27 Cdo 3761/2018

Rubrum

27 Cdo 3761/2018-75 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Petrem Šukem v právní věci žalobce B. V., narozeného XY, bytem XY, proti žalované České republice - Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, PSČ 128 00, o náhradu škody, o žalobě pro zmatečnost a o žalobě na obnovu řízení podaných žalobcem proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 29. 2. 2016, č. j. 14 C 158/2015-31, a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. 4. 2016, č. j. 17 Co 115/2016-37, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 14 C 158/2015, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. 7. 2018, č. j. 17 Co 218/2018-72, takto:

Výrok

I. Dovolací řízení se zastavuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění

1. Žalobou pro zmatečnost a žalobou na obnovu řízení ze dne 16. 6. 2016, doručenými soudu prvního stupně dne 22. 6. 2016, se žalobce domáhá zrušení v záhlaví vyjmenovaných rozhodnutí soudů obou stupňů, jimiž bylo zastaveno řízení o návrhu žalobce na ustanovení zástupce z řad advokátů pro řízení o náhradu škody, uplatňuje důvod obnovy řízení vymezený v § 228 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), a důvody zmatečnosti upravené v § 229 odst. 1 písm. e) a g) o. s. ř.

2. Obvodní soud pro Prahu 2 usnesením ze dne 9. 1. 2018, č. j. 14 C 158/2015-62, odmítl podání žalobce ze dne 16. 6. 2016, doručené soudu dne 22. 6. 2016, spolu s podáními ze dne 30. 8. 2017 a 31. 8. 2017, doručenými soudu dne 12. 9. 2017 (výrok I.), a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).

3. Městský soud v Praze usnesením ze dne 17. 7. 2018, č. j. 17 Co 218/2018-72, odmítl odvolání žalobce proti rozhodnutí soudu prvního stupně podle § 43 odst. 2 o. s. ř. (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).

4. Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, v němž požádal o ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení. Při podání dovolání žalobce nebyl zastoupen advokátem, ani nedoložil, že má sám odpovídající právnické vzdělání.

5. Podle § 241 o. s. ř. není-li dále stanoveno jinak, musí být dovolatel zastoupen advokátem nebo notářem (odstavec první věta první). Odstavec první citovaného ustanovení neplatí, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání (odstavec druhý písm. a/). Dovolání fyzické osoby musí být sepsáno, s výjimkou případu uvedeného v odstavci 2 písm. a/, advokátem nebo notářem (odstavec čtvrtý).

6. Povinné zastoupení je zvláštní podmínkou dovolacího řízení týkající se dovolatele, jejíž nedostatek lze odstranit, avšak bez jejíhož splnění není možno vydat rozhodnutí, jímž se řízení končí. Podle § 104 odst. 2 o. s. ř. jde-li o nedostatek podmínky řízení, který lze odstranit, učiní k tomu soud vhodná opatření. Nezdaří-li se nedostatek podmínky řízení odstranit, soud řízení zastaví.

7. Podle § 30 o. s. ř. účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem osvobozen od soudních poplatků (§ 138), předseda senátu ustanoví na jeho žádost zástupce, jestliže je to nezbytně třeba k ochraně jeho zájmů. O tom, že může tuto žádost podat, je předseda senátu povinen účastníka poučit (odstavec první). Vyžaduje-li to ochrana zájmů účastníka nebo jde-li o ustanovení zástupce pro řízení, v němž je povinné zastoupení advokátem (notářem), ustanoví mu předseda senátu v případě uvedeném v odstavci 1 zástupce z řad advokátů (odstavec druhý).

8. Podle § 138 odst. 1 o. s. ř. může na návrh předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však nevracejí.

9. Otázku, zda jsou splněny předpoklady pro ustanovení zástupce pro řízení o dovolání proti uvedenému usnesení odvolacího soudu, zhodnotil přímo Nejvyšší soud jako soud dovolací, neboť (opětovné) posuzování této otázky soudem prvního stupně by vedlo k neukončenému řetězci rozhodnutí o (ne)ustanovení zástupce pro dovolací řízení (srov. usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 8. 4. 2015, sen. zn. 31 NSČR 9/2015, uveřejněné pod číslem 78/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

10. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že nejsou splněny předpoklady pro ustanovení zástupce z řad advokátů ve smyslu § 138 a § 30 o. s. ř. pro dovolací řízení, neboť dovolatel své právo uplatňuje zřejmě bezúspěšně.

11. O zřejmě bezúspěšné uplatňování práva jde ve smyslu § 138 odst. 1 o. s. ř. zpravidla tehdy, je-li již ze samotných údajů (tvrzení) účastníka, z toho, co je soudu známo z obsahu spisu, z jiné úřední činnosti nebo z toho, co je obecně známo, bez dalšího nepochybné, že požadavku účastníka nemůže být vyhověno. O zřejmě bezúspěšné uplatňování (řádného nebo mimořádného) opravného prostředku pak jde zejména tehdy, jestliže byl podán opožděně, osobou, která k němu není (subjektivně) oprávněna, nebo je objektivně nepřípustný, nebo jestliže (s přihlédnutím ke všemu, co je soudu známo) je bez dalšího nepochybné, že opravný prostředek nemůže být úspěšný [srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 21 Cdo 987/2013, publikované pod číslem 67/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek; dále jen R 67/2014].

12. Žalobu na obnovu řízení podle § 228 odst. 1 o. s. ř. lze podat pouze proti pravomocnému usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé; usnesení o zastavení řízení je rozhodnutím výlučně procesní povahy, které touto žalobou napadnout nelze (k povaze rozhodnutí o zastavení řízení srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 9. 2008, sp. zn. 21 Cdo 702/2007, uveřejněné pod číslem 61/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

13. Rovněž žalobcem podané žalobě pro zmatečnost nelze vyhovět již proto, že z obsahu spisu ani z tvrzení žalobce neplynou žádné rozhodné skutkové okolnosti, z nichž by bylo možné usuzovat, že ve věci rozhodoval vyloučený soudce nebo přísedící, resp. že bylo rozhodnuto v neprospěch účastníka v důsledku trestného činu soudce nebo přísedícího. Uvedení důvodu žaloby pro zmatečnost přitom v sobě zahrnuje požadavek, aby žaloba obsahovala jeho - po skutkové stránce (dostatečně určité a srozumitelné) - vylíčení tak, aby bylo nepochybné, jaký z důvodů zmatečnosti uvedených v ustanovení § 229 o. s. ř. se uplatňuje a v čem důvod zmatečnosti spočívá, tedy aby bylo možné taková skutková tvrzení subsumovat pod některý ze zákonem stanovených důvodů zmatečnosti; nepostačuje pouhý odkaz na ustanovení zákona, ve kterém je důvod zmatečnosti obsažen (srov. např. R 67/2014 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 3. 2017, sp. zn. 21 Cdo 4305/2016; 21 Cdo 4306/2016).

14. Je-li nepochybné, že žalobě na obnovu řízení ani žalobě pro zmatečnost nemůže být vyhověno, pak i návrh na ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení je zřejmě bezúspěšným uplatňováním práva a není tedy ani důvodné, aby pro dovolací řízení byl dovolateli ustanoven zástupce; je zjevné, že by se jednalo o zbytečné vynakládání prostředků státu na to, aby bylo v dovolacím řízení při uplatňování zřejmě bezúspěšného práva zajištěno povinné zastoupení dovolatele.

15. Nejvyšší soud pro úplnost dodává, že – ačkoliv tak neučinil ani soud prvního stupně – nevyzýval dovolatele ke splnění podmínky povinného zastoupení podle § 241 odst. 1 o. s. ř. s poučením o procesním následku, který nastane, nebude-li dovolatel v dovolacím řízení zastoupen advokátem (zastavení dovolacího řízení). Nejvyššímu soudu je z úřední činnosti známo, že dovolatel se v minulosti obracel mnohokráte na Nejvyšší soud s dovoláním, a byl soudy ke splnění podmínky povinného zastoupení opakovaně vyzýván, a to včetně poučení o následcích nevyhovění těmto výzvám (např. ve věcech vedených Nejvyšším soudem pod sp. zn. 28 Cdo 3523/2012, sp. zn. 30 Cdo 837/2016, sp. zn. 30 Cdo 1915/2016, sp. zn. 30 Cdo 3640/2016, sp. zn. 30 Cdo 5045/2017, sp. zn. 30 Cdo 5412/2017, či sp. zn. 30 Cdo 5625/2017). Dovolateli je tudíž nepochybně dobře známo, že v dovolacím řízení musí být zastoupen advokátem a že následkem nesplnění podmínky povinného zastoupení je zastavení dovolacího řízení.

16. Jak se přitom podává z ustálené judikatury Ústavního i Nejvyššího soudu, poučení o důsledcích nesplnění podmínky povinného zastoupení není nezbytné, jestliže byl stěžovatel v řízení před Nejvyšším soudem v minulosti opakovaně poučován o nutnosti povinného zastoupení a důsledcích jeho nesplnění. V takové situaci se jeví setrvání na požadavku dalšího poučení pro konkrétní řízení neefektivním a formalistickým; srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 8. 2013, sp. zn. II. ÚS 2291/13 (a v něm citovaná usnesení Ústavního soudu), či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 10. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3052/2014, ze dne 13. 1. 2016, sp. zn. 30 Cdo 3716/2015, ze dne 4. 10. 2016, sp. zn. 30 Cdo 3993/2016, či ze dne 18. 1. 2017, sp. zn. 30 Cdo 5291/2016.

17. V situaci, kdy Nejvyšší soud dospěl k závěru, že není důvod ustanovit dovolateli advokáta pro řízení o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu a kdy dovolatel neodstranil nedostatek povinného zastoupení, Nejvyšší soud řízení o dovolání zastavil (§ 241b odst. 2, § 104 odst. 2 a § 243f odst. 2 o. s. ř.).

18. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 4. 6. 2019 JUDr. Petr Šuk předseda senátu