30 Cdo 3052/2014

Plný text

30 Cdo 3052/2014 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Pavlem Vrchou v právní věci návrhu S. M., proti osobám 1) J. Z., 2) J. H., 3) T. Š., 4) V. B., 5) P. K., a 6) L. B., zaměstnancům Vrchního soudu v Olomouci, (původně o zbavení způsobilosti k právním úkonům) o omezení svéprávnosti, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 41 C 28/2012, o dovolání navrhovatele proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. května 2014, č. j. 1 Co 106/2014-117, takto: I. Dovolací řízení se zastavuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. S t r u č n é o d ů v o d n ě n í (§ 243f odst. 3): Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 17. února 2014, č. j. 41 C 28/2012-98, zastavil řízení ohledně nové žádosti navrhovatele o osvobození od soudních poplatků ze dne 18. října 2013 (výrok I.), zastavil dovolací řízení proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. března 2013, č. j. 1 Co 70/2013-27 (výrok II.), a dále rozhodl, že žalobce nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení (výrok III.). K odvolání navrhovatele Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 27. května 2014, č. j. 1 Co 106/2014-117, shora označené usnesení Krajského soudu v Ostravě potvrdil (výrok I.) a dále rozhodl, že navrhovatel nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II.). Proti tomuto usnesení Vrchního soudu v Olomouci podal navrhovatel mj. dovolání, které sepsal sám, nezastoupen advokátem. Soud prvního stupně sice navrhovatele nevyzval ke splnění podmínky povinného zastoupení dle § 241 odst. 1 o. s. ř. s poučením o procesním následku, který nastane, nebude-li navrhovatel v dovolacím řízení zastoupen advokátem (zastavení dovolacího řízení), nicméně z rozhodovací činnosti je Nejvyššímu soudu známo, že v jiných soudních sporech navrhovatel byl soudy opakovaně ke splnění této podmínky vyzýván (např. ve věcech vedených Nejvyšším soudem pod sp. zn. 21 Cdo 4298/2011, sp. zn. 21 Cdo 706/2013, sp. zn. 21 Cdo 1622/2014, sp. zn. 21 Cdo 3553/2012, sp. zn. 21 Cdo 3938/2008, sp. zn. 21 Cdo 3482/2009, sp. zn. 21 Cdo 287/2009), takže je navrhovateli moc dobře známo, že v dovolacím řízení musí být zastoupen advokátem, jinak není splněna podmínka zákonem vyžadovaného zastoupení advokátem a v takovém případě se dovolací řízení zastavuje. K tomu je vhodné připomenout následující závěry, k nimž dospěl Ústavní soud České republiky např. ve svém usnesení ze dne 8. srpna 2013, sp. zn. II. ÚS 2291/13: „...i v řízeních o ústavních stížnostech jiných stěžovatelů v situacích, kdy byli stěžovatelé již mnohokrát v minulosti Ústavním soudem poučeni o formálních požadavcích kladených na ústavní stížnost, a nedostáli zejména požadavku povinného zastoupení advokátem....odmítal taková podání pro neodstranění vad, aniž by stěžovatele opakovaně vyzýval k jejich odstranění...V této souvislosti uváděl, že je na soudu, aby učinil opatření k odstranění tohoto nedostatku (vady); vyvodit vůči navrhovateli nepříznivé procesní důsledky (odmítnutí návrhu) pak lze tehdy, jestliže se uvedený nedostatek odstranit nezdaří. Ústavní soud však byl na základě výše uvedených skutečností nucen ve věcech takových stěžovatelů opakovaně konstatovat, že v řízení o ústavní stížnosti není ve vztahu k požadavku právního zastoupení poučení nevyhnutelnou podmínkou, jestliže se stěžovateli takového poučení dostalo ve zcela identických případech předchozích. V takové situaci se jeví setrvání na požadavku poučení dalšího pro konkrétní řízení, neefektivním a formalistickým. Ústavní soud má za to, že obdobnou argumentaci lze použít i na podmínku povinného zastoupení v řízení před Nejvyšším soudem. Pakliže byl stěžovatel v řízení před Nejvyšším soudem v minulosti opakovaně poučován o nutnosti advokátního zastoupení, jeví se další lpění na poučení v konkrétním případě jako neúčelné.“ Jelikož navrhovatel nesplnil zákonem stanovenou podmínku dovolacího řízení ve smyslu § 241 odst. 1 věty první a odst. 4 o. s. ř., Nejvyšší soud s přihlédnutím k § 243f odst. 2 o. s. ř. řízení o dovolání zastavil (§ 241b odst. 2 část věty před středníkem a § 104 odst. 2 o. s. ř.). Výrok o náhradě nákladů řízení se dle § 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř. neodůvodňuje. V Brně dne 15. října 2014 JUDr. Pavel V r c h a předseda senátu