Nejvyšší soud · Usnesení

27 Cdo 3010/2024

V PLATNOSTI

Rozhodnuto 2025-05-28 · ECLI:CZ:NS:2025:27.CDO.3010.2024.1

Strojový souhrn generováno LLM

Nejvyšší soud rozhodl, že dovolání P. Ch. proti usnesení Vrchního soudu v Praze, kterým bylo odmítnuto jeho odvolání, je nepřípustné. Dovolání bylo odmítnuto, protože proti usnesením, jimiž odvolací soud odmítl odvolání, je přípustná žaloba pro zmatečnost, nikoli dovolání.

Citované zákony (4)

Rubrum

27 Cdo 3010/2024-504 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Jiřího Zavázala v právní věci společnosti TEMPLUM MERCIS s. r. o., se sídlem ve Vacově, Benešova Hora 53, PSČ 384 73, identifikační číslo osoby 25192086, vymazané k 23. 4. 2024 z obchodního rejstříku, za účasti 1) M. P., 2) L. Ch., a 3) Krajského státního zastupitelství v Českých Budějovicích, se sídlem v Českých Budějovicích, Goethova 1949/2, PSČ 370 70, o zrušení společnosti, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 39 Cm 251/2022, o dovolání P. Ch., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 7. 2024, č. j. 9 Cmo 212/2024-72, takto:

Výrok

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění

1. Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 11. 1. 2024, č. j. 39 Cm 251/2022-14, rozhodl o zrušení společnosti TEMPLUM MERCIS s. r. o. (dále jen „společnost“) bez likvidace (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.).

2. Odvolání společnosti proti tomuto usnesení Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 15. 5. 2024, č. j. 39 Cm 251/2022-38, odmítl pro opožděnost (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).

3. Odvolání P. Ch. proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 15. 5. 2024, č. j. 39 Cm 251/2022-38, Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 3. 7. 2024, č. j. 9 Cmo 212/2024-72, odmítl (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).

4. Proti usnesení odvolacího soudu podal P. Ch. dovolání.

5. Podle § 238 odst. 1 písm. e) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), není dovolání přípustné podle § 237 o. s. ř. proti usnesením, proti nimž je přípustná žaloba pro zmatečnost podle § 229 odst. 4 o. s. ř.

6. Právě o tento případ jde v posuzované věci. Výrok, jímž odvolací soud odmítl odvolání, je sice usnesením, jímž se odvolací řízení končí, podle § 229 odst. 4 o. s. ř. je však může účastník napadnout žalobou pro zmatečnost (k tomu srov. obdobně i důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 5. 2013, sen. zn. 29 NSČR 35/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sen. zn. 29 NSČR 36/2013, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2016, sp. zn. 29 Cdo 5331/2015).

7. Nejvyšší soud proto dovolání odmítl podle § 243c odst. 1 o. s. ř. jako objektivně nepřípustné, aniž se v souladu s § 241b odst. 2 částí věty za středníkem o. s. ř. zabýval splněním podmínky povinného zastoupení.

8. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 28. 5. 2025 JUDr. Filip Cileček předseda senátu

Dotčená ustanovení

Citovaná rozhodnutí (2)

Tento rozsudek je citován v (0)

Doposud nikdo necituje.