3 Tdo 1120/2025-487

Rubrum

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 7. 1. 2026 o dovolání, které podal obviněný P. K. proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. 6. 2025, č. j. 1 To 42/2025-442, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 39 T 1/2025, takto:

Výrok

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.

Odůvodnění

I. Dosavadní průběh jednání

1. Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 14. 4. 2025, č. j. 39 T 1/2025-384, byl obviněný P. K. (dále jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným pokusem zvlášť závažného zločinu vraždy podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku k § 140 odst. 1 tr. zákoníku, za což byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 14 roků ve věznici se zvýšenou ostrahou. Současně mu byla uložena povinnost nahradit poškozené Zdravotní pojišťovně Ministerstva vnitra České republiky majetkovou škodu ve výši 9 010 Kč.

2. Podle skutkových zjištění prvostupňového soudu se souzeného jednání dopustil zkráceně tím, že dne 15. 7. 2024, ve večerních hodinách, v XY, v prostoru před opuštěnou budovou bývalé armádní radiostanice, řečené „hláska“, fyzicky napadl poškozenou M. A., kterou přinejmenším střední intenzitou bodl kuchyňským nožem o délce čepele 11,5 cm do zadní části hrudníku vlevo, čímž jí způsobil bodnořezné poranění v oblasti pod levou lopatkou délky 1,5 cm a s bodným kanálem o hloubce nejméně 5 cm, provázené průnikem vzduchu do pohrudniční dutiny (pneumothorax) a s přítomností tekutiny v pohrudniční dutině, zranění poškozené si vyžádalo lékařské ošetření a následnou hospitalizaci v nemocnici, přičemž s ohledem na intenzitu a způsob útoku vedeného popsaným nástrojem proti místu, kde se nachází životně důležité orgány, muselo být obviněnému zřejmé, že poškozené hrozí v důsledku jeho útoku vznik bezprostředně život ohrožujícího poranění s reálně možným důsledkem vykrvácení či udušení a k takovému fatálnímu následku u poškozené nedošlo jen díky souhře okolností na vůli obviněného nezávislých.

3. Proti rozhodnutí soudu prvního stupně směřované odvolání obviněného Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 26. 6. 2025, č. j. 1 To 42/2025-442, zamítl podle § 256 tr. ř.

II. Dovolání a vyjádření k němu

4. Usnesení odvolacího soudu napadl obviněný dovoláním podaným prostřednictvím obhájkyně. Dovolání opřel o důvody uvedené v § 265b odst. 2 písm. g), h) a m) tr. ř.

5. Dovolatel nesouhlasí s tím, jak se soudy vypořádaly s hodnocením subjektivní stránky trestného činu. Ohradil se proti závěru, že jednal v úmyslu nepřímém a že tedy byl při útoku na poškozenou srozuměn s tím, že ji může usmrtit. Soud na jednu stranu uzavřel, že výpověď poškozené nebyla věrohodná, na druhou stranu ji učinil podkladem pro své rozhodnutí. Z popisu poškozené vyvozuje soud rovněž intenzitu útoku. Soud odmítl uvěřit tomu, že poškozená se k dovolateli chovala agresivně. Její agresivitu popisují i osoby, se kterými se stýkala. Pokud soud neuvěřil tomu, že se před incidentem chovala poškozená agresivně a příčiny konfliktu spatřuje pouze na straně dovolatele, pak takový závěr nemá oporu v dokazování. Pokud se týká intenzity útoku, dovolatel nebyl schopen vyvinout větší sílu (levá ruka není jeho dominantní, v pravé má omezenou hybnost) a nezvýšil tedy u poškozené riziko možného smrtelného následku. Soud tedy hodnotil intenzitu útoku v rozporu s provedeným dokazováním a výlučně v jeho neprospěch. Dovolateli není zřejmé, na základě čeho dospěl soud k závěru, že útočil nožem, který byl nabroušený. K intenzitě samotného útoku také vyzdvihl, že poškozená je velmi drobné postavy, a proto nemusel být srozuměn s tím, nakolik bodná rána poškozenou zasáhne. Nadto obviněný připomněl, že při znaleckém zkoumání nebyly použity zobrazovací metody, které by spolehlivě určily délku a směr bodného kanálu. Také posouzení chování obviněného po činu může přispět k tomu, zda byl srozuměn s rizikem smrtelného následku. Soudy nepřihlédly k výpovědi svědka M., pouze z ní selektují části v neprospěch obviněného. Dovolatel zdůraznil, že M. výpověď byla rozporná. Závěr o věrohodnosti tohoto svědka nemůže být správný a nelze na ní stavět hodnocení subjektivní stránky.

6. Obviněný konečně také vytknul odvolacímu soudu, jak se vypořádal s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu, konkrétně rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2021, sp. zn. 8 Tdo 1263/2020, a ze dne 28. 7. 2021, sp. zn. 8 Tdo 568/2021. Poukázal také na skutečnost, že pokud se týká jeho předchozích odsouzení, nebylo za skutkově obdobných okolností jeho jednání kvalifikováno jako pokus vraždy.

7. Závěrem svého mimořádného opravného prostředku dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. 6. 2025, č. j. 1 To 42/2025-442, jakož i předcházející rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 14. 4. 2025, č. j. 39 T 1/2025-384, a zrušil i další rozhodnutí na citovaná rozhodnutí navazující, a podle § 265l tr. ř. soudu prvního stupně přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

8. K dovolání obviněného se nejvyšší státní zástupkyně k momentu rozhodování Nejvyššího soudu nevyjádřila.

III. Přípustnost dovolání

9. Dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno osobu oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání splňuje obsahové náležitosti dovolání (§ 265f tr. ř.).

IV. Důvodnost dovolání

10. V prvé řadě nutno zmínit, že všechny dovolací výhrady jsou opakováním námitek vznášených již v dřívějším řízení. Oba soudy na ně patřičně reagovaly, vypořádaly se s nimi a obviněnému poskytly náležité vysvětlení, proč jim nedaly za pravdu. Na argumentaci obou soudů lze proto v mnohém odkázat i z hlediska nyní uplatněných dovolacích důvodů. V tomto ohledu lze připomenout např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 9. 7. 2025, sp. zn. 3 Tdo 464/2025, či rozhodnutí ze dne 11. 6. 2025, sp. zn. 3 Tdo 447/2025, podle nichž opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky vytýkané v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, s nimiž se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jedná se v tomto rozsahu zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.

11. Obviněný své dovolání založil na tvrzení o naplnění dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g), h) a m) tr. ř. Jeho námitky však příliš nerespektují koncepci dovolání coby mimořádného opravného prostředku, který lze podat pouze z konkrétně vymezených dovolacích důvodů. Obviněný tak ze svého podání, s nadsázkou řečeno, činí jakýsi další řádný opravný prostředek, v němž agregovaně vznáší různé výhrady a nutí dovolací soud k tomu, aby si sám jednotlivé námitky pod příslušné dovolací důvody přiřadil. Dovolací soud se proto primárně zaměřil na posouzení, zda vznesené námitky obsahově odpovídají důvodům dovolání, dále zda jim lze přiznat opodstatněnost a zda jsou tudíž způsobilé vyústit v požadovanou kasaci napadených rozhodnutí.

12. Pro úplnost se připomíná, že k naplnění obviněným označených dovolacích důvodů dochází podle jejich obsahového vymezení tehdy, jestliže · rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy [dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.], · rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení [dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.], · bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g), aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l) [dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř.]. IV./1. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

13. Znění tohoto dovolacího důvodu nemění nic na způsobu rozhodování dovolacího soudu, neboť v řízení o tomto mimořádném opravném prostředku (dovolání) se i nadále neuplatňuje tzv. revizní princip. Z toho plyne, že to je zásadně dovolatel, který svou argumentací vymezuje rozsah přezkumu napadeného rozhodnutí tímto soudem. Pokud již k němu Nejvyšší soud přistoupí (viz § 265i odst. 3 tr. ř.: Neodmítne-li Nejvyšší soud dovolání podle odstavce 1 …), činí tak zásadně jen v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání. Takový postup aprobuje i Ústavní soud, což lze – a to i ve vztahu zákonem č. 220/2021 Sb. s účinností od 1. 1. 2022 zavedenému důvodu dovolání podle písm. g) – doložit např. na jeho usnesení ze dne 18. 1. 2023, sp. zn. I. ÚS 3298/22 (nověji např. usnesení ze dne 17. 7. 2024, sp. zn. III. ÚS 1866/24, odkazující na prvně uvedené), podle něhož „není-li z obsahu dovolacích námitek směřujících do oblasti dokazování a zjišťování skutkového stavu a priori zjevné, že odpovídají hypotéze § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu, není Nejvyšší soud povinen sám aktivisticky prověřovat dokazování provedené nižšími soudy a jejich skutkové závěry nad rámec dovolací argumentace, neboť takový postup by byl v rozporu s § 265i odst. 3 trestního řádu, který nařizuje Nejvyššímu soudu přezkoumávat napadená rozhodnutí pouze v rozsahu a z důvodů, uvedených v dovolání.“ Současné znění § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tak z hlediska vlastního obsahu dovolání „vyžaduje podstatně konkrétnější vymezení, kterých rozhodných skutkových zjištění se dovolatelova námitka týká a v čem konkrétně je spatřován jejich zjevný rozpor s provedenými důkazy a proč jsou tato skutková zjištění podstatná, které důkazy nebyly provedeny a proč byly podstatné, či v čem spočívá procesní nepoužitelnost důkazů, z nichž byly skutkové závěry vyvozeny“.

14. Obviněný tento dovolací důvod uplatňuje v jeho prvé alternativě (rozhodná skutková zjištění určující pro naplnění znaků trestného činu jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů). Konkrétně tak činí při svých úvahách o věrohodnosti výpovědi poškozené, při posouzení její agresivity a intenzity útoku (přičemž zmínil i omezenou hybnost své dominantní pravé ruky) a rovněž při údajné selekci rozporné výpovědi svědka M. soudy nižších stupňů.

15. Jakkoliv lze v rámci uvedeného dovolacího důvodu uplatnit námitky skutkové povahy, platí, a je to třeba zdůraznit, že Nejvyšší soud jako soud dovolací není jakousi třetí instancí plného skutkového přezkumu. Dovolání je určeno především k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla detailně přezkoumávána ještě třetí instancí. Není smyslem řízení o dovolání a úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu podrobně reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, zda soudy prvního a druhého stupně hodnotily důkazy v souladu s jejich obsahem, nedopustily se žádné zásadní deformace důkazů a ani jinak zjevně nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř. a své hodnotící úvahy srozumitelně a logicky přijatelně vysvětlily (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 1. 2022, sp. zn. 7 Tdo 1368/2021).

16. Námitky dovolatele nelze podřadit pod první variantu uvedeného dovolacího důvodu. V obecné rovině platí, že o zjevný rozpor mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními se jedná tehdy, když skutková zjištění postrádají obsahovou spojitost s důkazy, když skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, a dále když skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem provedených důkazů (přiměřeně viz nález Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04, nález Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03, a další).

17. Nutno zdůraznit, že soud prvního stupně a v návaznosti na jeho úvahy rovněž odvolací soud podrobily kritickému hodnocení jednotlivé výpovědi aktérů šetřené události i s ohledem na to, že se jednalo o osoby z komunity bezdomovců (srov. bod 16-17 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně). K možnosti spolupůsobení poškozené, která svou agresivitou měla zavdat důvod k jeho jednání, se dostatečně vyjádřil soud prvního stupně v bodě 18 odůvodnění rozsudku. Odvolací soud se v konkrétnostech a velmi široce vypořádal s námitkami obviněného stran jeho zpochybnění svědectví R. M. (srov. bod 9 odůvodnění rozhodnutí) a posouzení intenzity útoku (srov. bod 11 odůvodnění rozhodnutí) včetně omezení hybnosti pravé ruky obviněného (srov. bod 14 odůvodnění rozhodnutí).

18. Obviněný ve svém mimořádném opravném prostředku v podstatě obecně polemizuje s hodnotícími úvahami soudy nižších stupňů. Jeho výhrady fakticky představují pouhé subjektivní stesky nad tím, že soudy důkazy vyhodnotily jinak, než by si on představoval či přál. Dovolatel tuto polemiku buduje metodou separace jednotlivostí, druhdy i zcela marginálních, které vyzdvihuje a ze sebemenší (ačkoli pochopitelné a logicky vysvětlitelné) odchylky v detailu dovozuje dalekosáhlé závěry, jimiž se pokouší torpédovat nosné informace pramenící z provedeného dokazování. Soudy vyčerpávajícím způsobem hodnotily provedené důkazy, kdy širokospektrálně posuzovaly všechny jejich aspekty jak jednotlivě, tak i v jejich vzájemném souhrnu. Na tyto informace přitom nenahlížely pouze izolovaně či jednotlivě, ale komplexně vyhodnocovaly veškeré zjištěné okolnosti, které posuzovaly i v jejich vzájemné provázanosti. Právě a především takový komplexní náhled jim pak umožnil složit mozaiku do sebe navzájem zapadajících informací, které by jinak při separátním náhledu na ně mohly umožňovat více výkladových variant. Takové oddělené optiky se nesprávně domáhá obviněný, který se upínáním na teoreticky možné eventuality určité jednotlivosti snaží vyvolat dojem masivních nesrovnalostí v celku, jehož vyznění mu právě pro snahu koncentrovat se na jednotlivosti uniká. Obviněnému tak nelze přitakat v námitce o nedostačivosti či selektivnosti hodnotících úvah soudů, natož pak v tom, že by označoval rozpor mezi rozhodnými skutkovými zjištěními a provedenými důkazy.

19. Pro úplnost stojí za zmínku, že ani v oněch jednotlivostech mu nelze dát za pravdu a jeho námitky – pokud by snad s mimořádnou dávkou tolerance měly být pod prvou alternativu tohoto dovolacího důvodu podřazovány – jsou zjevně neopodstatněné.

20. Vyčítá-li takto obviněný nižším soudům, že ač výpověď poškozené označily za nevěrohodnou, přesto ji v některých částech vzaly za podklad svých skutkových zjištění, pak v obecné rovině není dichotomické hodnocení jakékoli výpovědi nemožné či vyloučené. Naopak má své dobré opodstatnění tam, kde pro určité části výpovědi svědčí údaje z jiného důkazního zdroje (tam výpovědi věřit lze), oproti pasážím, kde taková informační podpora chybí. V konkrétu dovolatel brojí proti věrohodnosti poškozené v jejích tvrzeních o vzájemné pozici v době bodnutí – totiž že obviněný ji bodl, když stál za ní. Jakkoli nižší soudy tuto poziční variantu mají za pravděpodobnější (mj. i proto, že obviněný si svou pozici nepamatuje), současně zdůrazňují, že poloha obou aktérů není pro posouzení věci rozhodná (viz bod 17 odůvodnění odvodnění krajského soudu) a na zákeřnosti a nenadálosti útoku to nic nemění. Argumentace odvolacího soudu (bod 11 jeho odůvodnění) je vedena obdobně s tím, že zmínka o výpovědi poškozené o tom, že obviněný stál, je uváděna jen podpůrně k vysvětlení, že z jeho strany nešlo o náhodu nebo nehodu.

21. Zcela irelevantní je i výčitka, že nižší soudy obviněnému neuvěřily v tom, že poškozená byla agresivní. Ani její eventuální agresivita by totiž nijak nedevalvovala závěr o malicherné příčině slovní pře, která sotva mohla ospravedlnit takto razantní reakci obviněného. Jinak řečeno, i kdyby poškozená byla nějak útočná či provokativní, pak jeho motivem vymezování se nožem vůči ní zůstává jeho zlostná a násilná reakce na podnět, který takovou razantní reakci vůbec nezasluhoval. To platí jak v obecné rovině, kde nelze akceptovat, aby se kdokoli pasoval do pozice samozvaného protektora, tak tím spíš, pokud z výpovědi obviněného plyne, že její útočnost či provokování mělo být naplněno pouhou její neochotou plnit jím prosazovaný časový plán přípravy pokrmu.

22. Metodou terminologické izolace a upnutím se na jeden z více významů určitého pojmu se obviněný snaží sporovat závěr soudů o tom, že vůči poškozené užil špičatý a nabroušený nástroj. Adjektivum nabroušený bylo soudy užito ve smyslu obvyklého výrobního postupu určitého instrumentu, nikoli jako vyjádření stupně ostrosti na její gradující škále (žiletka – skalpel – lovecký nůž – kuchyňský nůž – zahradní nůž – atd.). Všechny tyto příkladmo uvedené předměty jsou nabroušené, aniž tato jejich vlastnost značila aktuální míru údržby čerstvým či naopak starším brusem. Závěr soudů o nabroušeném nástroji tak v žádném (natož zjevném) rozporu s obsahem dokazování není.

23. Souhlasit nelze ani s námitkou, že díky drobné konstituci poškozené nebylo třeba vyvinout sílu takové intenzity jako u fyzicky statnějšího jedince. Pevnost hrudní stěny samotné s vlastní tělesnou stavbou nesouvisí, ta (stavba) může hrát roli spíše při (ne)snadnosti pronikání invazivního nástroje k hrudní stěně. Obviněný navíc poškozenou znal, viděl, že není muskulaturně obrněným jedincem a svůj útok vedl nikoli chirurgicky přesným řezem zvažujícím všechny aspekty „pacienta“, ale v zásadě primitivním a k následku lhostejným způsobem, který si pak před M. ještě pochvaloval slovy, že ji kuchl či nakrmil a že nůž do ní zajel celý.

24. Tato M. vyjádření pak dovolatel cudně pomíjí, zatímco jiná, která mu vyhovují, selektivně vyzdvihuje. Jako například to, že dle M. mu obviněný referoval o tom, že zranění poškozené nebude nic vážného. Tím dovolatel chce dokladovat své přesvědčení o slabě vedeném a nic vážného nepřivozujícím útoku. Toto sdělení adresované M. ovšem samo o sobě o dovolatelově vnitřním postoji k následku v době jeho útoku na poškozenou mnoho nevypovídá a jde spíše jen o vyjádření pozdější naděje, že následek nebude tak závažný.

25. Pokud pak obecně (mimo pro něho výhodných pasáží) obviněný M. výpověď zpochybňuje, činí to buď přeceňováním odlišností v detailech anebo dovozováním nepodložených M. motivací. Prvý okruh je dobře patrný ve zdůrazňování údajného rozporu v M. charakteristice zranění poškozené – na policii popisoval hlubokou ránu, zatímco před soudem mluvil o drobné rance vypadající jako žiletka. Výpověď je však třeba posuzovat jako celek a brát v potaz, že jednotlivé informace nestojí osamoceně, ale vyrůstají z určitého předpolí a jsou kompletovány i následnými vyjádřeními – tedy jsou usazeny v kontextu, který nelze opomíjet. Při tomto náhledu pak ranka jako žiletka dobře popisuje vnější vzhled narušení kožního krytu, aniž by to vylučovalo, resp. popisovalo hloubku rány pronikající do podkoží a dalších anatomických vrstev. Druhý okruh – M. nepřátelské naladění k dovolateli ať již coby vztahovému konkurentovi nebo vedené snahou odvrátit pozornost od sebe samého jako iniciátora pálení peřiny a ničení důkazů – působí více než nelogicky. Případným sokem v lásce vůči poškozené totiž nebyl obviněný, nýbrž její partner Š. A o M. podněcování k ničení důkazů hovoří toliko obviněný sám.

26. Připomínku obviněného, že při znaleckém zkoumání nebyly použity zobrazovací metody, které by spolehlivě určily délku a směr bodného kanálu nelze podřazovat ani pod třetí alternativu dovolacího důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Důkazní návrh k této materii nevznášel ani v odvolacím řízení, takže nemůže jít o tzv. opomenutý důkaz. A ani nyní neoznačuje žádný důkaz, kterým by eventuální důkazní deficit měl být eliminován, a pochopitelně tedy ani neidentifikuje tři klíčové vlastnosti, kterými důkaz musí oplývat, aby mohl být označen za opomenutý [důkaz i) vztahující se k rozhodným skutkovým zjištěním osvědčujícím znaky trestného činu, ii) podstatný a nikoliv marginální, a iii) neprovedený buď bez jakéhokoliv anebo bez náležitého odůvodnění]. Námitka stran nepoužití zobrazovacích metod při soudně-lékařském zkoumání je v podstatě jen jiným způsobem, jak polemizovat s hodnotícími úvahami nižších soudů (zejména s bodem 15 odůvodnění usnesení odvolacího soudu). IV./2. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.

27. Tento dovolací důvod obviněný shledává v nesprávném závěru o nepřímém úmyslu, neboť při útoku na poškozenou nebyl srozuměn s tím, že ji může usmrtit. Tyto své výhrady však obviněný budoval z platformy svých vlastních alternativních skutkových zjištění, což je situace, která pod zmíněný dovolací důvod nespadá. Nesprávnost (hmotně) právního posouzení lze totiž namítat pouze ve vztahu ke skutkovým zjištěním, jak je učinily nižší soudy. Obviněný však nabízí vlastní skutkový děj, v rámci něhož rozporuje své srozumění s následkem. Skutkové závěry nižších soudů však vyznívají opačně (k tomu srov. bod 22 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a body 10, 12 a rovněž 17 odůvodnění usnesení odvolacího soudu) a námitka nesprávného právního posouzení se tak s uvedeným dovolacím důvodem míjí.

28. Podřaditelná pod tento dovolací důvod není rovněž argumentace dovolatele, v níž se při hodnocení subjektivní stránky odkazoval na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2021, sp. zn. 8 Tdo 1263/2020, a ze dne 28. 7. 2021, sp. zn. 8 Tdo 568/2021, a dále na své předchozí odsouzení, kdy v uváděných případech nebylo za skutkově obdobných okolností jeho jednání kvalifikováno jako pokus vraždy. Odvolací soud dostatečně vysvětlil, proč předkládaná rozhodnutí a dřívější odsouzení dovolatele nebyla ve skutkové rovině srovnatelná s nyní projednávanou věcí, a to v bodech 19-20 odůvodnění svého usnesení. Posouzení subjektivní stránky pachatele je vždy zcela neoddělitelně spojeno s konkrétní situací určitého jedinečného jednání. Závěry soudů ve vztahu k podobnému jednání obviněného v minulosti nelze mechanicky aplikovat na jednání nyní projednávané, přičemž ze závěrů odvolacího soudu jednoznačně a nezpochybnitelně vyplývá, že namítané srovnání je v tomto případě zcela nepřípadné. IV./3. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř.

29. Dovolací důvod podle tohoto ustanovení obviněný neuplatnil v prvé alternativě – tedy že mu bylo odepřeno právo na přístup k druhé instanci. Uplatnil jej v alternativě druhé – totiž že odvolací soud v rámci svého přezkumu neodstranil vadu vytýkanou již v řádném opravném prostředku. Tento dovolací důvod lze ovšem úspěšně uplatnit jen tehdy, byla-li zjištěna vada zakládající některý z důvodů dovolání, jež by zatěžovala řízení před soudem prvního a druhého stupně. Vzhledem k tomu, že námitky obviněného nebylo možno podřadit pod jím uplatněné dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř., které byly označeny toliko formálně a jejichž podstata se s obsahem dovolací argumentace obviněného míjí, nemohlo dojít ani k naplnění souvisejícího a dovolatelem rovněž uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř.

V. Způsob rozhodnutí

30. Z uvedeného hodnocení dovolání obviněného plyne, že ten vznesl dílem námitky, které se s uplatněnými dovolacími důvody věcně míjely, a dílem námitky, které se s nimi sice nerozešly, jsou však zjevně neopodstatněné. Vzhledem k tomu Nejvyšší soud o tomto dovolání rozhodl způsobem upraveným v § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř., podle něhož dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné.

31. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení § 265i odst. 2 tr. ř., podle něhož v odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí.

Poučení

I. Dosavadní průběh jednání II. Dovolání a vyjádření k němu III. Přípustnost dovolání IV. Důvodnost dovolání IV./1. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. IV./2. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. IV./3. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. V. Způsob rozhodnutí Poučení: