29 Cdo 353/2020

Rubrum

29 Cdo 353/2020-6049 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Hynka Zoubka v konkursní věci úpadce I., se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 39 (10) K 18/2002, o zproštění výkonu funkce správce konkursní podstaty, o dovolání úpadce, zastoupeného JUDr. Janem Nekolou, advokátem, se sídlem v Praze 1, Opletalova 1015/55, PSČ 110 00, a konkursní věřitelky M. L., narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Lucií Zapletalovou, advokátkou, se sídlem v Brně, Údolní 388/8, PSČ 602 00, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. října 2018, č. j. 3 Ko 4/2018-5489, takto:

Výrok

Dovolání se odmítají.

Odůvodnění

1. Usnesením ze dne 24. listopadu 2017, č. j. 39 (10) K 18/2002-5235, Krajský soud v Brně (dále jen „konkursní soud“) zamítl návrh konkursní věřitelky M. L. (dále jen „M. L.“), aby Mgr. Milan Chytil, správce konkursní podstaty úpadce I., byl zproštěn funkce.

2. K odvolání M. L. Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 25. října 2018, č. j. 3 Ko 4/2018-5489, potvrdil usnesení konkursního soudu.

3. Dovolání M. L. a úpadce proti usnesení odvolacího soudu Nejvyšší soud odmítl podle § 243b odst. 5 a § 218 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“).

4. Dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu ve věci toho, zda správce konkursní podstaty má být zproštěn výkonu funkce, není objektivně přípustné (jak přiléhavě plyne i z poučení o dovolání v napadeném usnesení); takové usnesení odvolacího soudu totiž není usnesením „ve věci samé“. Srov. mutatis mutandis usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. července 2002, sp. zn. 29 Odo 478/2002, uveřejněné pod číslem 52/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. listopadu 2002, sp. zn. 29 Odo 719/2002, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 1, ročník 2003, pod číslem 11, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. září 2003, sp. zn. 29 Odo 586/2003, uveřejněné v témže časopise v čísle 9 téhož ročníku, pod číslem 155, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. listopadu 2007, sp. zn. 29 Cdo 4805/2007, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. ledna 2011, sp. zn. 29 Cdo 128/2011, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. dubna 2014, sp. zn. 29 Cdo 1358/2014, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. února 2015, sp. zn. 29 Cdo 362/2015 [ usnesení jsou (stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněné níže) dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu].

5. Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2007) plyne z § 432 odst. 1, § 433 bodu 1. a § 434 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona). Srov. i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. září 2008, sp. zn. 29 Cdo 3409/2008, uveřejněné pod číslem 16/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. P o u č e n í: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně 30. července 2020 JUDr. Zdeněk Krčmář předseda senátu