29 NSCR 82/2025

Rubrum

KSUL 23 INS 1302/2023 29 NSČR 82/2025-B-102 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Hany Ptáčkové v insolvenční věci dlužníka R.H., vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. KSUL 23 INS 1302/2023, o zproštění funkce insolvenčního správce, o dovolání společnosti Indra-Šebesta v. o. s., se sídlem v Brně, Čechyňská 361/16, PSČ 602 00, identifikační číslo osoby 26 91 98 77, insolvenčního správce dlužníka, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. září 2025, č. j. KSUL 23 INS 1302/2023, 5 VSPH 967/2025-B-71, takto:

Výrok

Dovolání se odmítá.

Odůvodnění

I. Dosavadní průběh řízení

1. Usnesením ze dne 23. června 2025, č. j. KSUL 23 INS 1302/2023-B-60, Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen „insolvenční soud“) mimo jiné bodem I. výroku zprostil společnost Indra-Šebesta v. o. s. funkce insolvenčního správce dlužníka a bodem II. výroku ustanovil novým insolvenčním správcem společnost AMBINS v. o. s. (dále jen „nový správce“).

2. Insolvenční soud vyšel z toho, že insolvenční správce nerespektoval nesouhlas insolvenčního soudu v pozici věřitelského orgánu se smírem uzavřeným v incidenčním sporu vedeném pod sp. zn. 24 ICm 2320/2023 [o určení vlastnického práva k (označenému) družstevnímu podílu a vyloučení a vynětí tohoto podílu z majetkové podstaty dlužníka (dále též jen „incidenční spor“)], když v tomto sporu, ve kterém by bylo postaveno na jisto, zda byl podíl sepsán do majetkové podstaty důvodně, nepokračoval a s žalobkyní uzavřel dohodu o narovnání. V jejím důsledku vyřadil z majetkové podstaty hodnotný majetek, a to bez projednání s věřitelským výborem a aniž o tom vyrozuměl insolvenční soud; s ohledem na předpokládanou hodnotu podílu tím mohlo dojít k poškození zájmu věřitelů.

3. Na tomto základě – vycházeje mimo jiné z § 32 odst. 1, § 36 odst. 1, § 162 odst. 2, § 217 a § 225 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) – dospěl k závěru, že insolvenční správce veden úmyslem obejít nesouhlas věřitelského orgánu s uzavřeným smírem porušil povinnost uloženou mu zákonem.

4. K odvolání insolvenčního správce Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 29. září 2025, č. j. KSUL 23 INS 1302/2023, 5 VSPH 967/2025-B-71, potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodě I. výroku a odmítl odvolání proti bodu II. výroku.

5. Odvolací soud – vycházeje dále z § 218 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), a z označené judikatury Nejvyššího soudu – shodně s insolvenčním soudem uzavřel, že:

1. V průběhu insolvenčního řízení obešel insolvenční správce nesouhlas věřitelského výboru (jehož funkci vykonává insolvenční soud) se smírem navrženým v incidenčním sporu, neboť ohledně předmětu sporu uzavřel (bez projednání s věřitelským výborem, jehož negativní stanovisko bylo zřejmé, a aniž by o tom vyrozuměl insolvenční soud) s žalobkyní dohodu o narovnání a na jejím základě vyřadil ze soupisu majetkové podstaty hodnotný majetek.

2. S hodnotným majetkem sepsaným v majetkové podstatě nakládal v rozporu s § 217 odst. 2 insolvenčního zákona, přičemž nešlo o zcela ojedinělé pochybení, ale o řetězec více navazujících pochybení a o nerespektování zákonných ustanovení či pokynů insolvenčního soudu. Insolvenční správce závažně porušil důležitou povinnost uloženou mu zákonem; následky zřejmě ponesou věřitelé. Míra jeho postihu v podobě zproštění funkce je zcela odpovídající.

4. Insolvenční správce není aktivně legitimován k podání odvolání proti rozhodnutí, jímž byl ustanoven nový správce.

II. Dovolání a vyjádření k němu

6. Proti usnesení odvolacího soudu podal insolvenční správce dovolání. Přípustnost dovolání vymezuje ve smyslu § 237 o. s. ř. argumentem, že napadené rozhodnutí závisí jednak na vyřešení právních otázek, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny, jednak na vyřešení právní otázky, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Konkrétně jde o následující otázky:

1. Je přípustné zprostit insolvenčního správce funkce bez návrhu, bez využití mírnějšího opatření při zohlednění závažnosti porušení povinnosti a současně při zohlednění dosavadního průběhu insolvenčního řízení?

2. Je přípustné zprostit insolvenčního správce funkce pro výjimečné porušení povinnosti, nejde-li o závažné porušení důležité povinnosti podle § 32 odst. 1 insolvenčního zákona?

3. Je rozhodnutí insolvenčního správce o vyřazení majetkové hodnoty odlišné od stanoviska věřitelského výboru, se kterým musí insolvenční správce vyřazení projednat, porušením důležité povinnosti, když zákonem není stanoveno, že věřitelský výbor musí souhlasit s vyřazením?

4. Lze insolvenčního správce zprostit funkce pro porušení postupu dle insolvenčního zákona, ač tento postup napravil a jeho jednáním nevznikla škoda ani nedošlo k poškození věřitelů či dlužníka?

5. Může být důvodem pro zproštění insolvenčního správce jiné právní posouzení předmětu incidenčního sporu soudcem insolvenčního soudu, který současně není soudcem rozhodující předmětný incidenční spor?

6. Jakým způsobem má být postupováno, nebude-li po projednání vyřazené majetkové položky ze soupisu majetkové podstaty ve smyslu § 217 insolvenčního zákona s věřitelským výborem dosaženo shody o vyřazení nebo nebude-li věřitelským výborem reagováno, a správce má za to, že jsou dány důvody pro vyřazení majetkové položky ze soupisu majetkové podstaty? Je v konečném důsledku insolvenční správce tím, kdo rozhoduje o vyřazení majetkové položky v souladu s odbornou péčí, a nese případně odpovědnost za škodu, kterou by svým rozhodnutím způsobil? Může být odůvodněné rozhodnutí insolvenčního správce, které je v rozporu s názorem věřitelského výboru, důvodem pro jeho zproštění funkce?

7. Vyžaduje § 217 odst. 2 insolvenčního zákona pro vyřazení majetkové hodnoty ze soupisu majetkové podstaty souhlas věřitelského výboru, respektive potřebuje insolvenční správce souhlas věřitelského výboru, aby mohl majetkovou hodnotu vyřadit z majetkové podstaty dle daného ustanovení?

8. Vyžaduje § 217 odst. 2 insolvenčního zákona pro vyřazení majetkové hodnoty ze soupisu majetkové podstaty projednání tohoto postupu s insolvenčním soudem, respektive potřebuje insolvenční správce k vyřazení majetkové hodnoty z majetkové podstaty projednání s insolvenčním soudem dle daného ustanovení?

9. Lze považovat uzavření dohody o narovnání mezi účastníky incidenčního sporu a s tím související následné kroky vedoucí k ukončení incidenčního sporu bez meritorního rozhodnutí ve věci za obcházení zákona, konkrétně za obcházení § 162 odst. 2 insolvenčního zákona?

7. K předloženým otázkám dovolatel argumentuje ve prospěch závěru, že z jeho strany nedošlo k závažnému porušení povinnosti uložené mu zákonem nebo soudem a že napadené rozhodnutí je v rozporu s judikaturou, na kterou odvolací soud odkazuje.

III. Přípustnost dovolání

8. Pro dovolací řízení je rozhodný občanský soudní řád v aktuálním znění. S přihlédnutím k části první článku II (Přechodná ustanovení) bodu 1. zákona č. 252/2024 Sb. a k době zahájení insolvenčního řízení na majetek dlužníka (27. ledna 2023) se pro dané insolvenční řízení uplatní i v době od 1. října 2024 insolvenční zákon ve znění účinném do 30. září 2024) [s výjimkou nastavenou pro § 75 a § 109 odst. 1 písm. c/ a § 412a odst. 3 insolvenčního zákona v části první článku II (Přechodná ustanovení) bodu 2. a 3. zákona č. 252/2024 Sb.].

9. V rozsahu, v němž směřuje proti té části výroku, kterou odvolací soud odmítl odvolání proti bodu II. výroku usnesení insolvenčního soudu, Nejvyšší soud dovolání, jež může být přípustné jen podle § 237 o. s. ř., bez dalšího odmítl podle § 243c odst. 1 o. s. ř., jelikož přípustnost dovolání potud vylučuje ustanovení § 238 odst. 1 písm. e) o. s. ř. (ve spojení s § 229 odst. 4 o. s. ř.).

10. Dovolání insolvenčního správce proti potvrzujícímu výroku usnesení odvolacího soudu, jež může být přípustné jen podle ustanovení § 237 o. s. ř. a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti dovolání vypočtených v § 238 o. s. ř., odmítl Nejvyšší soud jako nepřípustné podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř. Učinil tak z následujících důvodů:

11. Při úvaze, zda právní posouzení věci odvolacím soudem je ve smyslu ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř. správné, vychází dovolací soud ze skutkových závěrů odvolacího soudu a nikoli z těch skutkových závěrů, které v dovolání na podporu svých právních argumentů (případně) nejprve zformuluje sám dovolatel. Srov. shodně např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2004, sp. zn. 29 Odo 268/2003, uveřejněného pod číslem 19/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „Sb. rozh. obč.“), a rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. října 2013, sp. zn. 31 Cdo 3881/2009, uveřejněného pod číslem 10/2014 Sb. rozh. obč.

12. Toto omezení, které se prosazuje u věcného přezkumu dovolání (je-li dovolání přípustné), má vliv i na posouzení způsobilosti dovolací argumentace přípustnost dovolání vůbec založit (srov. např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. června 2022, sen. zn. 29 ICdo 46/2020, uveřejněného pod číslem 42/2023 Sb. rozh. obč).

13. Samotné hodnocení důkazů (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení § 132 o. s. ř.) přitom nelze úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem; srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. února 2011, sen. zn. 29 NSČR 29/2009, uveřejněného pod číslem 108/2011 Sb. rozh. obč., včetně tam zmíněného odkazu na nález Ústavního soudu ze dne 6. ledna 1997, sp. zn. IV. ÚS 191/96.

14. Otázky č. 3, č. 4 a č. 9 předjímají svým textem jiná skutková zjištění (jiné skutkové závěry) než jsou ta, z nichž v dovoláním napadeném rozhodnutí vyšel odvolací soud.

15. Otázky č. 5 a č. 6 jsou akademické; na jejich řešení napadené rozhodnutí nespočívá (a spočívat nemá); k nezpůsobilosti „akademických“ otázek založit přípustnost dovolání srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. prosince 2016, sen. zn. 29 NSČR 130/2014, uveřejněné pod číslem 47/2018 Sb. rozh. obč.

16. Odvolací soud založil své rozhodnutí na závěru, podle něhož insolvenční správce porušil důležitou povinnost uloženou mu zákonem, když obešel nesouhlas věřitelského výboru (insolvenčního soudu) se smírem (insolvenční soud shledal navržený smír nesouladným se společným zájmem věřitelů - § 58 insolvenčního zákona) [B-24] tím, že uzavřel dohodu o narovnání, na jejímž základě vyřadil ze soupisu majetkové podstaty majetkovou hodnotu, aniž takový postup projednal s věřitelským výborem a vyrozuměl o něm insolvenční soud. Dovolatel zpochybňuje i správnost právního závěru odvolacího soudu o splnění předpokladů pro zproštění insolvenčního správce funkce (prostřednictvím otázek č. 1, č. 2, č. 7 a č. 8); ani pro jejich řešení však neshledal Nejvyšší soud dovolání přípustným.

17. Judikatura Nejvyšší soudu je totiž ustálena v následujících závěrech: 1) Ustanovení § 32 odst. 1 insolvenčního zákona patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, tj. k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Srov. např. usnesení ze dne 26. srpna 2015, sen. zn. 29 NSČR 2/2014, a sen. zn. 29 NSČR 93/2014, uveřejněná pod čísly 48/2016 a 58/2016 Sb. rozh. obč. (dále jen „R 48/2016“ a „R 58/2016“). Tomuto závěru je nutno přizpůsobit i míru přezkumné činnosti dovolacího soudu při posouzení správnosti závěru odvolacího soudu, že (ne)jsou dány podmínky pro zproštění insolvenčního správce (v tom směru, že korekce závěru odvolacího soudu přichází v úvahu jen tehdy, jde-li o závěr zjevně nepřiměřený). Srov. obdobně důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. července 2011, sen. zn. 29 NSČR 14/2009, uveřejněného pod číslem 14/2012 Sb. rozh. obč., k jehož závěrům v tomto směru se Nejvyšší soud přihlásil (při výkladu § 32 odst. 1 insolvenčního zákona) např. v usneseních ze dne 29. listopadu 2023, sen. zn. 29 NSČR 197/2022, a ze dne 18. května 2026, sen. zn. 29 NSČR 29/2026. 2) Důležitým důvodem pro zproštění funkce insolvenčního správce ve smyslu § 32 odst. 1 insolvenčního zákona je zejména skutečnost, že při výkonu funkce neplní insolvenční správce řádně povinnosti vyplývající pro něj z § 36 insolvenčního zákona, liknavě provádí soupis majetkové podstaty, zpeněžuje majetek náležející do majetkové podstaty v rozporu s § 225 odst. 4 nebo s § 226 odst. 5 insolvenčního zákona, nebo že nesplnil povinnost uzavřít smlouvu o pojištění odpovědnosti za škodu, která by mohla vzniknout v souvislosti s výkonem funkce. Takovým důvodem může být též skutečnost, že insolvenční správce bezdůvodně nesplní závazný pokyn insolvenčního soudu nebo zajištěného věřitele, nebo že nerespektuje soudní rozhodnutí o vyloučení majetku z majetkové podstaty. V závislosti na míře a intenzitě pochybení insolvenčního správce může vést soud ke zproštění správce funkce i zjištění ojedinělého, leč závažného, porušení důležité povinnosti stanovené zákonem nebo uložené soudem. Srov. již důvody usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. června 2014, sen. zn. 2 VSOL 358/2014, uveřejněného pod číslem 91/2014 Sb. rozh. obč., a opět důvody R 48/2016 a R 58/2016.

18. Právní posouzení věci odvolacím soudem citované judikatuře zcela odpovídá.

19. Konečně argumentace dovolatele vycházející z § 162 odst. 2 a § 217 insolvenčního zákona není způsobilá založit přípustnost dovolání (i) proto, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na závěru, podle něhož insolvenční správce obešel nesouhlas věřitelského výboru (insolvenčního soudu) s uzavřením smíru tím, že uzavřel dohodu o narovnání, čímž znemožnil insolvenčnímu soudu, aby v incidenčním sporu posoudil, zda podíl náležel do majetkové podstaty.

Poučení

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví insolvenční zákon, se však doručuje i zvláštním způsobem. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 29. 7. 2026 JUDr. Petr Gemmel předseda senátu