29 Cdo 1328/2008
V PLATNOSTINejvyšší soud České republiky odmítl dovolání úpadce proti usnesení odvolacího soudu, které potvrdilo rozhodnutí soudu prvního stupně o zproštění správce konkursní podstaty z výkonu funkce. Soud uvedl, že dovolání proti takovému rozhodnutí není přípustné, protože nepadá pod výjimky uvedené v § 237 až § 239 o. s. ř. Soud se nezabýval podmínkou povinného zastoupení dovolatele, protože rozhodnutí o přípustnosti dovolání je závěrečné. Rozhodnutí bylo vydáno bez možnosti dalšího opravného prostředku.
Rubrum
29 Cdo 1328/2008 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců Mgr. Petra Šuka a JUDr. Hany Gajdziokové rozhodl v konkursní věci úpadce J. K., o zproštění výkonu funkce správce konkursní podstaty, vedené u Městského soudu v P. pod sp. zn. 52 K 92/97, o dovolání úpadce proti usnesení Vrchního soudu v P. ze dne 12. ledna 2005, č. j. 1 Ko 23/2005 - 2953, takto:
Výrok
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění
Usnesením ze dne 15. ledna 2003, č. j. 52 K 92/97-2171, Městský soud v P. zamítl úpadcův návrh, aby správkyně jeho konkursní podstaty JUDr. J. Š. byla zproštěna výkonu funkce. K odvolání úpadce Vrchní soud v P. v záhlaví označeným usnesením ze dne 12. ledna 2005 (původně žurnalizovaném na č. l. 2929), potvrdil usnesení soudu prvního stupně. Úpadce podal proti usnesení odvolacího soudu dovolání (č. l. 2976-2978), dožaduje se jeho zrušení a vrácení věci k dalšímu řízení. Dovolání proti usnesení, kterým odvolací soud potvrdil usnesení, jímž soud prvního stupně rozhodl o návrhu, aby správce konkursní podstaty správce konkursní podstaty byl zproštěn výkonu funkce, není přípustné. Nejde o žádný z případů popsaných v ustanoveních § 237 až § 239 o. s. ř., což Nejvyšší soud vysvětlil v řadě svých rozhodnutí (srov. i usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 52/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. listopadu 2002, sp. zn. 29 Odo 719/2002, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 1, ročník 2003, pod číslem 11 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. září 2003, sp. zn. 29 Odo 586/2003, uveřejněné v témže časopise v čísle 9 téhož ročníku, pod číslem 155). Na uvedeném ničeho nemění ani to, že odvolací soud dovolatele nesprávně poučil, že dovolání připuštěno býti může (srov. též usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a obdobně i usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 73/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Nejvyšší soud proto dovolání podle § 243b odst. 5 a § 218 písm. c/ o. s. ř. odmítl, aniž se zabýval tím, zda je splněna podmínka povinného zastoupení dovolatele (srov. § 241b odst. 2 část věty za středníkem o. s. ř.) Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně 27. března 2008 JUDr. Zdeněk K r č m á ř předseda senátu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (2)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.