29 ICdo 141/2020
V PLATNOSTINejvyšší soud rozhodl, že dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci, které se týkalo nákladů řízení v incidenčním sporu o určení neúčinnosti právního úkonu dlužníka, se odmítá. Dovolání bylo shledáno objektivně nepřípustným, neboť směřovalo proti rozhodnutí o nákladech řízení, proti němuž dovolání není přípustné.
Citované zákony (4)
Rubrum
Podána ústavní stížnost. KSOS 22 INS 23022/2012 22 ICm 3973/2013 29 ICdo 141/2020-503 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Hynka Zoubka v právní věci žalobce AIKVLK.CZ v. o. s., se sídlem v Přerově, Č. Drahlovského 871/17, PSČ 750 02, identifikační číslo osoby 024 13 639, jako insolvenčního správce dlužníka OPERA Bohemia s. r. o. „v likvidaci“, proti žalovanému FINE LINE DEVELOP, s. r. o., se sídlem v Praze, Kubelíkova 1224/42, PSČ 130 00, identifikační číslo osoby 276 80 738, zastoupeného JUDr. Radkem Ondrušem, advokátem, se sídlem v Brně, Bubeníčkova 502/42, PSČ 615 00, o určení neúčinnosti právního úkonu dlužníka, vedené u Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci pod sp. zn. 22 ICm 3973/2013, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka OPERA Bohemia s. r. o. „v likvidaci“, se sídlem v Přerově, Zámecká 230/31, PSČ 751 24, identifikační číslo osoby 277 72 829, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 22 INS 23022/2012, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20. května 2020, č. j. 22 ICm 3973/2013, 11 VSOL 216/2020-468 (KSOS 22 INS 23022/2012), takto:
Výrok
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění
1. Rozsudkem ze dne 10. února 2020, č. j. 22 ICm 3973/2013-447, Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci: 1/ Zamítl žalobu na určení neúčinnosti kupní smlouvy ze dne 23. dubna 2012 uzavřené dlužníkem (OPERA Bohemia s. r. o. „v likvidaci“) a žalovaným (FINE DEVELOP, s. r. o.) [bod I. výroku]. 2/ Uložil žalobci (AIKVLK.CZ v. o. s.) zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 72 160 Kč, do 3 dnů od právní moci rozsudku, k rukám právního zástupce žalovaného (bod II. výroku). 3/ Uložil žalobci zaplatit České republice na náhradě nákladů řízení částku 15 690,29 Kč, do 3 dnů od právní moci rozsudku (bod III. výroku). 4/ Zamítl žádost žalobce o osvobození od soudních poplatků (bod IV. výroku).
2. K odvolání žalovaného změnil Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 20. května 2020, č. j. 22 ICm 3973/2013, 11 VSOL 216/2020-468 (KSOS 22 INS 23022/2012), rozsudek soudu prvního stupně v bodě II. výroku o nákladech řízení tak, že žalobci uložil zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 65 560 Kč (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).
3. Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, v němž požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu, jakož i rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.
4. Nejvyšší soud dovolání odmítl podle § 243c odst. 1 o. s. ř. jako objektivně nepřípustné. Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř. a tomu, aby mohly být zkoumány podmínky přípustnosti dovolání podle § 237 o. s. ř., brání ustanovení § 238 odst. 1 písm. h/ o. s. ř., podle kterého dovolání podle § 237 o. s. ř. není přípustné též proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení.
5. Nesprávné poučení odvolacího soudu, že dovolání je (při splnění zákonem určených podmínek) přípustné, přípustnost dovolání nezakládá (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. června 2002, sp. zn. 29 Odo 425/2002, uveřejněné pod číslem 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i nález Ústavního soudu ze dne 2. prosince 2008, sp. zn. II. ÚS 323/07, uveřejněný pod číslem 210/2008 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu).
6. Odmítnutím dovolání v přiměřené lhůtě se stal bezpředmětným (bez nutnosti o něm samostatně rozhodovat) i dovolatelův návrh na odklad právní moci a vykonatelnosti dovoláním napadeného usnesení.
7. O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, když – jak je zřejmé z obsahu spisu (viz předkládací zpráva soudu prvního stupně ze dne 22. června 2020 /č. l. 485/ a vrácení spisu odvolacím soudem /č. l. 495/) – rozhodnutí Nejvyššího soudu není rozhodnutím, kterým se řízení končí a řízení nebylo již dříve skončeno. Srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
8. Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (v aktuálním znění) se podává z bodu 2., článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Poučení
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 21. 12. 2020 JUDr. Petr Gemmel předseda senátu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (6)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.