28 Nd 138/2004
V PLATNOSTINejvyšší soud rozhodl o přikázání věci k projednání Krajskému soudu v Ústí nad Labem. Soud se opřel o čl. 48 a zákon o soudním řádu, který umožňuje přikázání věci z důvodu vhodnosti. Věcná příslušnost byla podle soudu u krajského soudu, protože žalobkyně žaluje o náhradu nemajetkové újmy z důvodu poškození pověsti. Soud vysvětlil, že § 7 zákoníku práce neplatí, protože žaloba nevychází z pracovního poměru, ale z činnosti jako cestovní kancelář.
Rubrum
28 Nd 138/2004 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc. a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Ireny Hladíkové v právní věci žalobce J. N., proti žalovanému F. T. s.r.o, o zaplacení částky 100.000,- Kč, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp.zn. 24 C 79/2003, o návrhu žalobkyně na přikázání věci z důvodu vhodnosti, takto:
Výrok
Věc vedená u Krajského soudu v Brně pod sp.zn. 24 C 79/2003 se přikazuje k projednání a rozhodnutí Krajskému soudu v Ústí nad Labem.
Odůvodnění
: Ve věci bylo vyhověno návrhu žalobkyně (na čl. 48), jemuž žalovaný, který je – jak patrno ze spisu - v řízení zcela pasivní, neodporoval (§ 12 odst. 2, 3 o. s. ř.). Dlužno dodat, že Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí sledoval již dřívější své usnesení (jiného senátu) ze dne 10. 2. 2004, sp. zn. 30 Nd 23/2004, kterým byla věc mezi týmiž účastníky, označená jako žaloba o zaplacení částky 27.000,- Kč jako dlužné mzdy a vedená u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 43 C 54/2000, delegována z důvodu vhodnosti Okresnímu soudu v Mostě. Lze se domnívat, že žalobkyně měla v M. pracoviště. Poněvadž je žaloba v nynější věci titulována jako „náhrada nemajetkové újmy“ vyplývající z předchozího pracovního poměru mezi účastníky, má Nejvyšší soud – v souladu s usnesením Vrchního soudu v Olomouci na čl. 19 – zato, že jde o spor, v němž je dána věcná příslušnost krajského soudu ve smyslu § 9 odst. 2 písm. a/ o. s. ř. Ustanovení § 1 a zejména § 7 zákoníku práce, jež by z hlediska relevantního hmotného práva zakládala věcnou příslušnost okresního soudu jako soudu prvního stupně, nelze aplikovat, neboť se vztahují na případné deliktní jednání zaměstnavatele nastalé v době trvání pracovního poměru. To však v nyní posuzované věci zjevně nepřichází v úvahu, poněvadž žalobkyně vytýká žalovanému, že poškodil její pověst svou (ne)činností jako cestovní kancelář. Nad rámec rozhodnutí o delegaci vyjadřuje Nejvyšší soud pochybnost o úplnosti žalobních formulací z hlediska dalšího průběhu řízení. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu. V Brně dne 24. září 2004 JUDr. Ludvík D a v i d , CSc., v.r. předseda senátu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (3)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.