29 Cdo 2010/2007
V PLATNOSTINejvyšší soud České republiky odmítl dovolání proti usnesení odvolacího soudu, které odmítlo odvolání jako nepřípustné. Soud uvedl, že dovolání není přípustné podle § 237 až 239 občanského soudního řádu, protože rozhodnutí odvolacího soudu nebylo rozhodnutím ve věci samé. Dovolání nelze podat proti rozhodnutí o nepřípustnosti odvolání, pokud zákon nepředpokládá jinak. Soud se opřel o § 236 odst. 1, § 237 až 239 o. s. ř. a uvedl, že žádné z ustanovení neumožňuje napadnutí takového rozhodnutí.
Rubrum
29 Cdo 2010/2007 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci T., s. r. o., o zrušení obchodní společnosti s likvidací, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 29 Cm 4/2007, o dovolání podaném J. K., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. února 2007, č. j. 5 Cmo 77/2007-13, takto:
Výrok
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění
: Usnesením ze dne 19. ledna 2007, č. j. 29 Cm 4/2007-4, zahájil Krajský soud v Ostravě postupem dle § 81 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) řízení o zrušení obchodní společnosti T., s. r. o., s likvidací. Napadeným usnesením odmítl Vrchní soud v Olomouci odvolání podané J. K. proti usnesení soudu prvního stupně pro jeho nepřípustnost. Proti usnesení odvolacího soudu podal J. K. dovolání. Dovolání není přípustné. Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon (v ustanoveních § 237 až 239 o. s. ř.) připouští. Ustanovení § 237 o. s. ř. upravuje podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku (a usnesení) odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto ve věci samé. Usnesení, kterým bylo odmítnuto odvolání pro jeho nepřípustnost, však usnesením ve věci samé není. Dovolání tak není přípustné ani podle ustanovení § 237 o. s. ř. Dovolání není přípustné ani podle ustanovení § 238, § 238a a § 239 odst. 1 a 2 o. s. ř., protože usnesením soudu prvního stupně nebylo rozhodnuto ve věcech, v uvedených ustanoveních taxativně vyjmenovaných. Přípustnost dovolání neplyne ani z ustanovení § 239 odst. 3 o. s. ř., neboť podle tohoto ustanovení lze podat dovolání jen tehdy, bylo-li potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž byla postupem podle § 43 o. s. ř. odmítnuta žaloba, popřípadě jiný návrh na zahájení řízení, a nikoliv rozhodoval-li odvolací soud o odmítnutí odvolání, jak tomu bylo v posuzovaném případě. Z uvedeného vyplývá, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není přípustné; Nejvyšší soud je proto podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 1. srpna 2007 JUDr. Ivana Š t e n g l o v á předsedkyně senátu