27 Cdo 7/2020

Rubrum

Podána ústavní stížnost. 27 Cdo 7/2020-461 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Petrem Šukem v právní věci žalobce S. M., narozeného XY, bytem XY, proti žalované České republice - Okresnímu soudu v Olomouci, se sídlem v Olomouci, tř. Svobody 16, PSČ 779 00, ve věci nejasného podání, o žalobě pro zmatečnost podané žalobcem proti usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 5. 2. 2015, č. j. 12 Co 4/2015-134, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 16 Nc 109/2013, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 20. 9. 2019, č. j. 69 Co 265/2019-444, takto:

Výrok

I. Dovolací řízení se zastavuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění

1. Okresní soud v Olomouci usnesením ze dne 9. 7. 2019, č. j. 16 Nc 109/2013-433, odmítl podání žalobce ze dne 7. 12. 2015, doručené soudu dne 9. 12. 2015, které je dle obsahu žalobou pro zmatečnost proti usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 24. 9. 2015, č. j. 12 Co 315/2015-208, podání žalobce ze dne 13. 2. 2017, doručené soudu dne 14. 2. 2017, které je dle obsahu žalobou pro zmatečnost proti usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 30. 1. 2017, č. j. 69 Co 5/2017-309, podání žalobce ze dne 19. 8. 2016, doručené soudu dne 23. 8. 2016, které je dle obsahu žalobou pro zmatečnost proti usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 27. 5. 2016, č. j. 12 Co 101/2016-254, a podání žalobce ze dne 19. 12. 2017, doručené soudu dne 21. 12. 2017, které je dle obsahu žalobou pro zmatečnost proti usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 20. 10. 2017, č. j. 69 Co 381/2017-372 (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).

2. Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci usnesením ze dne 20. 9. 2019, č. j. 69 Co 265/2019-444, k odvolání žalobce rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).

3. Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, v němž požádal o ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení.

4. Jelikož dovolatel nebyl při podání dovolání zastoupen advokátem, ani nedoložil, že má sám odpovídající právnické vzdělání (§ 241 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu; dále též jen „o. s. ř.“), Okresní soud v Olomouci jej usnesením ze dne 17. 12. 2019, č. j. 16 Nc 109/2013-451 (doručeným dovolateli dne 19. 12. 2019), vyzval k odstranění nedostatku povinného zastoupení a poučil jej, že nebude-li nedostatek povinného zastoupení odstraněn, bude dovolací řízení zastaveno.

5. Dovolatel na výzvu soudu reagoval podáním ze dne 19. 12. 2019, doručeným soudu prvního stupně dne 20. 12. 2019, kterým opětovně požádal o ustanovení zástupce pro dovolací řízení. Nedostatek povinného zastoupení neodstranil.

6. Podle § 241 o. s. ř. není-li dále stanoveno jinak, musí být dovolatel zastoupen advokátem nebo notářem (odstavec první věta první). Odstavec první citovaného ustanovení neplatí, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání (odstavec druhý písm. a/). Dovolání fyzické osoby musí být sepsáno, s výjimkou případu uvedeného v odstavci 2 písm. a/, advokátem nebo notářem (odstavec čtvrtý).

7. Povinné zastoupení je zvláštní podmínkou dovolacího řízení týkající se dovolatele, jejíž nedostatek lze odstranit, avšak bez jejíhož splnění není možno vydat rozhodnutí, jímž se řízení končí. Podle § 104 odst. 2 o. s. ř. jde-li o nedostatek podmínky řízení, který lze odstranit, učiní k tomu soud vhodná opatření. Nezdaří-li se nedostatek podmínky řízení odstranit, soud řízení zastaví.

8. Podle § 30 o. s. ř. účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem osvobozen od soudních poplatků (§ 138), předseda senátu ustanoví na jeho žádost zástupce, jestliže je to nezbytně třeba k ochraně jeho zájmů. O tom, že může tuto žádost podat, je předseda senátu povinen účastníka poučit (odstavec první). Vyžaduje-li to ochrana zájmů účastníka nebo jde-li o ustanovení zástupce pro řízení, v němž je povinné zastoupení advokátem (notářem), ustanoví mu předseda senátu v případě uvedeném v odstavci 1 zástupce z řad advokátů (odstavec druhý).

9. Podle § 138 odst. 1 o. s. ř. může na návrh předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však nevracejí.

10. Otázku, zda jsou splněny předpoklady pro ustanovení zástupce pro řízení o dovolání proti uvedenému usnesení odvolacího soudu, zhodnotil přímo Nejvyšší soud jako soud dovolací, neboť (opětovné) posuzování této otázky soudem prvního stupně by vedlo k neukončenému řetězci rozhodnutí o (ne)ustanovení zástupce pro dovolací řízení (srov. usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 8. 4. 2015, sen. zn. 31 NSČR 9/2015, uveřejněné pod číslem 78/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

11. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že nejsou splněny předpoklady pro ustanovení zástupce z řad advokátů ve smyslu § 138 a § 30 o. s. ř. pro dovolací řízení, neboť dovolatel své právo uplatňuje zřejmě bezúspěšně.

12. O zřejmě bezúspěšné uplatňování práva jde ve smyslu § 138 odst. 1 o. s. ř. zpravidla tehdy, je-li již ze samotných údajů (tvrzení) účastníka, z toho, co je soudu známo z obsahu spisu, z jiné úřední činnosti nebo z toho, co je obecně známo, bez dalšího nepochybné, že požadavku účastníka nemůže být vyhověno. O zřejmě bezúspěšné uplatňování (řádného nebo mimořádného) opravného prostředku pak jde zejména tehdy, jestliže byl podán opožděně, osobou, která k němu není (subjektivně) oprávněna, nebo je objektivně nepřípustný, nebo jestliže (s přihlédnutím ke všemu, co je soudu známo) je bez dalšího nepochybné, že opravný prostředek nemůže být úspěšný [srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 21 Cdo 987/2013, publikované pod číslem 67/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek].

13. Žaloba pro zmatečnost musí vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4 o. s. ř.) obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu je napadá, důvod žaloby (důvod zmatečnosti), vylíčení skutečností, které svědčí o tom, že je žaloba podána včas, označení důkazů, jimiž má být důvodnost žaloby prokázána, jakož i to, čeho se ten, kdo podal žalobu, domáhá (srov. § 232 odst. 1 o. s. ř.).

14. V podáních doručených soudu prvního stupně dne 9. 12. 2015, 14. 2. 2017, 23. 8. 2016 a 21. 12. 2017, žalobce uvádí, že podává „žalobu“ proti usnesením Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 24. 9. 2015, č. j. 12 Co 315/2015-208, ze dne 30. 1. 2017, č. j. 69 Co 5/2017-309, ze dne 27. 5. 2016, č. j. 12 Co 101/2016-254, a ze dne 20. 10. 2017, č. j. 69 Co 381/2017-372, „dle o. s. ř., § 229/1e, g, 2 a, b, 3, 4“, přičemž k důvodům žaloby tvrdí toliko, že „usnesení je zcela zmatečné“, bylo vydáno „vyloučenými soudci o. s. ř., § 14/1, 2, 3“ a je „dosažené trestným činem soudce“.

15. Uvedení důvodu žaloby pro zmatečnost v sobě zahrnuje požadavek, aby žaloba obsahovala jeho - po skutkové stránce (dostatečně určité a srozumitelné) - vylíčení tak, aby bylo nepochybné, jaký z důvodů zmatečnosti uvedených v ustanovení § 229 o. s. ř. se uplatňuje a v čem důvod zmatečnosti spočívá, tedy aby bylo možné taková skutková tvrzení subsumovat pod některý ze zákonem stanovených důvodů zmatečnosti; nepostačuje pouhý odkaz na ustanovení zákona, ve kterém je důvod zmatečnosti obsažen (srov. např. R 67/2014 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 3. 2017, sp. zn. 21 Cdo 4305/2016; 21 Cdo 4306/2016).

16. Žalobce v podané žalobě pro zmatečnost žádné rozhodné skutkové okolnosti, z nichž usuzuje na naplnění důvodu zmatečnosti, neuvedl. Okresní soud v Olomouci jej usnesením ze dne 17. 6. 2019, č. j. 16 Nc 109/2013-422, vyzval k doplnění žaloby a poučil jej o následcích nesplnění výzvy (§ 43 o. s. ř.); žalobce však své podání řádně nedoplnil, přičemž tato vada brání pokračování v řízení.

17. Žalobce nadto v této věci podává žalobu pro zmatečnost proti usnesením vydaným v souvislosti s řízením o žalobě pro zmatečnost, jíž napadal usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 5. 2. 2015, č. j. 12 Co 4/2015-134. Podle § 230 odst. 3 o. s. ř. však žaloba pro zmatečnost není přípustná proti usnesení, jímž bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost, což odpovídá i ustálené judikatuře Nejvyššího soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2015, sen. zn. 21 ICdo 6/2015).

18. Je proto zjevné, že žalobce v projednávané věci uplatňuje své právo zřejmě bezúspěšně. Jeho žádosti o ustanovení zástupce tak nemůže být vyhověno, neboť by se jednalo o zbytečné vynakládání prostředků státu na to, aby bylo v dovolacím řízení při uplatňování zřejmě bezúspěšného práva zajištěno povinné zastoupení dovolatele.

19. Nejvyšší soud pro úplnost dodává, že znovu nevyzýval dovolatele ke splnění podmínky povinného zastoupení podle § 241 odst. 1 o. s. ř. s poučením o procesním následku, který nastane, nebude-li dovolatel v dovolacím řízení zastoupen advokátem (zastavení dovolacího řízení). Nejvyššímu soudu je z úřední činnosti známo, že dovolatel se v minulosti obracel mnohokráte na Nejvyšší soud s dovoláním, a byl soudy ke splnění podmínky povinného zastoupení opakovaně vyzýván, a to včetně poučení o následcích nevyhovění těmto výzvám (např. ve věcech vedených Nejvyšším soudem pod sp. zn. 21 Cdo 1622/2014, sp. zn. 21 Cdo 3336/2014; sp. zn. 21 Cdo 3338/2014, sp. zn. 21 Cdo 706/2013). Dovolateli je tudíž nepochybně dobře známo, že v dovolacím řízení musí být zastoupen advokátem a že následkem nesplnění podmínky povinného zastoupení je zastavení dovolacího řízení.

20. Jak se přitom podává z ustálené judikatury Ústavního i Nejvyššího soudu, poučení o důsledcích nesplnění podmínky povinného zastoupení není nezbytné, jestliže byl stěžovatel v řízení před Nejvyšším soudem v minulosti opakovaně poučován o nutnosti povinného zastoupení a důsledcích jeho nesplnění. V takové situaci se jeví setrvání na požadavku dalšího poučení pro konkrétní řízení neefektivním a formalistickým; srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 8. 2013, sp. zn. II. ÚS 2291/13 (a v něm citovaná usnesení Ústavního soudu), či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 10. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3052/2014, ze dne 13. 1. 2016, sp. zn. 30 Cdo 3716/2015, ze dne 4. 10. 2016, sp. zn. 30 Cdo 3993/2016, či ze dne 18. 1. 2017, sp. zn. 30 Cdo 5291/2016.

21. V situaci, kdy Nejvyšší soud dospěl k závěru, že není důvod ustanovit dovolateli advokáta pro řízení o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu a kdy dovolatel neodstranil nedostatek povinného zastoupení, Nejvyšší soud řízení o dovolání zastavil (§ 241b odst. 2, § 104 odst. 2 a § 243f odst. 2 o. s. ř.).

22. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 23. 7. 2020 JUDr. Petr Šuk předseda senátu