32 Cdo 2883/2008
V PLATNOSTINejvyšší soud zamítl dovolání žalobce proti usnesení odvolacího soudu, které zastavilo odvolací řízení. Soud uvedl, že dovolání není přípustné, protože zastavení řízení nemá povahu rozhodnutí ve věci samé. Podle § 237 až § 239 o. s. ř. lze dovolání podat jen proti určitým typům rozhodnutí odvolacího soudu, což zde neplatí. Rozhodnutí bylo odmítnuto jako nepřípustné, aniž by bylo nutné rozhodovat o věci samotné.
Rubrum
32 Cdo 2883/2008 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Kateřiny Hornochové v právní věci žalobce J. K., proti žalovanému V. H., o 42.018,90 Kč, vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 11 C 53/2006, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 5. dubna 2006, č.j. Ncp 2543/2005-59, takto :
Výrok
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění
: Vrchní soud v Praze shora označeným usnesením zastavil pro nepřípustnost řízení o odvolání žalobce proti usnesení ze dne 20. prosince 2005, č.j. Ncp 2543/2005-45, jímž Vrchní soud v Praze rozhodl tak, že k projednání a rozhodnutí věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 22 Cm 139/2005, jsou v prvním stupni příslušné okresní soudy s tím, že po právní moci tohoto usnesení bude věc postoupena k dalšímu řízení Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku. Přestože Vrchní soud v Praze v poučení usnesení ze dne 5. dubna 2006, č.j. Ncp 2543/2005-59, uvedl, že proti němu není opravný prostředek přípustný, napadl žalobce toto rozhodnutí dovoláním. Dovolatel v něm žádá dovolací soud o přikázání věci mimo region Krajského soudu v Ostravě, a to k Městskému soudu v Praze z dosahu jeho dlužníků a podjatého místně příslušného soudu. Dovolání v dané věci není přípustné. Podle § 236 odst. 1 občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení § 237 až § 239 o. s. ř. Usnesení odvolacího soudu, jímž bylo zastaveno řízení o odvolání účastníka, nelze podřadit žádnému z usnesení, proti nimž zákon připouští dovolání v ustanoveních § 238, § 238a a § 239 odst. 1 a 2 o. s. ř. Přípustnost dovolání neplyne ani z ustanovení § 239 odst. 3 o. s. ř., neboť podle tohoto ustanovení lze podat dovolání jen tehdy, bylo-li potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž byla postupem podle § 43 o. s. ř. odmítnuta žaloba, popřípadě jiný návrh na zahájení řízení, a nikoli zastavil-li odvolací soud odvolací řízení, jak tomu bylo v posuzovaném případě. Dovolání není přípustné ani podle ustanovení § 237 o. s. ř. upravujícího přípustnost dovolání rovněž proti usnesení (a rozsudku) odvolacího soudu, ovšem pouze za podmínky, že jím bylo rozhodnuto ve věci samé. Protože usnesení odvolacího soudu, jímž bylo zastaveno odvolací řízení, však nemá povahu rozhodnutí ve věci samé, není dovolání přípustné ani podle § 237 o. s. ř. Tento závěr s sebou nese konečné posouzení podaného dovolání jako nepřípustného (srov. shodně například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. srpna 2007, sp. zn. 29 Cdo 2010/2007). Nejvyšší soud je proto, aniž ve věci nařizoval jednání (§ 243a odst. 1, věta první, o. s. ř.), usnesením odmítl [§ 243b odst. 5 věta první, § 218 písm. c) o. s. ř.]. O náhradě nákladů dovolacího řízení nebylo v řízení rozhodováno, protože rozhodnutím o dovolání řízení ve věci nekončí (srov. § 151 odst. 1 o. s. ř.). Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 19. listopadu 2008 JUDr. Miroslav Gallus předseda senátu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (3)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.