Nejvyšší soud · Usnesení

29 Odo 837/2003

V PLATNOSTI

Rozhodnuto 2005-03-10 · ECLI:CZ:NS:2005:29.ODO.837.2003.1

Strojový souhrn generováno LLM

Nejvyšší soud zamítl dovolání úpadkyně proti usnesení odvolacího soudu, které odmítlo odvolání z důvodu nesplnění formálních náležitostí. Soud uvedl, že dovolání není přípustné podle § 238 odst. 1 písm. a) a § 238a odst. 1 písm. a) o. s. ř., protože napadené rozhodnutí nebylo potvrzeno ani změněno. Dovolání bylo odmítnuto bez nařízení jednání, protože nebylo splněno kritérium přípustnosti. Soud upozornil, že k prověření správnosti rozhodnutí by byla vhodnější žaloba pro zmatečnost.

Rubrum

29 Odo 837/2003 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Pavla Severina a JUDr. Petra Gemmela v konkursní věci úpadkyně A. P. – z. s. r. o., zastoupené, advokátem, o schválení konečné zprávy a přerušení řízení, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 91 K 58/96, o dovolání úpadkyně proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 5. března 2003, č. j. 1 Ko 489/2002 – 384, takto:

Výrok

Dovolání se odmítá.

Odůvodnění

: Městský soud v Praze usnesením ze dne 6. února 2002, č. j. 91 K 58/96 – 298, schválil konečnou zprávu o zpeněžování majetku z podstaty a vyúčtování odměny a výdajů správce konkursní podstaty, a dále usnesením z téhož dne, č. j. 91 K 58/96 – 300, rozhodl, že konkursní řízení se nepřerušuje. Odvolání proti oběma rozhodnutím soudu prvního stupně Vrchní soud v Praze - odkazuje na ustanovení § 43 odst. 2 a § 211 občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) - usnesením ze dne 5. března 2003, č. j. 1 Ko 489/2002 – 384, odmítl, uzavíraje, že šlo o odvolání Ing. L. H., která postrádají náležitosti dle ustanovení § 42 odst. 4 o. s. ř. Proti usnesení odvolacího soudu podala úpadkyně včasné dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení „§ 238 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.“, namítajíc, že jsou dány dovolací důvody dle § 241a odst. 2 a 3 o. s. ř., tedy, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (odstavec 2 písm. a/), že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (odstavec 2 písm. b/), a že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování (odstavec 3). V dovolání pak podrobně snáší argumenty na podporu závěru o existenci uplatněných dovolacích důvodů. V této souvislosti především zdůrazňuje, že Ing. H. podával odvolání jejím jménem a o napadeném usnesení se vyjadřuje jako o usnesení, jímž odvolací soud odmítl její odvolání podle § 218 písm. b/ a § 42 odst. 4 o. s. ř. Proto dovolatelka požaduje, aby Nejvyšší soud, (po nařízení jednání za účelem dokazování důvodnosti dovolání) rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil. Dovolání proti usnesení, jímž odvolací soud ve smyslu ustanovení § 43 odst. 2 a § 211 o. s. ř. odmítl odvolání pro vady, které brání jeho projednání, není podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2001 přípustné Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení § 237 až § 239 o. s. ř. Ustanovení § 237, § 238 odst. 1 písm. b/, § 238a odst. 1 písm. b/ až g/ a § 239 o. s. ř. nezakládají přípustnost dovolání proto, že napadené rozhodnutí nelze podřadit žádnému z tam vyjmenovaných případů. Oproti očekávání dovolatelky není dovolání přípustné ani podle ustanovení § 238 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. Toto ustanovení spojuje přípustnost dovolání s usnesením odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení. Usnesení soudu prvního stupně pak usneseními o žalobě na obnovu řízení nejsou. Lze se domnívat, že dovolávala-li se úpadkyně ustanovení § 238 odst. 1 písm. a/ o. s. ř., šlo o překlep a zřejmě měla na mysli ustanovení § 238a odst. 1 písm. a/ o. s. ř. Podle tohoto ustanovení je dovolání přípustné také proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto ve věci konkursu a vyrovnání. Usnesení odvolacího soudu v této věci však nebylo usnesením měnícím ani potvrzujícím. Tento závěr s sebou nese konečné posouzení podaného dovolání jako nepřípustného; Nejvyšší soud je proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), odmítl (§ 243b odst. 5, § 218 písm. c/ o. s. ř.). Pro úplnost lze dodat, že dovolatelka zjevně pochybila ve výběru mimořádného opravného prostředku, když k prověření správnosti pravomocného usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání, měla k dispozici žalobu pro zmatečnost (srov. § 229 odst. 4 o. s. ř.). Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně 10. března 2005 JUDr. Zdeněk Krčmář, v.r. předseda senátu

Dotčená ustanovení

Občanský soudní řád 99/1963 Sb.

Citovaná rozhodnutí (2)

Tento rozsudek je citován v (21)