou, s níž žalovaná neoprávněně disponovala. Komitent by neměl být povinen prokazovat, že by pokyn k obchodování dal v jiné (případně v jaké) době, a že, pokud by se tak stalo, škoda by mu nebyla vznikla, neboť by obchod skončil ziskem. Právní posouzení vzniku a existence škody ze strany odvolacího soudu vede k závěru, podle kterého jednání obchodníka s cennými papíry spočívající v porušování povinností bude s ohledem na rizikovou povahu obchodování na kapitálovém trhu ponecháno bez následků.

23. Dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. b) Vyjádření k dovolání 24. Žalovaná ve vyjádření k dovolání naproti tomu navrhuje, aby dovolání bylo jako nepřípustné odmítnuto. Dospěje-li Nejvyšší soud k závěru o přípustnosti dovolání, pak je navrhuje jako nedůvodné zamítnout.

III. Přípustnost dovolání

25. Dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou a splňující podmínku podle § 241 odst. 1 o. s. ř.; dovolací soud se proto zabýval jeho přípustností.

26. Dovolání je podle § 237 o. s. ř. přípustné pro řešení dovolatelem otevřené první (posouzení existence předpokladů odpovědnosti za škodu) i druhé (vymezení podstaty škody způsobené obchodníkem s cennými papíry) otázky, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.

IV. Důvodnost dovolání a) Použitá právní úprava

27. S ohledem na skutkové okolnosti projednávané věci je pro její posouzení rozhodný zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku).

28. Podle § 373 obch. zák. kdo poruší svou povinnost ze závazkového vztahu, je povinen nahradit škodu tím způsobenou druhé straně, ledaže prokáže, že porušení povinností bylo způsobeno okolnostmi vylučujícími odpovědnost.

29. Podle § 379 obch. zák. nestanoví-li tento zákon jinak, nahrazuje se skutečná škoda a ušlý zisk. Nenahrazuje se škoda, jež převyšuje škodu, kterou v době vzniku závazkového vztahu povinná strana jako možný důsledek porušení své povinnosti předvídala nebo kterou bylo možno předvídat s přihlédnutím ke skutečnostem, jež v uvedené době povinná strana znala nebo měla znát při obvyklé péči. b) K existenci příčinné souvislosti 30. Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu se k otázce existence příčinné souvislosti jako jednoho z předpokladů odpovědnosti za škodu podává následující: 1) Při zkoumání příčinné souvislosti jako právní kategorie jde o zjištění, jaká skutečnost byla bezprostřední příčinou daného následku. Z celého řetězce všeobecné příčinné souvislosti (v němž každý jev má svou příčinu, zároveň však je příčinou jiného jevu) je třeba sledovat jen ty příčiny a následky, které jsou důležité pro odpovědnost za škodu. 2) Příčinná souvislost je dána tehdy, jestliže je škoda podle obecné povahy, obvyklého chodu věcí a zkušeností adekvátním důsledkem protiprávního úkonu nebo škodní události. Současně se musí prokázat, že škoda by nebyla nastala bez této příčiny. 3) O vztah příčinné souvislosti se jedná, je-li doloženo, že nebýt protiprávního úkonu (škodné události), ke škodě by nedošlo. Byla-li příčinou vzniku škody jiná skutečnost, odpovědnost za škodu nenastává; příčinou škody může být jen ta okolnost, bez jejíž existence by škodný následek nenastal. Přitom nemusí jít o příčinu jedinou, nýbrž stačí, jde-li o jednu z příčin, která se podílí na nepříznivém následku, o jehož odškodnění jde, a to o příčinu podstatnou. Je-li příčin, které z časového hlediska působí následně (jde o tzv. řetězec postupně nastupujících příčin a následků), více, musí být jejich vztah ke vzniku škody natolik propojen, že již z působení prvotní příčiny lze důvodně dovozovat věcnou souvislost se vznikem škodlivého následku. 4) Rovněž škodlivý následek nemusí vzniknout jen z jedné příčiny. Rozhodující je, zda – nebýt této skutečnosti – by ke škodě nedošlo, nebo naopak zda škodlivý následek by nastal i bez této skutečnosti. K tomu srovnej např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 15. 8. 2017, sp. zn. 25 Cdo 3285/2015, ze dne 6. 12. 2017, sp. zn. 23 Cdo 2539/2016, ze dne 24. 10. 2023, sp. zn. 27 Cdo 446/2023, ze dne 22. 7. 2024, sen. zn. 27 ICdo 152/2023, a ze dne 8. 7. 2025, sp. zn. 27 Cdo 1331/2024, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2018, sp. zn. 25 Cdo 2999/2018, ze dne 5. 11. 2024, sp. zn. 27 Cdo 2413/2024, a v nich citovanou judikaturu.

31. V projednávané věci odvolací soud uvedl, že dovolatelem tvrzené porušení povinnosti žalované spočívající v provedení obchodů č. 1 až 12 na kapitálovém trhu bez pokynu dovolatele „není jedinou a bezprostřední příčinou vzniku škody“, která se podle tvrzení dovolatele skládá ze ztráty jeho finančních prostředků.

32. Nejvyššímu soudu není zřejmé, z čeho tak odvolací soud usuzuje, vychází-li pouze z tvrzení dovolatele obsažených v jeho podání ze dne 4. 5. 2023 (viz odst. 13 odůvodnění napadeného rozsudku), z nichž vyplývá, že nesjednala-li by a/nebo neukončila-li by žalovaná obchody č. 1 až 12, pak by ke škodě na majetku dovolatele nedošlo, neboť použité finanční prostředky by zůstaly na jeho účtu (obchody č. 1, 2, 5 až 12), případně by pozdějším prodejem skončily dosažením zisku (obchody č. 3 a 4).

33. Jsou-li tvrzení dovolatele o porušení povinnosti žalované pravdivá (což odvolací soud neprokazoval), pak Nejvyšší soud nemá v souladu s výše uvedenými judikatorními závěry pochyb o tom, že jednání žalované mohlo bezprostředně vést k dovolatelem vymezené škodě. Z logiky věci, neprovedla-li by žalovaná obchody č. 1 až 12 bez pokynu žalobce (tzn. že obchody by nebyly realizovány), nedošlo by ani k využití peněžních prostředků dovolatele k nákupu a následnému prodeji investičních nástrojů na kapitálovém trhu, jejichž zúčtování skončilo po ukončení jednotlivých obchodů pro dovolatele ztrátou (neoprávněně) použitých finančních prostředků, případně by obchody č. 3 a 4 nebyly předčasně uzavřeny, což mohlo vést k dosažení zisku.

34. Vznik dovolatelem tvrzené škody přitom nemohl být pro žalovanou jako obchodníka s cennými papíry a osobu povinnou poskytovat investiční služby s odbornou péčí nepředvídatelný [srov. § 15 odst. 1 zákona č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu, ve znění účinném od 1. 7. 2008 (dále jen „ZPKT“), a dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2020, sp. zn. 27 Cdo 2479/2019]. Žalovaná si musela být vědoma, že použitím finančních prostředků dovolatele či předčasným uzavřením jeho pozic na kapitálovém trhu bez jeho pokynu může dovolateli způsobit škodu.

35. Nadto odvolací soud v napadeném rozhodnutí – přestože odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2011, sp. zn. 23 Cdo 331/2010, který řeší otázku posouzení existence příčinné souvislosti, je-li možných příčin více – nikterak neuvádí, jaká jiná příčina (další a natolik významná, že by vylučovala prvotní příčinu tvrzenou dovolatelem) by v tomto případě mohla vést ke vzniku dovolatelem tvrzené škody. Již v přechozím kasačním rozhodnutí Nejvyšší soud odvolacímu soudu vytkl, že při posouzení tvrzení k naplnění předpokladů odpovědnosti za škodu zaměnil skutečnosti ovlivňující vznik (resp. výši) škody a příčinnou souvislost, když dovodil, že tvrzení dovolatele k příčinné souvislosti opomíjejí vliv volatility kapitálového trhu na provedené obchody.

36. Právě uvedené platí i v rovině prokazování tvrzených skutečností vztahujících se k příčinné souvislosti či vzniku škody. Faktory ovlivňující kapitálový trh, které odvolací soud uvádí v odst. 14 odůvodnění napadeného rozsudku (jako je např. volatilita kapitálového trhu či nestabilita cenového vývoje investičních nástrojů), nejsou skutečnostmi ovlivňujícími příčinnou souvislost, jak mylně dovozuje odvolací soud, ale skutečnostmi majícími vliv na existenci (resp. výši) škody.

37. Jinak řečeno, bez jednání žalované by k neoprávněnému použití finančních prostředků či předčasnému uzavření některých obchodů nedošlo. Skutečnosti, které uvedl odvolací soud v napadeném rozhodnutí, však ovlivňují vývoj cen investičních nástrojů obchodovaných na kapitálovém trhu a jako takové mohou mít vliv pouze na to, zda realizace obchodu skončila ziskem nebo ztrátou – tj. zda v každém jednotlivém případě (ne)vznikla škoda a v jaké výši.

38. Uzavřel-li odvolací soud, že mezi (tvrzeným) porušením povinností žalované a vznikem (tvrzené) škody není dán vztah příčiny a následku, není jeho právní posouzení existence předpokladů odpovědnosti za škodu správné. c) Ke škodě způsobené obchodníkem s cennými papíry při obchodování na kapitálovém trhu bez pokynu zákazníka 39. Škoda je majetková újma vyjádřitelná v penězích, která se projevuje buď jako skutečná škoda nebo jako ušlý zisk. Obě tyto formy škody jsou v zásadě rovnocenné a existence jedné z nich není podle platného práva podmínkou vzniku a uplatnění druhé formy (srov. § 379 obch. zák., a dále např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 1996, sp. zn. II Odon 15/96, ze dne 5. 11. 2008, sp. zn. 32 Cdo 3629/2008, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2020, sp. zn. 23 Cdo 2687/2019).

40. Přitom právní kvalifikace nároku uplatněného poškozeným (tj. zda jde o skutečnou škodu nebo ušlý zisk) náleží soudu. Odůvodňují-li skutkové okolnosti tvrzené poškozeným (dovolatelem) posoudit jím uplatněný nárok jako skutečnou škodu, nelze žalobu zamítnout z toho důvodu, že v žalobě je nárok označován jako ušlý zisk (a opačně). K tomu srov. opět rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 3629/2008.

41. Skutečná škoda je v judikatuře Nejvyššího soudu vymezována následovně: 1) Skutečná škoda se vyjadřuje srovnáním majetkového stavu poškozeného před vznikem škody a po poškození. Při určení výše skutečné škody na věci se zásadně vychází z ceny věci v době poškození a nahrazena má být újma, jež spočívá ve zmenšení majetkového stavu poškozeného, přičemž zmenšením majetkového stavu je již samotné poškození věci. Peněžitá náhrada tohoto úbytku je buď ekvivalentem hodnot, které je nutné vynaložit, aby došlo k uvedení věci do předešlého stavu, nebo – zejména není-li uvedení do stavu před poškozením možné – lze vycházet z ceny, jakou věc měla v době poškození, a z rozsahu, v jakém byla poškozena zásahem škůdce, tedy výši odškodnění lze stanovit porovnáním ceny obvyklé, jakou věc měla bezprostředně před poškozením a jakou měla ve stavu po poškození. 2) Obecně platí, že prodá-li obchodník s cennými papíry akcie vlastněné zákazníkem a obchodované na evropském regulovaném trhu za tržní cenu (za cenu, za kterou se aktuálně obchodují na tomto trhu), majetkový stav zákazníka se nezmění; před prodejem vlastní akcie v určité hodnotě a po prodeji peněžní prostředky v téže hodnotě. Jinými slovy, prodejem akcií na evropském regulovaném trhu za tržní cenu, byť je tato („realizační“) cena nižší než cena, za kterou obchodník s cennými papíry akcie pro zákazníka v minulosti pořídil, nevzniká zákazníku skutečná škoda ve výši rozdílu mezi „pořizovací“ a „realizační“ cenou. K tomu srovnej zejména rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 26. 7. 2017, sp. zn. 29 Cdo 4137/2015, a dále ze dne 28. 6. 2012, sp. zn. 25 Cdo 3729/2011, uveřejněný pod číslem 123/2012 Sb. rozh. obč. Tyto závěry se obdobně uplatní i v případě obchodování s jinými investičními nástroji, než jsou pouze akcie (srov. výčet investičních nástrojů v § 3 ZPKT).

42. Výše uvedené ovšem neznamená, že by zákazníkovi nikdy nemohla vzniknout skutečná škoda způsobená realizací obchodu na kapitálovém trhu obchodníkem s cennými papíry. Ne vždy totiž platí, že by prodejem investičního nástroje nedošlo ke zmenšení původního majetku zákazníka.

43. Případem, kdy zákazníkovi vznikne skutečná škoda, může být situace, kdy již při přijímání pokynu ke koupi investičního nástroje obchodník s cennými papíry porušil své povinnosti plynoucí mu z komisionářské smlouvy uzavřené se zákazníkem. Mezi takové porušení komisionářské smlouvy, na jejímž základě je obchodník s cennými papíry oprávněn zákazníkovi poskytovat investiční službu přijímání a předávání pokynu [§ 4 odst. 2 písm. a) ZPKT], bezpochyby patří, realizuje-li obchodník s cennými papíry obchod bez pokynu zákazníka.

44. Kdyby totiž obchodník s cennými papíry neporušil své povinnosti, nedošlo by vůbec k nákupu investičního nástroje a posléze by nebyl takový nástroj (opět bez pokynu zákazníka) ani prodán. Obchod by tak vůbec nebyl realizován a (neoprávněně) použité finanční prostředky zákazníka by i nadále zůstaly na jeho účtu vedeném obchodníkem s cennými papíry, tj. nedošlo by k jejich přeměně v proměnlivou hodnotu některého z investičních nástrojů.

45. Přestože i v těchto poměrech dochází při ukončení obchodu k přeměně hodnoty investičního nástroje za peněžní prostředky ve stejné hodnotě, zákazníkovi za této situace náleží navrácení peněžních prostředků ve výši, v jaké mu byly již pro nákup investičního nástroje obchodníkem s cennými papíry neoprávněně odňaty. V tomto ohledu je irelevantní, jak nestabilní je vývoj cen investičních nástrojů na kapitálovém trhu, neboť výše skutečné škody se nutně odvozuje od hodnoty finančních prostředků, kterých se svévolně ujal obchodník s cennými papíry (neboť tato hodnota je tím, co je třeba uvést do předešlého stavu). Skutečnost, zda takový obchod skončil ziskem nebo ztrátou může mít vliv jen na to, v jakém rozsahu neoprávněně použitých finančních prostředků bude obchodník s cennými papíry hradit škodu.

46. V projednávané věci dovolatel tvrdil, že obchody č. 1, 2, 5 až 12 byly žalovanou sjednány i ukončeny bez jeho pokynu v rozporu s komisionářskou smlouvou, přičemž mu z těchto obchodů vznikla ztráta představovaná částkou, o níž se po každé realizaci obchodu snížil stav finančních prostředků na účtu dovolatele. Dovodil-li za této situace odvolací soud, že při obchodech č. 1, 2, 5 až 12 nevznikla škoda, neboť ta při obchodování na kapitálovém trhu nemůže spočívat v odepsání finančních prostředků z účtu dovolatele, protože by byla závislá na vývoji ceny investičního nástroje, není jeho právní posouzení správné.

47. K náhradě ušlého zisku se z judikatury Nejvyššího soudu podává: 1) Ušlý zisk je definován jako ušlý majetkový prospěch spočívající v nenastalém zvětšení (rozmnožení) majetku poškozeného, které bylo možno důvodně očekávat s ohledem na pravidelný běh věcí, pokud by nebylo došlo ke škodné události. 2) Škoda v podobě ušlého zisku musí být vymezena nejen výší, nýbrž (v případech, kdy nejde o jednorázově ušlý zisk) i obdobím, za které vznikla. 3) Pro výši ušlého zisku je určující, jakému majetkovému prospěchu, k němuž mělo reálně dojít, zabránilo jednání škůdce. Přitom je nutné vycházet z částky, kterou by poškozený získal za obvyklých podmínek s přihlédnutím k nákladům potřebným k dosažení tohoto zisku. 4) Rozhodující je to, o jaký reálně dosažitelný (nikoli hypotetický) prospěch poškozený přišel. 5) Přitom musí být dána taková skladba okolností (pravidelný běh věcí) svědčící o tom, že jednání vedoucí k zisku se již začalo nebo alespoň nepochybně mělo začít naplňovat, a že – nebýt škodlivého zásahu – výsledek by se dostavil. 6) Nepostačuje pouhá pravděpodobnost zvýšení majetkového stavu v budoucnu, neboť musí být najisto postaveno (v podobě vnitřního přesvědčení odpovídajícího praktické jistotě) – a v tomto směru je důkazní břemeno na poškozeném – že nebýt protiprávního jednání škůdce (či škodní události u objektivní odpovědnosti) by se majetkový stav poškozeného zvýšil. 7) Ušlý zisk nemůže představovat jen zmaření zamýšleného výdělečného záměru či příslibu možného výdělku, není-li takový majetkový přínos podložený již existujícími či reálně dosažitelnými okolnostmi, z nichž lze usuzovat, že nebýt škodné události, k zamýšlenému zisku by skutečně došlo. 8) Důkazní břemeno k prokázání tvrzení, že při pravidelném běhu okolností by získal určitý prospěch, tíží žalobce, který je povinen nepochybně prokázat splnění všech podmínek odpovědnosti za škodu; neunesl-li břemeno v tomto směru, nemůže být ve sporu úspěšný. K tomu srovnej např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 21. 3. 2007, sp. zn. 32 Odo 271/2005, ze dne 31. 10. 2007, sp. zn. 25 Cdo 2857/2005, ze dne 17. 6. 2009, sp. zn. 25 Cdo 371/2007, ze dne 27. 1. 2011, sp. zn. 29 Cdo 1273/2009, ze dne 31. 10. 2013, sp. zn. 29 Cdo 3405/2010, a ze dne 3. 2. 2021, sp. zn. 27 Cdo 149/2019, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2006, sp. zn 25 Cdo 818/2005, či ze dne 22. 10. 2014, sp. zn. 25 Cdo 2912/2012.

48. Při obchodování na kapitálovém trhu přichází náhrada ušlého zisku do úvahy zejména v případě, kdy by poškozený zákazník tvrdil a následně i prokázal, že by investiční nástroj, který sice byl nakoupen obchodníkem s cennými papíry v souladu s komisionářskou smlouvou, avšak prodán již v rozporu s takovou smlouvou (např. bez pokynu zákazníka), držel i poté, kdy k prodeji došlo, a prodal by ho (resp. dal by pokyn obchodníkovi s cennými papíry k prodeji) až posléze k určitému datu. K tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 27 Cdo 149/2019.

49. Ušlým ziskem by v tomto případě nebyl rozdíl mezi původně vynaloženými prostředky na nákup investičního nástroje a cenou, za kterou byl investiční nástroj neoprávněně předčasně prodán. Škodu v podobě ušlého zisku by představoval kurzový rozdíl mezi tržní cenou investičního nástroje v okamžiku jeho neoprávněného prodeje obchodníkem s cennými papíry a tržní cenou, za kterou by zákazník (resp. obchodník s cennými papíry s jeho pokynem) prodal investiční nástroj později k určitému zákazníkem tvrzenému (a prokázanému) datu.

50. Dovolatel u obchodů č. 3 a 4 tvrdil, že sice byly sjednány na základě jeho pokynu, avšak k jejich ukončení již žalované pokyn neudělil. Kdyby byly tyto obchody ukončeny později, vedly by k dosažení zisku. Odvolací soud v napadeném rozhodnutí dovodil, že ani v těchto případech nemohla dovolateli vzniknout škoda. Z vývoje cen investičních nástrojů by totiž muselo vyplývat, že tyto pouze stabilně rostou (oproti ceně, za kterou byl investiční nástroj na pokyn zákazníka obchodníkem s cennými papíry nakoupen), což dovolatel netvrdil ani neprokázal (přestože z odst. 13 a 14 odůvodnění napadeného rozsudku se podává, že dovolatel v řízení předložil grafické znázornění vývoje cen investičních nástrojů).

51. Tento názor odvolacího soudu však odporuje výše uvedenému, neboť – jak bylo řečeno – dovolatel může žádat náhradu škody v podobě ušlého zisku a s tímto nárokem může být úspěšný, nabude-li soud na základě jeho tvrzení, provedeného dokazování a všeho, co vyšlo v řízení najevo, vnitřního přesvědčení odpovídajícího praktické jistotě, že nebýt protiprávního jednání žalované, dovolatel by s ohledem na pravidelný běh věcí získal majetkový prospěch.

52. Jinými slovy, odvolací soud se měl zabývat také tím, zda by dovolatel nakoupené investiční nástroje, kterých se týkají obchody č. 3 a 4, držel i poté, kdy je žalovaná bez jeho pokynu prodala, a zda by je prodal k určitému datu, k němuž by tržní cena investičního nástroje byla vyšší než tržní cena, za kterou byl investiční nástroj v souladu s komisionářskou smlouvou pořízen.

53. Uzavřel-li proto odvolací soud i v případě obchodů č. 3 a 4 bez dalšího, že škoda dovolateli nevznikla, neboť cena investičních nástrojů na kapitálovém trhu je proměnlivá, aniž by se přitom zabýval tvrzeními dovolatele o výsledcích pozdějšího prodeje, jakož i o jeho skutečném záměru takové investiční nástroje později prodat, není jeho právní posouzení správné. d) Shrnutí rozhodnutí 54. Jelikož právní posouzení předpokladů odpovědnosti za škodu odvolacím soudem není správné a dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř. byl uplatněn právem, Nejvyšší soud, aniž ve věci nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), rozsudek odvolacího soudu podle § 243e odst. 1 o. s. ř. zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

55. Právní názor Nejvyššího soudu je pro soudy nižších stupňů závazný (§ 243g odst. 1 část věty první za středníkem, § 226 o. s. ř.).

56. V novém rozhodnutí soud znovu rozhodne i o nákladech řízení, včetně řízení dovolacího (§ 243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.).

Poučení

I. Dosavadní průběh řízení a) Návrh na zahájení řízení b) Řízení před soudem prvního stupně c) Odvolací řízení II. Dovolání a vyjádření k němu a) Dovolání b) Vyjádření k dovolání III. Přípustnost dovolání IV. Důvodnost dovolání a) Použitá právní úprava b) K existenci příčinné souvislosti c) Ke škodě způsobené obchodníkem s cennými papíry při obchodování na kapitálovém trhu bez pokynu zákazníka d) Shrnutí rozhodnutí Poučení: