Nejvyšší soud · Usnesení

29 Odo 586/2003

V PLATNOSTI

Rozhodnuto 2003-09-04 · ECLI:CZ:NS:2003:29.ODO.586.2003.1

Strojový souhrn generováno LLM

Nejvyšší soud zamítl dovolání úpadce proti usnesení, kterým byl potvrzen návrh na zproštění správce konkursní podstaty z funkce. Soud uvedl, že dovolání proti usnesení odvolacího soudu není podle § 237 odst. 1 písm. c) a § 238a odst. 1 písm. a) o. s. ř. přípustné. Rozhodnutí se nevztahuje na žádný z výčtu případů, kdy by dovolání bylo povoleno. Soud se opřel o právní úvahu, podle níž napadené usnesení není rozhodnutím ve věci samé.

Rubrum

NEJVYŠŠÍ SOUD ČESKÉ REPUBLIKY 29 Odo 586/2003-250 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Ivany Štenglové a JUDr. Petra Gemmela v konkursní věci úpadce Mgr. M. P., vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 52 K 80/97, o návrhu, aby správce konkursní podstaty úpadce byl zproštěn funkce, o dovolání úpadce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25. března 2003, č. j. 1 Ko 452/2002 – 228, takto:

Výrok

Dovolání se odmítá.

Odůvodnění

K odvolání úpadce Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení ze dne 4. října 2002, č. j. 52 K 80/97 – 210, jímž Městský soud v Praze zamítl návrh úpadce, aby správce konkursní podstaty úpadce byl zproštěn funkce. Proti usnesení odvolacího soudu podal úpadce včas dovolání, jež má za přípustné dle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ a odst. 3 občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), domáhaje se zrušení napadeného usnesení a vrácení věci odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Dovolání proti usnesení kterým odvolací soud potvrdil usnesení, jímž soud prvního stupně rozhodl o návrhu, aby správce konkursní podstaty byl zproštěn výkonu funkce, není podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2001 přípustné. Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon – zde v ustanoveních § 237 až § 239 o. s. ř. - připouští. Ustanovení § 238, § 238a odst. 1 písm. b/ až g/ a § 239 o. s. ř. nezakládají přípustnost dovolání proto, že ve věci nejde o žádný z tam vyjmenovaných případů. Podle ustanovení § 238a odst. 1 písm. a/ o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 237 odst. 1 a 3 o. s. ř. dovolání - oproti mínění dovolatele - též přípustné není; napadené usnesení totiž není usnesením ve věci samé (rov. i usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 52/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. listopadu 2002, sp. zn. 29 Odo 719/2002, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 1, ročník 2003, pod číslem 11). Odtud lze uzavřít, že dovolání ve věci není přípustné; Nejvyšší soud je proto bez jednání odmítl (§ 243a odst. 1, § 243b odst. 5, § 218 písm. c/ o. s. ř.). Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně 4. září 2003 JUDr. Zdeněk Krčmář, v.r. předseda senátu

Dotčená ustanovení

Občanský soudní řád 99/1963 Sb.
Zákon o konkursu a vyrovnání 328/1991 Sb.

Citovaná rozhodnutí (4)

Tento rozsudek je citován v (30)