27 Nd 129/2026

Rubrum

27 Nd 129/2026 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Marka Doležala a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobkyně ASH HAKR Brno s. r. o., se sídlem v Újezdu u Brna, Štefánikova 413, PSČ 664 53, identifikační číslo osoby 26907291, zastoupené JUDr. Jiřím Ponížilem, advokátem, se sídlem v Brně, Lidická 2006/26, PSČ 602 00, proti žalované ETAB Kereskedelmi és Szolgáltató Korlátolt Felelősségű Társaság, se sídlem v Budapešti, Bécsi út 85., 1036, Maďarsko, registrační číslo 01-09-177320, o zaplacení 8.195,20 EUR s příslušenstvím, takto:

Výrok

I. K projednání a rozhodnutí věci jsou v prvním stupni věcně příslušné okresní soudy.

II. Po právní moci tohoto usnesení bude věc postoupena k dalšímu řízení Okresnímu soudu Brno-venkov.

Odůvodnění

1. Nejvyššímu soudu byla dne 10. 3. 2026 doručena žaloba o zaplacení 8.195,20 EUR s příslušenstvím spolu s návrhem na „určení příslušnosti k rozhodnutí věci v prvním stupni“ podle § 104a odst. 4 a 6 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), a návrhem na postoupení věci Okresnímu soudu Brno-venkov.

2. Žaloba tak byla podána u Nejvyššího soudu a bylo jí podle § 82 odst. 1 o. s. ř. zahájeno řízení ve věci samé u Nejvyššího soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2009, sp. zn. 4 Nd 418/2008, ze dne 31. 8. 2016, sp. zn. 25 Nd 279/2016, či ze dne 20 3. 2024, sp. zn. 23 Nd 164/2024).

3. Ze žalobních tvrzení a přiložených listin vyplývá, že předmětem řízení je pohledávka žalobkyně ze dvou kupních smluv. Žalovaná si na základě písemných objednávek ze dne 20. 6. 2024 a ze dne 13. 7. 2024 měla u žalobkyně objednat zboží, které následně měla převzít v sídle žalobkyně dne 2. 7. 2024 a dne 19. 7. 2024. Žalobkyně vyúčtovala žalované cenu za dodané zboží fakturou č. 2401000265 ze dne 2. 7. 2024, splatnou dne 1. 8. 2024, ve výši celkem 3.078,60 EUR a fakturou č. 2401000297 ze dne 19. 7. 2024, splatnou dne 18. 8. 2024, ve výši celkem 5.116,60 EUR. Žalovaná doposud na kupní cenu ničeho neuhradila.

4. Podle § 103 o. s. ř. kdykoli za řízení přihlíží soud k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž může rozhodnout ve věci samé (podmínky řízení).

5. Podle § 11 odst. 1 o. s. ř. se řízení koná u toho soudu, který je věcně a místně příslušný. Pro určení věcné a místní příslušnosti jsou až do skončení řízení rozhodné okolnosti, které tu jsou v době jeho zahájení. Věcně a místně příslušným je vždy také soud, jehož příslušnost již není možné podle zákona zkoumat nebo jehož příslušnost byla určena pravomocným rozhodnutím příslušného soudu.

6. Jelikož žaloba byla předložena přímo žalobkyní, aniž by v dané věci dosud probíhalo řízení před českými soudy, zkoumal Nejvyšší soud, zda je dána pravomoc (mezinárodní příslušnost) českých soudů věc projednat a rozhodnout (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 11. 2014, sp. zn. 31 Nd 316/2013, uveřejněné pod číslem 11/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či ze dne 18. 12. 2013, sp. zn. 30 Nd 290/2013). Postupoval přitom podle přímo aplikovatelného nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále též jen „nařízení Brusel I bis“).

7. K posouzení podmínek pravomoci (mezinárodní příslušnosti) českých soudů podle nařízení Brusel I bis soud (zásadně) neprovádí dokazování při jednání postupem podle § 122 odst. 1 o. s. ř. (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2017, sp. zn. 30 Cdo 5535/2015, uveřejněné pod číslem 94/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Nejvyšší soud proto vyšel z obsahu žaloby a spisu.

8. V posuzovaném případě se jedná o spor ze smluvního závazku s mezinárodním prvkem, který je dán sídlem žalované v XY.

9. Z obsahu spisu se podává, že účastnice v kupní smlouvě nesjednaly ve smyslu čl. 25 odst. 1 nařízení Brusel I bis mezinárodní příslušnost soudů České republiky. Ve věci není dána výlučná příslušnost soudů podle čl. 24 nařízení Brusel I bis a podle tvrzení žalobkyně ani příslušnost podle čl. 17 a násl. tohoto nařízení. Zároveň nelze v tuto chvíli uvažovat ani o příslušnosti soudů postupem podle čl. 26 nařízení Brusel I bis.

10. Podle čl. 7 odst. 1 a) nařízení Brusel I bis může být osoba, která má bydliště v některém členském státě, v jiném členském státě žalována, pokud předmět sporu tvoří smlouva nebo nároky ze smlouvy, u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn. Podle čl. 7 odst. 1 b) nařízení Brusel I bis je pro účely tohoto ustanovení, a pokud nebylo dohodnuto jinak, místem plnění zmíněného závazku v případě prodeje zboží místo na území členského státu, kam zboží podle smlouvy bylo nebo mělo být dodáno.

11. Předmětem kupních smluv, které mezi sebou žalobkyně a žalovaná měly podle žalobních tvrzení uzavřít, bylo dodání zboží (příslušenství pro motorová vozidla) v místě sídla žalobkyně. Žalovaná má sice sídlo v XY, nicméně podle čl. 7 odst. 1 a) a b) nařízení Brusel I bis může být žalována v místě splnění závazku, tj. v místě sídla žalobkyně, kam bylo zboží dodáno a kde si je žalovaná převzala. Pravomoc (mezinárodní příslušnost) soudů České republiky věc projednat a rozhodnout je tak dána.

12. Nejvyšší soud se dále zabýval tím, který soud je věcně a místně příslušný.

13. Podle čl. 7 odst. 1 nařízení Brusel I bis je místně příslušným soudem „soud místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn.“. Článek 7 odst. 1 nařízení Brusel I bis totiž neupravuje (nezakládá) pouze mezinárodní příslušnost soudů určitého členského státu, ale také místní příslušnost konkrétního soudu (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 3. 2017, sp. zn. 30 Nd 79/2017, ze dne 17. 2. 2021, sp. zn. 23 Nd 35/2021, a ze dne 27. 10. 2021, sp. zn. 27 Cdo 3037/2020, na úrovni unijního práva srovnej např. rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 3. 5. 2007, ve věci C-386/05, Color Drack GmbH proti Lexx International Vertriebs GmbH). Nelze tak dovodit, že by podmínky místní příslušnosti chyběly nebo je nebylo možné zjistit (k tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2018, sp. zn. 30 Nd 391/2017, či ze dne 22. 7. 2020, sp. zn. 30 Nd 220/2020).

14. V projednané věci byly podle žalobních tvrzení závazky z kupních smluv splněny v sídle žalobkyně v XY, což je místo nacházející se v obvodu Okresního soudu Brno-venkov [viz příloha č. 3 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích)].

15. Podle § 9 odst. 1 o. s. ř. nestanoví-li zákon jinak, jsou k řízení v prvním stupni příslušné okresní soudy.

16. Podle § 9 odst. 3 o. s. ř. Nejvyšší soud rozhoduje jako soud prvního stupně, stanoví-li tak zvláštní právní předpis.

17. Podle § 104a odst. 4 o. s. ř. bylo-li řízení zahájeno u Nejvyššího soudu nebo byla-li věc Nejvyššímu soudu předložena vrchním soudem, Nejvyšší soud rozhodne, které soudy jsou k projednání a rozhodnutí věci příslušné v prvním stupni, není-li sám věcně příslušný.

18. Podle § 104a odst. 6 o. s. ř. v usnesení, jímž bylo rozhodnuto, že k projednání a rozhodnutí věci jsou příslušné v prvním stupni jiné soudy, než u kterých bylo řízení zahájeno, se rovněž uvede soud, jemuž bude věc postoupena k dalšímu řízení; ustanovení § 105 tím není dotčeno.

19. Zvláštní předpis neurčuje, že ve věci, které se žaloba týká, rozhoduje Nejvyšší soud jako soud prvního stupně (§ 9 odst. 3 o. s. ř.).

20. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud sám není v projednávané věci věcně příslušný a předmět řízení zároveň nespadá ani do věcné příslušnosti krajských soudů jako soudů prvního stupně (§ 9 odst. 2 o. s. ř.), rozhodl Nejvyšší soud podle § 104a odst. 4 o. s. ř., že k projednání a rozhodnutí věci jsou v prvním stupni příslušné okresní soudy (§ 9 odst. 1 o. s. ř.). Současně – s odkazem na § 104a odst. 6 o. s. ř. – vyslovil, že věc bude (po právní moci tohoto usnesení) postoupena k dalšímu řízení Okresnímu soudu Brno-venkov, jehož místní příslušnost vyplývá z čl. 7 odst. 1 a) a b) nařízení Brusel I bis.

21. Na Okresním soudu Brno-venkov dále bude, aby vyjma otázky věcné příslušnosti soudu přezkoumal další podmínky řízení včetně otázky mezinárodní a místní příslušnosti, neboť toto rozhodnutí Nejvyššího soudu je pro soudy a účastníky řízení závazné toliko ve vztahu k otázce věcné příslušnosti soudů (§ 104a odst. 7 o. s. ř.); srov. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 7. 2020, sp. zn. 30 Nd 220/2020. Nepřehlédne přitom, že i v této věci platí, že soud nemůže (s výjimkou věcí uvedených v čl. 24 nařízení Brusel I bis) přezkoumávat svoji mezinárodní příslušnost dříve, než doručí žalobu žalovanému a umožní mu, aby se k ní vyjádřil. Příslušnost procesního soudu totiž může být založena též postupem podle čl. 26 nařízení Brusel I bis, tj. tím, že se žalovaný vyjádří k žalobě, aniž by nejpozději současně s tímto vyjádřením vznesl námitku nedostatku příslušnosti procesního soudu (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 9. 2008, sp. zn. 29 Nd 336/2007, uveřejněné pod číslem 14/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 28. 4. 2026 JUDr. Marek Doležal předseda senátu