27 Cdo 3823/2022

Rubrum

27 Cdo 3823/2022-153 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců Mgr. Ing. Davida Bokra a JUDr. Marka Doležala v právní věci navrhovatele R. S., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Vladimírem Ježkem, advokátem, se sídlem v Ostravě, Dvořákova 937/26, PSČ 702 00, za účasti K. S., se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupené Mgr. Liborem Kapalínem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 857/18, PSČ 110 00, o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady, vedené u Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci, pod sp. zn. 44 Cm 98/2020, o dovolání D. U., narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Evou Veltrubskou, advokátkou, se sídlem v Kladně, Pekařská 658, PSČ 272 01, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 31. 5. 2022, č. j 8 Cmo 95/2022-55, takto:

Výrok

I. Dovolání se odmítá.

II. D. U. je povinna zaplatit R. S. na náhradu nákladů dovolacího řízení 4.114 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jeho zástupce.

III. Ve vztahu mezi K. S. a D. U., jakož i ve vztahu mezi K. S. a R. S., nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění

1. D. U. (dále jen „D. U.“) přípisem došlým soudu dne 7. 9. 2021 oznámila, že vstupuje do řízení jako vedlejší účastník a navrhla, aby soud rozhodl o jejím přibrání za účastníka podle § 7 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních.

2. Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci usnesením ze dne 24. 2. 2022, č. j. 44 Cm 98/2020-47, zamítl návrh D. U. na její přibrání do řízení jako účastníka (výrok I.) a nepřipustil v řízení vedlejší účastenství D. U. (výrok II.).

3. K odvolání D. U. proti rozhodnutí soudu prvního stupně Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným rozhodnutím usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ve výroku I. potvrdil (první výrok), odvolání proti výroku II. odmítl (druhý výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (třetí výrok).

4. Proti usnesení odvolacího soudu podala D. U. dovolání, jež Nejvyšší soud podle ustanovení § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), odmítl jako nepřípustné.

5. Dovolatelka má za to, že dovolání je přípustné, neboť se má jednat o jeden z případů vypočtených v § 238a o. s. ř. a zároveň rozhodnutí závisí „na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, která má být vyřešena jinak.“

6. Vytýká-li dovolatelka odvolacímu soudu, že – s poukazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2016, sp. zn. 29 Cdo 1136/2015 a ze dne 26. 4. 2017, sp. zn. 29 Cdo 1868/2016 – její odvolání směřující proti výroku II. rozhodnutí soudu prvního stupně odmítl jako nepřípustné, přehlíží, že proti výroku, kterým odvolací soud odvolání dovolatelky odmítl, není dovolání podle § 238 odst. 1 písm. e) o. s. ř. objektivně přípustné.

7. Dovolatelka dále brojí proti závěru odvolacího soudu, podle něhož nemůže být účastnicí řízení v projednávané věci, neboť není navrhovatelkou a v řízení ani není jednáno o jejích právech a povinnostech.

8. V rozsahu této dovolací námitky Nejvyšší soud dovolání odmítl podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř., neboť neobsahuje (způsobilé) vymezení toho, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (srov. § 241a odst. 2 o. s. ř.), a v dovolacím řízení pro tuto vadu nelze pokračovat.

9. Má-li být totiž dovolání přípustné proto, že dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak, jde o způsobilé vymezení přípustnosti dovolání, jen je-li z dovolání zřejmé, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatelky) dovolací soud odchýlit; srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, ze dne 26. 11. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2733/2013, ze dne 28. 1. 2015, sp. zn. 29 Cdo 3736/2014, či ze dne 27. 11. 2014, sp. zn. 29 Cdo 3652/2014, anebo usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/2013 (jímž odmítl ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 2488/2013), ze dne 16. 12. 2014, sp. zn. IV. ÚS 266/14 (a v něm citovanou judikaturu), ze dne 12. 8. 2015, sp. zn. IV. ÚS 3548/14 či ze dne 21. 7. 2015, sp. zn. II. ÚS 1346/15.

10. Dovolatelka však v otázce hlavního účastenství ve věci pouze nesouhlasí s názorem odvolacího soudu, aniž by jakkoli vymezovala, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má dovolací soud odchýlit; dovoláním napadený závěr odvolacího soudu tak dovolacímu přezkumu neotevírá.

11. Jen pro úplnost a bez vlivu na výsledek dovolacího řízení Nejvyšší soud podotýká, že (navzdory mínění dovolatelky) dovolání není přípustné podle § 238a o. s. ř., neboť nejde o žádný z v tomto ustanovení vypočtených případů.

12. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o § 243c odst. 3 větu první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., neboť dovolání D. U. bylo odmítnuto, a tak navrhovateli vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů.

13. Náklady dovolacího řízení vzniklé navrhovateli sestávají z odměny zástupce navrhovatele za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání datované 24. 10. 2022) podle § 6 odst. 1, § 9 odst. 4 písm. c) a § 11 odst. 1 písm. k) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátního tarifu), ve výši 3.100 Kč a z náhrady hotových výdajů podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve výši 300 Kč. Spolu s náhradou za 21% daň z přidané hodnoty ve výši 714 Kč podle § 137 odst. 3 o. s. ř. tak dovolací soud přiznal navrhovateli k tíži dovolatelky celkem 4.114 Kč.

14. Jelikož společnost ve vyjádření k dovolání uvedla pouze, že „má za to, že soudy rozhodly věcně správně“, dovolací soud jí právo na náhradu nákladů dovolacího řízení nepřiznal.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí. V Brně dne 28. 2. 2023 JUDr. Filip Cileček předseda senátu